Když čtu ty nápady, mám pocit, že základní cíl politiky je vychovávat bytosti, které nejsou schopny formulovat vlastní názor na základě vlastního pozorování, předchozích znalostí, dáváním si do souvislostí, případně opepřením vlastní originalitou a fantazií, které krátce nejsou schopny myslet.

Místo toho jsou dítka nucena biflovat se přesné definice, přesná data, odborné termíny, které jim někdo naservíruje a která pravděpodobně takto přesně nikdy nebudou potřebovat. Pokud je zapomenou, což je velmi pravděpodobné, tím, že jim byla naservírována, nejsou schopna je znovu vyvodit.

Stojí to miliardy a výsledek je někdy žalostný. O případných frustracích na všech frontách nemluvě. A to i u těch, kteří mají pěkné známky.

Co mají skoro všichni žáci společné, je postupně vzrůstající pocit znuděnosti, který naprosto chápu. On je totiž rozdíl mezi projít se třeba po lese s nadšencem, byť třeba jen virtuálně a memorovat se čeledě hvězdnicovité, lipnicovité atd. Jenže se to asi snadno zkouší a snadno klasifikuje. Nevíš, že kopretina je hvězdnicovitá - za pět!

Nu, řešení je, i když si každý další ministr zase něco vymyslí. Řešením je rodič, ze kterého se stane domácí učitel, který vezme děti do lesa, k vodě, do hor, na zámky a hrady, do muzeí a galerií, strčí mu do ruky nástroje, výtvarné pomůcky, hudební nástroj, bude mu zpívat, bude mu číst a vyprávět, přistrčí ho k zajímavým dokumentům a bude ho podporovat, když samo projeví o něco zájem, byť to bude třeba znamenat, že doma bude kůlnička na dříví .. Nuda ze školy nezmizí, ale nemusí se ta nuda přelít i do života.

A o tom to je ...

Často zastánkyně domácích porodů argumentují tím, že dříve to tak bylo a doma se rodilo.

Jenže dnešní společnost již není nastavená tak, že se po komplikaci spojenou s úmrtím jednoduše řekne "Pán Bůh si děťátko vzal.", právě protože existuje alternativa porodu v nemocnici, kde se často dokáže vypiplat i to miminko, které by za časů Babičky mělo smůlu.

Druhý problém je v tom, že sice jsou ženy potenciálně nastavené tak, aby teoreticky odrodit samy zvládly, ale jaksi praxe pokulhává, protože jsme ztratily genetickou červenou niť a přirozené instinkty už nejsou co bývaly, nehledě na to, že jsou již často rodičky věkově a tím i fyzicky poněkud za zenitem. Tu přírodní moudrost nám moderní medicína vytlačila a tím nechci moderní medicínu hanit.

Podobným způsobem se odpřírodňují například Inuité, kteří díky používání GPS ztrácí postupně schopnost orientovat se na ledové pláni jakýmsi šestým smyslem, kteří jejich předci měli.

Stále si myslím, že by šel najít způsob, aby obě strany byly spokojené a nemělo to takové smutné následky. Zatvrzelost není namístě, když jde o život třetí osoby.

Ještě bych se přimlouvala, když už se odtabuizovává problematika komplikací, kterou přináší menstruace, aby byla větší mezera mezi testy. Aby byla šance, že alespoň jeden termín padne na období "bez".

Menses nejsou nemoc, takže na to omluvenku asi nedostanete, nehledě na to, že náhradní termín vám opět může padnout nepříznivě.

Z vlastní zkušenosti vím, že to není téma plané. Bohužel jsem majitelkou organismu, kde mé dny stojí za to. Na VŠ mi například oba postupné testy z matematiky v prváku měly padnout do těchto dnů, kdy sama existence byla náročná, natož myslet. První test za 18 bodů ze 100. Před druhým nervy nějak zapracovaly, nechtělo se mi psát "souhrňák", nějak to přišlo dříve (a ovlivnilo zase jiný test, ale už ne tak katastrofálně) a já ten druhý pod tíhou situace dala za 85. 100 jsem tedy měla v kapse a šla rovnou na zkoušku. Ale celý semestr mi to šrotovalo v hlavě.

Kdo nezná, chápu že může mít problém s představivostí. Ale zkusím nějaké přirovnání pro každého. Představte si psát test, když máte důkladnou střevní chřipku. 🙁 🙁

Mladší syn má nyní v dějepisu kapitolu o totalitních režimech. A mě mrazí, když pročítám ten výčet příčin, proč se tak snadno nějaký ismus ujme a jakým způsobem vše probíhá. Hlavní příčina - komplex méněcennosti a hospodářská krize čili nevyrovnání se se skutečností a strach o ten ešus a využití situace těmi, kteří nabízí snadná "řešení". Pak stačí jen vytrvale poukazovat na přešlapy demokratických stran, kterých bohužel není málo, protože ty chtějí mít také pěkně plné ešusy, vyhledat vhodného "nepřítele", naslibovat hory doly, přihodit něco do ešusů z cizích kapes a je to.

Fakt to nejde jinak?

Členům stran ohánějících se demokracií, bych tyto kapitoly dějepisu pro deváťáky nechala přepisovat tolikrát, než by si uvědomili, jakou odpovědnost mají!

Možné to je a nabízím i příčinu. Za prvé školní osnovy, které zodpovědně rozbírají pohlavní choroby a různé sexuální odlišnosti, bohužel někdy až moc do detailů, nauka o rozmnožovací soustavě v hodinách biologie stůně na totéž. Za druhé reklamy na vložky, unikání močí, vaginální infekce atd., vše se může objevit v životě, ale je nutné tím kořenit pohádky pro děti? Heterosexuální muži mají ještě tu potíž, že některé dámy si moc tajemství svých těl nedrží, což ty trošku starší nutí k ovládání svých pudů a pro mladší je to normálka a tedy jaké pak vzruchy. Připojuji komentář jednoho takového reprezentanta generace Z "Co bych si komplikoval život sexem, když mám vše jak na talíři a to mi zatím stačí." a druhý přidal "Kdykoli mi něco vytane na mysli, vzpomenu si na učitelku přírodopisu (označována jako Úchylová), která se v jistých tématech vyžívala a převládne znechucení."

Řekla bych, že pokud takový trend je, pomohlo by, že někdy méně je více.

Myslím, že těch, kteří opravdu jsou schopni všeobecného vzdělávání není mnoho. Poptávka po všeobecném vzdělání je možná jen odrazem situace v základním školství nikoli nárůstem počtu takto nadaných jedinců.

Fňuká se, že je málo řemeslníků, spíš si myslím, že by neškodilo investovat do restartu řemeslných oborů, aby se sňala nálepka "jistá šikana a intelekt mdlý". Řemeslník nemusí být jen přidavač, který je samozřejmě také potřeba, ale může být šikovný podnikatel a mělo by mu být umožněno se jím stát. Inkluze, neinkluze, myslím, že by bylo fajn mít školy tzv. praktické pro ty přidavače, kteří potřebují jinou péči a školy řemeslné, kde by se student učil i základní právní a finanční věci a pro mě za mě by si tam klidně mohl střihnout i tu maturitu, když bez ní nemůžeme zatím vydržet, ale hlavně opravdovou mistrovskou zkoušku, kde by šlo především o samostatnou práci. Nenechat ty zlaté české ručičky uchřadnout.

Vyřešit to lze jednoduše. Část platu osoby ve funkci prezidenta převést na osobu, která vystupuje jako partner prezidenta, pokud tento partner tuto funkci bude vykonávat jako své zaměstnání.

Výplatní pásku nevidím, ale hádám, že prezident to nedělá zdarma, zdarma by to ale neměl dělat ani jeho partner, ono to není jen o tom dát si s někým whisky. Kdyby si to zcela oficiálně rozdělili, nebylo by potřeba dloubat rozpočet a troufám si tvrdit, že by pořád měli oba dost.

Dobrý nápad, zůstává jako takový dobrý. Problém je, co s tím napáchají lidé.

Automobil - výborný nápad - v rukách některých jedinců smrtící prostředek.

Platební karta - jasně pípnu a jdu - v rukách některých jedinců možnost ji lusknutím prstu zablokovat, o velkém bratrovi ani nemluvím.

Sociální sítě - fajn, mohu komunikovat i na dálku, šířit užitečné a důležité informace, ovšem také prostředek pro nejrůznější predátory, které je zneužijí.

Být stále online - fajn, mohu si kdykoli najít potřebnou informaci, problém - domácí úkol vyvěšený o půlnoci apod.

V ideální společnosti by online nebyl problém, ale ta naše ideální není a do té doby bych opravdu uvítala, abych si mohla svobodně vybrat. U státních institucí možnosti obě, u podnikatelské sféry, ať si každý vybere. Nadšenci karet půjdou k Vopršálkům, kde lze platit jen kartou, já si půjdu k Vopičkovým, kde lze platit jen hotově a pak budou Vomáčkovi, kde to půjde tak i tak. V čem je problém?

A ponechme si tuto volbu ještě nějaký ten pátek, moudré přísloví praví 2x měř a 1x řež. V džungli se vyplatí rozvážnost.

Děkuji, pobavila jsem se. Já už jedu 12. sezónu a přiznám se, že se těším na léto, kdy si od této zábavy odpočinu a načerpám energii na další sezónu.

Box máme, protože pak se dá dát na sváču i něco měkkého. Neumím si ale představit šoupnout tam jídlo jen tak. Takže jede i ten mikroteňák a ubrousky.

Když chci, aby svačina byla zkonzumována, tak vím, že bude lepší vydloubat z ovoce vše nepoživatelné a za všeho ostatního nadělat jednohubky.

Mezi námi s racionální stravou.. Když syn dělal talentovky, první co jsem opatřila byl pytel kukuřičných tortilových lupínků a čtvrtlitránek kofči. Když jsem si představila to nechutenství a únavu z celodenní zkoušky. A byla to dobrá volba. 🙂 🙂

V žádném případě nejsem odborník, ale mám pocit, že psychickým problémům napomáhá jednak nutkání umetání cestičky dětem na straně jedné (trošku něco vydržet není na škodu věci) a zároveň nedostatek času věnované dětem na straně druhé (nestačí je jen převážet mezi kroužky).

Pokud rodiče s dětmi opravdu tráví čas, je šance, že v nich přirozeně trvá návyk svěřování se, rodič své dítě má načtené a může rozpoznat, zda se náhodou nejedná o nějaký závažný problém. Jde to i s dospívajícími, ale musí tam ten kontakt přirozeně být, tak jako děti učíme si ráno a večer vyčistit zuby. Někdy stačí jen vyslechnout.

Ale kdo ví, co byla za problém v tomto případu.

Upřímně si myslím, že podstatou je snaha dělat svět dítkám co nejpříjemnějším, aby snad neměla trauma.

Jenže tím jim naopak to trauma budujeme, protože pokud nebudou zvyklé, že to jde i bez tohoto zařízení, když ho mít nebudou, budou zralí na psychiatra.

První, co by se měla dítka naučit je disciplína, pak teprve jim strčit do ruky něco, od čeho se nedokáží odtrhnout sami dospělí!!!!

Chytrý telefon nemám, tak nevím, co tak světoborného mobil poskytuje, že se to ničím jiným nedá nahradit.

Domnívala jsem se, že škola má podporovat myšlení, tvorbu vlastních názorů nikoli učit vyhledávat, co už někdo vymyslel.

Že by už zase - kdo šetří, má za tři, kdo umí prodat, má za šest, ale kdo si umí šikovně přikradnout, má za devět? "Jan Drda, České pohádky, Pohádka O Skoupé Lhotě" - jo, jo, v pohádkách je, bohužel, často velká pravda.

A druhé bohužel - demokracie neznamená, že by "šmejdi" nějakým zázrakem vymřeli. "To je tragickej vomyl."

Ale třeba jde jen o vyplnění okurkové sezóny a ti dotyční si to krásně zaplatili ze svého. :-)

Obávám se, že je to stále ta samá dokola obehraná písnička.

Nejsou prachy - co s tím? Snížit platy managementu? Jéžíš, to néé!

Propustíme nějaké ty nižší zaměstnance, ti se tam jistě stejně flákají. Zbylí to přeci dají, není problém.

Jéé! Ono se to porouchalo!

Nu, tak zase nějaké nabereme. Přijďte k nám - 20.000,- hrubého, skvělá mzda.

Jéé! On sem nikdo nechce. Nu tak si tu ještě chvíli posedíme, něco ještě shrábneme, a pak se poohlédneme zase o kus dál. že to tu krachuje, no Bóže, je přeci krize.

Aktivní záloha by nutně nemusela znamenat "s puškou v ruce, s ohněm v srdci".

Myslím, že by nebylo od věci nejprve zjistit, kolik lidí by vůbec bylo ochotno udělat to něco, na co stačí.

Tak jako když přilétne tornádo - někdo zachraňuje, někdo vaří čaj, někdo pošle bednu se Savem ..... a někdo sedí doma a nedělá nic.

V jednom filmu s Jeanem Paulem Belmondem zazní označení "všivácký lidský faktor". A bohužel ten se najde i ve škole. Nevěřila jsem svým uším, když mi paní učitelka ve druhé třídě vytýkala, že syn si nepamatuje jména všech spolužáků, jako by šlo o závažný trestní delikt. Jak často to tak mají dospělí? A byla to taková tragédie?

Na druhou stranu znám i spoustu rodičů ala Hajská, kteří zase hodným "Medřickým" dělají za života peklo, co všechno by s jejich bobečkem měli dělat a jak k němu přistupovat a tolerovat. To je zase ten druhý extrém - šikana pedagoga.

Kéž bychom dokázali ten zlatý střed - empatický učitel, který si dokáže poradit (i bez diagnóz) a empatický rodič, který je soudný.

Myslím, že problém může být touha člověka ke škatulkování.

Jako se tak dlouho dělili organismy na rostliny a živočichy, až se zjistilo, že jaksi co s houbami. Tak se ještě udělala škatulka houby. Jenže pak se zjistilo, že některé organismy zase nezapadají. Prostě katastrofa!

Nebo svého času krize fyziky, když se zjistilo, že elektron nezapadá ani do krabičky vlnění, ani do krabičky částice. Ve své době to mezi fyziky, jak by řekli u Cimrmanů, vřelo jako v úlu a někteří volali: "Do hajz.., co s tím?" 🙂.

Rozumím, že český jazyk má jen tři rody, záchody jsou rozděleny panenka, panáček a invalida, ale nakonec by toto nemuselo být tak zásadní, kdyby společnost nelpěla na potřebě někoho někam nacpat, a pokud se nedaří, ukazovat na takového jedince prstem a dál ho nutit, že si prostě vybrat musí. Mezi námi já bych nejraději dělila toalety na čistotní a čuňata a to platí nezávisle na genderu.

On ten problém není jen u genderu. Své může napáchat i představa zákonných zástupců, že z "Pepíčka" bude právník a "Janička" bude špičková krasobruslařka.

Začít by se mohlo s heslem "Žít a nechat žít" a troufám si tvrdit, že některé problémy by se vůbec řešit nemusely, protože by ani nevznikly.

Volby jsou možnost zvolit si, kdo za nás bude rozhodovat.

Do Bruselu usedne ta garnitura, jakou si většina občanů přeje.

Tak doufám, že kritici současného stavu budou nyní konečně spokojeni a čeká nás zemský ráj to napohled. Ti voliči, jejichž kandidáti uspěli, doufám, že stejně kriticky budou hodnotit práci svých zástupců, jako hodnotí práci těch, které si nezvolili.

Jen nevím, kde berou iluze, že vítězným zástupcům (ať už jsou z jaké chtějí mísy) jde o blaho lidu a nikoli o vlastní profit. Platí více než jinde sliby, chyby.

Myslím, že k řešení jakéhokoli problému by velmi pomohlo, kdyby ti, co rozhodují, nějakou dobu vykonávali pracovní činnosti těch, co si stěžují. Případně žili v podmínkách těch, co si stěžují. Přišli by pak velmi pravděpodobně o spoustu iluzí, které se v nich vytvořily jako důsledek vzdálení se od života obyčejného smrtelníka!

Ne všechny problémy jsou čistě finanční, někdy schází představivost a vůle.

Základní problém tohoto byznysu je, že si někdo mastí nemravně (a hlavně zbytečně - čas na tomto světě moc nenatáhne) kapsu na úkor druhých, a ještě si možná myslí, jak výborně to vymyslel a takový sběráček může být rád, že vůbec má práci a dostane peníze.

Blahobyt naší vyspělé civilizace sedí na ramenou právě takových sběráčků.

Jediné, co se s tím dá dělat, je sledovat, co si kupuji a od koho a slepě neobdivovat každého, kdo je milionář/miliardář. Éra kolonialismu rozhodně zdaleka neskončila.

Vynikající hojící prostředek je domácí nesolené škvařené vepřové sádlo. Ale samozřejmě si netroufám určit, zda je vhodné i v takto těžkém případu.

Držím palce.