Domácí úkoly by opravdu měly sloužit k rozvoji disciplíny. Proto by měly být takové, aby v nich vůbec nemusel figurovat rodič.

Smyslem učení by nemělo být jen trénování paměti. Děti minimálně používají k výuce to, co vlastně už dávno znají jako odrazový můstek, bída je to s pozorováním a pokusy a tím pádem i úvaha není něco, co by se nosilo. O rozvoji manuální zručnosti ani nemluvím. Pak mají samé jedničky ti, co mají paměť jako slon, ještě docela dobře na tom jsou logici, ale pokud je někdo zručný, ale paměť tím pádem nic moc a logika také, musí si ve škole připadat jako pitomec, protože písemky na manuální zručnost se jaksi nedělají.

Přehled by mít měly (děti), ale opravdu si musí do hlavy cpát tu hromadu vědeckých termínů? Proč je tak smrtelně důležité kolik má páteř obratlů a co je Varolův most? Že sulfid zinečnatý je ZnS? To, co by měly umět jsou principy - funguje to tak a tak, nejlépe jednoduchou češtinou. To co je třeba na počtu obratlů zajímavé, že my i žirafa jich mají na krku stejně, ale jestli jich je pintlich 7, za to se snad pětka dávat nemusí. Že mícha a mozek mají nějaké části a každá ta část se o něco v těle stará a co všechno musí ta mícha mozek zvládnout ano, ale proč má dítě na základce vědět, zda oči řídí který lalok? A názvosloví? Ano, ať vědí, že tady máme něco, co se označuje písmenky, odkud se vzaly a proč je máme, a co znamená, když je označení prvku více vlevo a více vpravo, co všechno z toho dokážeme vyčíst, ale biflovat se, že Zn je zinek? To si osvojím, až to budu používat. Učíme moc a neumíme nic.

Souhlasím s vámi. Až dítka zjistí, že to jsou jen převlečené osoby, čím je začnou "motivovat" pak? A v první třídě by si to uhlí měli přebrat spíše ti rodiče než dítko. A je také velice důležité zjistit, zda chybí vůle nebo je problém ještě někde jinde.

Abychom doma nepřišli o kouzlo pohádky, tak jsme to nastavili tak, že to co fyzicky chodí, jsou převlečené osoby, kteří si připomínají příběh a do punčochy za oknem pak v noci naděluje ten Mikuláš s velkým M.

Strach nebyl a troufám si tvrdit, že z dětí nevychovaní parchanti nevyrostli. :-)

Když čtu ty nápady, mám pocit, že základní cíl politiky je vychovávat bytosti, které nejsou schopny formulovat vlastní názor na základě vlastního pozorování, předchozích znalostí, dáváním si do souvislostí, případně opepřením vlastní originalitou a fantazií, které krátce nejsou schopny myslet.

Místo toho jsou dítka nucena biflovat se přesné definice, přesná data, odborné termíny, které jim někdo naservíruje a která pravděpodobně takto přesně nikdy nebudou potřebovat. Pokud je zapomenou, což je velmi pravděpodobné, tím, že jim byla naservírována, nejsou schopna je znovu vyvodit.

Stojí to miliardy a výsledek je někdy žalostný. O případných frustracích na všech frontách nemluvě. A to i u těch, kteří mají pěkné známky.

Co mají skoro všichni žáci společné, je postupně vzrůstající pocit znuděnosti, který naprosto chápu. On je totiž rozdíl mezi projít se třeba po lese s nadšencem, byť třeba jen virtuálně a memorovat se čeledě hvězdnicovité, lipnicovité atd. Jenže se to asi snadno zkouší a snadno klasifikuje. Nevíš, že kopretina je hvězdnicovitá - za pět!

Nu, řešení je, i když si každý další ministr zase něco vymyslí. Řešením je rodič, ze kterého se stane domácí učitel, který vezme děti do lesa, k vodě, do hor, na zámky a hrady, do muzeí a galerií, strčí mu do ruky nástroje, výtvarné pomůcky, hudební nástroj, bude mu zpívat, bude mu číst a vyprávět, přistrčí ho k zajímavým dokumentům a bude ho podporovat, když samo projeví o něco zájem, byť to bude třeba znamenat, že doma bude kůlnička na dříví .. Nuda ze školy nezmizí, ale nemusí se ta nuda přelít i do života.

A o tom to je ...

Často zastánkyně domácích porodů argumentují tím, že dříve to tak bylo a doma se rodilo.

Jenže dnešní společnost již není nastavená tak, že se po komplikaci spojenou s úmrtím jednoduše řekne "Pán Bůh si děťátko vzal.", právě protože existuje alternativa porodu v nemocnici, kde se často dokáže vypiplat i to miminko, které by za časů Babičky mělo smůlu.

Druhý problém je v tom, že sice jsou ženy potenciálně nastavené tak, aby teoreticky odrodit samy zvládly, ale jaksi praxe pokulhává, protože jsme ztratily genetickou červenou niť a přirozené instinkty už nejsou co bývaly, nehledě na to, že jsou již často rodičky věkově a tím i fyzicky poněkud za zenitem. Tu přírodní moudrost nám moderní medicína vytlačila a tím nechci moderní medicínu hanit.

Podobným způsobem se odpřírodňují například Inuité, kteří díky používání GPS ztrácí postupně schopnost orientovat se na ledové pláni jakýmsi šestým smyslem, kteří jejich předci měli.

Stále si myslím, že by šel najít způsob, aby obě strany byly spokojené a nemělo to takové smutné následky. Zatvrzelost není namístě, když jde o život třetí osoby.

Tady bych se seniorů zastala. Často fofrují, protože mohou klidně ještě pracovat, třeba jako vrátní na směny nebo hlídají vnoučátka nebo ošetřují partnera nebo jsou objednáni na nějakou nevhodnou dobu k lékaři. Takže nabito mohou mít úplně přirozeně.

Ve vašem příspěvku opět platí - kdo to říká, ten to je, tomu se to šikuje. Krásná ukázka bezohlednosti.

Až tam budete, pochopíte. Až pochopíte, doufám, že se omluvíte.

Ještě bych se přimlouvala, když už se odtabuizovává problematika komplikací, kterou přináší menstruace, aby byla větší mezera mezi testy. Aby byla šance, že alespoň jeden termín padne na období "bez".

Menses nejsou nemoc, takže na to omluvenku asi nedostanete, nehledě na to, že náhradní termín vám opět může padnout nepříznivě.

Z vlastní zkušenosti vím, že to není téma plané. Bohužel jsem majitelkou organismu, kde mé dny stojí za to. Na VŠ mi například oba postupné testy z matematiky v prváku měly padnout do těchto dnů, kdy sama existence byla náročná, natož myslet. První test za 18 bodů ze 100. Před druhým nervy nějak zapracovaly, nechtělo se mi psát "souhrňák", nějak to přišlo dříve (a ovlivnilo zase jiný test, ale už ne tak katastrofálně) a já ten druhý pod tíhou situace dala za 85. 100 jsem tedy měla v kapse a šla rovnou na zkoušku. Ale celý semestr mi to šrotovalo v hlavě.

Kdo nezná, chápu že může mít problém s představivostí. Ale zkusím nějaké přirovnání pro každého. Představte si psát test, když máte důkladnou střevní chřipku. 🙁 🙁

Ano, jsem vděčná, že to dobře dopadá. Na ZŠ nastal jen jediný případ, kdy si pedagog neporadil, čím byl syn starší, tím více vynikalo, že s ním "pubertální" potíže nikdo řešit nemusí, že má zájem vzdělávat se, byť to je někdy na ZŠ nuda.

Snad i prospělo, že jsme se mu zkrátka věnovali, například v dopravních prostředcích, v čekárnách lékařů a vůbec, kdykoli to chtělo vydržet na jednom místě. Vždy jsme měli po ruce něco, co ho zabavilo, vymyslel pak už sám spoustu slovních her (pod zábavou si nepředstavovat telefon). Když jsme byli unavení, bylo trochu náročnější odolat a nabídnout displej.

Syn má kombinaci s poruchou pozornosti. Tu dohání, jak se dá, má již svoje mechanismy, ale ta únava tam pak je, což ho zlobí a odtud plyne poněkud okousané sebevědomí, protože je přesvědčený, že kdyby chtěl, tak by to šlo. Nechce se mu moc přijmout představa, že to také jít nemusí. Ale doufám, že časem se smíří sám se sebou.

Vzhledem k tomu, kolik toho už musel zvládnout a zvládá, to je důvod, proč mě komentář pana K. Urbánka poněkud nadzdvihl. Někdy by nebylo od věci, mít nějakou možnost simulovat různá omezení, aby si každý mohl vyzkoušet, co to obnáší. Pak bychom třeba měli větší úctu jeden k druhému.

PS: Na VŠ to nevidím, i vzhledem k možnostem, spíše na VOŠ, zůstane tam, kde to zná, ta únava je opravdu velká.

Přeji hezký den.

ADHD nemusí být těžká psychická porucha, ale i tak může být pro takového člověka problém. Rodič ví, protože dítě zná ze stálého kontaktu.

O ADHD jsem neslyšela, ani nepotřebuji do dnes slyšet, abych pochopila, že můj starší syn má určité nestandardní chování. ADHD bude mít do smrti, ale protože je velmi dobře veden, tak to poznáte jen v soukromí. Stojí ho to ovšem velmi mnoho úsilí a částečně i nahlodané sebevědomí. Studuje třetím rokem na oboru restaurátor na střední grafické škole, má téměř samé biče a profesoři ho velmi chválí, takže to neberte jen jako obdiv nekritické matky, byť před ním nyní veřejně smekám klobouk. Rozhodně podporu nepotřebuje a invalidní není. Je to člověk s velkým srdcem a jsem hrdá, že on by něco takového nikdy nenapsal, protože na rozdíl od vás ještě vykazuje velkou empatii a není se vším na první dobrou hotový. Jediné s čím se dá okrajově souhlasit z vašeho výplodu, že je pro něj výhodné pracovat rukama, protože se mu lépe soustředí, ale rozhodně se vymezuji proti blbšudle a chabrusům.

Hluboce vám přeji, abyste se v životě setkal s něčím, co by otřáslo vaším dehonestujícím názorem, prozřel jste a vaše svědomí, aby vám pak hodně dlouho nedalo pokoj. Evidentně totiž ani za mák netušíte o co jde. Je jednoduché soudit, pokud vlastní zkušenost na sobě nemáte. To by spíše ukazovalo na nižší intelekt na vaší straně, tak kdo ví, kdo je tady vlastně invalidní.

Souhlasím! Souhlasím proto, že tento stát jede na ochotě lidí odvést slušnou práci za neslušnou mzdu. Pokud bychom na tom byli všichni stejně, mohu si říci, nedaří se, nedaří. Jenže tu máme parazity, kteří berou neslušné mzdy za neslušně odvedenou práci a nutí všechny okolo, aby jim jejich prebendy pokryly. Je to jako krmit černou díru. A o tom to je!

Mladší syn má nyní v dějepisu kapitolu o totalitních režimech. A mě mrazí, když pročítám ten výčet příčin, proč se tak snadno nějaký ismus ujme a jakým způsobem vše probíhá. Hlavní příčina - komplex méněcennosti a hospodářská krize čili nevyrovnání se se skutečností a strach o ten ešus a využití situace těmi, kteří nabízí snadná "řešení". Pak stačí jen vytrvale poukazovat na přešlapy demokratických stran, kterých bohužel není málo, protože ty chtějí mít také pěkně plné ešusy, vyhledat vhodného "nepřítele", naslibovat hory doly, přihodit něco do ešusů z cizích kapes a je to.

Fakt to nejde jinak?

Členům stran ohánějících se demokracií, bych tyto kapitoly dějepisu pro deváťáky nechala přepisovat tolikrát, než by si uvědomili, jakou odpovědnost mají!

Možné to je a nabízím i příčinu. Za prvé školní osnovy, které zodpovědně rozbírají pohlavní choroby a různé sexuální odlišnosti, bohužel někdy až moc do detailů, nauka o rozmnožovací soustavě v hodinách biologie stůně na totéž. Za druhé reklamy na vložky, unikání močí, vaginální infekce atd., vše se může objevit v životě, ale je nutné tím kořenit pohádky pro děti? Heterosexuální muži mají ještě tu potíž, že některé dámy si moc tajemství svých těl nedrží, což ty trošku starší nutí k ovládání svých pudů a pro mladší je to normálka a tedy jaké pak vzruchy. Připojuji komentář jednoho takového reprezentanta generace Z "Co bych si komplikoval život sexem, když mám vše jak na talíři a to mi zatím stačí." a druhý přidal "Kdykoli mi něco vytane na mysli, vzpomenu si na učitelku přírodopisu (označována jako Úchylová), která se v jistých tématech vyžívala a převládne znechucení."

Řekla bych, že pokud takový trend je, pomohlo by, že někdy méně je více.

Myslím, že těch, kteří opravdu jsou schopni všeobecného vzdělávání není mnoho. Poptávka po všeobecném vzdělání je možná jen odrazem situace v základním školství nikoli nárůstem počtu takto nadaných jedinců.

Fňuká se, že je málo řemeslníků, spíš si myslím, že by neškodilo investovat do restartu řemeslných oborů, aby se sňala nálepka "jistá šikana a intelekt mdlý". Řemeslník nemusí být jen přidavač, který je samozřejmě také potřeba, ale může být šikovný podnikatel a mělo by mu být umožněno se jím stát. Inkluze, neinkluze, myslím, že by bylo fajn mít školy tzv. praktické pro ty přidavače, kteří potřebují jinou péči a školy řemeslné, kde by se student učil i základní právní a finanční věci a pro mě za mě by si tam klidně mohl střihnout i tu maturitu, když bez ní nemůžeme zatím vydržet, ale hlavně opravdovou mistrovskou zkoušku, kde by šlo především o samostatnou práci. Nenechat ty zlaté české ručičky uchřadnout.

Vyřešit to lze jednoduše. Část platu osoby ve funkci prezidenta převést na osobu, která vystupuje jako partner prezidenta, pokud tento partner tuto funkci bude vykonávat jako své zaměstnání.

Výplatní pásku nevidím, ale hádám, že prezident to nedělá zdarma, zdarma by to ale neměl dělat ani jeho partner, ono to není jen o tom dát si s někým whisky. Kdyby si to zcela oficiálně rozdělili, nebylo by potřeba dloubat rozpočet a troufám si tvrdit, že by pořád měli oba dost.

Dobrý nápad, zůstává jako takový dobrý. Problém je, co s tím napáchají lidé.

Automobil - výborný nápad - v rukách některých jedinců smrtící prostředek.

Platební karta - jasně pípnu a jdu - v rukách některých jedinců možnost ji lusknutím prstu zablokovat, o velkém bratrovi ani nemluvím.

Sociální sítě - fajn, mohu komunikovat i na dálku, šířit užitečné a důležité informace, ovšem také prostředek pro nejrůznější predátory, které je zneužijí.

Být stále online - fajn, mohu si kdykoli najít potřebnou informaci, problém - domácí úkol vyvěšený o půlnoci apod.

V ideální společnosti by online nebyl problém, ale ta naše ideální není a do té doby bych opravdu uvítala, abych si mohla svobodně vybrat. U státních institucí možnosti obě, u podnikatelské sféry, ať si každý vybere. Nadšenci karet půjdou k Vopršálkům, kde lze platit jen kartou, já si půjdu k Vopičkovým, kde lze platit jen hotově a pak budou Vomáčkovi, kde to půjde tak i tak. V čem je problém?

A ponechme si tuto volbu ještě nějaký ten pátek, moudré přísloví praví 2x měř a 1x řež. V džungli se vyplatí rozvážnost.

Děkuji, pobavila jsem se. Já už jedu 12. sezónu a přiznám se, že se těším na léto, kdy si od této zábavy odpočinu a načerpám energii na další sezónu.

Box máme, protože pak se dá dát na sváču i něco měkkého. Neumím si ale představit šoupnout tam jídlo jen tak. Takže jede i ten mikroteňák a ubrousky.

Když chci, aby svačina byla zkonzumována, tak vím, že bude lepší vydloubat z ovoce vše nepoživatelné a za všeho ostatního nadělat jednohubky.

Mezi námi s racionální stravou.. Když syn dělal talentovky, první co jsem opatřila byl pytel kukuřičných tortilových lupínků a čtvrtlitránek kofči. Když jsem si představila to nechutenství a únavu z celodenní zkoušky. A byla to dobrá volba. 🙂 🙂

V žádném případě nejsem odborník, ale mám pocit, že psychickým problémům napomáhá jednak nutkání umetání cestičky dětem na straně jedné (trošku něco vydržet není na škodu věci) a zároveň nedostatek času věnované dětem na straně druhé (nestačí je jen převážet mezi kroužky).

Pokud rodiče s dětmi opravdu tráví čas, je šance, že v nich přirozeně trvá návyk svěřování se, rodič své dítě má načtené a může rozpoznat, zda se náhodou nejedná o nějaký závažný problém. Jde to i s dospívajícími, ale musí tam ten kontakt přirozeně být, tak jako děti učíme si ráno a večer vyčistit zuby. Někdy stačí jen vyslechnout.

Ale kdo ví, co byla za problém v tomto případu.

Upřímně si myslím, že podstatou je snaha dělat svět dítkám co nejpříjemnějším, aby snad neměla trauma.

Jenže tím jim naopak to trauma budujeme, protože pokud nebudou zvyklé, že to jde i bez tohoto zařízení, když ho mít nebudou, budou zralí na psychiatra.

První, co by se měla dítka naučit je disciplína, pak teprve jim strčit do ruky něco, od čeho se nedokáží odtrhnout sami dospělí!!!!

Chytrý telefon nemám, tak nevím, co tak světoborného mobil poskytuje, že se to ničím jiným nedá nahradit.

Domnívala jsem se, že škola má podporovat myšlení, tvorbu vlastních názorů nikoli učit vyhledávat, co už někdo vymyslel.

Že by už zase - kdo šetří, má za tři, kdo umí prodat, má za šest, ale kdo si umí šikovně přikradnout, má za devět? "Jan Drda, České pohádky, Pohádka O Skoupé Lhotě" - jo, jo, v pohádkách je, bohužel, často velká pravda.

A druhé bohužel - demokracie neznamená, že by "šmejdi" nějakým zázrakem vymřeli. "To je tragickej vomyl."

Ale třeba jde jen o vyplnění okurkové sezóny a ti dotyční si to krásně zaplatili ze svého. :-)

Obávám se, že je to stále ta samá dokola obehraná písnička.

Nejsou prachy - co s tím? Snížit platy managementu? Jéžíš, to néé!

Propustíme nějaké ty nižší zaměstnance, ti se tam jistě stejně flákají. Zbylí to přeci dají, není problém.

Jéé! Ono se to porouchalo!

Nu, tak zase nějaké nabereme. Přijďte k nám - 20.000,- hrubého, skvělá mzda.

Jéé! On sem nikdo nechce. Nu tak si tu ještě chvíli posedíme, něco ještě shrábneme, a pak se poohlédneme zase o kus dál. že to tu krachuje, no Bóže, je přeci krize.

Aktivní záloha by nutně nemusela znamenat "s puškou v ruce, s ohněm v srdci".

Myslím, že by nebylo od věci nejprve zjistit, kolik lidí by vůbec bylo ochotno udělat to něco, na co stačí.

Tak jako když přilétne tornádo - někdo zachraňuje, někdo vaří čaj, někdo pošle bednu se Savem ..... a někdo sedí doma a nedělá nic.