Nebyl tu před týdnem článek o tom, že lidé z generace Z jsou líní nemakačenkové, a proto jsou vyhazováni z práce ve velkém a po pouhých pár měsících?

Ta epidemie psychických poruch je pochopená úplně obráceně. Za socialismu byly připravené jesle snad pro každé dítě těsně po šestinedělí. Děti vyrostly a měly vlastní děti. A všechno šlapalo v pořádku. Posledních dvacet let se do školek nedostane pomalu ani tříletý děcko, a najednou máme psychické poruchy u současných deváťáků (co měli chodit do školky 15 let zpátky, jenže se tam nevešli). Měli bychom děti znovu maminkám sebrat a obnovit co nejdřívější fungování jeslí.

/ironie

Jsou to chyby zdravotníků, kteří dělají špatně svoji práci. Pokud novopečená matka neví, co se děje, pak lékaři selhali v informování, které je také součástí jejich práce. Bohužel někteří čeští lékaři často vyhrožují smrtí dítěte i v případech minimálního nepohodlí při své práci. Pak se diví, že když o něco skutečně jde, tak už je rodička nebere vážně.

V Americe mají pěkné široké a přehledné silnice a jednu z nejvyšších nehodovostí na světě. Téměř každý překračuje rychlost, když cítíže je to bezpečné. Ve skutečnosti není, viz ta nehodovost.

Nizozemí má úzké silničky, kde ještě ke všemu překáží stromy, ostrůvky pro chodce a podobně. A jednu z nejnižších nehodovostí. Málokdo si na takové silnici troufne překročit rychlost, protože i bevnitř cítí, že to prostě bezpečné není.

Ten koncept funguje, ať se to autistům líbí nebo ne. Francie to zkouší s čarami na silnici, co mají stejný účel překážet řidičům, jen jsou levnější, protože se nemusí přebudovat celá ulice. Stejně k tomu přebudování dojde podle vzoru Nizozemí, pokud zjistí, že čáry nejsou tak efektivní jako skutečný strom.

S hlavním názorem, že interrupce není náhrada antikoncepce, v podstatě souhlasím. Kde se ale s autorem rozcházíme, je návrh řešení. Těžko zrazováním od interrupce bude zrazena dívka nebo žena, která si neplánovaně upletla dítě. Protože v tu chvíli bude vždycky považovat interrupci za nutnou.

Jako cestu vidím osvětu už od základní školy. Aby už všichni (a tím myslím i chlapci a mladí muži) ve věku kolem patnácti let věděli, jak vzniká dítě a jak tomu zabránit, pokud nechci, aby se mi to stalo.

Škoda, že takový přístup hodně naráží u náboženských fanatiků, i když tady v Česku to pořád není tak hrozné, jako za hranicemi.

Ach jo. Po přečtení článku pochybuji, že autorka tuší, o čem píše. Její návrhy na obhajoby prací u studentů, kteří si zvolili smysluplné téma k obhajobě, přesně takhle vypadají. Snad žádná škola nezakazuje vzít si k obhajobě jakýkoliv smysluplný předmět. K bakalářkám je v pořádku připojit přílohy v téměř libovolném formátu.

Fyzická bakalářka je pro (dobrou) hodnotící komisi, aby věděla,

1. co bude hodnotit.
2. aby věděli, jakou úroveň znalostí čekat od studenta, aby ji zbytečně nepřekračovali při obhajobě.

Taky je sice pěkné, že nekdo naprogramuje užitečný projekt jako bakalářku. Ale pokud k němu nebude dokumentace v podobě písemně sepsané práce, jen nějaká neveřejná prezentace, tak se o tom sotvakdo dozví. A pokud se o tom dozví, nebude mít nic, podle čeho by ten projekt mohl použít. A bakalářka se takhle stane ještě zbytečnějším projektem než v dnešní podobě.

A to by byla škoda, protože i jako vědecký pracovník se setkávám s ne úplně malým číslem závěrečných prací, o které se můžu opírat ve výzkumu. Navíc studentům s takovými kvalitními pracemi je nějaký stránkový limit úplně jedno, protože jej jejich práce překročí bohatě, občas klidně násobně.

Šťastné konce patří do pohádek. Barbie není pohádka a Barbieland není dokonalý svĕt. Proč by měl Barbieland skončit pohádkově, zatímco reálný svět vypadá tak, jak vypadá?

To dítě snad nemělo otce, který by si všiml, že dítě mžourá a bolí ji oko?

Nechápu, proč není obžalovaný i otec, který se s holkou, která si musela celé měsíce stěžovat na bolest oka, neobtěžoval zajít za jakýmkoliv lékařem vůbec.

Jak mám prosím při první prohlídce v době první menstruace vědět, jak pravidelný bude můj menstruační cyklus? Co to je za nesmysl? To můžu vědět teď, ale při první prohlídce to prostě vědět nebudu.

Otázka na to, jestli se k tomu doktorovi těším? Paní správně okomentovala, že to snad může napadnout jen chlapa. Vyšetření samo sice nebolí, ale když narazíte na nešikovného lékaře nebo lékařku, tak zavádění zrcadel nebo ultrazvuku nepříjemně dře.

Součástí mojí prohlídky je zároveň taky otázka na prsa, aby se lékař ujistil, že dělám samovyšetření a že se neobjevily žádné patologie.

Nelíbí se mi titulek, který tvrdí, že takového lékaře by si přála každá žena. Já bych si třeba přála takového, který mi na vstupní prohlídce nezačne předepisovat antikoncepci hned po tom, co zjistí, že žádnou neberu. Aniž by se zeptal, jestli něco takového předepsat vůbec chci nebo, já nevím, alespoň se ujistil, že nemám zjištěnou Leidenskou mutaci! Asi není s podivem, že jsem hledala nového gynekologa dál. Paní bere antikoncepci, takže jestli moji podmínku zrovna tento splňuje, jsem bohužel nezjistila.

Po vypsaných všech negativech ale chci říct, že je to dobré video a jsem ráda, že vzniklo. Ať už jako osvěta pro mladé dívky, aby věděly, že není čeho se bát, ale i pro muže a chlapy, kteří snad berou "gynekologické prohlídky" z videí pro dospělé za realitu.

To je panečku zápal pro funkci, když jí je schopný vykonávat i v bezvědomí na ARU.