Dítě by mělo především cítit lásku oporu a bezpečí,ostatní nastavení je v každé rodině jinak a každý jsme jedinečná osobnost, která potřebuje individuální přístup.Uprednostnila bych morální hodnoty, před materiální stránkou,nekupovat si děti povrchními věcmi,ale naplňovat třeba společnými zážitky a povídáním.Netlacit na perfekcionalismus,ale snažit se zdolávat překážky.Nejvetsi problém dnešních dětí je chaos.Nase starší generace sice měla studený odchov,ale více klidu,méně je někdy více a prostě nic se nemá přehánět.Moje babička mi vždy říkala,jestli chceš mít klidný život vol tu střední cestu..
Tohle by nikdy mé dcery neudělaly,pamatuji si i sama sebe jak jsem dostala první tašku do školy a jak strašné se mi nelíbila,byla kožená a hnědá,řekla bych úplně jako ehm,však víte ...tajně jsem plakala a naším nechtěla pokazit radost,až za rok se přiznala že se mi nelíbí a že si přejí barevnou...Všechno je o výchově ,nedivím se že paní odešla,tohle bych nedala.Snad vnučka časem zmoudří a pochopí,pro mě i mé děti bylo vždy důležité ,že někdo si vzpomněl,má mě rád a kupoval to s láskou.Svět se dost změnil,nejdřív věci pak lidé...
ano před týdnem mi došla zpráva vaši zásilku se nepodařilo doručit prosím o aktualizaci údajů,nejdříve jsem začla a pak jsem si to uvedomila,že může jít o podvod a tak vymazala zprávu a nereagovala,díky bohu,svinarna už zase jako před rokem kdy se nabourali kamarádce na fcb a posílali za ní falešné zprávy s kódy...
Vždy jsem měla úctu k starším lidem a v životě by mě nenapadlo takhle soudit,někdy ale mám pocit,že tento názor mají důchodci zakódovaný špatně díky určitým politickým stranám a nevhodně zvoleným názorům ...Realita taková určitě nebude a nedá se všechny mladé lide házet do jednoho pytle! Proces života probíhá spravedlivě a každý dojdeme do stejné etapy života.
Vánoce mám ráda,děti mám výchované tak,že nikdy nad žádným dárkem neohrnuly nos a samozřejmě vždy jsem se snažila aspoň něco z jejich požadavků splnit.Máme poměrně velkou rodinu ,takže je krásné být pospolu.Letos jsem taky řvala jak na lesy, když jsem měla 18 prosince snězené cukrovi a jelikož jsem už pak byla jen od rána do večera v práci nebylo kdy ho upéct znovu,ale stejně se to pak nějak udělalo a stihlo , bylo to zbytečné vyšilovani,protože teď to tady leží a sem tam si někdo uďobne.Takže příště vím ,zachovat klid ,prosinec je měsíc kdy je vše nazdobené jako v pohádce ,proč si ho nevychutnat ,aspoň jeden měsíc v roce být snílkem a vnímat očima dítěte.Vstoupit do pohádky a být na sebe hodní.Jedine co mě zasáhlo je událost v Praze,která do pohádky opravdu nepatří a myslím že velmi pokazila poezii vánoc.Takze važme si přítomnosti těch jež máme u sebe a každý dáreček i ten co není podle našeho gusta vnímejme jako pozornost od člověka,který na nás s láskou myslel.V pochadce i chuďas byl králem,mysleme na to.
staly se fronty ,kupovalo v Tuzexu ale Vánoce byly úplně jiné,byly především o lidech a rodině s dárky měly své kouzlo,protože děti si vazily hraček a věci.Neoamatuji si či vše jsem dostala teď ale pamatuji si dárky z mého dětství a dospívání.Panenky dvojčátka s kufrem oblečku co pro mne šila maminka a pletla babička,duhového mončičaka ...sametovou mikinu s netopýřími rukávy,plisnaky,nebo maminkou namalovaný portrét hrdinky filmu.Tatinek mi dovolil stromeček zdobit až ráno 24 a večer jsme všichni zpívali a on hrál na housle koledy,ty mamciny výborné kousky cukroví a babičky kapr....a ta vzájemná láska domova.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
co napsat je to děsivé...