To je drsný, protože to zadání je jasný a výsledek není 20.
„Paní Šťastná chystá krabičky s vánočním cukrovím." Takže právě teď ho chystá a ještě to nemá hotové. To je touto větou jasně dáno.
"Do každé krabičky dává 300 g cukroví." Opět průběhový čas.
"Už rozdělila čtyři pětiny napečeného cukroví a zbývá jí 1,2 kg." Opět průběhový čas, nikde není ani náznak, že už má všechny krabičky hotové. Nebo že nás zajímá až budoucnost, kdy už je bude mít hotové.
"Kolik krabiček nachystala paní Šťastná?“ Tady je minulý čas, takže ne kolik jich celkem nachystá, ale kolik už jich nachystala.
Tohle není vůbec sporné, tady prostě komisaři udělali chybu a maskují to tak, že uznají i správnou odpověď.
V češtině nic jako průběhový čas neexistuje. Stejně tak to může popisovat obvyklou činnost, aniž by musela být vykonávána v okamžiku vyslovení tvrzení. Čeština je prostě v příliš stručné podobě v porovnání s ostatními jazyky (které právě disponují bohatšími konstrukcemi pro časovou souslednost) více nejednoznačná. V té otázce (například) chybí slovo "nakonec", a to v celku bez ohledu na to, jestli by byl použit tvar slovesa pro čas budoucí "... nakonec nachystá ..." nebo minulý " ... nakonec nachystala ...".
Ale hlavně, je to úloha na počítání, nikoliv lingvistická analýza. S tím by měli odborníci v první řadě uvažovat.
Klasika. Bohužel k vytvoření matematické slovní úlohy nestačí být jen matikář, ale musíte být i češtinář a pracovat s logikou a empatií.
Když si projdete učebnice pro 1. i 2. stupeň ZŠ, tak je tam takových nejasných úloh mraky.
Vždycky mám sto chutí jako rodič k tomu připsat učitelce: „Nevypracováno – úloha nemá jednoznačné řešení“.
Přesně!
Pěkný den všem.
Je tady prosím někdo, kdo by měl ve své praxi, práci - řemeslnické, technické, finanční, zemědělské, lékařské a jiné - takhle dementně (rozuměj NEJEDNOZNAČNĚ) připravená zadání, na jejichž základě by BEZ DALŠÍ DISKUSE začal dělat nějaký závazný (s nevratnými důsledky spojený) výpočet? Asi těžko.
Ale našim dětem se tento způsob uvažování ("o zadání se nediskutuje") vtiskne do hlavy pod taktovkou institucí státu.
Čeština je krásný jazyk - beletrie, poezie, próza, romány, humor, komentáře sportovních přenosů, lidová mluva, nářečí, ... atd. prostě krása střídá nádheru. Ale formulovat jednoznačné zadání nejen úloh vedoucích na matematický výpočet je pro nás - uživatele ČJ - stále utrpení. Stručnost v neprospěch jednoznačnosti (asi v domnění, že problémy které život přináší jsou stručně jednoznačné 🙂, nebo chcete-li inherentně jednoznačné) je u školských příkladů fakt strašná. Asi panuje mezi odborníky - pedagogy představa, že pro procvičení jednoduchých (v úrovni učiva základní školy) výpočtů není potřeba věnovat příliš pozornosti hledání praktických problémů, přičemž JEJICH SLOVNÍ FORMULACE je již jen detail. Jenže realita je opačná: Spatný popis problému, nemůže vést na dobré řešení i s tou sebelepší kalkulačkou. A v tom vůbec nejhorším případě to může "kalkulačku" i dost demotivovat. A nemyslete si, že děti si těch nejednoznačností nevšímají. Právě ty děti, které s čísly pracovat umí, jsou blbými zadáními nejvíc frustrovaní.
Takže se neváhejte ozvat, když na takovou blbost ve školních úlohách našich dítek narazíte. Nic lepšího, co s tím dělat, nevymyslíme.
A) V každém případě - za každou cenu - snížím rychlost, abych mu umožnil se zařadit do mého pruhu. (Přeci nejsem magor, a nechci se přičinit k nehodě, byť bych za to nemohl, protože on mne nemá ohrozit, a taky jinou možnost ani nemám, protože "pustit ho", tím, že použiji pruh nalevo od mého aktuálního pruhu, podle legislativy nesmím.) A jakmile bude přede mnou v mém pruhu, tak ho případně PŘEDJEDU pruhem nalevo, od mého aktuálního pruhu.
B) V souladu s pravidly / principy přejíždění mezi pruhy ho PŘEDJEDU pruhem nalevo od mého aktuálního pruhu, protože jedu 130 km/h, či podobně rychle, nemám problém se do proudu aut v pruhu nalevo zařadit (ale fakticky by tam nikdo - kromě případných vozidel IZS / dálniční policie - neměl být, když bych jel skutečně těch 130, tj. maximální rychlostí, protože nemůže mít důvod mne předjíždět). Pokud bych, ale jel výrazně pomaleji, tak zvolím umožnění bezpečného zařazení auta napravo přede mnou do mého pruhu.
C) Rychlost nesnížím (v té konkrétní situaci bylo by nebezpečné razantně brzdit), "pustit ho podle legislativy nesmím" - tj. nepřejedu do levého pruhu, protože by to bylo bezdůvodné ... ?proč vlastně? ... ale to je jedno, "pouštět se nesmí!", takže pokračuji kolem něj dál, a pokud všichni v mém pruhu jedeme 130 km/h a on je "týrák" v připojovacím pruhu, který může jet max. 100 a fakticky je rád, že do případného kopce to vytáhne na 80 km/h, tak má prostě smůlu, a v lepším případě vyzkouší kvalitu provedení odstavného pruhu, v horším ... ale co už, to je jeho problém, já už budu fuč ...
Co je tedy v souladu s legislativou?
dále odpověď
A pokud je to potřeba popsat stručně/v souhrnu, tak:
Váš článek je v méně špatném případě neúplný, v horším zcela zavádějící. Nejtragičtější je pak jeho titulek - konkrétně jeho prostřední část "Pouštění aut z připojovacího pruhu je přestupkem, častokrát nebezpečným.", to je (a omlouvám se za to hejtařské vyjádření) vyložený hnus. Akorát matete řidiče! Znejistíte je v tom, co dělají dobře A PŘEDEVŠÍM BEZPEČNĚ! Video se soupravou (tahač - návěs) se primárně netýká nějaké ohleduplnosti při "pouštění aut", to může být pouze souvislost. Je to prostě chyba řidiče té soupravy při přejíždění z pruhu do pruhu, chyba která skončila někde mezi omezením a ohrožením, naštěstí neskončila tragédií. Strašit touto chybou řidiče, kteří sledují provoz nejen před sebou, ale kompletně kolem sebe, je nekompetentní přístup. Zamyslete se nad obsahem článků, než je pustíte veřejnosti, raději si je nechte nějak recenzovat (třeba jen kamarády, kteří jezdí delší dobu a často ... zejména po více pruhových komunikacích ... i v extravilánu 🙂 ). Jste web odborného střihu (nebo alespoň takový dojem vyvoláváte).
Citace z článku:
"... „Mimo obec se na pozemní komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy jezdí v pravém jízdním pruhu. V ostatních jízdních pruzích se smí jet, jestliže je to nutné k objíždění, předjíždění, otáčení nebo odbočování.“ ..."
A o kousek dál:
"... A pozor, záleží také, v jakém autě sedíte, protože za takové velečíslo (podobné tomu na videu) můžete přijít i o řidičák. Pokud totiž hlídka policie / správní orgán / soud vyhodnotí, že už šlo o předjíždění, máme tu další legislativní bod.
„Řidič, který při předjíždění vybočuje ze směru své jízdy, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním.“ ... "
Takže pro úplnost rozborů a zejména závěrů z nich (a také pro vysvětlení pojmu "pouštění aut", který figuruje, a to dost dominantně, v názvu článku) by jste (garaz.cz) měli zanalyzovat, kdy se jedná o předjíždění auta v připojovacím pruhu, resp. předjíždění auta najíždějícího z připojovacího pruhu, a pokud to zobecníme pro 3 a více pruhové komunikace tak předjíždění auta přejíždějícího z pravého do levého pruhu.
Situace: Jedu v průběžném pruhu, přede mnou napravo vidím auto, které dává znamení o změně směru jízdy vlevo (tj. už přejíždí nebo bude přejíždět do mého pruhu) a ke kterému se více či méně rychle či pomalu blížím. Co je správný postup?:
(Varianty jsou v odpovědi - sem se to už celé nevejde 🙂 )
A) V každém případě - za každou cenu - snížím rychlost, abych mu umožnil se zařadit do mého pruhu. (Přeci nejsem magor, a nechci se přičinit k nehodě, byť bych za to nemohl, protože on mne nemá ohrozit, a taky jinou možnost ani nemám, protože "pustit ho", tím, že použiji pruh nalevo od mého aktuálního pruhu, podle legislativy nesmím.) A jakmile bude přede mnou v mém pruhu, tak ho případně PŘEDJEDU pruhem nalevo, od mého aktuálního pruhu.
B) V souladu s pravidly / principy přejíždění mezi pruhy ho PŘEDJEDU pruhem nalevo od mého aktuálního pruhu, protože jedu 130 km/h, či podobně rychle, nemám problém se do proudu aut v pruhu nalevo zařadit (ale fakticky by tam nikdo - kromě případných vozidel IZS / dálniční policie - neměl být, když bych jel skutečně těch 130, tj. maximální rychlostí, protože nemůže mít důvod mne předjíždět). Pokud bych, ale jel výrazně pomaleji, tak zvolím umožnění bezpečného zařazení auta napravo přede mnou do mého pruhu.
C) Rychlost nesnížím (v té konkrétní situaci bylo by nebezpečné razantně brzdit), "pustit ho podle legislativy nesmím" - tj. nepřejedu do levého pruhu, protože by to bylo bezdůvodné ... ?proč vlastně? ... ale to je jedno, "pouštět se nesmí!", takže pokračuji kolem něj dál, a pokud všichni v mém pruhu jedeme 130 km/h a on je "týrák" v připojovacím pruhu, který může jet max. 100 a fakticky je rád, že do případného kopce to vytáhne na 80 km/h, tak má prostě smůlu, a v lepším případě vyzkouší kvalitu provedení odstavného pruhu, v horším ... ale co už, to je jeho problém, já už budu fuč ...
Co je tedy v souladu s legislativou?
dále odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Vzpomněla jsem si na Jacka Kerouaca, který jedno léto trávil jako požární hlídka v horách v Kalifornii. Popisuje to idylicky v knize Dharmoví tuláci. Ve skutečnosti prý dost trpěl - nedostatkem společnosti a alkoholu.
Není to pro každého...
3 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tady je o Kerouacově zkušenosti zajímavá a dle mého i docela zábavná zminka: Philip Connors: Sezóna požárů. Zápisky z požární hlásky v divočině, str. 208 až 217. Autor měl možnost pročíst a opsat si jeho denník z té doby.