Mám technickou poznámku/dotaz: JAK se docílí toho, aby dítě, které první třídu nezvládlo, opakovalo ročník? V současné době do učitel doloží známkami - dítě má nedostatečné nebo N (nehodnocen - pokud se výkon úplně vymyká hodnocení). Pokud nebude mít učitel známky, aby rodiči (a ev. PPP) doložil, že by si dítě mělo první ročník zopakovat...JAK toho dosáhne? Přitom právě první ročník je ten, kde má propadnutí (zopakování ročníku) ten úplně největší smysl. protože v 1: třídě se učí základní dovednosti - číst a psát. V druhé třídě už s ním nikdo slabikovat a procvičovat písmenka nebude...tam už se předpokládá, že toto děti umí. Dítě, které za 1. ročník nezvládlo funkční čtení, se ve školní docházce prostě ztratí. Bude zaostávat už pořád, nebude zvládat, stíhat, rozumět. Čili - jak se taková situace bude řešit? Odpověď by mne opravdu moc zajímala.
A není náhodou vnitřní motivace lepší, než nějaká honba za jedničkou? Když učitel umí v dítěti podporovat touhu po vědění, kterou v sobě má, tak mu to vydrží po celý život. Ví totiž, že to dělá pro sebe, ne pro dobrou známku. Tady se řeší, jak pak bude moci dítě v první třídě propadnout… opravdu není nic lepšího než demotivovat dítě hned na zacatku školní docházky tím, ze bude opakovat 1.tridu. Při zohlednění rozdílného věku a rychlosti vývoje nejmladších děti je přece jasné, že dítě kterému je 6 v srpnu a jinému ve stejné třídě klidně i o rok a pul více, tak logicky nemusí mít takove výsledky a třeba potřebuje více času. Je třeba akceptovat individualitu. Jen doufám, že ve školství nepůsobíte.
124
Sledujících
2
Sleduje
124
Sledujících
2
Sleduje
Víte - já mám totiž v reálu možnost vidět na druhém stupni následky OBOU těchto přístupů - i metody - "necháme ho prolézt do druhé třídy" - i metody - "ať si tu první radši zopakuje". Různí prvostupňoví kolegové totiž uplatňují obě. Jednoznačně úspěšnější (a spokojenější) jsou ty studijně slabé děti, které měly schopnost si tu první třídu zopáknout a dohnat svůj handicap. A vůbec nejde o nároky na přípravu pro učitele - ty se stejně dělají různé...ale musí to dítě být aspoň přibližně na úrovni svých spolužáků. Jinak to postrádá smysl. A opět - mezi "vyčleněním ze skupiny" a - "mám dobrého kamaráda" je opravdu hodně odstínů. A právě pokud dítě pracuje stále jen individuálně s asistentkou - tak to je nejlepší cesta k jeho vyčlenění. Jenže pokud výuka předpokládá schopnost čtení a psaní - a žák tyto kompetence nezvládá - tak jiná možnost není. A ani ten dobrý učitel, který zvládne zabránit vyčlenění ze skupiny, nezvládne někomu nařídit, aby se s někým kamarádil. Tak to totiž nefunguje. A vaše idealistická představa, že to na jiných školách funguje, je trochu...no naivní. Jsem v největších učitelských skupinách na FB - a prakticky všichni si na českou verzi inkluze stěžují. Dnes už zcela otevřeně. Její koncepce totiž byla naprosto špatná. Nefunguje, škodí v podstatě všem zúčastněným a je neufinancovatelná. Hodně učitelů to vědělo předem a upozorňovali na to. Navrhovali jiné modely. Ty fungující jinde. Dnes už asi neprokážeme, jestli to byla jen neschopnost, nebo i záměr různých majitelů soukromých škol, kterým tato verze inkluze ve státních školách přihrála nové klienty.
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Já jen podekuji za potvrzení mé domněnky 🙂