Děkuji za konstruktivní reakci. Přesto si dovolím silně nesouhlasit. Postavení Moravy vůči Čechám bylo známým sporem mezi moravskou a českou šlechtou po dlouhou dobu (viz. postavení při korunovaci Habsburků atd.). Vyústilo v uznání od české šlechty, že Morava a moravská šlechta není a nikdy nebyli many Čech a české šlechty. Pouze zeměpán Moravy byl a je leníkem českého krále. Domnívám se, že je třeba plně chápat princip lení závislosti. Ta byla primárně personální. Co se týče státnosti Moravy, bylo to ode mne pouze dovedení myšlenky ad absurdum. Chápu, že pro vás jako Čecha, jsou určité historické události více důležité než jiné. Tedy ty, kde Čechy získávají na významu. Já jsem studoval v Rakousku a cítím se Moravanem a vidím mnohé jinak. Především odmítám tzv. české obrozence, zatížené českým nacionalismem dle kterého upravovali historii, aby zapadala do jejich velkočeské koncepce. Tedy nesmysly jako údělná knížectví, osvobození Moravy od Maďarů atd. až po neakceptovatelné Česko.

Oprava: ..podle vaší logiky tedy i Čechy nebyly státem.

Prosím než něco napíšete, ověřte si zda to není nesmysl. Morava nikdy nebyla lénem Čech. To ani z logiky lenní závislosti není možné. Ve skutečnosti byl moravský markrabě v lenní závislosti na českém králi, pokud zrovna nebyla Morava pod uherskou korunou. Stejně byl český král leníkem římského krále (císaře) a podle vaší logiky tedy nebyla státem. Země si v rámci říše byly sobě rovny. To platilo i za Rakouska a R.-U. Od zrušení České dvorské kanceláře ve Vídni za Marie Terezie již navíc neměly spolu žádný vztah, mimo celostátní úroveň. Až po roce 1918 a likvidaci moravského sněmu a zákonodárství, začala i likvidace Moravy.

Aniž bych zaujímal stanovisko k fandění, dovolím si pro ozřejmění trochu odborného textu z Ústavu pro jazyk český: "Vlastní jméno Čechy i jeho archaická varianta Česko jsou odvozená podstatná jména od vlastního jména Čech a mají tedy i stejný slovní základ – česk. Všechna další podstatná jména, přídavná jména i příslovce odvozená od tohoto základu budou proto stejná. Pokud se vlastní jména Čechy a jeho varianta Česko použijí pro označení dvou nebo více rozdílných území, nejsou schopna plnit svoji základní funkci, kterou je bezprostředně nazvat, identifikovat objekt jako jedinečný, tj. jediný svého druhu. Proto i Slovník spisovné češtiny (nakl. Academia) uvádí podstatná jména Čech, Čechy, Česko společně se stejným slovním základem česk. Odvozením od tohoto základu následně vznikají přídavná jména - česk/ý (kůň) a příslovce - česk/y (mluvit) nebo česk/ost (mít český ráz)."