...Vřele doporučuji film " Deníček moderní ho fotra"...pro jiný úhel pohledu.
Jinak...já mám děti tři. Ty dvě už jsou dospělé, tomu třetímu bude v lednu 7 let. Bylo plánované a vymodlené.
Oproti těm dvěma předešlým jsem měla tu " výsadu " strávit s ním od narození celých 5 let jeho života doma. Když se mi narodilo, bylo mi 38 let. Bylo to nejkrásnější a nejpohodovější těhotenství a porod, jaký jsem kdy zažila. Duševní síly a pozitivity jsem měla celé těhotenství , včetně dne jeho narození, na rozdávání. Já, zasloužilá matka, jsem se svými zkušenostmi už přece věděla , do čeho " jdu." Jak hluboce jsem se mýlila, jsem pochopila velmi záhy, když jsem si svůj tříkilový uzlíček přivezla na druhý den po porodu domů...Mé třetí dítě bylo tzv."neodložitelné", abnormálně plačtivé a nespavé. Jeho "půlhodinky" byly zároveň mým bojem o čas, zda mám rychle začít vařit, vysávat, nebo do sebe naházet jídlo, a vyčistit si třeba jen zuby. Můj den se smrskl na neustálé kojení, co 2 hodiny, houpání, a uspávání. Můj muž má byznys doma, takže měl kdykoli tu možnost se na nás přijít podívat, zeptal se, jestli něco nepotřebuji, a zase se vrátil ke své práci. Domácnost, a tři děti, tak stále zůstávaly na mně, jako před porodem. Ale fyzická síla, a moje vnitřní rozpoložení už byly úplně někde jinde. Místo toho se dostavilo poporodní blues, beznaděj, a několikrát nahlas upřímně vyřčená věta, že jsme se neměli rozmnožovat. V kuchyni se začalo hromadit nádobí, v koupelně prádlo, a na zemi prach... Při mé povaze perfekcionistky jsem byla tímto pohledem doslova sražena na kolena, a plačící hledala***
***chybu v sobě, a pokládala si milion otázek, proč jsem " tak neschopná .?!!?! "
Muž, díky svému pracovnímu nasazení, a whorkoholismu, s námi trávil čas jen velmi málo. Byl a stále je velmi tolerantní, takže mlčky přecházel pohledem náš domov, ze kterého se postupně stávalo smetiště. Tchýně se přijela " jen podívat " na vnučku, aniž by ji třeba napadlo zeptat se, zda bych, čistě náhodou, třeba nepotřebovala s něčím pomoci. Můj syn mě občas vystřídal v houpání a uspávání, ale byl to v tu dobu jedenáctiletý kluk. Šestnáctiletá dcera byla jediná, která se hned, po příchodu ze školy, ujala "mé role" v této rodině , a začala uklízet, houpala a přebalovala...Doslova a do písmene nahradila roli mého muže, který byl neustále ponořený do své práce.
Jí chci tímto poděkovat, neboť byla jediná, kterou jsem zajímala JÁ , mé pocity beznaděje, osamělosti a zklamání.
Celou dobu na mateřské dovolené, jsem péči a výchovu svého posledního dítěte zajišťovala z 95 % sama. Babička byla jen "formální oslovení", a muž věnoval dítěti střípky ze svého volného času. Dědečkové měli své vlastní životy...Vydržím jako kůň ,ale být tu pro někoho 24/7, minutu co minutu, den co den, a rok co rok, neustále plnit jeho požadavky, bez vidiny vlastního odpočinku a prostého " nicnedělání", je sebedestrukce v přímém přenosu. Já se veřejně přiznávám, že jsem párkrát nahlas litovala vlastního rozhodnutí stát se opět matkou, ale ten bezelstný radostný úsměv a ručičky, co se k vám natahují ráno z postýlky , vám dává maximální pocit naplnění, a sílu do dalšího dne, i když jí den za dnem ubývá...
... Zkusila bych tzv. "Predžalobní výzvu." Stojí kolem 1500 až 2000 Kč, ale ve srovnání s částkou, kterou Vám dluží, je to zanedbatelné procento. Pokud bude dobře napsaná, pevně věřím, že dosáhnete kýženého výsledku v co nejkratší době.
Chápu a rozumím, že jste chtěla své " kamarádce " nezištně pomoci, bohužel ne všichni, jako Vy, smýšlí stejně.
Ale i přesto se najdou stále poctiví lidé, kteří své závazky a sliby plní.
Budiž pro Vás tedy zkušenost, jak tenká může být hranice mezi přátelstvím a jeho koncem.
"Posvátný cit přátelství je svou povahou tak sladký, trvalý, věrný a trpělivý, že může vydržet celý život, ovšem kromě okamžiku, kdy přítel požádá o půjčení peněz."
- Mark Twain
Střídavá péče NIKDY!!!! neměla vzniknout!!! Je to fatální chyba, na kterou doplácí jen ti nejmenší a nejzranitelnějsí. Díky ní jsou doslova násilně zavleknutí do "bitvy" mezi dvěma dospělými jedinci, za požehnání zákonů, které jim k tomu daly "právo. "
Kolik napáchala nezvratých škod a traumat na psychice dětí, to se kdy těžko dozvíme, ale ony si to rozhodnutí "o nás bez nás" ponesou v sobě už celý život...
Co jste zaseli, to jste sklidili.
Vaše výchova.
Benevolentní rodiče, co chtějí dopřát svým dětem první poslední.
A místo toho přišlo jedno velké zklamání, a vztek.... Ale tak jedině na sebe, sebereflexe zcela chybí.
No, ale ještě není úplně pozdě.
Začala bych táborem " Přežij", to budou slušné základy, a dál pokračovala s jasnými pravidly. Bez kompromisů, a pro obě strany.
... Přibude další " Kohoutová" 🙂
Jinak... Prostě těhule 😀
Možná si to tu spletla s Bleskem, nebo Aha, to je totiž prakticky stejné "počteníčko" 😀
Ale faktem je, že tahle fotka patří snad tak nanejvýš do rodinného alba, ale ne rozhodně na "Neznám" 🫣
No jo, ale co má, chuděra mamina dělat, když z toho kape, že...? 😉
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
...Hmmm...🤔
Panstvo si "ráčilo všimnout ?"