...Vřele doporučuji film " Deníček moderní ho fotra"...pro jiný úhel pohledu.
Jinak...já mám děti tři. Ty dvě už jsou dospělé, tomu třetímu bude v lednu 7 let. Bylo plánované a vymodlené.
Oproti těm dvěma předešlým jsem měla tu " výsadu " strávit s ním od narození celých 5 let jeho života doma. Když se mi narodilo, bylo mi 38 let. Bylo to nejkrásnější a nejpohodovější těhotenství a porod, jaký jsem kdy zažila. Duševní síly a pozitivity jsem měla celé těhotenství , včetně dne jeho narození, na rozdávání. Já, zasloužilá matka, jsem se svými zkušenostmi už přece věděla , do čeho " jdu." Jak hluboce jsem se mýlila, jsem pochopila velmi záhy, když jsem si svůj tříkilový uzlíček přivezla na druhý den po porodu domů...Mé třetí dítě bylo tzv."neodložitelné", abnormálně plačtivé a nespavé. Jeho "půlhodinky" byly zároveň mým bojem o čas, zda mám rychle začít vařit, vysávat, nebo do sebe naházet jídlo, a vyčistit si třeba jen zuby. Můj den se smrskl na neustálé kojení, co 2 hodiny, houpání, a uspávání. Můj muž má byznys doma, takže měl kdykoli tu možnost se na nás přijít podívat, zeptal se, jestli něco nepotřebuji, a zase se vrátil ke své práci. Domácnost, a tři děti, tak stále zůstávaly na mně, jako před porodem. Ale fyzická síla, a moje vnitřní rozpoložení už byly úplně někde jinde. Místo toho se dostavilo poporodní blues, beznaděj, a několikrát nahlas upřímně vyřčená věta, že jsme se neměli rozmnožovat. V kuchyni se začalo hromadit nádobí, v koupelně prádlo, a na zemi prach... Při mé povaze perfekcionistky jsem byla tímto pohledem doslova sražena na kolena, a plačící hledala***
***chybu v sobě, a pokládala si milion otázek, proč jsem " tak neschopná .?!!?! "
Muž, díky svému pracovnímu nasazení, a whorkoholismu, s námi trávil čas jen velmi málo. Byl a stále je velmi tolerantní, takže mlčky přecházel pohledem náš domov, ze kterého se postupně stávalo smetiště. Tchýně se přijela " jen podívat " na vnučku, aniž by ji třeba napadlo zeptat se, zda bych, čistě náhodou, třeba nepotřebovala s něčím pomoci. Můj syn mě občas vystřídal v houpání a uspávání, ale byl to v tu dobu jedenáctiletý kluk. Šestnáctiletá dcera byla jediná, která se hned, po příchodu ze školy, ujala "mé role" v této rodině , a začala uklízet, houpala a přebalovala...Doslova a do písmene nahradila roli mého muže, který byl neustále ponořený do své práce.
Jí chci tímto poděkovat, neboť byla jediná, kterou jsem zajímala JÁ , mé pocity beznaděje, osamělosti a zklamání.
Celou dobu na mateřské dovolené, jsem péči a výchovu svého posledního dítěte zajišťovala z 95 % sama. Babička byla jen "formální oslovení", a muž věnoval dítěti střípky ze svého volného času. Dědečkové měli své vlastní životy...Vydržím jako kůň ,ale být tu pro někoho 24/7, minutu co minutu, den co den, a rok co rok, neustále plnit jeho požadavky, bez vidiny vlastního odpočinku a prostého " nicnedělání", je sebedestrukce v přímém přenosu. Já se veřejně přiznávám, že jsem párkrát nahlas litovala vlastního rozhodnutí stát se opět matkou, ale ten bezelstný radostný úsměv a ručičky, co se k vám natahují ráno z postýlky , vám dává maximální pocit naplnění, a sílu do dalšího dne, i když jí den za dnem ubývá...
Děkuji, rádo se stalo 😄
Ne vážně, napsat článek o tom, jak se sebestředná blbka chtěla prostřednictvím cizího člověka pomstít obsluze restaurace za to, že se jí ti lidé snažili pomoct?
Celý problém způsobila sama tím, že se nacpala do cizího hovoru a pak se ještě divila, že ti lidé reagovali v kontextu toho o čem se bavili před tím, než se jim do toho hloupě přimíchala. Aby toho nebylo málo, byla nejen hloupá, ale i pomstychtivá a za svojí vlastní blbost se ještě chtěla ostatním pomstít?
Šovinismus, nešovinismus, tohle byla prostě blbka na n-tou, kdyby tam místo pingla byla servírka, dopadlo by to úplně stejně - jediný rozdíl by byl, že by internet nebyl zaplevelen o další duševně chorý článek psychicky labilní autorky.
... Děkovat netřeba, ale když už, tak tedy "není zač" 😀
Dovolím si připomenout Vaši citaci z jednoho z Vašich příspěvků...
" Na tomto článku je zajímavé, jak stejnou věc mohou různí lidé vidět naprosto odlišně."
A toto Vaše "magické souvětí, " je zároveň i moje odpověď na Váš názor.
Ztotožňuji se s ním, a plně ho respektuji.
Co člověk, to názor.
Autorce zcela rozumím, co chtěla tímto článkem říci, a z vlastní zkušenosti jí musím dát za pravdu. Jsou muži, kteří se nejsou schopni zastat žen, ať už vlastních, nebo cizích. Ale taky nepřestávám doufat, že jednou potkám výjimku, co potvrzuje pravidlo 😊
Ale já, při vší smůle, budu mít to "velké štěstí", a potkám muže, jako jste Vy 🥳😉
... Zkusila bych tzv. "Predžalobní výzvu." Stojí kolem 1500 až 2000 Kč, ale ve srovnání s částkou, kterou Vám dluží, je to zanedbatelné procento. Pokud bude dobře napsaná, pevně věřím, že dosáhnete kýženého výsledku v co nejkratší době.
Chápu a rozumím, že jste chtěla své " kamarádce " nezištně pomoci, bohužel ne všichni, jako Vy, smýšlí stejně.
Ale i přesto se najdou stále poctiví lidé, kteří své závazky a sliby plní.
Budiž pro Vás tedy zkušenost, jak tenká může být hranice mezi přátelstvím a jeho koncem.
"Posvátný cit přátelství je svou povahou tak sladký, trvalý, věrný a trpělivý, že může vydržet celý život, ovšem kromě okamžiku, kdy přítel požádá o půjčení peněz."
Střídavá péče NIKDY!!!! neměla vzniknout!!! Je to fatální chyba, na kterou doplácí jen ti nejmenší a nejzranitelnějsí. Díky ní jsou doslova násilně zavleknutí do "bitvy" mezi dvěma dospělými jedinci, za požehnání zákonů, které jim k tomu daly "právo. "
Kolik napáchala nezvratých škod a traumat na psychice dětí, to se kdy těžko dozvíme, ale ony si to rozhodnutí "o nás bez nás" ponesou v sobě už celý život...
Kvalita potravin u nás se dost zhoršila- toustový chléb samý vzduch, mražená piza měla těsto sotva 2 mm
... Ta se tu nezhoršila, ta tu STÁLE!!!! trvá!
Jsme smetiště Evropy.
Mám dost procestováno, a "ochutnáno", i těch základních potravin, jako je mléko, máslo....A je to markantní rozdíl.
Naposledy jsem byla unesena z másla z Biedronky...Jsem vůči polským výrobkům dosti skeptická, nečekala jsem vůbec nic, ale byla jsem ohromena. Tak vynikající máslo jsem měla snad naposledy jako malá holka. A cena? Za 250 g něco kolem 50 Kč...
Ale tak chuť... K nezaplacení 😋!
V někdejším internetovém pořadu A dost pana Zuny právě ty nejdražší česká másla pohořela. Vítězem testu myslím tenkrát bylo máslo z Kauflandu.
Bodejť by ne, poněvadž máslo z Kauflandu je máslo německého původu.
Jen za datum spotřeby bych ruce do ohně nedala, neboť jak známo, prošlé potraviny, kde by si je třeba v Německu už nikdo nekoupil, se vozí k nám, přebalí se i s novým datem trvanlivosti, a šup s ním do akce 😉
Mám tři děti a s žádným mi nikdy nikdo nepomáhal, co se těžkých začátků týče. Bylo to vždy nejnáročnější období mého života a sáhla jsem si vždy na dno svých sil. Moje únava a vůbec moje potřeby v tomto období nikoho nezajímaly. Naopak, často jsem si ještě vyslechla spoustu kritiky a " rad nad zlato ". Hlavně od babiček. Ale nepohlídala žádná. Nikomu bych to nepřála.
Soucítím s Vámi, zažila jsem to 3x.
Bylo to peklo.
Přehodnotila jsem vztahy k rodinným členům, včetně partnera.
"V nouzi poznáš přítele"
Já jsem teprve v tomto období poznala pravou tvář těch, o kterých jsem se mylně domnívala, že jsme "rodina."
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
...Hmmm...🤔
Panstvo si "ráčilo všimnout ?"