Náš právní řád ukládá nejen vyživovací povinnost rodičů vůči dětem, ale i vyživovací povinnost dětí vůči rodičům. Pokud se sami o sebe už nedokážou postarat samozřejmě.

Když se nedohodnou, nechť se paní tchyně obrátí na soud, aby stanovil případnou výši výživného.

Ale právo na to paní tchyně má.

To že zaměstnavatel vyžaduje po postiženém stejný výkon jako u zdravého je naprosto v pořádku. Postižený si je vědom náplní práce, která by neměla zhoršovat jeho zdravotní stav. Není důvod, proč by tomu mělo být jinak.

Je hezké, že bude mít u sebe na svátky děti. Ale avizovat, že nedostanou žádné, podle něj nepotřebné dárky je alibistické. Knížka, nebo něco potřebného, by jistě jeho děti potěšilo. Hory budou až v delším časovém horizontu od svátků.

je to tak.... lepší než hromada blbostí co skončí kdovíkde je to na co budou třeba vzpomínat celý život:-)

Proč by byly motivováni, když jsou štědré sociální dávky, to je politická chyba všech vlád od revoluce

Je to tak. Dobrý učitel asistenta u běžných poruch učení nepotřebuje a dobrý třídní nepotřebuje sociálního pedagoga.

Když inkluze začínala, domníval jsem se, že asistenta budou mít děti na vozíčku nebo slepé děti, neslyšící nebo tak něco. Teď mají asistenta i děti, které jsou prostě jen pomalejší nebo zlobivější. Je to o PPP. Jednou u nás přidělili asistenta žákovi jen na přestávky, protože zlobil. To by vyřešila detenční místnost, s jedním opatrovatelem pro celou školu, to se ale nesmí. PPP musí vykazovat činnost, aby obhájily svou existenci, tak má asistenta kde kdo.

To je zajímavé - za našich mladých let žádné ADHD děti nebyly - byly jenom nevychované děti. Myslím, že by stačilo pár facek a krumpáč do ruky a bylo by o ADHD.

Na jednu věc jste zapoměli, u autistů stejně jako u všech lidí, existuje malá skupina nenávistných jednotlivců libující si v naschválech, týrání okolí, krutosti, vymýšlení si pomluvi, udávání. Schovávají se a to velmi úspěšně za svůj hendikep autismus a prochází jim to. Bohužel ve svém životě jsem se s podobným problémem setkal. Nejhorší na takové to situaci, je vpodstatě nemožnost bránit se, pokusíte li se o to, vědom si své bestrestnosti zaměří se na vás a se skutečně mimořádnou nenávistí, ale i nápaditostí vám znepříjemňuje život a pokouší se do svého nepřátelství proti vám zatahnout i ostatní.

Také si myslím, že dnes je na vše diagnoza. Proto máme tolik pacientů a hlavně je může spousta lehkoživků léčit. Zajímalo by mě, kolik bylo v roce 1970 u nás psychologů a kolik jich je dnes. A asi pořád málo, protože pacientů přibývá a každý rodič je dnes odborník, protože má internet.

Má pan doktor pravdu. Za našeho mládí takové poruchy nebyly, pokud někdo ve škole či doma zlobil, dostal pár facek a bylo vyřešeno. Dnes je to samá diagnóza, živí se na tom spousta rádobyodborníků, a lidstvo místo toho, aby se posouvalo někam dále, degeneruje.

Rozčilují mně lídi, co při prvním kýchnutí letí k doktorovi pro prášky....... pak se nedivím, že jim nezabírají na nic.... v každé Jednotě mají základ na teplotu, k tomu citron a čaj....a nemusí otravovat naše zdravotnictví..... pak nejsou peníze pro potřebnější pacienty.....

Tak vyrobil dluhy a my mu ještě platíme bydlení. Ať bydlí na ulici.

Takže Jiří si napůjčoval nesmyslné peníze, pracovat se mu nevyplatí ale na sociální dávky má, samozřejmě, právo … a teď ho, chudáka, chce stát obrat, protože po něm chce, aby splácel svoje dluhy.

To je neskutečná arogance lidí, kteří si na nic v životě nevydělali, parazitují na ostatních a ještě jsou ublížení. Co dodat? Nesplácíš, neděláš, tak nežer.

Lidem v exekuci žádné dávky nepatří. Přeci ty dluhy nebude platit stát z daní pracujících. Je to na hlavu postavené.Kdo si dluhy nadělal ať je platí že svých výdělku.

Alibi dnešních rodičů - ADHD, Asperger.... a já nic, já muzikant

Pokud nejde o genetickou poruchu, je vše na rodičích. Ono i v případě diagnostikovaného problému se dá mnoho věcí korigovat. Hyperaktivita vzniká mnohdy špatnou stravou založenou na cukrech. Dětem se podávají ve velkém množství sladkosti, slazené nápoje a ani dobře míněné cereálie nejsou bez viny. Věřte, že problém s chováním dětí je celospolečenský, k tomu stačí sledovat podrobněji situaci ve školství, kde děti překročily snad již veškeré hranice. Ne samozřejmě všechny. Mohu ale souhlasit s tím, že rodiče dětí s některou poruchou chování to mají těžké, stát vše nechává na nich.