Problém je v nedostatku řidičů, ale to se týká už i jiných odvětvích. Celkově ubývá mladých lidí, kteří by šli pracovat na pozice např. zdravotní sestry, lékaře, soudní administrativy, řidiče autobusů a nákladních aut, apod. Všechno to jsou pozice, kde je vyžadovaná určitá odbornost, velká zodpovědnost, fyzická a časová náročnost, ale plat tomu neodpovídá. A pak se také vytrácí to, že dřív byli lidé na těchto pozicích na svou práci hrdí. Po revoluci se postupně začali uznávat jen borci, kteří se dali na podnikání nebo politiku. A přestali se uznávat odborné práce “obyčejných lidí”. Dnes máme v Praze víc poslanců než řidičů MHD. Tam jsme to dopracovali. Jako společnost si nevážíme práce 95% společnosti. A pak se hrozně divíme, že nám chybí lidé.

Děkuji autorovi za hezky napsaný článek. Naprosto souhlasím.

No, až budu mít plat jako generální ředitel tak moc ráda. Zatím jsem ráda, že vyjdeme od výplaty k výplatě.

Dřív to byli rodiče, kdo na dítě nejprve mluvili, pak mluvili s ním a děti k logopedovi chodili jen když měli opravdu vadu nebo problémy. Dneska se většina rodičů raději věnuje mobilům, mobily dává i dětem, aby měli od nich pokoj, a pak se diví, že dítě ještě ve škole neumí mluvit a že je logopedů nedostatek. V 90% bych stačilo na dítě mluvit a pak mluvit s ním. A ne čekat, že za mě všechno vyřeší logoped.

Já bych vyškrtala většinu ekonomů, poslanců a senátorů, všechny poradce, náměstky, a hned by ubyla agenda a pak by se mohli proškrtat úředníci na krajích a ministerstvech. Tady se musí začít od shora, ale to se bohužel nikdy nestane.

Problémem není národnost, problémem je dlouhodobý a podceněný nedostatek bytů. Praha má dost svých obyvatel. Do toho přicházejí noví lidé za prací do Prahy, mladí na vysoké školy, a cizinci. Ale bytů není dost ani pro rodilé pražáky, tak co čekáte. Jen hněv lidí by se měl obrátit na původce této bytové krize, na vedení Magistrátu.

Myslím, že kdyby mezi prvními dárci byl pan ministr, a jen zveřejnil onu sbírku, lidé by pomohli. Češi vždycky pomůžou, když je to potřeba. Ale sám nedá ani korunu a žebrá u lidí, které nejen tato vláda táhne ke dnu.

Dnešní stávka má ukázat, jak by vypadala naše justice, kdyby se opravdu zvedla administrativa a odešla pracovat jinam, jak zde často lidé radí. A to dnes do práce nešlo jen 90% administrativy a podívejte se jaká je situace. A věřte mi, že téměř každý občan někdy v životě justici potřeboval nebo bude potřebovat. Pracujeme za platy v rozmezí od 17 000 do 29 000 Kč hrubého, náš plat už dnes nepokrývá ani základní lidské potřeby jako bydlení a potraviny. A kdybychom odešli za lepším, a věřte, že můžeme, soukromé AK o nás mají velký zájem, vědí, že známe chod justice, myšlení soudců, odbornou administrativní práci a že jsme pracovité, tak dneska, ale vidíte, jak by u nás justice fungovala, resp. nefungovala. Děkujeme všem, kdo nás podporují a chápou 🙏.

Proboha lidi, než začnete něco komentovat a dělat ze sebe hlupáky, přečtěte si aspoň celý článek. V článku se píše o 14-15 letých dětí, které se nedostali na žádný stupeň středoškolského vzdělání (tedy ani na učiliště), a na ÚP jít musí, protože je nikdo nezaměstná z důvodu nízkého věku, a rodiče zřejmě nebudou mít peníze na to, aby za děti platili pojištění. Celý článek poukazuje na to, jak je to zde nedomyšlené a jak se zde plýtvá talentem mladých lidí, když stát není schopen zajistit dostatek učilišť, středních odborných škol a gymnázií. A co asi tak tyto děti čeká. Oni nechtějí být na ÚP, chtěli do škol či učilišť, ale místa nejsou.

Konečně článek, kde se všichni neplácají po ramenou, jak to skvěle dopadlo. A to článek zmiňuje jen neúspěšné letošní deváťáky, ale že k nim musí přičíst i ty, kteří neuspěli loni a letos to znovu zkusili a opět neuspěli, plus to, že již dva nebo tři roky platí, že kvůli náporu prváků a posílení kapacit mají školy zákaz dělat přestupy nebo opakování ročníků u vyšších ročníků, o tom se mlčí jako by to nebylo. Vzniká tady už třetí rok generace dětí, které budou mít jen základní vzdělání a v Praze rozhodně budou mít problém najít pracovní uplatnění a tedy nám začíná vyrůstat generace dávkařů, aniž by to byl jejich cíl, jsou to jen pražáci, tak co, že? Je mi strašně líto těch dětí, které neuspěli i jejich rodin. Držte se, nevzdávejte se, buďte silní.

Tohle je realita mzdového ohodnocení u soudů.

A proč to za ty peníze děláme? Protože do loňského roku to ještě tak nějak šlo, ale vzhledem ke stálému zdražování všeho, to už nejde.

A proč nejdeme jinam pracovat? Pokud se něco nezmění půjdeme a pak se teprve zastaví chod soudů.

A proč zapisovatelku nenahradí technika? Protože se u soudů řeší odborné věci a stroj vám přepisuje hlouposti. Přepisovací program je pomocník, ale není schopný plně nahradit zapisovatelku nebo protokolující úřednici.

Tři nejčastější otázky v diskuzi.

A já mám jen jednu, kdyby opravdu celá administrativa dala výpověď a odešla by, kdo by to asi tak dělal? Soudy rozhodují o odsouzených zločincích, řeší týrané děti, rozhodují v případech obchodních kauz, ale řeší i odškodnění v případě lékařského pochybení. Jste si jistí, že soud jste nikdy nepotřebovali a potřebovat nebudete?

Rozhovor s MUDr. Höschlem, jsem přečetla celý a musím konstatovat, že autorka vytrhávala věty pana doktora z kontextu a tím je její článek jen snůška zavádějících hloupostí. Úplně zbytečný článek. Naopak rozhovor s doktorem je skvělým, a rozhodně stojí za přečtení.

Článek je napsaný tendenčně, očividně ze strany zhrzené strany. Podstata celého případu je jiná, dítě je u své pokrevní rodiny, která ho miluje a roky se o něj stará. Dítě je spokojené. A to je celá podstata případu. Děti mají být u své rodiny, pokud to jen trochu jde. A tady to očividně jde. Možná by měli novináři, než něco vyplodí znát názor všech zúčastněných stran. Za tenhle článek by se měli Novinky stydět.

Ráda bych se vyjádřila pouze k příhodě s trampolínou, protože mi rozum nebere, že autorka je tak zahleděná do sebe a vnímání své spravedlnosti, že nevidí ten podstatný rozdíl, o který tam šlo. Trenérka upozornila její dceru, že je to až od 7 let, a trampolíny tam byly zřejmě na zodpovědnost trenérky, takže kdyby se dívce něco stalo, měla by problémy trenérka. Ta se navíc musí soustředit na své svěřence, ne na cizí děti. Ten tříletý chlapeček byl na trampolíně pod dozorem svého otce. A to je ten podstatný rozdíl. Kdyby se autorka se svým mužem neválela pod stromem, ale dělala dozor svému dítěti, nemusela holčička trampolínu opustit. Takže místo psaní nesmyslného článku, kde vystupuji jako oběť nespravedlnosti, prosím používejte příště rozum, uleví se všem.