Ano, zlatá střední cesta je vždy tou nejlepší. S tím než souhlasit. Škoda, že se článek nedrží věcnosti a na obecné vlně. Bohužel druhá část příspěvku je klasický patronizujicí stereotyp aneb "za nás byla tráva zelenější a nebe modřejší".
Navíc ačkoliv se mluví o zlaté střední cestě, některé použité příklady mi přijdou extrém na druhou stranu. Jak jsme to přežili my? Úplně stejně jako ostatní - se špetkou štěstíčka a i díky rodičům. Každý rodič je takový rizikový manažer (někdo lepší někdo horší), neustále vyhodnocuje rizika a snaží se předvídat možné i nemožné scénáře. A ano, nějaké odřené kolínko, boule... troufám si říct i zlomenina, to je součást dospívání. A nemá smysl tu péči přehánět. Jenže sice se říká "chybami se člověk učí", ale některé chyby jsou konečné (a říct, že jde o evoluci, je v tomto případě minimálně necitlivé). Například zmiňované chemikálie, elektřina, horké/ vroucí tekutiny jsou něco, před čím chrání každý normální rodič (světe div se i moje rodiče a prarodiče). Ono třeba říct ročnímu dítěti: "Vidíš támhle ty krásné růžové bonbónky, tak ty nepapej.", asi moc nezabere. Od toho jsou ty dětské pojistky (primárně pro toto období), proto se chemikálie i za mého dětství dávaly někam, kam na ně zvědavé batole nedosáhne a když se smažilo, tak se děti nesměly motat v kuchyni.
A přiznám se, že takovéto příklady a výroky mě zrovna od učitelky docela překvapují a troufám si říct i trochu děsí 🫣
Ehm...pomiňme, že to je zase výplod 🙄. Ale autorka asi nezná pohádky, protože jinak nevím. Nebo mi někdo připomeňte, kdo je hlavní (akční 😁) hrdina v pohádkách jako:
Sůl nad zlato (byl jednou jeden král), Sedmero krkavců, O bílém hadovi, O modrém ptáčkovi, Sedmikráska, Růženka a Bělinka, O 12 měsíčkách, O princezně se zlatou hvězdou na čele, O oslí kůži, O pavoukovi se smaragdovýma očima....atd.
A pokud chce super feministický vzor, tak Česko/Německo/Italská koprodukce Fantaghiro by autorku více než uspokojila.
Takže než si začnu vymýšlet pseudoproblémy, chtělo by to se dovzdělat 😆...
Tak zaprvé rodičovská dovolená je do 3 let dítěte. Rodičovský příspěvek, ale můžete rozložit až do 4 let dítěte (ale zaměstnavatel nemá povinnost Vám již držet pozici). Takže se tu trochu míchají jablka a hrušky. Chtějí-li zapojit maminky dříve zase do pracovního procesu, musí nejprve nastavit systém, který to umožní. Máme tu totiž jaksi nedostatek státních školek a jeslí. Přednostně se umisťují děti předškolního věku, pak starší 3 let a ty mladší mají většinou smolíčka. Ne všechny maminky mohou pracovat z home officu (např. prodavačka Vám moc rohlíků z dětského pokoje neprodá). Soukromá zařízení stojí na měsíc běžně 12-25 tisíc Kč. A tak se mi sem krade trochu Nerudovská otázka: "Kam s ním". Tříleté dítě tak nějak nemůžete úplně odložit samotné doma a jít vydělávat 😄. Ať nejdřív vyřeší systém. A to chvíli zabere a zadarmo to také nebude. Takhle docílí akorát toho, že místo toho, aby si maminka příspěvek v mateřství rozložila na delší dobu (a třeba se snažila najít nějaký part time job), vybere to za 2 roky a pak půjde žádat o další peníze na sociální úřad...si fakt pomůžeme 😄.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jak čtu tady tu diskusi...zdá se mi, že se poslední dobou objevuje mezi lidmi velmi zajímavý úkaz. Vytvoří se nějaká "škatulka"/ "kategorie" - např. moderní matka, generace Z, důchodci apod. Jedince v této kategorii spojuje nějaký společný ukazatel (věk, mateřství, voličské preference...). A pak má spousta lidí tendenci vytvořit jakýsi prototyp, který sdružuje všechny výraznější rysy, které se v dané skupině objevují (ačkoliv nejde o společné rysy pro všechny jedince v dané skupině). A vzniká nám z toho velmi bizarní představa...V tomto případě to např. vypadá, že "moderní matka" je žena, která nepečuje o děti a pořád kouká do mobilu; zároveň je to matka helikoptéra, kterou má dítě neustále za zadkem a furt ho hlídá; je to žena, co doma nic nestíhá, ale zároveň se fotí na soc. sítě v naklizeném bytě; fňuká, jak je přetížená a denně chodí na kafe, do fitka a na masáž 🫣😆.
Nebylo by rozumnější přijmout fakt, že každý člověk i situace, v které se nachází, jsou jedineční. A co platí pro jednoho, nelze vztahovat na celou skupinu 🤔? Že vedle sebe může existovat maminka, co je vyčerpaná a dva roky nespala v kuse déle než 2 hodiny a od dítěte nemůže udělat "víc jak dva kroky". A maminka, co má pohodové děťátko, které nadevše miluje, ale jednou za čas jde do kavárny s kamarády/kolegy, zatímco si doma s prckem hraje tatínek. A i mamzila, kterou zajímá jen ona sama. A spousta dalších 🙄...
2 odpovědi