Dítě se má naučit NEJDŘÍVE doma, jak se chovat a ne následně v kavárně, restauraci. To pardon. Řidičák taky získám nejdřív s instruktorem a po složení zkoušky mohu do veřejné dopravy.
Ano, dítě by samozřejmě mělo být poučeno a vychováno již doma. Ale použiji-li Vaši parafrázi s řidičákem, tak taky nejdříve nastuduji teorii, pak jdu na jízdy s instruktorem do ostrého provozu a následně po zkouškách mohu "sám" do veřejné dopravy. To učení si myslím, jsou ty jízdy s instruktorem. Teorie proběhla, ale musí se to vyzkoušet v ostrém provozu za dozoru instruktora - rodiče, který v případě potřeby zasáhne (zde bývá někdy kámen úrazu). I slušně vychované dítě nemusí vždy obstát bez ztráty kytičky (stejně jako ten žák v autoškole). Jen je na rodiči, aby odhadl, zda dítě na to má (obecně, i konkrétní den), v případě selhání zakročil (zamezil závadnému chování; případně zaplatil,zpacifikoval dítě a odešel) a i vybral vhodné místo. A proto by bylo fajn, aby baby friendly byly označovány opravdu jen podniky, které to tak myslí...a tedy všichni počítali s tím, že tam nebude asi ticho jako v knihovně 😅.
V době když jsme byly maminkami my tak jsem.neslyšela o tom že by některá z nás měla poporodní depresi.
Ono se o tom dříve moc nemluvilo...Ale bylo to (co si vybavují, sem tam byly i popsány případy v Černé kronice 😔). Dřív se do toho buď vložila rodina a matka se "uklidila" na chvíli stranou, stejně jako teď to nějak ustála nebo to právě někdy i končívalo tragicky (to už byla spíš klasická laktační/ poporodní psychóza). Tento stav není nic nového, zabýval se tím např. i Hippokrates a Galen. 🤷
Jo jo, dnes si žena na mateřské válí šunky a má na to čas. Naše babičky na to čas neměly, bylo po válce a musely se otáčet.
A z čeho usuzujete, že generace našich babiček netrpěla poporodní depresí a laktační psychózou 🤦? I lékaři, jako byli Galén či Hippokratés, znali psychické problémy objevující se někdy u žen po porodu. Tohle není žádná novinka. A bohužel může končit dost tragicky (což se dělo i za generace našich babiček).
A co se válení šunek na mateřské týká...to snad ani nekomentuji 🙄🤦.
Mně je z toho k pláči. Co jim proboha chybí. Mam takový pocit, ze kdyby musely vyvařovat pleny y žehlit je, topit v kamnech, tahat dítě a ev.i kočárek pár pater,n stát fronty na ovoce jako my, tak už by asi nerodily.
To není o tom, že někomu něco chybí. Někdy Vaše tělo vyprodukuje určitý chemický a hormonální koktejl, který ovlivňuje Vaši psychiku. Nejde o něco, co si vyberete nebo o nějaký rozmar. Sama jsem to díky Bohu nezažila a těch žen je mi naopak líto. Blbé PMS Vás také může změnit v agresivní bestii nebo naopak přecitlivělou trosku. A tady je ten chemický koktejl, co Vám tělo namíchá, mnohem silnější.
Ŕíct že jdu pryč a pro něj že pošlu policajty.
Jooo, tohle zkoušela mamka na bráchu (tehdy cca 5 let). Na něj tedy posílala psychiatra. Vždy si nadšeně sbalil malý kufřík a šel je vyhlížet na ulici až přijedou (zatímco mamka celá vystresovaná koukala, jestli tam je a po půl hodině pro něj potupně došla) 🤣.
Ubližuje, protože není dobrovolná. Vadí vám něco na to, že by mezilidské interakce měly fungovat v rámci dobrovolnosti?
1) To že není něco dobrovolné, neznamená nutně, že to ubližuje. Spousta věcí/úkonů v lidském životě je mandatorních. Řídí se zákony, vyhláškami, smlouvami. A jsou vynucovány společností pro její úspěšný chod a pro blaho většiny. Asi by mně vadilo, kdyby daně byly dobrovolné a mně shořel dům, protože hasiče by nebylo z čeho platit. Stejně tak by se mi nelíbilo, kdyby mi zaměstnavatel odmítl zaplatit, protože se mu tenhle měsíc zrovna nechtělo. Doktor odmítl operovat, protože mu nejsem sympatická apod.🙄🫣
2) Už existence dámou prosazovaného domškolovactví je důkazem toho, že klasická státní spádová škola je dobrovolným rozhodnutím a existují i jiné alternativy. Krom individuálního vzdělávání je možnost místo běžné školy volit např. Montessori, soukromé, otevřené, umělecké, komunitní školy.
3) A u paní Zdeňky se opravdu vyskytuje zajímavý paradox. Děti jsou sice taky lidi a osobnosti...ale pak najednou jsou v podstatě všechny stejné, všechny mají stejné pohnutky a potřeby a tak na ně budeme aplikovat jeden stejný přístup 🙄🤦. Viz. i propagování domškolovactví jako jediného správného způsobu výuky dětí. Místo připuštění faktu, že každému dítěti bude svědčit trochu jiný přístup.
Právě jako někdo, kdo denně pracuje s rodiči, moc dobře vím, že tohle jsou jen a jen výmluvy. Za celý život jsem se nesetkala s perfektním milujícím rodičem, který by se z ničeho nic úplně přestal zajímat o své děti a bylo mu fuk, jestli někde živoří. Prostě ne. Všichni, co to udělali, stali jako rodiče za prd už před tím a s péčí se nepřetrhli. Akorát že to holt nikdo neřešil jako problém a nejméně jejich partnerky (téměř výlučně šlo o muže), protože v naší společnosti je tolerováno, že otec si vlastně děti zas tak moc nevšímá, všechno hází na matku a ta mu stejně dál rodí další děti a hraje si na šťastnou rodinku. A pak je děsně v šoku a tvrdí přesně to, co vy, když dotyčný ji i děti kopne víte kam. A přitom to měla celý život před očima...
A i když se opravdu hodně, hodně zřídka asi může stát "zázrak" a i milujícími otci/matce rupne v bedně, tak jak píšete, je to v otázce viny za samoživitelství asi stejně relevantní argument, jako tvrdit, že opilí řídiči nebouraji z vlastní viny a kvůli alkoholu v krvi, ale kvůli prasklé pneumatice. Jako jo, jednomu z tisíce ožralů možná fakt ta guma zrovna rupne.
Apropo... Argument "Nikdy u nikoho nevíte co bude za dvacet let" je taky k pousmání. Víte co bude za dvacet let? Budete mít téměř dospělý děti a samoživitelství s nezletilci na krku nebude váš problém..
To, že pracujete s rodiči ještě neznamená, že znáte konkrétní situace a vztahy v každé rodině (natož v každé rodině po ČR). Jak jsem psala, svět není černobílý. Takto generalizovat a tvrdit, že si za to může každá taková žena sama je opravdu nepatřičné. Dokonce to označit jako "otázku viny" mi přijde přímo nemístné a urážlivé. A ne, nejedná se o zázraky (jsou rodiče, co spadnou do závislosti po životním neúspěchu/ životní tragédii, spadnou do dluhů, stane se jim vážná nehoda, starají se o starého rodiče apod.)
A propos pro Vaši informaci - za dvacet let vztahu vůbec nemusíte mít téměř dospělé děti. Možná to nevíte, ale právě pokud chcete mít jistotu, že si dítě nepořizujete s pochybným individuem, tak nezakládáte rodinu týden po seznámení 🙄🤦. Ne všem se podaří (speciálně v dnešní době) hned otěhotnět. Nebo máte dětí více s větším časovým odstupem.
Promiňte, že to tak řeknu, ale z Vašich vyjádření na mě čiší arogance člověka, co má patent na pravdu, všechno ví, do všeho vidí a se vším je hned hotov. A hlavně jemu by se nic takového nikdy stát nemohlo. Na všechny rodiče koukáte z povýšeného nadhledu a jak nejsou dokonalí (dle Vašich měřítek), hned je odsoudíte. Lidé nejsou dokonalí. Ale neznamená to, že jsou hned špatní. Jen doufám, že nejste stejně rychle hotová i s dětmi a tento generalizující a neomylný pohled na svět jim nepředáváte 🫣😢.
S těmi růžovými brýlemi to máte nějaké pomotané. Ty právě způsobují to, že člověk místo skutečné osobnosti partnera vidí jen to, co vidět chce a nechává se ovládat hormony. Pak se i ten největší sobec neschopný skutečného citu, může jevit jako ideální tatínek/maminka. Ve skutečnosti to ale vždy byl, je a bude právě takový podřadný exemplář, jaký popisujete a jaký klidně vymění vlastní děti za další dávku hormonální bouře s novym partnerem. To prostě skutečně milující rodič nikdy neudělá. Tečka. Zbytek jsou jen výmluvy.
Ano, samozřejmě, že často je to i takto. Ale není to jediná možnost. Po dvaceti letech společného žití to asi nebudou hormony, vlastní rodina a přátele asi nebudou ovládani hormony. Někteří tito jedinci, co opustí rodinu pro novou lásku, přeruší kontakt právě i proto, že se stydí (ať už vědomě či nevědomě) za své jednání a utíkají tak před pravdou. V tomhle případě jsou hormony zmítáni spíše oni. Lidé nejsou buď dobří nebo zlí, sebestřední sobci nebo naopak sebezničující altruisti atd. A ano, někdo může v jádru tíhnout k sebestřednosti a sobeckosti, ale může se to projevit až ve velmi zatěžkávací chvíli. A pokud se ta nedostaví na začátku vztahu, tak nemáte šanci toto odhalit. A hloupě odsuzovat někoho, že to nepoznal na začátku je poněkud omezené.
Vám by jako učitelce slušel míň odsuzující přístup a méně černobílého vidění.
Tolik zbytečných starostí a náročných/zničených dětských životů... A přitom by k markantními zlepšení situace úplně stačilo nedělat si dítě s partnerem, který to dítě neumí či nechce milovat alespoň natolik, aby mu i po případném rozpadu vztahu s jeho druhým rodičem, chtěl dopřát co možná nejpříjemnější a nejjednodušší život, jaký mu je schopen (spolu)zajistit.
A jasně, už zas vidím ty plamenné obhajoby, jak "něco takového se nedá dopředu zajistit" a "to by si nemohl pořídit děti nikdy nikdo, protože neví, co bude" a "lidi se mění", ale ne. V tomhle fakt ne. Buď prostě člověku na jeho rodině a blízkých záleží, nebo ne. To se v průběhu života opravdu nemění. A u vlastních dětí už vůbec ne. Když ty jednou miluješ, budeš je milovat vždy.
Ano, bylo by to krásné. Ale žijete asi v pohádkovém světě. A už kvůli Vám, Vám přeji, ať Vám růžové brýle jednou nespadnou a nesetkáte se s realitou. Náraz by byl asi dost bolestivý.
Budete se divit, ale děje se to. Kdy ne partnerka, ale ani pokrevní příbuzenstvo najednou dotyčného nepoznává. Dost často v rámci chytání druhé mízy/ krize středního věku.
A ne, nutně to neznamená, že by neměl své děti už rád. Ale často do rovnice vstoupí další osoba a tu má taky rád. A v daný moment časové a finanční prostředky věnuje primárně tomuto novému subjektu. A holt pak už se děti pro co "nejpříjemnější a nejjednodušší život" zajišťují složitěji. Zvláště má-li nová známost také děti.
S textem souznim. Ale nedokážu si představit, jak to udělat, když např.ditko řekne "ne, nechci si hrát s těma cizima dětma". Mám ho k nim dotáhnout násilím? Zeleninku mu mám nacpat do krku? Vysvětlování, že zeleninka je zdravá a děti hodné u dvouletého dítěte asi nezabere. Takže jak???
Nevím, jak autorka. Ale mně se osvědčila metoda nenutit, ale opakovaně nabízet/vystavovat příležitosti. Nechceš zeleninu (nebo jiné jídlo), nemusíš (do krku ji děťátku stejně nenacpu 😁, přesně jak píšete). Dám jí něco jiného (ale ne mls, snažím se mít jako alternativu něco, co vím, že jí). Za pár dní to zkusím znovu a zase a zase (počítám, že to dojím, aby se to nevyhodilo). A úplně nejlepší je, když tu "zeleninu" udělám k obědu sobě a dítěti ji na talíř nedám 😈😆...v tu chvíli nechce jíst nic jiného (protože, když to jí máma, musí to být dobré a to, že to nemám já, znamená, že to je určitě pro dospěláky). Nebo u nového jídla obecně dělám jen talíř "pro mamku" (sním pak co zbyde... někdy skoro nic 🥲😂...tak se pak ještě něčím dojím).
K hraní s dětmi nenutím, ale např. chodíme tam, kde jsou děti a povídám jí o tom, jak je fajn si s někým hrát a mít kamarády.
Ale každé dítě je jiné a universální návod bohužel asi nenajdeme 🙈 (ale určitě budu ráda za další tipy, co se komu osvědčilo). Navíc někdo fakt některé potraviny prostě nemusí, někdo je introvert a nemá smysl to tlačit až moc na sílu.
Ano, rozhodně je to tím, kým se obklopuji. Já si v tom totiž vybírat nemůžu, protože to není můj osobní život, ale práce. Takže žádná slepota jedné určité sociální bubliny u mě neplatí. A právě proto bohužel vím, že matek, které popisuji já, je ve společnosti diametrálně více, než těch, které popisujete vy. Nejhorší ale je, že i ty "moje" se mnohdy cítí být těmi "vašimi" a nedají si poradit, protože si odmítají přiznat realitu a mají mylný pocit, že dělají vše správně a o jejich děti je perfektně postaráno. Pravdu většinou zjistí až příliš pozdě...
A pokud tomu nevěříte, zamyslete se nad tím, kde se berou ty čím dál tím nespokojenější a frustrovanější děti, které plní ordinace psychologů a psychiatrů a mají nekonečný seznam diagnóz. A proč se jejich brutální nárůst tak dokonale kryje právě s dobou, kdy matky začaly ve velkém vykřikovat, jak se potřebují i při mateřství realizovat a jak je nikdo nechápe a nepodpoří (těch opravdu pracujících byla totiž i před tím spousta, takže samotnou pracovní vytížeností to asi nebude, že).
Promiňte, ale to, že se s nimi setkáváte v práci, nutně neznamená, že máte objektivní přehled. Např. učitel potká jinou sortu rodičů na ZŠ, školce, gymnáziu (různé věkové skupiny řešící jiné problémy). Své hraje i úroveň, nároky (ať už finanční nebo znalostní) dané školy. I lokalita, kde se škola nachází. Ba naopak se obecně u lidí z oboru (pokud jsou na jednom místě/ pozici déle) může objevit jistá profesní deformace (nehledě na obor).
Dále úplně nevím, co konkrétně vykonáváte, že máte vhled do vnitřního fungování rodin, že s takovou jistotou vydáváte soudy 🤔.
Úplně nechápu, z čeho usuzujete, že se mezi Vámi popsanými jevy vyskytuje nějaká korelace. Upřímně mě napadá mnoho pravděpodobnějších důvodů, proč děti plní ordinace psychologů. Jen pro příklad: vnější tlak - čím dál větší důraz na rychlost a výkon (; sociální sítě/ internet (nereálné představy o reálném světě, negativní mediální masáž, kyberšikana); události ve světě (covid a izolace, válka, ekologie).
A vy nějakou takovou znáte? Já znám jen ty, co neustále dokola tvrdí, jak se budou naplno věnovat dítěti až se vrátí z práce a jak mu svůj částečný úvazek bohatě vynahradí, ale v praxi to udělají tak jednou týdně nebo míň. Ve zbytku času jsou po návratu z práce příliš unavené, mají moc práce s domácností, nebo se chtějí věnovat partnerovi, koníčkům, sobě či přátelům. A dítě čeká a čeká a čeká... Až na něj konečně přijde řada. Až jednou čekat přestane a najde si náhradu jinde. Na kroužku, ve školce, ve škole... Nebo v partě.
Promiňte, ale již si dovolím zareagovat. Ano znám a dost. Např. kolegyně, která má úvazek 12 hodin týdně a to většinu z domova, v době, kdy se "jí" to hodí (respektive dítě to nezaregistruje - děti spí, stará se o ně tatínek nebo teď když jsou větší a jsou ve školce nebo na fotbalu). Jiná známá má zase poloviční úvazek, stejně tak její partner (na rodičovské se u děťátka střídají). A tatínek je rád, že si užívá prcka a nepřijde o tohle krásné období. Navíc změnou činnosti jsou mentálně fresh se malému věnovat na 100%.
Neříkám, že matky, co popisujete nejsou. Ale jestli znáte, jen takové, tak je to možná tím, kým se obklopujete 🤷.
No, doufám, že většinu tatínků čas strávený se svým dítětem neobtěžuje 🫣😅. A světe div se, když jsou dobře nastavené vztahy v rodině, tak dokonce i babičky a dědečkové rádi tráví čas se svými vnoučaty a neberou to jako obtíž. (Radši rovnou dodávám, že dobré vztahy jsou i o tom, že se nikdo nezneužívá a je to v nějaké míře, která vyhovuje všem 😁).
Jak čtu tady tu diskusi...zdá se mi, že se poslední dobou objevuje mezi lidmi velmi zajímavý úkaz. Vytvoří se nějaká "škatulka"/ "kategorie" - např. moderní matka, generace Z, důchodci apod. Jedince v této kategorii spojuje nějaký společný ukazatel (věk, mateřství, voličské preference...). A pak má spousta lidí tendenci vytvořit jakýsi prototyp, který sdružuje všechny výraznější rysy, které se v dané skupině objevují (ačkoliv nejde o společné rysy pro všechny jedince v dané skupině). A vzniká nám z toho velmi bizarní představa...V tomto případě to např. vypadá, že "moderní matka" je žena, která nepečuje o děti a pořád kouká do mobilu; zároveň je to matka helikoptéra, kterou má dítě neustále za zadkem a furt ho hlídá; je to žena, co doma nic nestíhá, ale zároveň se fotí na soc. sítě v naklizeném bytě; fňuká, jak je přetížená a denně chodí na kafe, do fitka a na masáž 🫣😆.
Nebylo by rozumnější přijmout fakt, že každý člověk i situace, v které se nachází, jsou jedineční. A co platí pro jednoho, nelze vztahovat na celou skupinu 🤔? Že vedle sebe může existovat maminka, co je vyčerpaná a dva roky nespala v kuse déle než 2 hodiny a od dítěte nemůže udělat "víc jak dva kroky". A maminka, co má pohodové děťátko, které nadevše miluje, ale jednou za čas jde do kavárny s kamarády/kolegy, zatímco si doma s prckem hraje tatínek. A i mamzila, kterou zajímá jen ona sama. A spousta dalších 🙄...
A viz MAMYNKA, že i v ovoci a zelenině je cukr?
Hádám, že ví 😊. Ale jde o to kolik a co krom cukrů s danou potravinou člověk přijímá. Ovoce (záleží samozřejmě které) má 2,5-krát až 10-krát méně sacharidů na 100g potraviny než průměrná čokoládová tyčinka (zelenina je na tom obecně ještě lépe). V ovoci a zelenině je navíc spoustu vitamínů, minerálů, vlákniny, antioxidantů.
Problém je samozřejmě nadužívání cukru a tomu právě konzumace prázdných kalorií může velmi dopomoci. A myslím, že autorka uváděla, že to není o úplném vyloučení cukru, ale že děti k němu mají neomezený přístup (a právě asi ve formě prázdných kalorií).
Stačí konkretizovat, v čem má tahle doba to "svoje". Jídlo si objednáte až pod nos a máte čas na své aktivity.
Možná spíš jen pro porozumění tedy taky uvedu několik příkladů:
- nárůst počtu vozidel
- méně prostoru pro hraní (tam, kde jsme si dříve hrávali, jsou dnes často zaparkovaná auta)
- prodloužil se věk, kdy dospělý doprovází dítě do školy/ na kroužky (nárůst intenzity dopravy; na nesvětelných přechodech není často dítě za zaparkovaným autem vidět)
- vícegenerační bydlení (samozřejmě přinášelo své plusy i mínusy). Plusem bylo, že i prarodiče se chvílemi v průběhu dne starali o děti nebo se podíleli na chodu domácnosti.
- shánění některých "služeb" (například sehnat dítěti zubaře, školku je téměř mission impossible a zabere dost času a nervů)
- internet/ sociální sítě (nové hrozby, na které je potřeba děti připravit a v tom ohledu s nimi pracovat)
Těch věcí je samozřejmě víc. A co se těch "vymožeností" dnešní doby týká (jako jednorázové pleny, sušičky, dovážka jídla atd. atd.) - jsou určitě fajn a některé věci usnadní a urychlí. Ale je dobré si uvědomit, že ne každý je/ na ně má nebo je využívá 😊.
Mezigenerační spory a porovnávání tu bylo vždy a asi se ho nikdy nezbavíme 😅. Ale bylo by hezké, kdybychom se naučili neukazovat prstem, ale snažili se spíš vzájemně si porozumět a navzájem si uznat zásluhy. Ono v důsledku to není o generaci, ale o přístupu, situaci a zkušenosti každého konkrétního jednotlivce.
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Ne, takový nesmysl mi nikdy nikdo neřekl a díky bohu za to, protože bych si o něm myslela, že spadl z višně. Nebo vy si snad myslíte, že když jde žena na umělé oplodnění, pustí na ni náruživého muže? Kdepak, vystačí si s pipetou a semenem. Ale muž i kdyby měl od žen zkumavku se stovkou vajíček, ve fóliovníku dítě ne a ne vyklíčit. Natož dozrát... 😁
1 odpověď
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
...a to semeno vyčarují vědci ze vzduchu, vody a božské podstaty 😱🔮🤣.
No, nevím. Mě ještě na škole učili, že fertilizace je splynutí mužské a ženské pohlavní buňky (spermie s vajíčkem). A na gymplu to rozšířili o spojení haploidního mužského a ženského genomu. Nějak mi furt nevychází, jak z toho muže úplně vynechat. A umělé spermie zatím nejsou.
1 odpověď