Bylo hůř a taky to šlo. Problém bude jinde.
jiste, ze bylo hur. Moji rodice semnou rozhodne cas behem tydne travit nemohli, kdyz jsem byla na zakladni skole. Vikendy jsem casto stravila s prarodici, protoze moje mama musela pracovat na smeny. Tudiz, kdyz mela volny den, tak se starala o chod domacnosti. A presto jsem vyrostla a nestal se ze me nevychovany spratek.
Nesouhlasím s vámi. Podle učitele, kterého máme v rodině, jsou nejproblematičtější děti bohatých rodičů, kteří jim ale místo času věnují peníze. Když má teenager k dispozici vlastní byt+20 tis. k tomu (protože doma ho nechce mít ani jeden z rozvedených rodičů) nebo v jiném případě dokonce 1500 euro, tak není divu, že střední školu nemůže dostudovat ani na 3. pokus. Jsou chudší lidé s více dětmi a žádný výchovný problém tam není. Co jste napsala vy, je jen hloupá výmluva, proč to nejde. Když se chce, všechno jde.
ja reagovala na to, ze rodice nemaji cas na deti. A taky jsem psala, ze zalezi na tom, kdo povazuje co za venovani se diteti. Pokud by to bylo sednout si s nim a hrat si hry nebo behat po venku, tak na to bylo cileno moje, ze v beznych rodinach, kde oba rodice pracuji na plny uvazek, to neni zrovna dobre proveditelne behem pracovniho tydne.
Pokud bereme za to, venovat se diteti i cas, kdy dite je v nasi blizkosti, ale nema nasi bezmeznou pozornost, protoze se treba musi varit. Nebo ze si ho vezmeme na nakup. Nebo s nim projdeme ukoly. Tak pak to je neco jineho.
Na prikladu jsem uvedla typicky den ctyrclenne rodiny.
Pokud pracuji rodice od cca 8 hodin, maji 8 hodinovou pracovni dobu a k tomu minimalni cestu do prace 30 minut (coz je jeste celkem luxus), tak se doma s detmi sejdou okolo seste hodiny. Pokud to jsou deti na zakladni skole, tak ty deti nejspis jdou okolo osme spat. Takze behem tydne nemuzeme mluvit o nejakem rozumne stravenem case s ditetem.
A ne, ne kazdy se muze stridat nebo chodit do prace od sesti od rana.
Takže kolik času věnují práci? 16h? Pak bych chápal, že nemají čas na děti. Ale pokud pracují 8h (a cesta je stojí, dejme tomu 2-3h), tak nějaký ten čas mají. A pokud nemají, proč si vlastně pořizují děti? Dítě si to nevybralo, ale oni si to vybrat mohli. Předpokládám, že to nejsou zvířátka, co dělají děti, protože se zrovna nudí.
tak zalezi, co si predstavujete pod pojmem venovat se detem. Pokud je v sest vzbudim, posnidame, vypravime se do skoly a prace. Rekneme ze v 8 zacnu pracovat a musim minimalne 30 minut do te prace jet. Tak koncim nejdrive v pul pate nebo v pet a opet musim jet minimalne 30 minut z prace. Pak jsme nekde u seste hodiny vecer. tudiz kontrola veci do skoly, priprava vecere, vecere a priprava na spanek. A toto 5 dni v tydnu...
O vikendu pak mate cas na sebe.
Takze dle teto logiky, pokud berete za cas na dite i to rano a vecer, tak ano. Ale ja to teda za nejak plodne straveny cas nepovazuju. Je to bezny kolobeh vsedniho dne.
Děkuji za váš názor. Studie dokazují, že děti, s nimiž je takový problém často pocházejí z rodin (není to samozřejmě pravidlo), kde na ně rodiče nemají čas. Tedy bohužel asi ani čas s nimi mluvit…
to dnes asi vetsina rodicu nema, ten cas, ne? Oba rodice na hlavni pracovni pomer, protoze jinak se nemuzou uzivit. Takze z domu prumerne 9,5 hodiny denne. Ten vecer a vikend to asi nezachrani
Nesouhlasím. Rodič je autorita, která nastavuje dítěti hranice, a proměnných je v tomto vztahu i ve vztahu k situaci mnoho, nelze je tedy řešit jen "vykecavanim díry do hlavy" nebo "odváděním pozornosti", někdy to prostě situace neumožňuje. Důrazné výchovné "metody" jsou ale efekktivní jen tehdy, když se používají jen velmi zřídka. Sama jsem plácla děti jen tehdy, kdy i přes varování před určitou činností samy sebe ohrozily na životě nebo vážně na zdraví. Někdy domlouvat a vysvětlovat (třeba tisíckrát jednu věc) prostě nestačí. Stejně jako třeba okriknout dítě, když ubližuje druhému, je na místě. Musí se dát důraz na to "usmerneni", aby vědělo, že tady prostě končí sranda. Některé pasivnější děti chápou hned, některé musí vyrůst, aby pochopily, ale i tam se hranice musí nastavovat stále. Nebo nebudou mít respekt a empatii k nikomu jinému, než samy k sobě.
a pak jsou takove deti, ktere ve sporne situaci poslouchat nechteji (to je pochopitelne, jsou v afektu). A kdyz se uklidni, tak o tom zase nechteji mluvit, protoze si nejspis uvedomuji, ze neco nebylo uplne spravne. A kdyz to clovek chce probrat a vysvetlit, tak zacne teror znova. Rvani, vztekani a naprosty emocni chaos v hlave ditete.
Němečtí lékaři jistě nevládnou pouze němčinou. Horší bude, že cizojazyční pacienti neumí dostatečně žádný další jazyk, kromě své mateřtiny. Pro život v zahraničí to není úplně ideální pozice, ale ze strany lékařů se rozhodně nejedná o projev rasismu.
V tom s vami souhlasim. Kdyz jsme se do Nemecka prestehovali, bylo to prvni, co jsem se naucila. Dorozumivat se u lekaru.
A ja tem zminenym lekarum ani nic nevycitam. Chapu je.
Zdravotní pojištění občana země EU platí v rámci celé EU a není vázáno na to, jakou řečí člověk mluví. Tak si na to vzpomeňte, až budete cestovat po Evropě a např. v Portugalsku vás neošetří, protože nemluvíte portugalsky.
Ale to pujdete na pohotovost a ne k praktickemu pro deti. A na te pohotovosti dost casto pracuji zahranicni lekari
Je prekvapujici, ze v te ordinaci mluvi jen nemecky. Ziji o pat desitek km dal a kazda detska ordinace, i praktik maji jazyky alespon 2. Ale uz jsem se setkala i u nas s tim, ze nase lekarka neumela rumunsky a jeji kolegyne ten den nebyla. Takze pacienti muswli but prijit s tlumocnikem nebo v jiny den, kdy byla kolegyne pritomna.
Ale u lekare je to dost pochopitelne. Jde o diagnozu a lecbu a bez porozumneni to nejde. Jsem rada, ze nas pediatr umel anglicky, nez jaem ja umela distatecne nemeckz na vysvetleni vseho
Tohle je sen asi každého cestovatele. I já se tam chystám s přítelkyní a moc se na to těšíme. Pravda , ale je, že to něco stojí a ne každý disponuje dostatkem peněz. Sám se počítám za ty, co si vydělají , ale taky to stojí úsilí. Proto rád ušetřím. Je příjemné sednout v Praze na letadlo a za šest hodin být na Azorech. Ale ta cena. Já si raději trochu letenky proklepnu a nebudete tomu věřit, jde to i za pět tisíc. Stačí zaletět do Lisabonu , třeba z Vídně. Cena se dá sehnat za 1000 až 1500 letenka. No pak už jen tisíc korun na Azory. TAP z Lisabonu létá každý den. Na zpáteční cestu je to jako přes kopírák. Ubytování sem sehnal za čtyři tisíce na čtyři noci a to pro dva i se snídaní v Ponta Delgádě. Takže jsme ušetřili jen na letenkách deset tisíc. No neberte to, když to jde. Za poslední rok a půl , už máme v cestovníčku nalétáno : Londýn, Miláno, Řím, Sardínie, Malta, Madeira, Riga, Mallorka, Lanzarote, Bacelona a čeká nás v létě Girona a v zimě Azory - Sao Miguel. Nemluvě o tom , že jsme stihli v létě autem Francii , Luxemgursko, Belgii a Holandsko a letošní rok to bude Itálie , Švýcarsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko , Turecko, Řecko, Albánie, Černá Hora, Chorvatsko a Bosna a Hercegovina. Po Azorech už plánuju další výlet, uvidím za kolik to půjde na Kapverdy. To je výčet od druhého měsíce 2023. Jen chci říct, že cestování není o penězích, ale i o tom , že když se chce a trochu se tomu věnujete, tak se dostanete z baráku i víckrát než jen jednou za rok na čtrnáct dní.
ja dost cetla, ze kapverdy se lepe vyplati pres cestovky, protoze samotne letenky jsou celkem drahe. Ale treba budete mit stesti. My si vybrali prave dovolenou pres cestovku i diky tomu, ze letime s detmi. Pak jde jen o to, za jakou cenu a s jakou cestovkou (jakymi aerolinkami) letite. My teda bohuzel se smartwings, takze to nebude zadne zasadni pohodli
fakt? Tak se omlouvám, ale měl jsem za to, že oni byli jediní, ale zase je otázka asi i vchodu? Každopádně i když to upřesním, tak mouřenínů tam byla převaha, alespoň dle mé paměti 😄
bydlela jsem primo v tomhle konkretnim vchode, kde se to stalo 🙂 vic tmavo bylo teda podle me v tom baraku kolmo na nas
vyrostl jsem v devadesátkách v ulici Vašátkova, v domě 1013 a přes "Doležalku" jsem chodil 5 let na ZŠ (než jsem přešel jinam). To byl solidní hardcore, co tam mouřeníni tenkrát prováděli. V tom domě bydlel můj kamarád a byla to jediná "neromská" rodina v tom domě...
Tak to teda nevim. V devatesatkach jsem presne v tomto baraku a primo v tomto vchode bydlela a rozhodne jsme nebyli jedina neromska rodina.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Tak ale zajímáte se o své děti, ne? Při večeři, při uspávání… ptáte se jich, jaký měli den, co je ten den bavilo a co ne apod. Jenže děti, které jsou problémové jsou většinou z rodin, kdy se jich rodiče na nic z toho nikdy nezeptají. Rostou jako dříví v lese a pak to tak taky vypadá.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
prave proto jsem pak tady ve vlakne dala ten dotaz, kdo si co predstavuje pod pojmem traveni casu s detmi a mit o ne zajem.