Myslím, že ani jedna to nemá v životě snadné, ta vyšší asi náročnější kvůli závažným zdravotním problémům. Pokud už teď je na tom s pohybem takto, trošku se bojím, jak to její tělo dá za 15 20 let...a to je tak mladá. Obě nejspíš bez šance mít děti (ale to si jen myslím). Ta vysoká se asi bohužel setkává i s dost ošklivými posmesky...znám to taky a to jsem proti ní prcek (194 cm) a pohybuji se normálně. Teď už to beru sportovně, ale dřív to bylo celkem náročné, šikana atd...je hodně zajímavé jak společnost tohle prijima, ono se to totiz moc neda ovlivnit, jak kdo naroste. Ani pravidlo vysoci rodice, vysoke děti, neplati uplne, sestra ma 168 cm.
Mmch dcera maminy sestřenice má skoro 210 cm a vdala se za Australana se 175 cm. A když si tam objednala na míru site svatební boty 48, přisly ji týden před svatbou 38, protože se určitě musela splest ve formuláři, chudák se vdávala v zabkach :/
Jak já Vám rozumím. Sama měřím 191cm a taky jsem si prošla šikanou a posměšky. Ale je to jenom o tom jak si to člověk nastaví v hlavě. Lidi, kteří dokáží takhle ubližovat, mají problém se sebou a když si to v hlavě srovnáte a nenecháte se rozhodit, je to velký plus pro Vás. Dlouho mi trvalo, že výška je věc, kterou nemůžu ovlivnit a proto nemá cenu se s tím trápit. Ale v okamžiku, kdy jsem si to uvědomila, se mi ulevilo. Už spoustu let je to v pohodě a vtipkuju o tom, ale ne vždy to bylo takové. Můj přítel měří 210cm, jeho synové 203 a 205 cm a jeho dcera 195 cm. Když se všichni sejdeme, tak jsme takové panoptikum, které na sebe upozorňuje, aniž bychom o to stáli. Takže se dokážu docela dobře vcítit do té vysoké paní a vím, že není o co stát. Ale já jsem zdravá, ona je na tom mnohem hůř a určitě to nemá v životě lehké 🙁
Někdo byl snad jeho nadřízený ne? Jak je možné že se na to nepřišlo. Moc soudní v Česku to je dobrá špína. Je z toho člověku smutno.
Smutno je mi možná z Vašich řečí. Kdybyste se o ten případ zajímal, věděl byste, že na OS se provádějí kontroly často, nejen z ministerstva, ale i z FÚ a že tento člověk našel, slovy PČR, "sofistikovaný" způsob jak ty peníze vyvést. Způsob nechtěl prozradit. Proto se mu tak dlouho dařilo. Ale všechno nejde do nekonečna.
Byli jsme na Madeiře v říjnu, jen jsme si předem zjistili, že na severní straně ostrova bývá na podzim daleko víc mlhavo a deštivo. Takže ubytování a levady hlavně na jižní straně, na sever jen na výlety - déšť a mlhavo. Ale ten "strašidelný" les je v mlze opravdu hezčí než za hezkého počasí 🙂
My byli na Madeiře letos v srpnu a překvapilo mě, že když jsme byli ve Fanalu, nikde žádná mlha. Bylo krásně vidět. Jen, když jsme pak odjížděli mlha se lehce dostavila, ale opravdu jen, aby se neřeklo. Madeira byla naprosto skvělá a ráda se tam vrátím a vřele jí doporučuju 🙂
Nejsme příznivci Pavla Kříže, ale tato role mu byla ušitá na míru. První díl byl super, myslíme si, že to je něco nového, neokoukaného, protože poslední dobou se seriály opakuji. Za mě super
Taktéž nejsem příznivcem Pavla Kříže ... nikdy mi nějak neseděl a byl mi "nesympatický", ale zajímalo mě téma seriálu, tak jsem tomu dala šanci. A byla jsem mile překvapena. Mám ráda tuhle tématiku a myslím, že seriál bude super 👍Role mu sedí a v kombinaci s Janou Kolesárovou to vypadá, že budou dobrá dvojka.
Na druhou stranu v blízkosti koše se dá tak nějak předpokládat výskyt odhozeného odpadku, který před chvilkou odhodil neopatrný zákazník. A mimo jiné i paní musí dbát náležité opatrnosti při běžné chůzi a koukat pod nohy.
Zákazník mohl být neopatrný, ale je to i dost o tom, že lidé se v obchodech chovají jako čím dál větší prasata a myslí si, že můžou všechno. A to, že jim něco odpadne od ruky ... proč by to měli sbírat, když od toho tady jsou zaměstnanci prodejny, přece to nebudou uklízet. Pak je to o tom, že ostatní zákazníci musí mít oči na šťopkách a být obezřetní do čeho šlápnou nebo po čem můžou uklouznout.
V Albánii jsme byli v loni a bylo to super. Osobně preferuju odlehlejší místa, která nejsou tak profláklá a tudíž to pak není taková mastňárna. Byli jsme na severu a tam to bylo moc pěkné. Velká rozlehlá čistá pláž, lehátek víc než bylo potřeba, daleko od sebe, čisté moře a pohoda. A ty jejich hory ... to byla pecka. Takže Albánii určitě doporučuju.
Netušila jsem, že máme řadu expertů na to, abychom věděli jak se máme špatně. Nicméně je zajímavý poměr soukromé a státní správy. Zdá se, že ze státního krev neteče....
Netušila jsem, že zde máme expertku na platy ve státní správě ... Vy ve státní správě snad děláte, že máte takový přehled? Pochybuju, protože kdyby ano, nemlela byste tady takové nesmysly. Jsem státní zaměstnanec a rozhodně se nedá říct, že bych měla průměrnou mzdu nebo dokonce vyšší. Ani se k tomu číslu nepřibližuji. Ono se dobře průměruje, když jsou do výpočtu zahrnuty např. i manažerské pozice, které celý průměr zvyšují. Ale pokud by se vycházelo z platu řadových pěšáků, průměr by byl úplně jinde (nižší). Nesmíte věřit všemu, co vykládají v televizi. Realita je úplně jiná.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Vzkaz mamince : před 20 lety jsem prožil podobný příběh - ztrátu syna. To píši ne proto, abych budil soucit, či smutek. Píši to proto, že nikdo, kdo podobnou situaci neprožil si neumí ani představit, jak strašidelná rána pro rodiče taková situace je a plně chápu jak Vám je. A přiznám se, že jsem majitelem vlastního hororu do konce svých dnů, který se sám a bez varování spustí v mé mysli nanovo. Jako Vy jsem zkoušel všechny možné cesty, jak to zaplašit a vyzmizet z mého já. Nerad bych, aby to znělo pesimisticky či katastroficky, ale rodič to pochopitelně vnímá velmi bolestně (a to nejsem žena, ještě hůře - matka) a může se zpočátku zdát, že to nejde a nepůjde. Ale jediný způsob jak to překonat se mi za ta léta ukázal jen jeden. Smířit se s tím bolestným osudem, protože jiná cesta není, pokud se člověk nechce upít, nebo si vyjít s provazem na vycházku do lesa. Věřte mi! Ale cesta k tomuto smíření není jednoduchá a u každého trvá různě dlouho. Mně osobně moc pomohly veselé vzpomínky, které jsem se svým potomkem prožil. Ale jak říkám, u každého asi bude fungovat něco jiného a jinak dlouho. A určitě je důležité najít někoho, kdo má podobný osudový prožitek, protože jak už jsem zmínil, kdo tím neprošel, není schopen to pochopit. To nemyslím vůbec ve zlém, prostě to tak je. Závěrem bych byl moc rád, aby jste z mnou napsaného pochopila, že podobný tragický osud má i někdo jiný a že v tom nejste sama! A budu rád, pokud se mi ozvete a mohli jsme se spolu o ten smutný osud podělit. Uleví se nám oběma.
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Pane Jane, napsal jste to moc hezky. Já jsem tuhle situaci zažila z pozice sourozence. Na Štědrý den mi před 26 lety zabili bratra a vím jak strašné to bylo pro mě jako pro 11ti leté dítě, natož pro mojí maminku, která se z toho de facto nikdy nevzpamatovala. Člověk se s tím pouze naučí žít, ale ta bolest je pořád stejná. Čas možná jen otupí hrany, ale je to tam pořád 🙁 Smíření jsem nikdy nedošla, spíše naopak. Není den, abych si na to nevzpomněla. Ale beru to tak, jak to je ... život jde dál ...
1 odpověď