Mám tři děti a peníze bych odnesla na policii.

Také bych si asi nebyla jistá, zda je opravdu ztratil ten pár vycházející z té prodejny, nemusela to vypadnutí z kapsy přímo zahlédnout. Ale tak je přece odevzdám na policejní služebnu do ztrát a nálezů, kde se to zaprotokoluje a jsem čistá. Měla by nárok na nalezné. Takhle si akorát zadělala na hodně bezesných nocí.

Pokud takový obnos najdu a nejsem si jistá, kdo jej ztratil, odevzdám nález na policii. Chápu, že si třeba nebyla jistá, zda balíček opravdu ztratil ten pár, ale mohla to odnést na služebnu policie a odevzdat jako nález. Pak by se ničím neprovinila.

Je to zkrátka životním stylem mladé generace. Mají pocit, že mít děti je připraví o svobodu, neutáhnou to finančně. To, že by někdy bydleli ve vlastním je pro ně scifi, pokud se jim o bydlení nepostarají rodiče. Střední třída má tak dnes jedno, maximálně dvě děti a místo toho, aby měli třetí dítě, tak si dají za cíl každému tomu diteti už v dětství koupit jeho vlastní bydlení, které do dospělosti dítěte pronajímají nebo jen tak leží prázdné a čeká. Jenže na trhu pak chybí, jelikož si ho nemůže koupit o generaci starší čerstvě dospělá generace, která řeší svou aktuální bytovou situaci. Tím se ceny šponují do astronomický výšin, vyhrává ten, kdo dá víc. Mně je třeba 44 let a mám tři děti, vlastní už splacené bydlení a jsem šťastná, že v tom roce 2010, kdy jsme dům kupovali, byl trh realit ještě normální. Dnes už bychom jako třicetiletí sotva našli něco, co se dá za 10 či 15 let na hypotéku splatit. A opravdu znám spoustu lidí ve středním věku, kteří mají nemovitostí více než jen jednu pro vlastní bydlení. Lidé je berou jako jistotu uchování hodnoty. Když nám zemřel soused, ptala jsem se, zda budou potomci dům prodávat, jelikož můj tricetiletý bratr shání bydlení. A oni že ne, že to budou pronajímat. Takže tam do baráku na víkendy jezdí turisti. Možná tam jednou bude bydlet některé z pravnoučat, kterým je nyní 10-15 let. Ale ty nemovitosti blokují a mladí si bez vlastního bydlení nechtějí zakládat rodinu, protože bydlet v nájmu je nejisté. Člověk nechce každý léto řešit, zda se nebude po vánocích muset stěhovat, zda mu prodlouží nájemní smlouvu, zda mu nezdraží nájem...

Pak nemají ale takovýto VIP balíček pořadatelé nabízet. Mají prodávat běžné vstupenky za 2,5 tisíce a pak jet domů. Nabídli to, prodali to, tak to mají splnit, anebo vrátit peníze, pokud se to z nějakých organizačních či časových či zdravotních důvodů nepodaří zajistit. To je jako kdybyste si koupila vstupenku do aquaparku s deseti bazény za 1500 Kč a byl v provozu jen jeden bazén. Také by se Vám nechtělo platit 1500 Kč a žádala byste adekvátní slevu za neposkytnutí služby.

Já rozhořčení paní chápu. Zaplatit téměř 10 tisíc za nějaké občerstvení v baru bez přítomnosti kapely. A chápu, že pokud reklamaci neuznali, tak se chce bránit dál. S tím musejí pořadatelé počítat, že když se naskytnou v organizaci problémy, tak to vyústí v to, že budou muset vracet část utržených peněz. A jak tisková mluvčí uvedla, přítomnost kapely na afterparty byla obsahem balíčku, to se neuskutečnilo z nějakých časových a organizačních důvodů, takže bych předpokládala, že by měl organizátor vrátit nějakou příslušnou část ceny lístku na afterparty. Třeba ne celou - to občerstvení zajištěno bylo, ale určitě tak 50-70 procent z těch 9,5 tisíce by mi přišlo adekvátní jako odškodnění za nepřítomnost kapely, což je hlavním atributem takovéto afterparty.

Průměr je dost zkreslující, jelikož v DE je výrazně vyšší podíl pracovní síly pracující za minimální mzdu, která je nyní téměř 13 euro za hodinu. A nic jako zaručená mzda tam neexistuje, takže samostatná administrativní pracovnice tam dělá třeba i za 15 Euro za hodinu, což je 20 procent nad minimální mzdu, zatímco v ČR má už 1,5nasobek až 2-násobek české minimální mzdy. A průměrný plat v té dané profesi je zase dost zkreslený částečnými úvazky, které jsou mezi ženami v Německu velmi rozšířené a také je dosti rozšířené povědomí, že muž je živitel rodiny a tak je i tam velký rozdíl mezi odměňování žen a mužů v soukromé sféře. Proto jsme vzali dva kamarády, kteří mají srovnatelné pozice v zaměstnání a jejich rodina status střední třídy a porovnali je s našimi českými známými a námi samotnými, tj. zástupci střední třídy v ČR, kdy otcové mají také manažerské pozice a matky zastávají kvalifikované pracovní pozice. Zjistili jsme zkrátka, že se máme srovnatelně. Samozřejmě jsou určitě rozdíly v tom, zda člověk má vlastní bydlení na hypotéku, nebo má bydlení po rodičích a hypo jen na rekonstrukci a modernizaci apod. Zda má služební auto nebo své vlastní financované na úvěr či leasing. Zda preferuje bydlení v domě nebo v bytě apod. To jsou aspekty hodně závislé na rozhodnutích a možnostech té které rodiny a jsou rozdílné i v rámci těch rodin v ČR i v případě těch německých rodin.

150 tisíc čistého měsíčně, tak to už se opravdu máme jako ti Němci, alespoň ti východní. Fiala říkal, že je doženeme až za 4 roky. V Sasku si také projektový manažer (zaměstnanec) vydělá tak 2,5-3 tisíce euro čistého (po odečtení služebního vozidla pro soukromé užití - bez služebáku k osobnímu užití by to bylo o cca 500 euro měsíčně více), takže ten pán v Praze má vlastně více, když bere 100 tisíc Kč, což bude tím, že to vykonává jako OSVČ a tudíž nejspíš nemá služební vozidlo k soukromému užití, ale musí mít svoje - o autě ale třeba v článku není zmínka, možná jej ani k práci nepotřebuje a stavby si objíždí taxíkem či MHD. A odborná pracovnice bez vedení lidí - jako ta HR pracovnice zde v příkladu - má v Sasku kolem cca 2 tisíc eur čistého na plný úvazek, takže je to vlastně také stejně, jako ta paní tady v tom příkladu. Plus by tam rodina dostala 500 Euro měsíčně Kindergeld na 2 děti. A náklady na bydlení v bytě v Drážďanech jsou cca 2 tisíce euro měsíčně, takže je to také víceméně to, co tady platí za bydlení, i když zde platí hypotéku a pak bude byt její. V Drážďanech se platí 2 tisíce nájem se vším všudy. Suma sumárum se rodina v Praze už má stejně, jako srovnatelná rodina v Drážďanech. Vycházím ze situace známých Martina a Erica, kteří bydlí s rodinami v Drážďanech. Každý z nich má manželku a 2 malé děti, tak jsme schválně porovnávali, kolik si vydělají oni v DE a kolik mají náklady na živobytí vs. to, kolik si vyděláme my Češi a jaké máme v ČR životní náklady. Opravdu jsme došli k tomu, že se máme jako Češi už velmi dobře, respektive srovnatelně.

Asi jediné správné řešení by bylo umožnit zákonem podnikatelům a živnostníkům odpočet DPH jen u nákupů bezhotovostních, tj na kartu či tankovací kartu, aby byl výdaj vidět i na firemním bankovním účtu. To se dá celkem jednoduše pak kontrolovat. Pokud někdo bude platit hotově, tak prostě DPH neodečte.

A propíše se takovýto případ do rejstříku dlužníků? Jako ať jim to zneplatnit, ale je nemorální jim škrtnout veškeré úroky a poplatky, kdy dlužník tak musí vrátit jen tu půjčenou jistinu. Takže měl půjčení defakto zadarmo. Podle mne by měli uhradit alespoň nějaké přiměřené úroky. Třeba 2 procentní body nad základní urokovou sazbu čnb v době sjednání úvěru. I kdyby tyhle úroky nedostal poskytovatel, ale stát resp. ten finanční arbitr či ty dluhové poradny. Pokud to zůstane tomu spotřebiteli, je to motivace udělat to znovu. A zase si takto zadarmo obstarat peníze dopředu. Byla by to taková výchovná sankce tomu spotřebiteli. Takhle každý půjde pro úvěr místo do banky rovnou k těmhle šmejdům.

Mám kompletně zrekonstruovaný původně dělnický dvojdomek, který je dispozičně uvnitř propojen do domu pro jednu 4-členou rodinu o dispozici komfortních 4+1 a jsem v něm nadmíru spokojená. Měsíční náklady na energie a vytápění 6700 Kč. Výhodou je jeho poloha v rámci města. Kousek od centra, ale přesto v klidné oblasti. Novostavby se staví na druhém konci města u silnice obchvatu. Já bych ten můj domov za novostavbu neměnila. A navíc ho za rok v mých pětačtyřiceti letech budu mít splacený a bude už jen můj. Je to skvělý domov. Kdybych mohla vrátit čas, koupila a rekonstruovala bych ho znovu.

Problém je v tom, že ve spoustě státu si lidé platí sami zdravotní pojištění, doplácí daně a to my v ČR nemáme. Není tedy úplně objektivní srovnávat hrubou mzdu. Zatímco v ČR člověku z hrubé mzdy zůstane 80 až 90 procent jako čistá mzda. V jiných státech jsou odvody 40 až 50 procent a když má někdo hrubého 3,5 tisíce eur, dostane v čistém 2100 eur. Známí bydleli v Holandsku a platili si privátně zdravotní pojištění, které mělo určitě krytí a když to člověk ten rok vyčerpal, musel si další péči hradit sám. Plus na začátku roku člověk musel podat daňové přiznání a někdy byly nemilé překvapení doplatkem daně z příjmů. Takže když si to po roce člověk sečetl, kolik si vydělal čistá ruka, resp kolik ušetřil poté, co zaplatil i náklady na bydlení a život tam, až tak velká hitparáda to nebyla. A to člověk opravdu nehýřil po večírcích. Rozhodně to nebyl trojnásobek toho, kolik by ušetřili tady v ČR. Bratranec byl v Anglii, kamarádka ve Švýcarsku a nikdo z nich na tom nezbohatl. Ve Švýcarsku to hodně dělá sezónní práce, kdy tam spousta lidí je zaměstnaná na půl roku během zimní sezóny. Celoroční práci tam seženete hodně obtížně.

Ale kdy ty peníze uvidí? Otec na ně kdysi čekal dobrých 10 let než se insolvenční správce k nějakým penězům dostal. Také to byla spediční firma v úpadku. Ono to strašně dlouho trvá. Sice jsou mzdy přednostní pohledávky, ale vždy to trvá přinejmenším roky, než je to vyplaceno.

Je dobře, že se o tom píše. Schválně už minulý týden jsem se zaměřila na ty malé údaje o nejnižší ceně za posledních 30 dní v penny a zjistila, že ne každá červená cenovka znamená slevu. Opravdu některé byly v akční ceně dražší než nejnižší cena za posledních 30 dní a přitom cenovka byla červená, nikoliv bílá, tak jsem si nákup takového zboží rozmyslela. Schválně jsem jela i do Kauflandu vedle a tam u jsem na slevových cedulkách ani nejnižší cenu za posledních 30 dní uvedenou nenašla. Rozhodně už ale vím, že ne vše na slevových zvyrazněných cenovkách je opravdu sleva. Opravdu klamání obchodníka.

A řeči typu, že to budou zneužívat sezonní pracovníci, tak ať aspoň budou mít řádně přiznané a zdaněné mzdy. Mám kamarádku, která dělá v gastru a má třetinu mzdy nedaněné. Takže i teď je na podpoře vždy v lednu a únoru, ale ta podpora je teď malá, protože se jí počítá i jen z toho základu na úrovni minimální mzdy a dalších deset tisíc měsíčně si v práci vydělá nedaněných. Když zvýší podporu, zvýší se možná i tlak, aby to lidé chtěli mít ve mzdě, aby se jim z toho počítala podpora pro ty měsíce v nezaměstnanosti.

Já s tím souhlasím. Zároveň ale jsem za omezení či zrušení příspěvku na bydlení. Protože bydlení by si měl člověk plánovat takové, na které finančně má a není možné roky čerpat nějaké dávky a bydlení financovat že státního. Nemůžu si nechat ze státního platit příspěvek na bydlení a pak si jet na 10 dní s rodinkou do Turecka na all inclusive dovolenou. Takže ano, když přijdu o práci má tu být tato berlicka ve formě takové podpory v nezaměstnanosti na několik pár měsíců, aby mi to pokrylo výpadek příjmu na omezenou dobu, protože proto si přece také platím jako zaměstnanec sociální pojištění. Ale poté už by měl člověk mít opět práci a své náklady být schopný hradit z příjmů z aktivní činnosti. A těm, kteří nemohou být aktivní, těm by měly být vypláceny takové důchody, aby pokryly i slušné živobytí, nějaký základní standard. Všechno by mělo být řešeno pouze dostatečným příjmem / důchodem (starobním či invalidním) v kombinaci se slevou na děti a rodičákem pro rodiče pečující o děti. Žádné další výpomoci na nějaké udržení nebo dokonce navyšování životní úrovně. Ale to by bylo moc velké zjednodušení a najednou by neměla spousta úředníků práci. Věřím, že tento krok rozhoupe fluktuaci a povede k vyšší nabízené ceně za práci (mzdy). A že spousta lidí, kteří dnes zůstávají na jisté pracovní pozici se směšnou mzdou dostanou odvahu udělat změnu a jít jinam, kde jim nabídnou více. Ale otázka je, zda to udělají, když by přišly o příspěvek na bydlení ve výši několika tisíc měsíčně .-)

Já bych tam tedy za pár let už nevlezla, prostě bych nevěřila, že to nežuchne 😄

Mám psa (holandského ovčáka), jsem pejskař, a i když je to lidumil, tak mám pojištění odpovědnosti z vlastnictví zvířete na pojistné krytí 25 milionů. Je to pořád jen zvíře, které může jednat pudově a nikdy nevíte, co se může stát a takové pojištění stojí to pár stovek ročně.

Stačí to nacenit na 30 dní na 140 Kč a pak to dají do slevy 50 procent a tvářit se, že za 70 Kč je to super nabídka. To jsou přece kupecké počty. Fakt u nás už je horší chodit nakupovat než v orintu, tam si aspoň vyhádáš tu cenu, tady ti ji diktují prodejci a ty jako spotřebitel musíš hledat, kde je to levnější a obíhat krámy jako blbec.

Proto se nehádám, protože to neumím a okamžitě se rozbrečím. Nejsem manipulátorka. Jsem emočně labilní. Doktor mi to řekl i podle EEG, na kterém jsem byla kvůli migrénám před 20 lety. Řekl mi tenkrát: dobrý, jste sice podle výsledku emočně labilní, ale lepší než mít padoucnici (epilepsii). Bohužel bulím u filmu, bulím i při každé kritice, při každé hádce. A štve mně to. Ale nevím, co s tím mám dělat, jak se s tím vypořádat? Emoce prostě nejdou moc potlačit. Proto se hadkám vyhýbám, protože je neustojím, i když jsem v právu. Jsem zkrátka taková. Jak ráda bych se s někým pohádala bez slz!. Z plna hrdla ho poslala do háje a odešla středem. Ale pro mne scifi.