Odešli jsme s manželem a skoro dospělými dětmi v roce 2012 v létě do Rakouska/ Tirol/ Ötztal a vůbec nelitujeme. Mě 44, manžel 49. Prodali jsme dům v ČR, uhradili hypotéku, manžel podal výpověď v práci a šlo se. Já už tu pracovala 7 let jako zdr.sestra v rodině, co pečovala o pána v bdělém kómatu ( 14 dní v Tirol, 14 dní v ČR ). Ale němčinu jsem neuměla, vše se učila za pochodu se slovníkem a manžel do dnes umí jen základní věci. Ale teď je třeba v Linz v nemocnici a dorozumí se dobře, co nejde, má mobil a překladač. Tři synové po maturitách sem přišli postupně od r. 2011, můj bratr po rozvodu též v r. 2011. Postupně jsme se z Tirol přestěhovali jinam a neměnili bychom. Jsme tu doma. V ČR máme pouze občanství a manžel už důchod ( kapesné 🤣). Nejsme daleko od hranic z Českem a tak můžeme posoudit, že se toho moc nepohnulo. Dálnice z Č. Budějovic stále není hotová!!! Což Rakušané už z Linz do Freistadt mají dávno! Šíleně zarostlé strouhy u cest v Česku, prasácké cesty, hrozné chodníky, vše neupravené, špinavé, binec po zemi, hodně domů zašedlých, rozbitých. Albert v Kaplici jedna špína, nepořádek. Hrůza, že se to v Česku nikam skoro nepohnulo. A přitom Češi bývali šikovní a hodně lidí tu pracuje. Tak proč se to tam nezlepšuje? Co se integrace týče, tak je to složitější, jiná mentalita a Rakušané nemají ani páru o tom, co to je a byl Komunismus. Ale my máme s nimi dobré zkušenosti, hodní, vstřícní, nemůžeme říct nic špatného.

Pán v článku píše, že má vše na dvakrát a to je na prd! To jsem měla těch 7 let a v ČR jsem se už doma necítila a líbilo se mi více tu. Nebát se!!!

Zapomněli na Aqua Dome - Ötztal - Tyrol. Patří do Vamed Vitality World společnosti jako ty, co v článku navrhli. A ještě St. Martin a Therme Geinberg vše Rakousko.

Jediné, co mi z toho vychází je, že máme být ( a my lidé nejsme ) k přírodě pokorní. Voda si našla cestu sama: ,, proč téct jen pod mostem, když okolo je místa dost”! Ne jen technicky, že přišel o dům a domov, ale je to hlavně ,, duchovní rána”. Dům stojí a v momentě je fuč. Vypadá to, že byl pojištěn, což mu do začátku pomůže. Ale je z toho rozhovoru i cítit, že to lidi podcenili. Nevím, nežiji tam, ale tu v Rakousku nás hodně a včas varovali a i přes to to tu také lidi podcenili. Hlavně hejtmanka Dolního Rakouska a taky tu budou volby, tak se to do toho jistě promítne, že vládní strana selhala. Nechtěli ,, panikařit” a vymstilo se jim to řekla madam. Ne jen samotní lidé, ale i politici, starostové atd. Též to tu smetlo domy a vesnice a městečka. Ale spíš řeky, u kterých neměli takové protipovodňové ochrany. Dunaj mají ošetřený dobře, Kremz to včas ohlídal. Ale co vidím v ČR, tak koryta jsou velmi mělká, tady náš ,, potok” je hodně vyhlouben. Teče nám přes ves, pod silnicí a jsme prudce do kopce, ale díky úpravám a ponaučení se z minulých povodní to vyšlo na 1.

Je to tragédie a koukněte na ty dva pejsky, hlavně ten bílý je vyděšený. Těch je mi taky líto, ta zvířátka tu energii cítí. Ta energie vraždy tam byla cítit. On se jí bál a hodně. Neskutečné, co se jí to zrodilo v hlavě. Ale zase nevíme, zda je to něco vrozeného, zděděného nebo rozmazlenost nebo ba naopak tvrdá výchova nebo drogy. Soud věděl, co dělá, mají posudky a tak. Spíš jí je to dost jedno, že bude zavřená.

Nemůžu si vzpomenout na název čokolády, ale moc mi chutnala. Žlutý obal s motýlem. Tu mi kupoval děda a sušenky Alberty, ale ty mi nechutnalo, raději máslové, no ale byly prý drahé mi říkával děda.A bonbóny, černočervený sáček s fotbalovým míčem - Slavie? Uvnitř byla taková chutná náplň. Jsem r. n. 68, tak si ještě pamatuji Jihočeský jogurt ve skleničce a tu smetanu nahoře a jak to s tou jahodovou marmeládou nešlo zamíchat. Byla to vzácnost, 4 děti, tak na Mikuláše jsme se na balíčky těšili. Ten velký perník suchý, s obrázkem čerta, ten mi nejvíc chutnal. A babičky ,, ošizená” vánoční čokoláda a linecká kolečka byla stejně nejlepší. Nebo v sobotu ráno čerstvý rohlík s máslem a kakaem. Přes týden byl jen chleba no.

Jsou tři druhy reakcí na stress a člověk si nemůže pomoc, je to pudově dané, těžko se to ovládá!

ÚTOK - tak reagovala ta malá

ZAMRZNUTÍ - tak reagovaly ostatní děti, koukněte se pořádně znovu na video

ÚTĚK - malé dítě prostě ze školky velmi těžko může utéct že?

Ta stará raketa nezvládla svou reakci - vztek!! Je to profesionál, MUSÍ být na to ,, vycvičená”.

Představte si lidi, že teď při povodních by reagoval takto hasič na člověka, který nechtěl opustit domov. Rval ho násilím nebo ho prostě seřezal, že neposlechl. Divné že, že by takto dospělý reagoval na dospělého. Ale dětem to děláme?

Násilí plodí zase jenom násilí!

Měla si s ostatními dětmi sednout, aby i je uklidnila a situaci jim vysvětlila a holčičku nechat doreagovat, mít ji na očích, aby sobě a nikomu neublížila a pak v klidu s ní mluvit a hlavně se do ní vcítit! Selhala!

Spíš bych si položila otázku jako učitelka, co byl ten spouštěč takovéto silné reakce malé holčičky, než takto reagovat. A ty ostatní děti též prodělali šok a trauma, když viděli násilí na malém dítěti. Byli jako opaření. Učitelka se zachovala jako malý harant!!! Ta nezvládla své nervy na uzdě!! Je to určitě vytržené z kontextu, protože něco to muselo spustit a profesionálka to nezvládala. Na takovéto chování má být ,,vycvičená"!!! Rodič jako rodič vzdělání na výchovu nedostane, ten se rodičem prostě stane a vede výchovu tak, jak ji viděl doma u svých rodičů, což někdy vede k tragédiím. Ale učitelka, byť ve školce nebo škole, tak ta MUSÍ!!! být na toto trénovaná, jinak tam nemá co dělat. Učitelství není jen o předávání vědomostí, ale je to hlavně o vedení dítěte jak jen je to možné, tím správným směrem a ne toto. Mám 4 dospělé syny a 3 vnuky a díky Bohu takovéto vztekání neznám, ale zabějčenost nebo paličatost ano a nebo uraženost, ale vždy jsem si položila otázku PROČ? Proč tak vnouček se chová nebo syn. Násilí plodí zase násilí!!! Učitelka má mít ,, rozum"!

Žiji v Rakousku a to, co ukázala reportérka na videu, to není nic, proti tomu, co se děje dál po Dunaji směr St. Pölten nebo od Zwettl do Kamptal až do Langenlois, pak Wien. No a až doteče voda z Moravy do Dunaje, bude těžko i v Bratislavě. Snad Vltavská kaskáda dokáže přítoky zmírnit, aby Labe se nerozjelo. No je toho všude hodně. Cítím s každým, koho se tato situace nějak dotkla a že těch lidí a zvířat je nespočet.

Jako matka 4 dospělých synů, synů, který každý má jiný charakter, byť vyrůstal v jedné rodině, vidím problém v jeho matce!!! A možná i otci. Paní, která díky němu přišla o dceru, to v jednom rozhovoru řekla dobře:,, Jeho matka si myslí, že jsme na tom stejně, já přišla o dceru, ona o syna! Jeho matka měla pocit, že je ve stejné pozici jako já”. Tak nějak v tomto duchu. A i zde to v článku zaznělo. Naprosto do teď nepochopila, že to on byl a je pachatel! Pokud mé dítě vydá statisíce za tolik zbraní, tak je něco špatně! Už jen myšlenka na to, že si koupí jednu, by mne zalarmovala!!! A ne, mít radost, že má koníčka! Ta madam se cítí sama jako chudinka a oběť! Odtud vítr vane! Mám pocit, že tam zažíval první odmítnutí. A pokud měl chuť zabít otce, tak někdy matka na své dítě, hlavně pokud je to syn, deleguje, svou nenávist vůči svému muži, jeho otci. Delegovaný vztek. Je o tom spoustu literatury. Problém je ta matka. Ani není normální, že se otec se svou původní rodinou 25 let nestýkal. Že by zase jeho žena? Asi byl ,, slabý” se jí postavit. Tak to na mě působí.

Holubinky uměla sbírat moje babička ( r.n. 1915 ) a škoda, že jsem ji tenkrát dobře neposlouchala, dnes bych si byla jistější. Proto je raději nesbírám. Vysočin, uměla z hub výborná jídla. Děkuji Vám, připomněla jste mi mé dětství. Jinak žijeme v Rakousku a na druhé straně Českých Novohradských Hor, tu u nás, tady jsem Kotrč němcův už viděla několikrát. Jinak hub tu roste hodně, jenom Rakušané je nesbírají, pouze smrkové hřiby. Díky za Vaše videa, pomáhají.

Šikula kluk, krásně se to čte.

Mám 4 syny , dva poslední v jejich věku, no to je neskutečné, co rodiče musí prožívat. Dva zdraví, sportovci a k tomu sestra, navždy bude mít sňatek spojen s touto tragedií. I kdyby ( což myslím, že udělá ) ho odložila, tak každý další datum jí bude tento moment připomínat. Před 35 lety se stala přítelkyni mé matky též tragická událost den před sňatkem její dcery - utopila se neteř ženicha, 6 letá holčička. Spadla do odvodňovací šachty, kanálu, kterou někdo přikryl jen kartónem. Místo bylo mezi obchodem a školkou, taková sviňárna, takové lajdáctví jednoho lempla. Maminka šla s ní do obchodu, koupila jí lízátko a ona, že ho sní před obchodem a než zaplatila, holčička byla pryč. Pár vteřin!!! Hledalo ji celé městečko a všichni se shromáždili právě před obchodem a školkou, kde byl ten kanál a až po 8h hledání, tak dědečka napadlo se podívat pod karton!!! Nikoho to nenapadlo!!! Neskutečné, jen růžové šatečky byly vidět. Buďme každý vděční, za každý krásný den. Srdce mě bolí za každého člověka, který ,, musel" jít dříve, než by se předpokládalo a je jedno kde na světě.

Ale úplně z jiného soudku, koukněte na ten výbuchový mrak. Vypadá to jako opice, či člověk. To má fakt symboliku. Jinak dobrá práce celého týmu, klobouk dolů.

Žijeme v Rakousku přes 20 let a tu je to běžná věc. A pak vidíte, jak si v Bille chlapík v monterkách koupí sekanou v housce a k tomu si koupí balíček takto nakrájeného ovoce. Běžná věc, sedne a s chutí to sní. Kde by si to v pracovním autě nakrájel no? Děti o polední přestávce si to koupí, starší lidé atd. Bože v ČR jste fakt sto let za opicemi, kdy konečně nastane ta změna?

Naprosto souhlasím, má babička, roz. 1914 mi toto s pláčem několikrát vyprávěla, zažila to na vlastní kůži.

6/2022 jsem měla klíště, které bylo na blbém místě a lehce se přehlédlo. Bylo už nacucané docela a za měsíc začalo první peklo - příšerné bolesti zad, že jsem se nepostavila. Dr. to viděla jako chřipku, ale já cítila, že je to něco jiného. Takovou závrať a 40 horečky jsem nikdy neměla. Pak to ustoupilo asi na 3 dny a pak nástup znovu a 10x horší ( a že stále chřipka a desítky testů na Covid 🙈). Po 25 dnech horeček jsem zkolabovala a jelo se tu v Rakousku do Gmünd nemocnice. Nechali mě na ambulanci 2h čekat až manžel fakt jim vynadal, tak mě vzali a to byl fofr.,, Vy máte 40,7C teplotu” aha, teď ráno? A co že? Před měsícem a půl klíště? “ Nic než blbci na to říct nemůžu. Bradu jsem dala v poho na prsní kost a světloplachost jsem nějak nepozorovala. No spíš jsem byla už tak v limbu, že jsem to neřešila, jak mi bylo zle. Stáli při mě všichni Svatí!!! Jiný pán na to pár dní přede mnou prý zemřel a mladý. Následky jsou, ale žiji. No a po dvou letech bolestí kotníku a kolene trklo doktorku mi udělat Boreliózu a ejhle pozitivní IMg! Jsem už ve druhé fázi, která od klíštěte nastupuje od 0-36 měsíců, tak že to jedno klíště ( jiné jsem neměla ) mě nakazilo oběma nemocemi. ATB na Boreliozu v tabletách nezabrala, musím na infuze a nevî se zda to zabere. Ukrutná bolest zad, kyčle, kolene, kotníku - pálivá a hlavně v noci a klidu. Podcenila jsem, že bych to kdy mohla dostat, vždyť kolik jsem měla klíšťat a nikdy nic. Teď mám celoživotní protilátky proti FSME, ale Borelku můžu znovu dostat. Manžel se v 60 raději nechal naočkovat! Fakt prý jsem byla v tom nejhorším řekl Dr.

Toto nechápu, žijeme od roku 2005 v Rakousku, tady jsou políčka kolem nás a NIKDY! by nás nenapadlo krást. Copak těch pár pytlíků někomu pomůže zbohatnout? Vše, co člověk ukradne, přivlastní si, co mu nepatří, VŠE!!! bude muset jednou vrátit. Pamatujte si to lidi. Tu rozbité auto, tu rozbitá nová pračka, tu ztracený mobil, tu nemoc, tu potíže v práci atd.... To vše je VRATKA po odcizení něčeho, co mi nepatří. Ach jo, nechápu to. Kdy už konečně Češi pochopí, že nás to, jako národ, očerňuje.

Jsem tchýně svým 4 synům a co si dva vzali za ženy? No to by zaplakal. Jedna učitelka na druhém stupni základní školy, doma tři děti ( díky Bohu zlaté děti, ale zrovna dvě v pubertě ). Je vdovou po synovi nejlepším kamarádovi ( moji první tři kluci jí po jeho smrti s dětmi hodně pomáhali, až se druhý syn zamiloval a má s ní dalšího synka ). Ale je naprosto nepoužitelná, už její první muž a bývalá její tchýně na ni nadávali. Neumí vařit, uklidit, všude binec a chaos, peníze rozhází za hovadiny. ( Myslíme si, že než láska, je to spíš soucit, co syna přiměl s ní být a nerozmlouváme mu to, děti ho milují a my je ). A nestarší syn má taky nepoužitelnou právničku!!! Ti mají dva malé chlapce a to samé. Binec, chaos, vše upatlané, prádlo zaprané, ona jen sedí na zemi u dětí,, že jako si přeci s nimi hraje”. A syn přijede k večeru z práce a nástup na další směnu, nákup, uvařit, uklidit, vyprat a zahradu, děti atd. Aby si ,, milá” prý odpočinula, když je na mateřské ( starší chodí celý den do školky ). Hlídali jsme je a když na mě ,, vypadne” celá skříň, byť hledám jen ponožky, tak SORRY!! ale to musím uklidit! To se nedá. Pokud vařím, musím si prvně uklidit a umýt troubu, zvedá se mi až žaludek. Nezkutečné!! Ale nekomentuji to. A pokud jí to vadí? Její problém, pokud musím hlídat u nich a děti( že prý je to daleko a doma jsou zvyklé) nechce ona dát ke mě. Třetí snacha je kadeřnice a je zlatá, milá a pracovitá, dá se u nich jíst z podlahy. Tak že pokud chci psa od tchýně hlídat a lítat si po světě, byla bych ráda, že mi uklidí a poděkovala bych jí ještě.Důležité věci bych si schoval

S článkem naprosto souhlasím! Jsem rok 1968. ,, Nesmíš!, nedělej!, sedni!, buď ticho!, co to děláš?!, co řeknou lidi?! Neřvi!, nemáš proč, přestaň nebo tě seřežu, ať máš důvod!, jsi blbá! Pojď sem, než se vrátím, bude uklizeno, vysáto, umyté nádobí!, ven nepůjdeš!, protože jsi neudělala to či ono! Jestli chceš jít ven, vezmi sebou bráchu/ségru a hlídej a běda, jak se jim něco stane! atd…..!!! A to vše prokládané třískáním přes hlavu, záda a řemenem nebo vařečkou, plácačkou na mouchy… A k tomu řev:,, Tě zabiju zasranej hajzle, jsem tě měla dávno uškrtit, mě neser nebo tě umlátím….” atd…!!! Pohlazení, obejmutí, pochvala, neznám. A to jsem měla max 2x3 ve škole, končila jsem s vyznamenáním, vystudovala zdrávku a stále jsem jen slyšela, jak to není dost, že jsem měla být doktorka a že jsem prostě blbá! “ A to jsem sem dala jen lehký výčet…

Jsem rok 68 a prvorozená ze 4 dětí ( 3 holky, poslední kluk ) - má největší chyba byla,, Měla jsi bejt kluk!´´ a nebo ,, Kvůli tobě jsme se museli brát”. A stále dokola jsem až do mých 50 let slyšela, že jim dlužím, za všechno ( a za co se ptám?) ,, No že jsme tě vychovali, že kdyby nebylo tebe nebyly by problémy …´´. Zuřivost matky a pak i otce, který mě na povel řezal řemenem, matka řvala na mě, že mě zabije, rvala mě za vlasy, třískala hlava nehlava, vařečkou, plácačkou na mouchy, co bylo po ruce, to bylo mé dětství a pokračovalo do dospělosti, kdy mě nespočetněkrát matka škrtila i před mými syny. Sourozenci nikdy nedostali, nikdy nemuseli doma pomáhat, maximálně mladší sestra někdy utřít nádobí, když jsem ho myla, druhá mladší už vůbec nepřeložila stéblo křížem a bratr nemusel už vůbec nic ( ale dělala jsem pro nej vše ráda, bylo mi při jeho narození 10 let, byl jako mé dítě, už z porodnice při cestě domů mi ho matka strčila do náruče a můj život otroka byl zpečetěn ). Život v paneláku a všude kolem lidi, vše bylo slyšet, ale nikdy nikdo mi nepomohl. Ve škole samé modřiny a podlitiny a nikdo se nepozastavil nad tím. Končila jsem základku s vyznamenáním a při vítání občánků mi má paní učitelka češtiny gratulovala k narození mého prvního syna ( mám 4 ) a přála mi, aby byl tak hodný jako já. Slzy mi tekly po tváři, protože od matky a otce jsem slyšela jen sprostá slova a urážky a ponížení. Vždy jsem si myslela, zda-li nejsem z dětského domova? Teprve před 6 lety jsem to odkázala s nimi ukončit. Pokus o sebevraždu, deprese, syndrom strachu a postraumatický syndrom.