Vzpomínám si na rok, kdy mě rum na vánoční pečení vyšel asi na 300.
Proběhla hláška, že rum zdraží. Koupila jsem na vánoce 2 láhve na doporučení manžela (který se jinak o domácnost moc nezajímal).
Ve třetí vlně už za cenu vyšší o asi 3 koruny byl použit opravdu na pečení.
Od té doby slevy a akce ignoruji a můj život je výrazně lepší 😂.
Plný souhlas.
Učení je jako veřejné vystoupení. 30 zatím nesvepravnych přihlížejících nevadí, jeden navíc je problém. Proč? Protože by jeho hlas mohl zhoupnout jasnou rovnováhu 1:30?
V případu učitelky, která masírovala osmaky tvrzením, že na UA žádná válka není, mě zaujalo prohlášení paní (sousky) ředitelky.
Ta krafka učitelka není nějak zajímavá, takových krafek je. Ale ta moderní ředitelka klidně prohlásí, že bez zvukového záznamu by to bylo "tvrzení proti tvrzení".
To jako fakt? V právním státě? Hlas puberťáka je 1/30 hlasu kantora?
Prosím "staré struktury" o protiargumenty. Ale i mracouni pomohou. Třeba si vás zařadit 🤣
Zaujal mě Stanfordsky experiment. Jsem si jistá, že bych nejpozději druhý den prohlásila "lidi neblbnete, nejste bachari a tohle nejsou vězni. Chovejte se jako lidi"
Ale já jsem podle názoru okolí "ta divná".
Pokud je lidskost a ohled na ostatní "divné", pak se nedivte...
Jestli jste viděli film Die Welle, asi víte, co mám na mysli.
Chlapi, a to i staří, by se neměli vyjadřovat.
Vzpomínám na hlášku manžela někdy v roce 1987, kdy u nás na malé vesničce bylo exotické ovoce na příděl (rozhodovala prodavačka, dodnes pamatuju její "vy máte doma pět prdylek, tak vám dám toaletak navíc").
Vrátil se ze služebky z Chrudimi a na moje stížnosti, že někdo (on) sežral ananas určený na vánoce bezelstne odvětil: "Co vysilujes, v Chrudimi dnes měli banány, pomeranče, mandarinky, ananas..."
Na můj dotaz, proč nic z toho neprivezl, reagoval: "Napsalas mi to? Nenapsalas!"
Takže chápu, že mužským může připadat, že zásobování za totace bylo bezproblémové.
Můj bývalý to dnes asi taky vidí tak, že o vánocích bylo doma všechno.
Kolik úsilí mě to stálo tehdy, si asi dodneška neuvědomil. Mea culpa...
To je mi ale novinka...
V naší firmě pořádali jeřábnici (I dvě jeřábnice) za totace reckorimske zápasy s halovými jeřáby. Vždycky na noční šichtě. Za hluboké totality.
Ostatně to doporučují i psychologové, pokud máte stereotypní pracovní činnost s velkou zodpovědností, kompenzujte si to tím, že budete hraví ...
Vždyť i pan profesor František Hájek (který smrt Jana Masaryka jednoznačně určil jako sebevraždu) konstatoval, že v Katyni vraždili nacisté.
Tedy až poté, co za války tvrdil, že viníky jsou sověti.
Voni ho tam teda poslali vyšetřovat nackove, tak jim možná chtěl udělat radost.
Nebo chtěl po válce udělat radost sovětum. Pitva pátera Toufara byla taky jeho dílo.
U těchhle komousu si můžete vždycky vybrat z více možností. A v tom je jejich krása i síla (ironie až sarkasmus).
To je zase jednou lahůdka 🤣.
Jako bývalá pejskarka jsem si na stará kolena pořídila kočku. Ona to vydrží, 8,5 hodiny práce a více než hodina doprava je pro psa utrpení. Něco tomu ale chybí.
Na rozdíl od psa, který vás vítá po jakkoliv dlouhé době, kočka po každém návratu z práce vystupuje jako chorobny zárlivec.
"Kdes byla tak dlouho? A s kým (nuch nuch)? To nevidíš, jak tady o samotě trpíím?"
S potenciálními partnery je taky problém, ale za ten si můžu sama. Když mu hopne na klín a snaží se o polibek, není dobré připomenout, že je to její způsob, jak mi po ránu dát najevo, že jsem to čištění zubů fakt odflakla...
Nic..
13
Sledujících
46
Sleduje
Nic..
13
Sledujících
46
Sleduje
Sakra, tak to je nálož.
Naštěstí je pro mě maximem Bromhexin. Ale i tak si článek ukládám pro pozdější info.