Sportem k tralé invaliditě. Pochybuji, že se bude moci vrátit ke stejné úrovni.

Když se krátí dech i krok, je potřeba zvolnit. Hokej má určitě rád a mladé kluky něco naučí, aby mohli jít výš (nemusí to být zrovna NHL - právě kvůli neuvolňování špičlových hráčů jsme na MS s výjimkou posledního dopadli jak hubkaři a byli pro smích. Díky za všechno a ať se Vám daří.

Záškoláci zase něco vymysleli a jsou z toho podělaní strachem. A to už nemáme skoro žádný průmysl.

Hezky jste to vylíčil, za všechno mohou obyčejní občané. Dneska má politik mnohem větší strach z toho co řekne ne obyčejný volič, pro kterého by měl pracovat tak, aby z toho měl prospěch. Tou hrozbou jsou nikým nevolené spolky kariéristů, které protestují proti všemu, byť by to mohlo obyčejnému občanovi i prospět. A omlouvám se, celý článek jsem nedokázal přečíst, bylo to nad moje síly i trpělivost. Jedno přísloví praví: "Slovo dělá muže, mnoho slov ženu". Tak ze sebe udělejte chlapa a nežvaňte jak bába na tržišti. Dobrá myšlenka nepotřebuje mnoho slov, bohužel platí i opak.

Není policista jako policista a zkušenosti s nimi mám dobré i špatné. Před pár týdny mě celé dopolene několikrát volal česky mluvící muž a informoval mě, že mám na jakémsi účtu cca 200 000korun a že bych si je měl převest nasvůj účet. Prý se jedná o nějaký výnos z investice. Jelikož bezpečně vím, že jsem v cizině nikdy nic neinvestova, řekl jsem mu, že to určitě není moje a aby si ve svých záležitostech udělali pořádek a zavěsil jsem. To se asi 3x opakovalo a nakonec jsem ho dotlačil k tomu, že mi výpis pošle mailem. Ten mail opravdu přišel, ale nikde nebylo uvedeno číslo účtu . tak jsem si pro jistotu sjednal schůzku se známou pracovnici banky a ta během minuty zjistila,že banky o této společnosti mají záznam, že jde o podvodníky a doporučila mi podat trestní oznámení. Jelikož jsem měl policejní oddělení po cestě domů, zastavil jsem se tam a mladá policistka i poté,co jsem řekl, co mi v bance doporučili, tak na zápornou odpověď na otázku zda mi vznikla škoda, odpověděla, že se v tom případě nebudou záležitostí vůbec zabývat.

A v jiném případě, starém asi 30 let, když jsem ještě sloužil jako výpravčí ve větší stanici po upozornění skupiny mladíků jsoucích ze zábavy a vyhazujících zajišťovací zarážky od skupin ostavených vozů napaden a musel jsem odejít na lékařskou pohotovost a poté ovezen do nemocnice, kde jsem strávil 11 dní s úrazem mozku. Teprve poté (ještě v pracovní neschopnosti) mě doma navštívili a sepsali protokol. A do týdne jsem dostal vyrozumění, že se nepodařilo pachatele zjisti a že se případ odkládá. Měljsem z toho zvláštní pocit, jako bych si to vymyslel .

A kolik metanu produkují cvrčci, brouci a červi? To se zdaňovat nebude? Že se to týká zatím jen Dánska?

Na železnici se používá 5 barev, přičemž červená a modrá znamená zákaz jízdy. Ale u té modré je to trochu omezené.

Poněkud přerostlí žáci základní školy.

Odsloužil jsem si 35 let na železnici jako výpravčí. A v této funkci jsem musel nosit sako i vázanku. V létě jsme měli nosit bundokošile (byly s dlouhým a později i s krátkým rukávem) a ty se při dlouhých dvanáctihodinových směnách (časně ráno bývalo chladno) se přes ně dost špatně oblékalo sako a to už vůbec nemluvím o vázance. Proto jsme později mohli nosit i košili s krátkým rukávem pod sakem a s vázankou. A na to, aby výpravčí vypadal jako ze škatulky, dohlížely snad všechny kontrolní orgány.

Ono by nrebylo potřeba přejezdy rušit, kdyby uživatelé silniční komunikace dodržovali pravidla o tom, kdy a za jakých podmínek lze přes přejezd přejet. Ta pravidla nejsou moc složitá a když nejsou dodržena, dojde k zastavení provozu na silnici i železnici. Oběti na životech i materiální škody jsou jedním z důvodů rušení přejezdů.

Souhlasím s alternativními tresty, nejlépe ve formě domácího vězení. Neplatič může pracovat a to, že svůj volný čas bude trávit jen doma, znemožní mu utrácet za chlast či hazard. A když rozhodnutí soudu musí respektovat investor veřejné stavby, proč by ji neměl respektovat zaměstnavatel a část výdělku odesílat přímo na účet toho, pro koho jsou alimenty určeny. Nesouhlasím ale z tohoto důvodu odebírat řidičák, protože neplatič se třeba jako řidič živí, či jej nezbytně potřebuje, aby mohl vydělávat.

Myšlenka jako taková nevypadá špatně. Jenom nevychází z reálných čísel. A pak: Která povolání zařadit mezi ty náročná? Hasiči, záchranáři, policisté a vojáci každý den mají nějaký obtížný zásah a hodně se o něm mluví. Jenže když to převedeme na jednotlivé pracovníky, kolik z nich má každý den tak namáhavou činnost? Není na tom hůř svářeč, který svoji práci dělá každý den osm hodin a vyžaduje se od něho nejen přesnost a odpovědnost, ale je vystaven mikrovlnnému záření (tuhle práci mám zakázanou od doby, kdy jsem byl vylepšen kardiostimulátorem), denně i přes používané pracovní pomůcky si poškozuje zrak a protože pracuje v dost nepohodlné poloze i klouby. A takových, zcela nezbytných profesí (obávám se, že robotická náhrada je vizí velmi vzdálené budoucnosti, ten zatím zvládá práci za zcela přesně vymezených podmínek) bude celá řada, ale mediálně se jim nevěnuje vůbec žádná pozornost. A politici i členové různých odborných komisí vycházejí spíš z toho, co je mediálně známé, místo toho, aby se na pracoviště podívali či dokonce (za odborného dohledu) si práci vyzkoušeli. Mezi poslaneckými a školními lavicemi asi veliký rozdíl nebude (první určitě poskytne větší komfort) a proto se pro výkon politické funkce nějaké odborné vzdělání nepožaduje.

Ono to s těmi dnešními mladými je docela složité. Když se na ně někdo křivě podívá, jsou z toho zralí na psychiatra. My jsme to neměli o nic snazší než oni. Když jsme potřebovali bydlení, museli jsme se uskrovnit a žít u rodičů v jedné místnosti a to nás vedlo k tomu opatřit si bydlení vlastní. To obnášelo po celodenní práci jít odpoledne makat na stavbu družstevního domu, v němž jsme měli získat byt. Nebo se pokusit o stavbu vlastního domu a to bylo ještě složitější, protože kromě vlastní práce přibylo shánění materiálu i řemeslníků. A když do toho obvykle přibyly i děti, museli jsme zvládnout i tohle. A pracovní doba byla o dost delší, pamatuji 46 hodinový pracovní týden a to znamenalo i práci v sobotu. Možná právě tyhle existenční starosti způsobily,že jsme se naučili své problémy řešit sami bez cizí pomoci.A když na konci pracovní kariéry nám dovolili pracovat 36 hodin týdně, zato v nepřetržitém provozu v noci i o víkendech. Jenže tohle jsou vzpomínky osmdesátníka a těm mladým to bude připadat jako příběh z jiného světa.

Myslím, že spoustu činností se podařilo úspěšně zdigitalizovat a to i přesto, že to není o moc jednodušší než zpackané digitální stavební řízení. I já jsem se v závěru své profesní kariéry setkal s digitalizací. Týkalo se to železniční dopravy a tím nemyslím jen to, se se týká tolik vychvalovaného ETCS. Tehdy se začínalo tak trochu od lesa. Šlo o přenos informací týkajících se vlakotvorby a pohybu nákladních vlaků zavedených do systému. Takže tyhle informace se už nepředávaly telefonicky, ale nejprve pomocí dálnopisu a teprve později internetu. Vlastní práci to pak urychlilo a usnadnilo. A teprve když tento systém začal bezchybně fungovat, přešlo se k předávání informací o jízdě všech vlaků a elektronické evidenci jejich jízd. Naše stanice se stala takovým pokusným králíkem, kde jsme veškeré informace o jízdě všech vlaků sbírali ze tří směrů, evidovali je v elektronickém dopravním deníku a opět telefonicky do tří směrů předávali dál. Bylo to někdy dost náročné, ale IT specialisté, kteří se o fungování systému měli starat, toho zase moc o provozu nevěděli. Takže změny přicházely až po konzultacích s námi, kteří jsme řízení dopravy měli na starosti. Později, když se trochu otrkali, pokusili se upravit systém podle svého a ono jim to jen málokdy fungovalo a museli se vrátit. A dá se říct, že to docela funguje (s výjimkou případů nějakých mimořádností).

Dnes je ze mne dvacetiletý důchodce, internet používám a pochvaluji si, že fungují elektronické recepty, že nemusím běhat po nemocnici se štosem papírů a potřebné údaje má lékař k dispozici ještě dřív než přijdu na řadu.

A nezačala už 1. září 1939? Do roku 1941 Hitler stačil osadit skoro celou Evropu (s výjimkou Velké Británie, Irska, Portugalska, Švýcarska, Švédska, Finska a jeho spojenců).

Důležité bude, aby děti pochopily, že existuje víc než dvě pohlaví a že se dají měnit tak často, jak si slušně vychovaný člověk mění ponožky. To ostatní už tak důležité není. A když děti nebudou vědět jek fungují přírodní zákony, bude snadné je přesvědčit, že se dají přehlasovat.

A ještě bych ji poučil, že to uhlí nemusí spálit v kamnech. Vždyť je to cenná surovina.

Vážená dámo. Myslíte, že byste se mohla obejít bez lidí, kteří vykonávají "pomocné práce"? To ale byste si je musela udělat sama, ale na to máte nejpíš obě ruce levé. Ono totiž nikdo nechtěl pracovat popeláře, budete zakrátko zavalena odpadky se všemi důsledky počínaje potkany. A kdybyste dokázala přemýšlet realisticky, uvědomila byste si, že v žádném městě nejsou byty, do kterých by se venkované nastěhovali. A ještě bych Vám mohl vyjmenovat tisíce příkladů, které nemají řešení, kdyby se tihle venkované odstěhovali do měst. Zkuste napřed přemýšlet, než otevřete svou namalovanou pusinku a budete kritizovat lidi, kteří se starají o Vaše pohodlí.

A proč si myslíte, že jsou někteří rodiče hloupí? Myslím, že je naprosto zbytečně urážíte a tak bych rád věděl, podle čeho je hodnotíte. |V dobách, kdy jsem byl mladý a ještě chodil do školy, byl vztah rodičů k učitelům jiný než dnes a rodiče je považovali za autority a vedly k tomu i své děti. Takže i pro nás školáky byl učitel autoritou. Jenže to bylo cca tak před 70 lety a samozřejmě se občas vyskytl učitel ze kterého jsme měli srandu. Ale to byla jeho chyba, že si autoritu nedokázal získat. Takže i ti učitelé, zvláště mladí by na sobě měli pracovat, aby se stali respektovanou osobností a ne nějakým šaškem.

Bez uhlí bude elektřina levnější? S využitím OZE určitě, akorát občas nebude elektřina vůbec.