Právě naopak, gospodin Mitrofanov, právě naopak 😀

Procestovat celý svět a vybrat si pět nejprofláklejších destinací s masovým turismem je trochu smutný výsledek.

Jak mohli být lidé jako pan Mitrofanov, který by si o proletáře ani neopřel kolo, členy ČSSD? Mohl být ve straně spokojen opravdu jen pod šmardovským vedením, kdy věru nehrozilo, že by k urnám přišly nějaké sprosté masy. A teď si zvítězilo socialistické křídlo strany! A na pana Mitrofanova teď škaredý havíř vyskočí z šachty!

Tak to vypadá, že investice pana oligarchy Barty do Socdem nebude úplně návratná😁

Je úplně jedno, jestli žurnalista studoval v SSSR nebo u nás, ale výrazy jako "slušný lidi" a "můžou" jsou ostudou jakéhokoliv veřejného textu a jakéhokoliv veřejně se vyjadřujícího novináře.

Svěřit informační ofenzivu smějícím se bestiím je určitě dobrý nápad. Žádný narativ nezůstane celý.

Čas na Norskou republiku?

Kdo zná aspoň trochu Nohavicovu tvorbu, tak ví, na čí straně vždycky stál, nikdy nepsal písně pro maloměšťáky z Prahy, ale pro Broňu Voznicu z Přibora a bláznivou Markétu.

Na tomhle se dá názorně sledovat podstata "liberální demokracie". Když se dostane liberalismus do sporu a demokracií, neustoupí liberalismus, ale musí ustoupit demokracie.

Historik by neměl argumentovat dichotomií slov maďarský - uherský, už proto, že v maďarštině nic takového neexistuje. Čeština a slovenština jsou trochu anomální v tom, že používají v historickém smyslu obě slova, ale v maďarštině je jen "magyar" a v němčině třeba jen "Ungarn". Nejde dělat z Uhrů Maďary, to by bylo jako dělat z Finů Suomalaineny.

Zřejmě existuje něco jako Mitrofanova tvůrčí metoda, na začátku vždy stojí jakási idea, která se má vzápětí zapojit do boje s dezoláty. V tomto případě je to přirovnání ke kohoutímu brku, ať už to znamená cokoliv. Potom se idea zapojí a rozzuří se boj s Rusy a dezoláty, na scénu přichází sám Babiš a tumáš zleva, tumáš zpráva, tumáš kohoutím brkem...boj zuří, idea se mezitím trochu rozostří, rozmlží, ale je to v zápalu boje....pak je borba s Babišem dokonána...na myšlenku článku si nevzpomíná ani velmi pozorný čtenář, ta se však přesto v samém závěru objeví a vyjasní: kohoutí brk! A po něm všechno steče!

Němci pořád ještě dokáží vytáhnout z almary staré dobré prušácké holínky a bič a začít práskat nad Mitteleuropou... Asi to v nich je tak hluboko, že snad za to ani nemůžou, ale jde z nich pořád stejný strach.

Kdyby se státní svátky určovaly podle nihilismu těchhle hodnotových liberálů, asi bychom žádné státní svátky neměli, nejvýš tak výročí vstupu do EU. Výklad 2. světové války se evidentně obrací, takže 8.květen 1945 bude brzy dnem porážky a 28. říjen, který smrdí na sto honů suverenitou, bude lepší celý zrušit.

Slovo "Cikáni" mi nijak zvlášť nevadí, ani mi nepřijde pejorativní, stejně jako "Romové", ale vymyslet na ochranu Romů tak odporné paslovo, to je ze strany naší intelektuální "elity" medvědí služba.

Argument o tom, že se vlády sousedních zemí liší "hodnotami" a směřováním zahraniční politiky, je nesmyslný z principu, protože se nedá čekat, že ve všech zemích budou vždy stejně ideově orientované vlády. Politické cykly jsou v jednotlivých zemích různě posunuté a vlády se střídají a s nimi jejich ideologie, takže se vždycky třeba dvě sejdou a dvě nesejdou. Skutečný politik s tím počítá a je schopný i přes rozdíly udržovat dobré sousedské vztahy a spolupracovat, toho ale bohužel dnešní hysterčící garnitura není schopna.

Němci se holt nedokáží nikdy chovat přiměřeně, ani k Preußlerovi, sice jim jezdí vlaky včas, ale sklon k iracionalitě a fanatismus ode zdi ke zdi z nich nedostala ani rudá vlajka nad Reichstagem.

Každý kdo argumentuje 20 let starým závazkem přijmout euro, nechť si udělá malý myšlenkový experiment: k čemu by byl v roce 1935 takový závazek z roku 1915? K čemu by byl závazek z roku 1935 v roce 1955? A z roku 1955 v roce 1975...a z roku 1975 v roce 1995... časy se mění.

Pan Mitrofanov zahájil zostřený třídní boj, pěst tentokrát dopadla na vnitřní nepřátele a zrádce.

Existuje ale i jiný pohled: arcilobbista Kolář a skupina českých oligarchů si vybrali dobře působícího muže bez vlastností, konformního s převládajícím mocenským proudem a udělali z něj marketingový produkt, který uspěl v přímé volbě proti kontroverznímu soupeři. Na Hradě potom vytvořili vlastní mocensko-vlivové centrum, které přes prezidenta prosazuje zajmy domácí i zahraniční oligarchie. Fasáda u některých pak budí dojem slušného prezidenta, který důstojně reprezentuje a to i v případech kdy (jako u otázky veta) aktivně sabotuje svrchovanost státu.

Jako skoro vždy v obdobných souhrnech o Rusku autor (patrně nedopatřením) zcela vypustil prvních deset let Putinovy vlády, kdy se z doutnajících trosek sovětského impéria vynořil politicky a hospodářsky funkční stát a začal hledat své místo v mezinárodním uspořádání Evropy. Tehdy přišel Putin s plány na integraci Evropy jako celku a s vizí Evropy od Lisabonu po Vladivostok. A není chybou nějaké ruské iracionality, že všechny ruské návrhy ve směru hlubší celoevropské spolupráce byly na západě oslyšeny.