Děkuji článku za výraz, který jsem dlouhé roky hledal. Bylo mi velmi nepříjemné neustále psát "Rodič udeřil dítě otevřenou dlaní do obličeje". Od teď už budu psát jen "Rodič poskytl dítěti korektivní kontakt."

Tak ještě jeden postřeh od mého kolegy z Baraky (Barakah NPP v Abu Dhabi). Korejci si velice váží toho, kdo platí jim. O to horší je to s těmi, kteří jsou placeni Korejci. S jakoukoli firmou, která bude placena Korejci bude jednáno jako s nickou (slušně řečeno). Tak, je to jejich kultura, to je třeba respektovat. Na druhou stranu, české firmy jsou zvyklé být členy sdružení za trvalou výstavbu elektrárny. Žádný z osvědčených triků na zvyšování nákladů na Korejce neplatí. A naopak, české firmy se poučí, jak být snadno přiveden pokraj bankrotu s hloupě sepsanou smlouvou. Být českými firmami, počkal bych, až elektrárna vypadne ze záruky. Vzhledem k nízké ceně, lze očekávat, že brzy dojde k obnově elektrárny kousek po kousku.

Nejlépe Babiše. Teď mě napadá ta slavná scéna z prvního Terminátora. "Řek sis vo to, vo.e!"

Přečetl jsem si jenom ten nadpis. Ha ha. Kvalita KHNP je všeobecně známa, tak nízko s cenou žádná česká firma jít nemůže. I kvalitáři mají nějaké to svědomí.

Podle článku mi přijde, že ten chaos v terminologii je čím dál tím větší. I narcis má kognitivní empatii. Kdo tedy nemá žádnou? Jedině psychopat. Pravdou je, že je to tzv. "na spektru", je to rozmáznuté a není ostrá hranice. Někdo je empatický více a někdo méně a někdo jen když chce. Empatie je základním předpokladem pro spolupráci.

Rozvoz jídla je spíše znakem ekonomické nerovnosti. Je to službička stejně jako třeba sekání trávníku, roznášení novin atd.. V USA bývalo roznášení novin první brigádou středoškoláků. V Egyptě je rozvoz jídla na motocyklu první prací mladého muže, pokud nesežene jinou práci. Vývoj společnosti je v cyklech. Dejme tomu, že na začátku jsou si všichni vesměs rovni. Potom začne hospodářská soutěž, základní pilíř tržního hospodářství. V okamžiku, kdy už není kde brát, kdy už mají bohatí vše a chudí nic, soutěž se zpomaluje. Pokud se tedy v Čechách ve zvýšené míře objevují kurýři jídla, znamená to jen, že Čechy překročily určitou mez ekonomické nerovnosti.

A co když místo "Hasiči z vlaku evakuovali asi 200 cestujících" to bylo takto: "23 cestujících si vystoupilo z vlaku. Někdo byl donucen zavolal hasiče, protože to předpisy nařizují."

Já vidím 4 vagony, to je 50 cestujících na vagon. Že by byl vlak zcela naplněn? Jedna ku tisíci že nebyl.

To slovo v nadpisu, "vůdce", je divný. Myslím, že německy je to "Führer". Nic proti Pánkovi. Sezname, Sezname, jí vím, sousedi nám kazí češtinu.

Svět už je za vrcholem křivky průmyslové výroby a jedna složka, která tvoří hodnotu peněz začíná selhávat. Proto je to s návratností problematické. Musí se tedy slibovat méně a pomocí salámové metody dotáhnout výdaje na skutečnou úroveň. Tedy, pokud si politická reprezentace neudělá z výstavby elektrárny věčnou malou domů. Co postavili Korejci mimo Koreu? Jen Barakah v Abu Dhabi. A reference jsou špatné. Mnoho zařízení se muselo po roce provozu koupit znovu a jinde. Kdyby byl rozdíl v ceně mezi nejdražší nabídkou a nejlevnější nabídkou do 20% lze to ještě pochopit. Ale když je rozdíl kolem 60%, je to divné. Mluvím o Barace. Tak, slibem nezarmoutíš, to známe.

Myslel jsem si, že článek je o překrucování dějin a ono je to nakonec o vyhození ředitele z pražského Památníku ticha.

Smartwings se loni nechytily. S Egyptair jsem přiletěl a zase poletím zpět. V letadle jsme byli jen dva Češi. Ty lety jsou jen přes léto.

Pokud se slunce neodráží od vašeho zlata na všechny strany, pokud, nemáte na sobě tričko s nápisem "Miluji Izrael", nefotíte si boj Egypťanů o svůj denní chléb a naopak pokud ukážete špetku pokory, tak budete v Káhiře v pohodě.

Zajímá mě, o kolika ženách a kolika mužích např. v České republice je tu řeč. Procento populace by stačilo. Taková čísla se špatně shánějí.

To jsem nedávno dopoledne přijel z mnichovského letiště do Freisingu na nádraží abych pokračoval vlakem domů. Freising je menší městečko, asi jako Rokycany. Jízdenku mi prodala číňanka, kafe a preclík mi prodala maročanka. Všech 6 sedadel v hale bylo obsazeno černochy. Nějaký arab se neustále potuloval po nádraží a nic dobrého mu z očí nekoukalo. A potom, potom přijel vlak a kolem mě se prohnala celá Afrika, Asie a Ukrajina. Přísahám při Prorokově [peace be upon him] vousu, tam nebyl jediný němec.

Ve Švédsku nejsou nevěstince. Leda by je ilegálně provozovali imigranti z jihu třeba v Malmö nebo Gothenburgu. Žena přistižena při prostituci se dostane do spárů sociálky, je poslána na převýchovu, dostane byt, auto, práci a vychovatelku pro děti. Ale už jsem tam pár let nebyl. Možná, že už je Švédsko zkažené.

A proto říkám každému studenovi strojařiny: "Věnuj pozornost hlavně Pružnosti a pevnosti. A také materiálům. Uč se." Vím o čem mluvím, měl jsem s těmito předměty na škole problém. Tam dopr.... chyběl milimetr! "Praskne ti trubka v kotelně a budou o tom psát až v Tokiu."

Jak si to vůbec mohli dovolit? U Avdijivky, v Gaze a na D1 umírají lidé, tučňákům tají ledovce pod nohama a oni si klidně pořádají vánoční večírek. To je zvrhlé a neodpustitelné. Hanba. Odstoupit. Okamžitě.

Co považuji za naprosto nepřípustné a vrchol arogance je, že měly večírek, když se u Avdijivky a Gazy bojuje o život. Ostudné. Je to neúcta k těm mrtvým.

Kolem roku 1990 měla jedna žena v Gaze 8 dětí, v současné době jsou to jen čtyři. Smutné. Je třeba si uvědomit, jak zoufalá situace byla ve středověké Evropě po velkém moru, kdy nedostatek poddaných vedl k neúměrnému zvýšení jejich hodnoty až tak, že se o ně panstvo nedůstojně přetahovalo. Věřím, že až se situace v Gaze uklidní, bude výpadek rychle dohnán.

Paní psycholožko, chci se zeptat. Zabírají na narcistickou poruchu osobnosti antibiotika?

Vzpomínám si, jak jsem na průmyslovce poprvé držel v ruce učebnici strojírenské technologie, první ročník samozřejmě. Byla tam spousta cizích výrazů, prostě cizí jazyk. Hrůza. Říkal jsem si, že to nedám. A potom jsem ji vzal do ruky po 20 letech. Připadla mi příliš jednoduchá, schematická. Tak ano, čeština je bohatá, pahorek, vrch, kopec, hora, velehora. Napadá mě, že dítě, které vstoupí do školy vybavené jen pojmy kopec a hora může být zmatené a nakonec ze všech těch výrazů unavené a znechucené. A je rozdíl když o práci mluvý odborník a pak ten, kdo si vystačí jen se slovním základem "jeb" a sadou předpon a přípon. Mezi dvěma dětmi je daleko větší rozdíl, než mezi dvěma učebnicemi od dvou různých autorů. Já bych hlasoval pro pozitivní motivaci dětí, vlídný přístup a snahu vytvořit představu o stavu věcí spíše než o přizpůsobování učebnic jedněm nebo druhým.