Alexandra Ragulina jsem poznal osobně při letu z Praha do Moskvy, bylo to druhý den po porážce sborné, tuším 3:1 Praze, někdy v 70 létech. V letadle seděla celá zachmuřená sborná , včetně nemluvného trenéra Tichonova a útočníka Valerie Charlamova s kterým ale byla řeč. Ragulin byl zmlklý, nikdo se s ním nebavil. pouze na letišti po přistání k němu přiskočila jeho ruská barišňa , poklepala ho po ramenou a řekla, nic si z toho nedělej, zjevně ho uklidnila.
Naše cesta pokračovala dál do estonského Tallinnu, kde jsme za VŠE podepsali s místní Polytechnikou smlouvu o výměně studentu na letní pracovní brigádu.
Rusové nás prodali zjistila naše rozvědka v létě roku 1988 a poté následovalo.
„Eventuálním zásahům ze strany československých ozbrojených sil, lidové milice, Bezpečnosti proti odpůrcům dosavadního režimu mají Sověti „zabránit všemi prostředky“ !!
Tak zněl rozkaz z Moskvy vydaný v pondělí 20. 11. 1989 veliteli více než 70.000 vojáků Rudé armády umístěných „dočasně“ na našem území po bratrské výpomoci v roce 1968. Toto už ostatně Američanů slíbil jejich člověk v dubnu 1989 ve Washingtonu Jakovlev, Gorbačovův našeptávač a tajemník ÚV KSSS. Ujistil Američany, že při očekávaných změnách ve východním bloku sovětské vedení zajistí, aby vše prošlo pokojnou cestou.
Moskva přestala podporovat náš dosavadní režim, držený především stranickou nomenklaturou. Z částí zdegenerované politické vedení strany i státu bylo zmateno, ba přímo úplně paralyzováno. Rozpad byl dovršen. Když uvolníte lavinu, energii nabere samospádem. Nastala téměř úplná paralýza staré moci.
Politické vedení země mělo od roku 1988 po důležitém varování hodně času k možnosti uvolnit napětí v zemi, dát prostor pro vznik dalších politických stran, uspořádat volby do parlamentu, nebránit lidem rozvíjet své živnosti, otevřít hranice a nedělat problémy s vycestováním. Nic však neudělalo a tak se mohlo zhasnout, aby nebylo vidět na majetkové machinace. Nebylo nikoho, kdo by v tom mohl zabránit, ani chuť.
Pro pořádek v názvech podle knihy Polygon: U rozvědky existovaly kategorie TS jako agent (A), důvěrný styk (DS) a ideospolupracovník (IS).
Ideový spolupracovník (zkratka "IS"): Zcela nejnižší kategorie tajných spolupracovníků StB. IS působil v zahraničí, kam mohl oficiálně zajíždět, pracovat atd. Mnohdy byl jeho výjezd za hranice právě umožněn ziskem funkce IS. IS podávali pouze zprávy o aktivitách svých kolegů v zahraničí (různé kvality), informace ze svých zahraničních pracovišť či z ústavů a škol (kupř: stážisté na výzkumných či postgraduálních stipendiích atd.) motivy byly u většiny pouze ideové.
Takže ex nebo budoucí premiér nemohl být Agentem.
Počátkem roku 1990 rozhodl nový federální ministr vnitra Richard Sacher (v roce 2007 oznámilo Vojenské zpravodajství, že byl evidován jako spolupracovník vojenské kontrarozvědky, VKR, před rokem 1989) zřejmě i se souhlasem prezidenta a nového politického vedení, o mimořádném opatření. Z tajné evidence osobních svazků, které kontrarozvědné služby za 45 let vytvořily, rozhodl vyjmout stovky - některé zdroje mluví o 15tisícich - agenturních svazků, které se týkaly jistých osob převedených do Archivu Z.
Svým pokynem federálního ministra vnitra z 2. dubna 1990 k zajištění ochrany údajů v evidencích statistického evidenčního odboru vnitřní a organizační správy FMV v zájmu zajištění stability politického vývoje nařídil s okamžitou platností:
1.Výjmout z ústřední evidence SEO VOS FMV evidenční karty, které se týkají
a) presidenta republiky,
b) členů federální vlády, vlády České republiky a vlády Slovenské republiky,
c) poslanců Federálního shromáždění,
d) poslanců České národní rady, Slovenské národní rady a předáků politických stran.
- Vyjmout archivní materiály uložené v operativním archivu SEO VOS FMV, které se vztahují k výše uvedeným osobám.
- Uložit registrační protokoly do plechových obalů a tyto zapečetit. Změny v registraci řešit náhradním způsobem s využitím lístkovnice a na počítači.
- Evidenční karty, archivní materiály a registrační protokoly uložit do zvláštního fondu SEO VOZ FMV.
- Okamžitě signalizovat ministru vnitra ČSFR všechny případy, kdy lustrace směřují do okruhu osob, uvedených v bodu 1 tohoto pokynu.
Můj dědeček Josef Vlček, jako československý legionář, později příslušník vzniklého 1. jízdního pluku Jana Jiskry z Brandýsa, se účastnil přímo bojů s ruskou vojenskou šavlí Nikolaj II. Bitva U Zborova-představovala první významné vystoupení Československých legii na východní frontě, jejich úspěch byl natolik výrazný, že ruská vláda poté zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců. Důsledky této bitvy, jež se odehrála na západní Ukrajině poblíže ukrajinského města Tarnopole (východně od Lvova), však byly zásadní jak pro další formování československých jednotek v Rusku, tak především pro zdárný rozvoj, podporu a uznání myšlenek Československého zahraničního odboje.
Vojenský úspěch československé brigády byl tak pronikavý, že naprosto zaskočil celé ruské velení. To, co se nepovedlo mnohokrát větším oddílům, podařilo se jednotce, která byla pro svou výstroj, výzbroj a výcvik považována za druhořadou. Zpočátku budil postup brigády až podezření, např. ruský pozorovatel upoutaný v balonu nad frontou se domníval, že se jedná o masovou dezerci, jinak si totiž rychlé pronikání československých jednotek nedovedl vysvětlit.
Československý legionář Josef Vlček proválčil Rus od Zborova, přes Kyjev až do Vladivostoku. Po ukončení válečných útrap se vrátil do Evropy na palubě americké transportní lodí U.S.S. Edellyn, která vyplula z Vladivostoku jako 28. transport 1. června 1920. Plavba lodí trvala 68 dní a skončila v italském přístavu Terst.
Čest památce legionářů. Čest Zborovákům.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Zatím se jedná o neoficiální sdělení. Ukrajinská armáda nemá na to, aby střílela na daleké cíle v Rusku, k tomu musí mít vojenské družice NATO a letové zadání raket mohou zadat pouze důstojníci NATO. Pokud tak učiní, bude to přímé zapojení NATO do konfliktu s vážnými následky. Mladý TRUMP už komentoval naznačený úmysl jako imbecilní.
4 odpovědi