Proč hrály divadlo - obě. Měly si to říci rovnou před mladým, aby věděl na čem je. Byl k tomu prostor. A pak nechat na mladým, aby si to ujasnil. To změnila příjmení i ta Kateřina? Být matkou asi bych se víc ptala o koho jde, než jí přivedl. Minimálně by mě zajímal věk a z jaké rodiny je a co dělá... je to o komunikaci! Jinak dobrý i jako vtip, že žije se synem bývalého milence. Nechce se mi věřit, že jí nedošlo o koho jde? Těch indícií bylo dost, aby si to ujasnila. Asi má na rodinu nějakou pifku - možná se tak vědomě mstí bývalému milenci přes jeho syna. A dost možná se historie bude opakovat ještě jednou: až se dotyčná zamiluje i do vnuka svého vývalého milence...
Už neví jakou další pitomost by vymysleli. Euro ani omylem. Bo přijetím Eura zanikne naše měna. Poslední věc nám vlastní. Všude jinde ať si Eurem platí, když se nechali tak zblbnout. Jsme snad český národ nebo ne? Máme mít svou hrdost a ne se ponižovat před ostatními. Ale ono je zo těžké, když už jsme vše zaprodaly, co? Mají nás na vějičce. Myslím si, že o přijetí Eura by mělo být referendum. Aby to nebylo: o nás a bez nás. Každopádně přijetím Eura ještě víc zchudne každý jednotlivec, protože to je výhodné jen v rámci mezinárodních obchodů a uzavírání smluv o pomoci atd. Jednotlivci, obyčejní občané na to jen doplatí, jako v případě měnové reformy v padesátých letech minulého století. A bída u nás se jen prohloubí...to pak teprve budeme koukat! A kdo tvrdí že ne - neřiká pravdu! Přijetí Eura je jen další podmínka k tomu být na někom ještě více závislí. ( TO JSME BYLI FAKT DLOUHO SAMOSTATNÝM STÁTEM - 100 LET?) Do 100 let, no možná už do 50 let český národ zanikne - zanikne i čeština. Budou jen spojené státy evropské s jednotnou měnou. Paradoxem je, že ve světě se někde o území válčí a jinde se pod záminkou spolupráce a finančních výhod svěřuje majetek do rukou cizích zemí o 106, jako by se nechumelilo... Jednotná měna, společný prostor atd...a nenápadně dochází k pomalému, ale jistému sjednocení a zabrání - ale tohle očividně nikomu nevadí. Nu což, součástí Rakouska Uherska už jsme byli, že? Ó Čechy krásné - Čechy mé...
Zavádějící titulek a hloupá fotka. Asi takhle: Je mi 62 let. Jako bezdětná mám nárok na penzi v 64,5 letech. Ještě musím tedy odpracovat 2 roky a 2 měsíce. Cca 2-3 roky pociťuji značnou únavu. Jsem brzy unavitelná nejenom fyzicky, ale i duševně a vše mě stojí velké přemáhání. Dřív jsem na zahradě pracovala jako divá, ani jsem neodpočívala. Nyní chvíli pracuji - chvíli odpočívám. Pracuji v kanceláři ale mám i terénní práci. Po tzv. úředním dnu odpadávám ve stoje. Pracuji od 7:00 h do 17:00 h než se doplazím domů je skoro 18:00 h, dám něco k večeři a usnu v sedě u televize často u televizních novin. Připadám si jako zbitý Punťa a nevím, jak vydržím ještě 2 roky chodit do práce a odvádět práci, aniž bych nebyla čím dál vic unavená. Moje vrstevnice jdou do penze s ohledem na to, že mají děti dřív. Některé si požádaly i o předčasný důchod:boli je klouby, neslouží zrak atd.. Míváme pravidelný "babinec", je nás 6 a některé se známe ještě z prvního stupně ZŠ, takže letité přátelství, všechny bez rozdílu uvedly, že do šedesáti se cítily skvěle, ale s šedesátkou přišla neskutečná únava. Podivovaly se nad tím, jak je to možné? A nejenom kamarádky, ale i kolegyně v mém věku označily 60 let za zlom. Po šedesátce už je ani nebaví přemýšlet, těžko se soustředí, uvádí, že jim věci trvají mnohem déle. Popisují únavu a nemožnost načerpat síly, zregenerovat se. Začínají se bát za volantem, jezdit po dálnici atd...kdyby bylo na mě uzákonila bych hranici odchodu do důchodu max v 60 letech anebo bych od dosažení 60 roku věku zkrátila lidem pracovní týden. Buď na 4 dny anebo místo 40 hodin
Kampaně k získávání názorů voličů jsou nepodstatné. Kdo umí počítat snadno dospěje k názoru, že lépe není a jen tak nebude. Už nikdy! Teprve teď po covidu a válce na Ukrajině nastane zdražování o jakém se nám ani nesnilo. Už se nakapsovali farmaceuti, zbrojní průmysl, teď přijde na řadu zcela logicky potravinářský průmysl...budeme platit i za vstup do obchodu, máslo bude za 100,- Kč zs 250 g, vejce za 15 ,- Kč za kus , litr mléka za padesát... a malý bochnik chleba za 75,- Kč. Rohlík za 10 Kč. Kilo brambor pod už 50 nekoupíte. To není sci-fi...
S migrénu žiji přes padesát let. Ano od školky. První migrénu jsem měla ve školce. Občas na mě okolí pohlíželo jako na někoho kdo se jen vymlouvá na bolest hlavy. Ó co já vše protrpěla a spolykala léků na bolesti. Sumatriptan mám cca 15 let. A děkuji za to že je. Ano při záchvatu jsem byla úplně vyřízená často jsem zvracela a kdekdo to zlehčoval, urázky, posměšky.Někdy až 4 dny po záchvatu jsem byla úplně vyčerpaná jak leklá ryba a chcíplá moucha. A musela jsem fungovat. Kdo nezná migrénu ví prd. Jak dokaže vyčerpat. Bolest kdy ani neotočite hlavu na polštáři a máte sto chutí hlavou třískst do zdi, aby se přehlušila ta úporná bolest.A najednou je migréna nemoc.
Do Prahy jsem jezdila na studie v osmdesátkách. Naposledy jsem v ní byla a metrem se projela cca před šesti lety...V metru jsem skoro vždycky cítila nepříjemný odér. Někde silnější. Vždy mi to smrdělo jak tlející hadr. Starej mokrej hadr na podlahu. Fuj. Jako návštěvník Prahy jsem to přežila. Bydlet tam, asi bych si časem i zvykla. Ale příjemné to není.
Kdo zkoušel papírovým brčkem propíchnout otvor v krabicovém nebo pytlíkovém pitíčku často zjistil, že to nejde. Špička papíru folii často nemá šanci propíchnout. Dnes tu neteř otvírala malému pitíčko a opravdu to tím papírem nešlo....zdemohovalo se to. Dala jsem ji další brčko ( papírové) z mléka kravík.. než malý pitícko dopil měl v ústech kus rozmokvaného papíru... papírová brčka nebyl dobrý nápad!
Ano smrt k životu patří. Věděla jsem, že jednou naši odejdou, ale člověk na to není připraven. Mami měla první mrtvici v 63 letech. Ochrnutí na levou půli těla. Ale snažila se. Po druhé mrtvici to bylo horší. Vzala jí víc a po pravé straně. Dlouho byla v nemocnici, rozchodila se o holích, ale byla závislá na péči a paměť jí vynechávala. Učila se znovu nejenom chodit. Ale i psát a počítat. Na spoustu věcí zapomněla. Taťka šel na operaci chlopně a už se z ní nevrátil. Mami to neustála a za dva roky odešla taky. Během té doby se jí stav zhoršil natolik, že skončila na vozíku na plenách a ke konci života jsem jí i krmila. Bylo to pro ní utrpení...já viděla jak mi před očima odchází někdo o kom jsem si myslela, že tu bude dlouho. Taťkovo skoro náhlou smrt jsem nepochopila. Bylo tam 1000 otázek proč, proč právě on? Ale před maminou a pro maminu jsem musela fungovat a být statečná a silná. Po její smrti a vyřízení všech formalit jsem se dostala až na úplné dno a bylo to těžké se odrazit... bylo to pět let, co umřel taťka v osmdesáti letech a tři co mamka v nedožitých 78. Bolí to stále, ale už jsem se naučila žít s tím, že mi neodpoví na mé otázky, kterých je čím dál víc.
Tady je třeba vědět:
1) Za matku je vždy považována žena, která dítě porodí.
2) Otcem je ze zákona manžel ženy, co porodila (a to i kdyby nebyl "autorem" dítěte - jinak se určuje paternita)
3) Pokud není žena vdaná, tak je otcovství prohlášením na matrice.
Jestli -že byl otcem poskytnut genetický materiál při IVF - otcovství lze na základě testů DNA prokázat. Pak je to soudní tahanice - komu a proč dítě svěřit do výlučné péče. Manželka toho otce není k dítěti v žádném vztahu. Jedině, že by žena, co dítě porodila byla zbavena rodičovské odpovědnosti, pak by si to dítě, jako dítě manžela mohla osvojit. Tzv. osvojení manželkou otce. Tak se to běžně dělá. Někdy je tohle surogatní mateřství právníky posychrované po právní stránce. Zatím to není zakázané a děje se tak. Já když se o tom dozvěděla prvně koukala jsem jak blázen. Jako rozumím zoufalství bezdětných párů. Rozumím i tomu, jak nechtějí osvojat cizí, ale chtějí dítě z vlastními geny. Bohužel nejde "vyrobit" dítě z dodaného genetického materiálu obou rodičů mimo tělo ženy. Mimo tělo jde jen provést oplodnění. Až se vykoumá jak na to, aby se plod vyvíjel mimo tělo ženy, bude to další pokrok v medicíně, ale těžko posoudit, zda to bude ku prospěchu lidstva. Vše se nechá zneužít, ale to už jsem ve fázi sci-fi představ.
Manželů mi je líto, že naletěli. Jen doufám, že to nebylo i finančně bolestivé. Kdo povídá, že je to bez úplaty nemluví pravdu. Hradí se "jako" doprava k lékaři, vitamíny, oblečení, přispívá se na nájem atd. A zbytek po předání mimina, ale pst! na rovinu to nikdo neřekne, protože tohle už by byl trestný čin.
Babybox lepší řešení než popelnici.
Když žena, co dítě nechce vychovávat to může prohlásit v porodnici. Je pravdou. že v tomto případě se bude o matce "něco" vědět, což může být třeba i do budoucna důležité. Do babyboxu dítě odloží dle mého jen, ta žena, která chce zůstat v anonymitě (i u utajovaneho porodu se minimálně ví, kdo je matka, ake v RL zapsaná není), nebo do babyboxu dítě odloží žena, která by neuhradila náklady spojené s porodem (cizinka). Často je takováto gravidita nesledovaná. Takže se nedá zjistit, jdo dítě odložil. Dříve se nechtěné děti odkládaly na schody kostelů i s dopisem. To babybox je lepší řešení.
Dvouměsíční dítě bude dříve nebo později někde chybět a matka se zjistí. I důvod proč se k činu odložit dítě odhodlala. Soudit ji? Proč? Ono je to někdy těžké zajistit péči, když není jak a za co! A nelze ani soudit, jak to mohla matka udělat? Každý případ je jistě jiný i každý důvod je jiný. Důležité teď v tomto okamžiku je, že dítě žije. Horší bude, jak se to dítě bude v budoucnu vyrovnávat s tím, že bylo odložené a neví se nic o biologických rodičích. Puberta je plná podobných otázek, pochybností a hledání sebe sama. A to I v biologické rodině.
Holčičce Aničce přeji, ať co nejdříve najde stabilní láskyplnou náruč, protože po pobytu v nemocnici skončí v pěstounské péči na přechodnou dobu a teprve pak se jí bude hledat rodina - pokud se neozve ta vlastní.
Jsem stará holka 60+. Vánoce jsem napřed brala, ještě i když jsem žila s partnerem a jeho dětmi jsem je prožívala, pak jsem se vrátila do rodného hnízda a pokračovala v zajetých tradicích - hlavně pro to, aby mí rodiče přichystali Vánoce pro vnučky a jejich rodiny. Když ještě naši byli zdravotně fit a neteře malé, jezdili jsme po večeři k sestře a k neteřím. Pak jak holky zakládaly rodiny, scházeli jsme se 25.12. odpoledne u našich. Když v roce 2019 zemřel taťka, dva roky jsme na Štědrý den byly s mamkou. Pak odešla i mami. Mladší neteř, co bydlí ve stejném domě, mě na ty první Vánoce pozvali na večeři, abych prý nebyla sama. No, nevečeřela jsem se, viděla hory darů pro děti, hory papírů z dárků a šla do svého. Stejně jsem doma musela mít co jíst...Každý rok peču. Letos jen 7 druhů (kde jsou doby, kdy jsme s mami dělaly i 24, ale pak tak 12-13). Každý rok si zdobím stromeček, ale už ne tolik celý byt. Každý rok dělám salát. Gruntování už nepřeháním. Jedinné, co se dodržuje z dob, co žili naši je, že sem neteře s dětmi 25.12. zajdou pro dárečky a na pokec. Jo a přibyla jiná tradice: skoro všichni se před Vánocemi zastavíme na hřbitově zapálit svíčky.
Jediný rozdíl vidím v tom, že o vánočních svátcích mám aspoň možnost vybrat si v televizi, filmy nebo pohádky, na které se chci kouknout, ale jinak mi ty dny přijdou naprosto stejné. Uvařit, pouklidit, dojít na zahradu. A hlavně mít svůj klid: věci dělat podle svého, kdy chci já a ne proto, že se to musí nebo, že by se to mělo. Ona ta "cochcárna" (dělám si co chci) je přínosná. Člověk už není doma po práci tolik pod tlakem.
No, tady asi lidi nepochopili, že pořád Jste to, co jste, měl scénář, kterého se paní Kateřina musela držet. Jo, tehdy byla šťabajzna. Víte on je každý člověk jiný a na každého platí jiná dieta. Nezřízené přejídání je nešvar, co vede k obezitě. Když je někdo morbidně obézní a pokud to není díly nemoci, měl vy to řešit. Půsty ani zaručené diety kolující na netu nevidím jako řešení. Takový člověk patří do rukou odborníka??? Sama jsem nikdy nebyla štíhlá. Už na základce jsem byla velká a silná. Tuk v oblasti břicha. V období promoce jsem se vyjedla (nervy) na skoro 120 kg při výšce 175 cm. Pak jsem okolo 40 hladověním sundala za 1,5 roku 38 kilo. Asi pět let jsem si váhu držela. Pak přišly zase stresy (nezaměstnanost, operace atd.) a váha rostla pomalu po 2-3 kg za rok nahoru. Je mi 62 a váhu už neřeším. Důležité pro mě je, že mi slouží klouby.Smířila jsem se už dávno s tím, že štíhlá nikdy nebudu. Co mě štve, jsou odsudky lidí. Kteří si myslí, že asi jím nezdravě. Opak je pravdou. Občas sice ulítnu na sladkém, ale jinak jím cca 3x denně a každý se diví jak málo jím a ještě míň piji. Když jsem cca před 15 cti lety začala nabírat na váze, obrátila jsem se na jistou komerční institucí. Zjistili, že mám pomalý metabolismus. Doporučili mi rozhýbat metabolismus a jíst co tři hodiny a více a hodně pít. Bylo mi z tak častého jídla zle. Po půlroční spolupráci jsem nezhubla ani deko, zhubla akorát má peněženka. Prý se mi tuky promněnily ve svaly, proto ne žádný úbytek. Naučila jsem se žít se svou xxl postavou. Konfekci vel 48-52(podle výrobce) obleču neb jsem proporčně stejnoměrná.
Od začátku jsem tipovala do finále Dancingerovou, Hese, Vondráčkou - ta mi nevadí, ale spoustě lidem ano. Hes má tančení v krvi, podědil to. Vyhrát by měla Dancingerová, jako někdo, kdo se s tancem nesetkal a maká ba sobě! Ptáčková má můj obdiv. Zlepšovala se kolo od kola. A že zrovna neměla 40kg i s postelí mi nevadilo. Je to pohledná a sympatická slečna. A na StarDance koukám moc ráda. Kdo vyhraje je mi vcelku jedno, hlavně, že bude v sobotu na co koukat.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Bodejť. On rodinu (dítě má). Jednou toho možná ona bude litovat, že se podřídila jeho přání. Ale je to její život. Njn on už má věk spíše pradědečka než otce. A její reprodukční věk klesá. Za 10-20 let toho možná bude litovat. Ale teď si holt užívá luxusu. Každý štěstí svého strůjcem!