Roky jsem trpěla na silnou migrénu. Bolest tsková, že jsem hlavou třískala o zeď, abych tu bolest přehlušila. V době záchvatu je člověk vezradný a chce aby to rychle ustoupilo. Když ani bolestí ani neotočite hlavu. Zvrácíte a ještě k tomu máte žaludek jak na vodě. Vadí hluk, světlo pachy, vůně....po až 72h záchvatu jsem týden byla nepoužitelná...bolest šílená. Tehdy ns mě lidi koukali jak na simulanta. Do zaměstnaní jsem musela migréna nemigréna. Prožila jsrm s ní víc jak 50 let. Protože na ní trpím od školky.kde jsem od klíštěte dostala zánět mozkových blan. Co já spolykala léků než cca pred 15cti lety mi doporučila doktorka lék na migrénu. Od prodělaného covidu jsem měla cca 1,5 od migrény klid. Ake vrátila se. Nikdy by mě ale nenapadlo vzít si život.Zuby taky dokáží potrápit.
Je to sice smutné, co se stalo, ale myslím si, že pomoci by měli už konečně i jiné státy. Ty, co se tolik neangažují jako ČR. Bydlím v pohraničí, okres bez nemocnice, průměr věku lékařů je zde možná kolem šedesáti. Mladí se sem nehrnou. 1/3 obyvatelstva zde tvoří cizinci. Co dělá stát pro to, aby zde byla dostupná lékařská a nemocniční péče? Nic! Dělají,že to nevidí! Nikoho to jepálí. Chybí zde pediatři....jezděte s dětmi v teplotách k pediatrovi desítky kilometrů autobusem bez přímého spojení...taky jsou tu děti...taky bývají nemocné...ale pohraničí nikdo neřeší. O odborných lékařích ani nemluvím. Až odejdou do penze stávající lékaři, může se tu rovnou zhasnout! Hlavně ale že se bude pomáhat jinde - charita na úkor vlastní péče. Ano je to katastrofa a hrůzný čin vybombarovat nemocnici, ale když si nedokážeme nebo spíš nechceme pomoci tady, jak můžete pomáhat jinde?
Já byla na premiéře u nás v Tachově v letňáku...prý tu někde poblíž měla představitelka Blažena babičku...tak proto tady a byla tu i delegace herců. A když film viděl můj otec začal mamce říkat "Škopková" tvrdil, že režisér Troška musel poslouchat u nás za dveřmi... Navíc, Keliška jsko by vypadla z oka babičino švagrové - vzhledem i chováním. Jak jsme jí zahlédli zvolali jsme: teta Máňa. Je to nesmrtelná komedie. Ukázka toho jaký byl život. A ty hlášky tam jsou opravdu že života...
Znám lidi, co jedí jako prokopnutí a jsou štíhlí, znám lidi, co jedí málo a jsou tlustí a znám lidi co se fakt přežírají. Nelze všechny obézní házet do jednoho pytle. Někdo obézní to má geneticky, někdo díky nemocem. Sama jsem z rodiny, kde všichni byli jaksi při těle, až na mladší sestru ta jedla za tři. Sama snědla co my tři dohromady a byla štíhlá. Já se trápila, že nabírám snad i ze vzduchu, až jsem se rozhodla přestat od 12h jíst. Dnes se tomu říká přerušovaný půst. Za 18 měsíců jsem shodila 38 kilo a nějakou dobu si váhu držela, ale přišly stresy, byla jsem bez zaměstnání a váha šla pomalu nahoru. Najednou můj půst nezabíral. Když jsem během cca 6ti let nabrala 10 kilo obrátila jsem se na odborníky ze Zdravé výživy. Dozvěděla jsem se, že jsem ač tlustá, jsem podvyživená, že málo jím a mám líný metabolismus. Měla jsem upravit jídelníček. Jíst často a víc. A hýbat se. Pohyb jsem měla vždy. Všude pěšky, práce na zahradě atd . Nedávala jsem to. Jídlo mi lezlo i ušima a pocit jíst každé 3 hodiny byl strašný. Po půl roce odborné péče ani kilo dole, tuky se mi prý přeměnily ve svaly. Jediný, kdo zhubl, byla má peněženka. Snídám kolem 8h v zaměstnání, oběd kolem 12 h ve školní jídelně (porce často nedojím - kuchařky se ptají, zda mi nechutnalo - chutná, ale na mě velké porce) no a večeře jak kdy. Když po práci letím za zahradu něco málo zobnu(chleba nebo něco z něčím) protože se vracím třeba ve 21h. A jsem jak koule. Každý se diví, jak málo jím a jak vypadám. Je mi trapné slýchat nejapné narážky na vyžraná prasata, ale ne každý tlustý je vyžraný.
Je umění stárnout s grácií...málokterá ženská to dokáže. A která to umí - má můj obdiv. Plastiky a botoxy mládí nikomu nevrátí...naopak! Seberou mimiku a výraz. Jsem pro úpravu horních víček, když lidem ztěžují koukat, ale toť vše. Je smutné koukat na sedmdesátnici, co si myslí že vypadá na 35 let. Když bude držet stejný trend I nadále bude brzy už jen trapná a terčem posměchu. Jednou jsem zahlédla takovou kreaturu v mini a na podpatcích. Chodit v tom sice neuměla. Kostnaté nohy, ale ze zadu to ještě ušlo. Když se otočila měla jsem co dělat abych bezařvala hrůzou. Mumie...propadlý obličej, silně nalíčená v blond paruce...kostnatý ruce...hrůza....až pak po letech jsem si po přečtení článku jak někde mají svátek a převlékají zemřelé a berou je i na procházky uvědomila, že já jsem viděla chodící mrtvolu. Doteď mě ten pohled děsí...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Hrozné...je mi líto všech, co musí čelit záplavám...Všech postižených povodněmi, ale i všech záchranářů. Držte se!
1 odpověď