Já vůbec nechápu, kdo tyhle články pořád píše, a jak je možné, že i výživoví poradci stále opakují dávno vyvrácenou mantru o snídani, 6 miniporcich, vůli, odhodlání, a to, že když něco funguje jim, bude to fungovat všem.

Každý jsme jiný, každý máme od přírody jinou konstituci, jiný podíl svalů, jiný vztah k jídlu, někdo je prostě žravý, někdo si na jídlo vzpomene, až když mu kručí v břiše. Někomu se prostě tuk ukládá snadno a někdo může jíst co chce a kolik chce a nepribere. Jistá nafutrovanost a pomalý metabolismus byly v historii evoluční výhodou - tito lidé (děti) přežili hlad, chudobu, nemoci a mohli tyto dnešní "neduhy" předat dalším generacím. Já třeba s jídelníčkem od výživové poradkyně trpěla hlady, únavou, neuspokojením z jídla, neustálými chutěmi na nezdravé jídlo. Shodit a udržet si váhu mi pomohlo až poznání, že nejsem malé dítě, abych jedla každé 2 hodiny, 2x denně se pořádně najím toho, co mám ráda, srovnala se mi pleť, psychika, inzulínová rezistence, hlad neznám.

Je to všechno kombinace mnohého. Genetika je důležitá. Někdo je prostě od přírody žravý a jiný méně, někomu se ukládá tuk snadno, někdo má i bez pohybu metabolismus rychlý... Konkrétně ve střední Evropě byla určitá nafutrovanost a pomalý metabolismus určitou evoluční výhodou. Tito lidé (děti) prezili hlad, chudobu, epidemie a mohli se dal rozmnožit a předat tyto vlastnosti dalším generacím - nám. Podle me lidé navíc zbytečně jedí dle zakořeněných stereotypů z dětství - snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře, zobání u telky. Při 6 jídlech denně musí být porce opravdu malé, aby byl kalorický příjem akorat. Dospělemu člověku ale úplně stačí se jednou až dvakrát denně pořádně najist - kdo říká, že ne, ten to nezkusil nebo nepřekonal 1 až 2 týdny diskomfortu, než si tělo zvykne, naučí se kdykoli sáhnout do tukových zásob a srovná si inzulinovou rezistenci.

Je to tak... Děti se na nás maminkach učí, kde jsou hranice hezkého, slušného, spravného... chování, protože můžou, vědí, že mají naši bezpodmínečnou lásku. To samé s brekem, vstekanim, rozmrzelosti u malých dětí. Děti mají určitý balík emocí, které musí vyventilovat, ale nechají si to pro maminku, protože k ní mají důvěru. Zato s babickami a ve školce jsou to "taková zlatíčka" 😅

Ubereme bílkoviny, přidáme sacharidy a tím se má jako zlepšit zdravotní stav děti? Ano, vařit zdravě, hodnotně a chutně bez masa jde, ale... musí se to umět, musí se vhodně kombinovat rostlinné zdroje bílkovin, aby byly plně vstřebatelné, musí se používat u nás nekonvenční koření a přísady, viz asijská, mexická, středomořská kuchyně, aby to bylo dobré. Česká kuchyně ale bude jen ošizená a bez chuti. Kde na to mají brát školní jídelny s tím nedostatkem personálu a omezeným rozpočtem prostor? Kdyby radši vařily školní jídelny osvědčené klasiky, kterými se děti pořádně nají, a nejdou si pak do první vietnamky nakoupit chipsy, sladkosti a energeťáky, bylo by snad lépe. Zlatý špagety s boloňskou a sýrem!

Často vzpomínám na cukrovinku pro děti... Byla to taková tenká krabicka cca 10x15cm, po rozbalení vypadla plastová (nebo možná kartonová...?) destička, ze které se vymačkaly tvary a složila pohyblivá postavička. V balení k tomu byla nějaká cukrovinka. Už si nepamatuju, jak se to jmenovalo, ale já to milovala. Nepamatujete si někdo název nebo nemáte někdo dokonce obrázek?

Mám to přesně naopak... sraz s gymplem je vždy ta zdvorilostni "nuda", jak by rekla autorka clanku, presto na ne rada chodim. Mozna je to proto, ze jsme se po maturite rozutekli po cele republice a vztahy se zpretrhaly. Zato srazy se zakladkou, to je vzdycky jizda do rana, se spoustou lidi se vidam pravidelne a to napric socialnim statutem, vzdelanim, ... No a vejska...? Tak to je uplne jinej level, tam vznikla skvela velka parta pratel, neustale se ve vetsim ci mensim poctu schazime, navstevujeme, organizujeme spolecne akce, vcetne partneru a deti. Clanek je tedy hodne generalizujici, autorka opravdu zije jen ve sve bubline 🫧

Musela jsem se 2x přesvědčit, že to není od Landsmana 🤣🤣🤣

Mam nejlepsi mamu a nejlepsi tchyni na svete. Oboum s laskou rikam, ze babicka je nejlepsi pritel cloveka. Tchyne je vesela, hrava a tvoriva, tak nejak v ni zustal kousek detske duse, navic v duchodu, tak mela prirozene bliz k detem, kdyz byly male. Mama je zas vaznejsi, ma spoustu zajmu a pratel, jeste pracuje, ale zase ma bliz k detem ted, kdyz uz jsou vetsi, protoze s nimi hodne cestuje. Kazdopadne kdykoli jsem potrebovala, vzdy tu byly obe pro me a sva vnoucata. A je mi opravdu lito vsech maminek a deti, ktere tuhle blizkou rodinnou podporu z jakehokoli duvodu nemaji 😥 vubec si to bez nich nedokazu predstavit.

Tyhlety soudy... "To za nás, ...", "pár facek...", "přecitlivělá generace..."???

My jsme ty deti přece vychovali, my jim určovali pravidla, vytvořili školní systémy, infrastrukturu trávení volného času, my a naši rodiče a prarodiče (...) jsme vytvořili svět, ve kterém vyrůstají. Ano, dnešní děti jsou jiné, ale rozhodně ne horší, a už vůbec to není jejich vina a posměch si rozhodně nezaslouží. Sama mám 2 výrostky, jeden nad věcí za každé situace, druhý citlivý a v krizovych situacích nejistý... takže ani generalizování není namístě.

Spíš mě udivuje, že psychložka nezvládla situaci lépe a proč škola hned volá záchranku...? Teď to řeší půl republiky, to tomu kolektivu a holkám fakt pomůže 🙈

Mě to čte i myšlenky. V knihovně mi dcera půjčila knížku, ve které byl motiv šroubovací žalud ze dřeva, jako skrýš třeba na vzkazy. Zavřu knížku, otevřu sítě, a reklama na šroubovací žalud ze dřeva z Aliexpress 😂🤷🏻‍♀️

Kdysi ještě jako dítě jsem kolem vysílačů jela v noci za bouřky a byla to neskutečná podívaná, jak blesky bouchaly do vršků a pak to jiskřilo po těch spojích lan az dolů do země. Už tamtudy nejezdím, co postavili D11, ale často si na to vzpomenu, a když je jednou za pár let zahlédnu, tak jsem jimi taky fascinovaná.

Fakt č. 1) ano, spíše vás pokouše sousedivic čivava, ta ale nemá reálnou šanci vážně ublížit. Tato plemena, samozřejmě když velmi vyjímečně zaútočí, mohou svými dispozicemi způsobit vážné zranění nebo smrt.

Fakt č. 2) všechny smrtelné útoky na děti v posledních letech způsobily tato plemena, nebo ještě spíše jejich kříženci a psi bez průkazu původu. Ony ty “papíry” vážně nejsou jen na ozdobu. Je to záruka, že má pes (a jeho předci) standard plemene, že je vycvičitelný, že má určité žádoucí povahové rysy, a když některý jedinec není uchovněn, má to svůj důvod a množit by se neměl. Což samozřejmě platí i u těch čivav, ale tam to prostě tolik nevadí, protože ještě žádná hysterická čivava dítě nezabila.

Fakt č. 3) a pak si tyhle levné bezpapírové bull-psy pořídí lidé na efekt, velmi často sociálně slabší. A tito jedinci pak kazí pověst vychovaným, řádně vedeným bullíkům zodpovědných chovatelů.

• takže ano, chov těchto psů by měl být omezen, minimálně jejich množení a křížení bez PP, každý jedinec by v rámci svého papírového chovu předvedl ovladatelnost na výstavě, štěně by stálo přiměřený ranec a koupil by si ho jen člověk, který to s tímto plemenem myslí vážně.