Pingl není hospodský ale číšník. Kvartýr je byt. Někdo se vydává za chytrého ale hantecu rozumí jak koza petrželi.
Zdravím. Nejsem odborník na hantec,ale bytu říkali kamoši z Brna kér. Kalhotám hózny,,hodinkám raky a na vojně jsem ,jako bažant musel mazákům gólovat šneky-čistit boty. To bylo před těžkéma járama,když se prafotr Morava vyhópl na Špilas a dal fachčit škopek.Sajtna hodila radovanec jenom líní cajzli se zdekovali do Práglu,aby glgali svó pasovó zrzku.! Tož těžké zdarec!
Všechny dveře musí být otevřené. Já to musím ještě zkontrolovat. Nedávno jsme odjeli do Tovačova a po návratu slyšeli jen mňoukání z pokoje. /Tady jsem, nezavírejte mě, já jsem tady!!/ Odjela jsem na pár dní k matce, Mikeš byl jen s manželem. Na protest se počural do kuchyně, což nikdy předtím neudělal...
My máme kočky čtyři,Jsou vykastrované,Každá má svůj čip.Do venkovních dveří jsem zabudoval klapku,která se na základě čipu otevře jen pro naše kočky. Na tomto principu fungují i krmítka.Nu zatím je vše v pohodě. Akorát se někdy stane,že přinesou myš,aby se pochlubily.
Jsem ročník 1955.
Od 6 let děti v Praze jezdily samy tramvají, lístek stál 30 haléřů. Ne ve všech rodinách byl telefon - takže rodiče se s dětmi museli předem dohonout o programu a včasný příchod domů byl základem vzájemné důvěry.
Sport byl běžně dostupný, stejně jako výtvarné kroužky, ve škole byl předmět ruční práce, práce na zahradě a vaření....
Ještě jsem zažila "Modrou tramvaj", kterou si školy a školky objednávaly a vozily děti na výlety, např. do Šárky, do divadla Sluníčko v Dětském domě , Spejbla a Hurvínka...
A potom tu byly podniky, které pro děti zaměstnanců organizovaly o jarních prázdninách lyžařské výcviky a v létě tábory, pod záštitou ROH /nikoli pionýra/.
Skoro každá firma měla podnikové chaty, kam se jezdilo na týden na dovolenou za minimální poplatky.
Do škol občas docházeli odborníci, např. z Červeného kříže, aby děti naučili ošetřovat drobná zranění.
A potom tu byly na každém rohu knihovny, velice dobře zásobené knihami.
V každé škole fungoval Klub mladých diváků, kde za poplatek cca 100 KČS jsme dostávali lístky do divadel - sice "na bidílku", ale dodnes si pamatuji Čapkovu Matku s Scheinpflugovou, divadlo Za branou, ND... a to pokrývalo děti od 6. třídy do maturity
8x10 představení /Prodanku jsme měli zatrest každý rok, Šerif pečlivě hlídal prezenci, protože na ni jezdily zájezdy pracujících, kteří většinou "uchváceni krásou Prahy" zapomněli přijít do ND a herci by jinak hráli před prázdným vypodaným hledištěm/.
Ulice byly fakt bezpečné - z divadel jsme se vraceli kolem 22 hod a rodiče si některé z nás vyzvedli na stanici tramvaje.
Souhlasím s Vámi.Já jsem r56. Pán,který psal tenhle článek moc rozumu nepobral.
Neznám prázdné regály, zase lžete! Na pomeranče jsem nikdy nestála frontu, ale vůni mleté kávy pamatuji, koupenou si lidi hned mleli na místě. Proč pořád lidi dráždíte?
Já jsem r56 V obchodech jsem nikdy prázdné regály neviděl Kávomlýnky byly v každém obchodě.Kdo chtěl,tak si namlel.Ve frontě jsem stál naposledy na pr.úřadě.Tím samozřejmě nepopírám.,že fronty dříve nebyly.Na tkzv. ,,nutce,,(nucený výsek) bývaly fronty hodně dlouhé.
Pachatelem je samozřejmě místní imbecilní myslivec, kterému došel Karbofuran, tak nelenil a šel si to ze ,, škodnou " vyřídit po svém , po myslivecku. Vědomě spáchal trestný čin se zbraní , tak by mě zajímalo jak bude , tedy v případě odhalení oceněn PČR ale mnohem dřív místní organizací. Docela bych uvítal zprávu o výsledku šetření.
Kdysi,když mi zdraví sloužilo jsem chodil s myslivci na hony i na natláčky na divočáky, Přestal jsem,když jsem viděl co některá hovada dokázala.Vrchol všeho bylo,když po ukončení lovu jeden z nich vystřelil jen tak. Šel jsem se podívat co botou zahrabává do listí. Byla to sova,kterou to ožralé prase střelilo jen tak,pro zábavu.Od té doby tento druh nemusím.
Strávil jsem tam dětství,miluji ten kraj a lidi tam..
Já taktéž,Můj otec se zde narodil.V šedesátých letech jsme zde prožili spoustu hezkých chvil u jeho rodičů.Vedle bydleli Bílkovi,pár jmen si pamatuji Axmanovi,Křížovi,Zvéškovi atd. Chodili jsme s dědou do obory na houby a na pouť myslím,že do Knínic kolem sv.Barborky. Nu bylo mi tehdy míň,než dnes.
Naprosto s váma souhlasím. My máme dvě, jsou z útulku, vykastrované, očkované a milované. Žijeme na okraji Prahy, kočky chodí ven, skoro vždy, když si zamanou, máme pro ně otevřené okénko v koupelně. Když mrzne, tak ne, ale pouštíme je ven, když chtějí.
Já jsem instaloval klapku do dveří.Na základě čipu se klapka otevře a pustí domů jen ty naše. Na tom samém principu fungují i krmítka. Jak jsem již napsal,vše je o lidech. Mě kočky nevadí,spíš feťáci zloději a šmejdi štítící se práce.Přeji hezký zbytek dne.
Cizí kočky ze zahrady spolehlivě vyženete, když si pořídíte kočky vlastní.
Dávám Vám za pravdu. Máme doma 4 kočky,bydlím sice na vesnici,ale....všechny mají veterinární péči,jsou vykastrovány,každá má svůj čip a je o ně velmi dobře postaráno. Záleží vždy a pouze na lidech,tím myslím chovatele.Vystřelit kočce oko ze vzduchovky,či praku a ještě se s tím chlubit to dovede jen úchyl, nebo úplný blb.Pokud je to škodná tak bohužel má smůlu,když je zastřelena v revíru.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Také nerad čtu dlouhé články, ale tenhle mě pohltil.
Můj praděd rovněž prošel legiemi v Rusku a svůj příběh v 70. letech odvyprávěl mému otci, který to nahrál na magnetofonovou pásku. Tu jsem až nedávno nechal převést na CD a i já si tak mohl vyslechnout jeho vyprávění.
Naši předci to fakt neměli lehké.
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Můj děda byl také v Rusku, vyprávěl mi různé zážitky.Byl někde na Sibiři,Usuri,pak z Vladivostoku lodí president Grant domů. Více informací jsem sehnal z voj,ůstř,archivu. I s fotem jmenované lodi.Jako kluk jsem obdivoval jeho uniformu i medajli za zranění.
1 odpověď