Jsem žena (pouze mužův profil) a jsem na tom úplně stejně jako Vy. A muže u porodu ? Nikdy ! Jsem asi "stará škola", ale už někdejší porodní báby u domácích porodů nejdříve vyhnaly chlapy pryč. A věděly proč. Nejen že je tam chlap k ničemu, ale hlavně pohled na samotný porod mu zůstává nadosmrti v paměti a mnohdy se "podepisuje" na dalším erotickém pohledu na tuto ženu (matku dítěte) a ovlivňuje i další sexuální vztah. Docela velké procento mužů se k tomu i pozděli přiznalo - partnerku mají rádi, váží si jí...ale sexuálně je už nepřitahuje. I ty "babky" věděly, že muž má po narození děcka vidět svou leckdy unavenou, ale nesmírně šťastnou ženu - a pochovat si své krásné, čistě omyté, voňavé a v peřince či zavinovačce podané dítě... Je to můj názor (a teď se do mne všichni můžete pustit, jaká jsem nemoderní konzerva).
Ano. Mám to stejně jako vy. Chlap u porodu ne. Aspoň za mě. Je to vysoce intimní věc, kterou si chci projít sama. Jestli to má pár jinak a souhlasí oba, ani jeden z nich není do ničeho tlačený, tak to je v pořádku.
Jsem žena (pouze mužův profil) a jsem na tom úplně stejně jako Vy. A muže u porodu ? Nikdy ! Jsem asi "stará škola", ale už někdejší porodní báby u domácích porodů nejdříve vyhnaly chlapy pryč. A věděly proč. Nejen že je tam chlap k ničemu, ale hlavně pohled na samotný porod mu zůstává nadosmrti v paměti a mnohdy se "podepisuje" na dalším erotickém pohledu na tuto ženu (matku dítěte) a ovlivňuje i další sexuální vztah. Docela velké procento mužů se k tomu i pozděli přiznalo - partnerku mají rádi, váží si jí...ale sexuálně je už nepřitahuje. I ty "babky" věděly, že muž má po narození děcka vidět svou leckdy unavenou, ale nesmírně šťastnou ženu - a pochovat si své krásné, čistě omyté, voňavé a v peřince či zavinovačce podané dítě... Je to můj názor (a teď se do mne všichni můžete pustit, jaká jsem nemoderní konzerva).
Ano. Mám to stejně jako vy. Chlap u porodu ne. Aspoň za mě. Je to vysoce intimní věc, kterou si chci projít sama. Jestli to má pár jinak a souhlasí oba, ani jeden z nich není do ničeho tlačený, tak to je v pořádku.
Na co je dlouhověkost, když není plnohodnotná. Mám mámu s Alzheimerem. Netuším, jak k tomu přistupovat, jak to uchopit. Nemám na to buňky, ani empatii. Prostě si s tím nevím rady. Důchoďák vidím jako jediné racionální řešení. Tam jsou na to školení. A vůbec nejde o majetek. Ale jde o zachování mého a bratrovo psychického zdraví. A klidně mě odsuďte. Taky to nebyla ukázková máma.
tak já jsem byla jediná dcera, a tím pádem to bylo všechno na mě, ale nijak jsem nad tím nepřemýšlela, prostě to tak bylo, máma mě potřebovala a hotovo. Ona by pro mě taky udělala všecho, co by mohla. A to jsem bydlela 400 Km daleko, Musela jsem přestat chodit do práce a tři týdny u mámy, pak pár dní zase doma dát všechno do pořádku a tak to šlo pořád dokola. Ale je fakt, že moje dítě bylo téměř dospělé.
A kde máte svůj vlastní život? Promiňte, ale to co žijete se životem nazvat nedá. Kde je radost ze života, kde jedete na dovolenou, kdy jděte do divadla, na koncert, kdy si jdete zaběhat nebo si zacvičit? Moji mámě je 77, je naštěstí soběstačná, ale když by nebyla, nejsem ochotná dělat co vy. Máme tady pečovatelskou službu, když nebude stačit, tak důchoďák. Jde přece o moje psychické zdraví. A ano, z pohledu cizích jsem sobec. Ale žiju život, jaký chci. Ne život otroka.
Tento komentář byl smazán uživatelem.
Dělám v kriminále. Jsou tam i vrazi. A věřte, že pro některé je to spíš pionýrský tábor. Jídlo, teplo, televize, voda, fitko, terapeutické programy. Kdyby byl trest smrti a ten zmetek by se bál každého otevření dveří ve svojí cele, to by byl trest. A čekat a bát se. Každý den....
Postarat se o rodiče ve stáří je povinnost a jaká forma se použije je na každém z nás. Je-li vztah dobrý, určitě každý rád pomůže co mu možnosti dovolí. Jsou li vztahy narušené, je tu domov důchodců, pečovatelé atd. Důležité je být psychicky ok, protože žít ve stresu vede k selhání na všech frontách.
Není to žádná povinnost. Je to pouze dobrá vůle. A jestliže v dětství bylo pouze bití, tak na to se nezapomíná! Cítím přesně to, co pisatelka. Uklidím, přinesu léky, zařídím doktora. Tím to končí. Žádnou hygienu, žádné hlazení, objímání. A až to bude neúnosné, protože už teď poslouchám, co všechno jsme mámě ukradli a jak si kvůli nám zkazila život, půjde do DD a fertig! Bez pardónu.
Pouhý odhad: Ty Klánovice byl jeho test, jestli to psychicky unese. Test byl bohužel úspěšný,
Přesně tak. Stejně jako lesní vrah Kalivoda se testoval na kravách. Jestli bude schopný zabít člověka. Stejně to měl tento kri.pl. Otec a dcerka byli bohužel ve špatný čas na špatném místě. Všem zasaženým rodinám upřímnou soustrast 🖤
Já byl týrané dítě. Tenkrát se tomu tak neříkalo. Výchova se řídila zčením, škoda rány která padne vedle. Byl jsem hyperaktivní a měl jsem všechny možné i nemožné poruchy učení v době kdy se to hodnotilo jako mentální zaostalost. Moje matka nebyla zlá. Jen ona sama žádnou jinou výchovu nepoznala a tak čím víc ji na mě záleželo, tím víc mne bila. A záleřelo jí na mně hodně. Pohlazení, a pochvalu jsem nepoznal, jen nadávky a ponižování. Ve škole to nebylo jinak. Bál jsem se a dítě které se bojí, je šikanované. Ani mezi dětmi venku tomu nebylo jinak. Nejlépe jsem se naučil utíkat. Ale doma nebylo kam utéct. Měl jsem nulové sebevědomí a těžkou sociální fóbii. Kalsická psychoterapie mi nijak nepomohla. Po revoluci když se zde začaly používat alternativní postupy, jsem některé vyzkoušel. Poznal jsem, že pomoc existuje. Paní kterou jako malou znásilňoval opakovaně její otec, 25 let trpěla těžkými depresemi a sebepoškozováním. Nic jí nepomáhalo. Dnes se raduje ze života a své matce která o tom musela vědět a svému otci který ji strašně ublížil může dnes říci s láskou miluji vás. Nic než láska vás uzdravit nemůže. Zeptejte se své matky jaké bylo její dětství a dozvíte se, že vám nedala lásku, protože ji sama nedostala. Vy dnes můžete dát lásku své matce. Ale to že vám někdo řekne, že to máte udělat vám nepomůže. Je třeba projít procesem očištění od traumat, jakým jsem prošel já a ta paní. Já rodičům neodpustil a ona také ne. Oba víme, že není co odpouštět. Že abychom se uzdravili, je třeba rodičům dát lásku, kterou oni nedokázali dát nám. Oni tyto možnosti neměli. My je dnes máme.
Určitě to nemyslíte vážně. Protože pokud ano, jste stejně psychicky nemocný, jako, když jste byl dítě. Já bych je nenáviděla. A jinak, já mám stejný problém, jaký je popsán v článku.
Vojtěch Klauko.
Pamatuju si ho ze školy. Chodil na stejnou základku. Už tenkrát byl podivnej.
Hrůza a děs.
Myslím, že není možné někoho pojmenovat. ... To je trestné! Nevím, o koho jde, ale když tady padne jméno a neudělal nic, tak kvůli tvoji debilitě bude mít peklo na zemi!!! Potažmo i jeho rodina. Tvůj příspěvek nahlašuji, jako křivé obvinění.
Děti mají nejen rodiče, ale i prarodiče. Dle mého názoru se rozumní prarodiče chtějí podílet na výchově vnoučat. Jsou však dnes tací rodiče, kteří nechtějí své děti svěřovat prarodičům, by ty nebohé malé bytůstky nenasákly zastaralými názory babičky nebo dědečka. Za mého dětství v hlubokém socialismu to tak také bylo. Bezradným rodičům bych doporučila větší kooperaci s příbuznými. Chápu, je to náročné na mezilidské vztahy.
Jsem pracující babička. Přijdu domů v půl čtvrtý. Ráno vstávám v pět. Navic mam starou mamku s Alzheimerova nemoci. Jo za totality bych už byla v důchodu a vnučka by u mě mohla být navezena celé dny. Jako to bývalo. Takto to ale vůbec nepřipadá v úvahu.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Dej uchylakovi uniformu a nedej bože funkci...aspoň že ho drapli
1 odpověď
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Je mu 60 a být jako dozorce tak dlouhou dobu, tak se vůbec nedivím. A ví bůh, jestli se to opravdu stalo. Co za pohádky si dokážou vězni vymyslet, to byste koukal.
2 odpovědi