No, já k tomu mám jedno,
Za našich let jsme vychovávali my rodiče své děti k obrazu svému,
dnes je to naopak.
Děti vychovávají své rodiče k obrazu svému,
Je to tou dobou, moc se o ně bojíme a tím i nevytváříme samostatnost a dáváme dětem velký prostor o rozhodování, dáváme jim volbu výběru pomalu ve všem.
Samozřejmě mám na mysli věk od 1-5 let, kde se utváří povaha a výchova je nejdůležitější. Pak uz se jen hlídají mantinely, které fungují když je rodič důsledný a dítě vlastně vyrůstá zdravě a sebevědomě.
Francie je přesně taková jak se ukázala.
Každý se tam najde. Město ožilo a Séna taky. Déšť je komplikace a to velká. Všichni podaly skvělé taneční výkony a do Paříže jezdí všichni zamilovaní. Tyto olympijské hry nastavily nový směr. Co megalomanskými stadiony potom. Vždyť jen chátrají. Bravo Francie👏👏👏
Když mi bylo 20 let určitě jsem doma nebyla. Za krásného dne. A to trvalo do 55 let, kdy mě postihla nemoc. Tak, že jsem to přehodnotila a jak píšete, odpočívám u televize i za krásného dne, sice v hlavě, co bych už měla hotového, ale ať. Na tom život nestojí práce neuteče a poslouchat tělo se musí. Je to prostě i o věku. Ikdyž ti dnešní mladí jsou u počitače denně a taky je to netrápí.
Ale tyto lidi narušují žití těm, kteří na venkově jsou odjakživa. Je totiž normální, že venkovan má psa, slepice s kohoutem, že seká trávu, řeže dříví na pile, že zemědělci obdělávají pole, na která musí přejíždet. Že když jsou žně tak se pracuje i do noci aby se sklidilo.Tak je rušno. Hospoda není tak máme klubovnu a i to jim vadí. My na vesnici tohle všechno známe , ale měšťáci se přistěhují na vesnici a už si diktují co jim vadí a tím nas omezuji.Stejně jsou zalezlý v těch svých obetonovaných zahradách a vůbec nepomáhají s rozvojem obce, ani se nesnaží se zapojovat . Pro obec jsou jen na obtíž. Prosím vás zůstaňte si ve městě, pokud se nedokážete přizpůsobit vesnickému životu. Neměňte nám naše zvyklosti, které nikoho neobtěžovaly. Je to o toleranci, kterou my umíme, ale měšťáci ne.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
V letadle z dovolené. 3 děti do 2 let. S rodiči, před námi, za námi . 4 h let. No byla to šichta. Tak ubrečené děti , až mi jich bylo líto. Pak postupně usnuly. Uf odpočíváme. Uz jsme skoro doma. Před námi se klučina probudil
kouká na nás v maminčině náruči. Usmívá se na nás.Říkám mu, chlapče tys nám dal , ještě ze máme vnuky a vime co to je. A on se stále usmívá. To vás odzbrojí.
No jo, ale koho zajímá, ze jsme si koupily letenky bez dětského pláče …a prožitek z dovolené…😅
1 odpověď