To mi připomnělo film Kameňák: Paní učitelka kontroluje domácí úkol

Pepíčku, tak tatínkovi vyřiď, že Wolker byl Jiří, ne Johnny :-D

Tady se ovšem nabízí otázka, jestli děti zlé a bludně vychované pana Březinu duševně vysilovaly pod jeho pseudonymem, nebo jestli učil pod svým skutečným jménem 😄 Pokud je odpověď za B, plně chápu jeho frustraci :-D

S tím odmítajícím kolektivem i tlačením na pilu souhlasím. Některým dětem například vadilo dítě, které ječelo kvůli každé hlouposti (a bylo tzv. bez papíru, tudíž zdravé), ale i dítě, které si navyklo poučovat jiné děti i dospělé (a zatímco dospělý to musel překousnout, od jiného dítěte dostalo tzv. na budku). Některé děti se zvládly z kolektivu vyčlenit i samy, svým mnohdy nesnesitelným chováním. A zatímco pohledem těch ostatních dětí to chápu, jako dospělá musím zajistit, aby se i tyhle děti zapojily do činnosti, i když o to zbytek skupiny nestojí. Je to začarovaný kruh.

Stěžují, akorát se o tom nepíše tolik 😉 - ale třeba tady na článku: Odkaz   je vidět, že ani doktoři to nemají s pacienty růžové 😉

Domácí úkoly na prázdniny zadávali jen profesoři ve Škole čar a kouzel v Bradavicích, aby jim čarodějové a čarodějky přes prázdniny nezlenivěli 😄 Ale že by klasický český učitel dával úkoly o prázdninách? To slyším poprvé!

Domácí výuka je dvojsečná. Chodí se na přezkoušení, aby se potvrdilo, že opravdu se dítě za tu dobu něco naučilo. Rodiče to mohou pojmout dvěma způsoby - vzít si látku, která se má probrat, jako odrazový můstek a vymyslet k tomu společné hry, aktivity venku, najít zábavně-naučné video třeba na internetu, tak, aby dítě látce porozumělo anebo... a to je častější případ - rodič nechá dělat dítě, co chce s myšlenkou, že až se bude chtít učit, tak se k tomu samo dokope (namotivuje) a dítě se vlastně vychovává samo. Pokud nemá doma génia, tak to tak nefunguje. Tuhle jsem na jedné diskusi našla zajímavý příspěvek - Jedna paní říkala, že zná kluka, už skoro puberťáka, který je celý den u počítače, stará se o něj babička, a že už je to závislost na technologiích. Druhá paní v diskusi jí řekla, že až se babička přestane starat (nebo to možná myslela tak, že už babička nebude), že kluk se o sebe jistě zvládne postarat, protože momentálně mu ke štěstí stačí počítač a co té první paní vadí, že je u toho celý den, je to přece jeho život. Což je hloupost na entou.

Možná je dobře, že dcera paní autorky do školy chodit nebude. Pokud jí to maminka odprezentovala tak, jak je uvedeno v článku, tak bych litovala učitelku v 1. třídě, která by musela pracovat s takhle už předtraumatizovaným dítětem, které si myslí, že paní učitelka je ve škole od toho, aby na děti řvala a ubližovala jim.

To samozřejmě. Já to spíš myslela tak, že dítě, které chodí do školy a chce se v ní učit, očekává, že nebude terčem nějakého jiného spolužáka, co se zrovna nudí. Děti totiž přicházejí ze školek a opravdu nejsou zvyklé řešit konflikty slovní ani fyzické. Anebo na urážku nebo posměšek nebo naschvál rovnou reagují silou. A ne a ne je to odnaučit.

A týhle teorie se ti moderní rodiče drží zuby nehty. A nevysvětlíte jim, že na pedagogické fakultě se žádný předmět jako Sofistikované mučení prvňáčků nebo Jak nejlíp znechutit studentovi život fakt neučí. Učitelé nejsou teroristi, únosci ani sadisti. Chtějí učit vychované děti, které rozumí tomu, že nejsou ve třídě samy, a že ta pravidla platí pro všechny. Dítě se chce učit vedle dětí, které mu nebudou bezdůvodně ubližovat a posmívat se mu (to může mít X příčin). A pokud tahle rovnice nefunguje, tak samozřejmě vznikne problém a dítě se ve škole necítí dobře.

Ono dost záleží na tom, jak to domácí vzdělávání rodina pojme. Chodí se na přezkušování, někde chtějí i portfolio z různých činností - obrázky, nějaký referát, práce s fotografiemi apod. Pokud ten rodič doma zavede nějaký řád, pojme jednotlivá témata/učební látku hravě, ale bude na ni přes den vyčleněn nějaký čas, nejlépe pravidelný (různou formou), pak je to v pořádku. Dají se do toho samozřejmě připočítat výlety, exkurze, obrázkové encyklopedie apod. Jenže mnohem častější model je - vstaň, kdy chceš, jdi spát, kdy chceš, dělej si přes den co chceš a až to budeš chtít, tak se to naučíš. A pak se něco pokazí a rodič už, dejme tomu, to domácí vzdělávání nemůže dál provozovat, dítě musí dát do klasické školy... a v případě číslo dvě bude neskutečně zaostávat a nebude se chtít přizpůsobit novému prostředí ani dalším dětem. A o to jde, že co tak pozoruju v různých takových komunitních fórech, tak spíš převládá tenhle druhý model - chovej se, jak chceš, dělej si, co chceš, já tě plně podpořím.

Paní učitelka popisuje v jiné podobě případy, se kterými se zřejmě setkává v praxi. Jehovistu-dítě jsem zatím nepotkala, ani osobně s žádným nemluvila, vídám je u stojanu na ulici, ale vzpomínám si na jednu dávnou televizní debatu, kde mluvila matka jehovistické dívky, která utrpěla zranění a lékaři ji ošetřili a zachránili jí život. Ta matka tenkrát řekla, že by byla radši, kdyby dcera umřela... myslím, že se konkrétně jednalo o transfúzi. Nevím, jak moc benevolentní by rodič-Jehovista byl, kdyby dítě-Jehovista kupříkladu spadlo na hřišti šikovně a potřebovalo by skutečně ošetřit. Učitel musí poskytnout první pomoc a pak teprve může řešit, až pomine ohrožení, jestli je dítě křesťan, muslim atd. Jednu muslimskou dívku jsem znala. Jediný zádrhel byl v tom, že matka nás žádala, ať zajistíme, aby v jídelně neměla vepřové, to se dalo. Nenosila šátky, slavila s námi Vánoce i Velikonoce, děti ji začaly odsouvat na druhou kolej až ve druhém pololetí poté, co jim začala určovat, jak se mají a nemají chovat, kdo s ní může a nemůže kamarádit a podobné žabomyší války. Někdy to není tak jednostranné, jak se to na první pohled jeví ;-)

Jednou mě cestou z práce zastavili dva mladí Mormoni, také měli otázky ohledně víry. Byli připravení diskutovat, ale popravdě měli jen to své naučené a nezvládali argumentovat, například na problém, že pokud je dle nich celý náš život předurčen Bohem a trpíme za své hříchy a rodíme se čistí, bez hříchu, tak proč kupříkladu malé děti dostanou rakovinu nebo přímo umírají brzy, když ještě žádný hřích spáchat nestačily... Nemají na to odpovědi, ale nebudou se hádat, vyslechnou váš názor, rozloučí se a jdou dál.

A k Vašemu dotazu... proč si namlouvám, že jeho stav před a při střelbě spolu souvisí... no protože takové chování, pokud se nekoriguje, tak se logicky prohlubuje... úzkosti a depresivní stavy časem narůstají, sklony k ubližování časem nabývají reálnějších podob... jsou známy případy malých dětí, které nejprve ubližovaly zvířatům, než si troufly na člověka... a tak by se dalo pokračovat. A diagnóza psychopat se nepoužívá, protože zní hanlivě - nazývají to disociální porucha osobnosti - Odkaz  

Protože se občas setkávám s mnohem mladšími adepty na podobné chování v budoucnu a nesmím nic podcenit, aby k takovému budoucímu chování nedošlo. V tomhle mladším věku se to ještě nějak ošéfovat dá, ale musí spolupracovat rodina dotyčného a musí se to začít řešit prakticky hned, jak se přijde na to, že ten člověk má sklony ubližovat ostatním bez důvodu (v lepším případě vykazuje rysy, že nerozumí empatii, nezajímá ho, že druhý prožívá bolest, v horším případě ho to prostě baví). Nejde jenom o to, že jsou tam nějaké pokusy o cílenou šikanu dalších, ale hlavně o to, že se toho dotyčného kolektiv skutečně bojí a jakékoli vyhrožování z jeho strany bere jako velice reálné. A pak opravdu ten dotyčný vyžaduje neustálý dozor (což nejde úplně zajistit) a vy se bojíte ohlédnout přes rameno, aby to neskončilo kupříkladu něčí rozbitou hlavou, kopancem do žaludku apod. Akorát v tomhle věku se ještě psychické poruchy nediagnostikují, minimálně v 16 letech. Nevím, čím to je, že tak narůstá agrese v malých dětech, ale jsou to povětšinou ti, co vyrůstají v rodinách, které se jim plně podřizují a plní doslova každý jejich rozmar.

To jste si mohl odpustit, já vás neurážím. Říkám, že až do letošního roku jsem si vážila profese psychiatra, ovšem po té, co jsem na vlastní oči viděla, jak zlehčuje situaci, která byla hodně na hraně s tím, že se s tím nebude nic dělat, dokud se nestane něco opravdu vážného, se to změnilo. A ne, není to případ tohohle mladíka, je to osobní zkušenost, ovšem nutí mě to přemýšlet o otázce, jak nezkušená musela být slečna/paní psychiatrička, že nepoznala psychopata, protože člověk, který vezme takový typ zbraně a střílí náhodně lidi na ulici, psychopatem rozhodně je. A člověk s dostatkem zkušeností v oboru to pozná a odliší bezradného-člověka-v-depresi od člověka-potenciálně-společensky-nebezpečného. Pozná to v chování, v gestech atd. Jsou o tom napsány stohy odborných knih.

Já nechápu, co se tu rozčilujete. Stejně spekulujeme. Ten člověk je mrtvý, a to je dobře, býval by s sebou vzal ještě mnohem víc lidí, kdyby se tam neobjevil ten pán, co vytáhl pistoli pro změnu na střelce. Já třeba tyhle řeči neberu na lehkou váhu nikdy, a to se jedná o mnohem mladší lidi a zvýšený dozor je vždy nutný, nebudeme přece čekat, až se stane něco horšího než drobná rvačka. A omlouvám se, nepsal, že by za rok zabil otce, ale že se chtěl zabít až po státnicích - „Udal, že promýšlel i konkrétní způsob, a že si již pořídil provaz. Zároveň sdělil, že zvažoval ukončit svůj život až po státnicích, ale potom v průběhu rozhovoru sdělil, že neplánuje ukončit život teď, ale že by dal ještě šanci nějaké léčbě psychoterapeutické nebo pomocí léků,“ nastínila expertka."

Nepsala jsem o hospitalizaci, pokud není nařízená soudem, tak s ní musí dotyčný souhlasit, psala jsem o navázání spolupráce s nějakou organizací, která pomáhá třeba lidem s depresemi. Ale není určitě normální, že mladý kluk prohlásí, že by nejradši zabil vlastního tátu, pak to zmírní, že si to nechá až za rok, že nemá žádné koníčky, přitom to nebyla pravda, chodil na střelnici, ale tím se doktorovi nechlubíte, že nemá kamarády taky nebyla pravda, kamarádku měl, když se jí svěřoval. A je tam už spoustu imaginárních vykřičníků, že ten člověk fakt nebude v pořádku a mohl by začít jednat neadekvátně. A ve chvíli, kdy paní psychiatrička šla víc do hloubky, tak na sezení přestal chodit, to je taky varovný signál.

A milé paní psychiatričce vůbec nebylo divné tohle vyhýbavé chování. A pokud v podstatě na každém sezením mluvil, a následně zlehčoval, téma sebevraždy, vraždy, nechuti k životu, tak proč nekonala? Proč se neporadila s někým zkušenějším? Třeba by vyhodnotili, že by mladík měl mít nějaký zvýšený dozor, však takových organizací pomáhajících lidem s psychickými problémy v republice máme! Teď ze všech stran slyšíme, že se tragédii dalo zabránit a že selhalo spoustu lidí. Povolání psychiatra pro mě ztratilo respekt letos, když jsem na vlastní oči viděla, jak se neuvěřitelným způsobem zlehčuje chování člověka, který může v průběhu několika dní zapříčinit těžký úraz jiného. Ale on je prostě jen emočně nezrálý, a ono to možná bude dalších pár let trvat, než se to zlepší. Ale ten kolektiv lidí je rozložený teď a strach z něj mají teď. Takže paní odbornice vesměs radila, ať se počká, dokud se něco nestane. To je přece na hlavu postavené!

Dozvěděl, ale ne každý takové hodnocení překousne. Vyzkoušeno spontánně na jedné malotřídce na vzorku asi 15 dětí, čtvrtá třída, intenzivní pozorování 2 a půl měsíce (zástup za nemoc). Ke klasickému vysvědčení dostaly děti ještě ručně psanou A4 s kladnými i zápornými informacemi ohledně učení + postřehy ohledně charakterových vlastností, schopnosti spolupráce dětí mezi sebou apod. Rodičům se to v některých případech hrubě nelíbilo, ač to bylo napsáno velmi slušně. Někteří po roce uznali, že to byla pravda ;-)

Mimochodem, hudební festivaly nejsou špatná věc, ale ne každému to sedne. V červnu se posmívali plzeňským, když Metalfest propršel a lidi se vraceli domů zablácený a stany měly promáčený. Tam kdyby se zvedl pořádný vítr u jídelního stanu až nahoře na kopci, tak ten odletí taky. Člověk se šel schovat před deštěm pod "střechu" a boty měl promáčený, protože tráva pod plachtou byla mokrá, kolem laviček, kde se sedělo, taky. A kdo se nedostal na lavičku, stál, a v jednu chvíli tam byl jen úzký koridor k pultu s pitím, a jinak přeplněnej stan lidma. A stejně se čekalo, až přestane pořádně pršet, a šlo se zase zpátky do "kotle" 😄 A tyhle zážitky Vám fakt nikdo nevezme :-D