Můj muž prodělal mrtvici ve svých 40 letech. Příznaky podobné jako u pána. Nedokázal nic přečíst, nedokázal souvislé mluvit a nechápal, proč po něm chci, aby zvedl pravou ruku nad hlavu. Jinak tělesné projevy žádné. Ihned jsem volala a dnes je v pohodě. Sice od té doby mu dělají určité věci problém (mluvnické) a blbne mu paměť, ale jinak je v pohodě. Léčbu zahájili hned v sanitce a tím mu zachránili život.

Bydlím na vesnici.

Řešení je jednoduché. Prostě koupím másla míň a upeču jen trochu. Aspoň nepřibereme. Nahradit máslo v pečení nelze, pokud nechci používat palmáčové náhražky, což teda nebudu, i kdyby máslo stalo 100,-. Je to nepříjemné, ale trhat si vlasy kvůli ceně?

Jsou horší starosti.

Je mi to celkem buřt. Pití ve zmíněných obalech kupujeme minimálně. A když už jo, tak to prostě jednou za měsíc vrátím tam, kde jsem to koupila. Třeba to někoho donutí to nepohazovat všude.

Mně úplně fascinuje ten systém do půlnoci objednáš, ráno máš.

Večer si na sebe vymyslim nějakou ptákovinu a ráno kolem 9 si jí jedu vyzvednout. Tudíž si danou práci už nemůžu rozmyslet. 😄😄😄

Jak to proboha logisticky zvládají? Kolik lidí musí zamestnavat, aby to zvládli?

Tenhle systém mi fakt dost vyhovuje a využívám stále častěji.

A to je kdo?

Mám stejný názor. Do důchodu bych měla jít asi za 20 let. Mám čekat, abych si ho užila? Ani prd. Už tu taky nemusím být. Uziju si život, dokud můžu. A pokud dá zdraví, tak pak přijde i ten důchod.

Důchodová reforma je nutná. Peníze prostě nejsou a na dluh žít věčně nejde.

Nepřijdu si jako buran, přitom některé věci dělám taktéž. Do všech bot si beru ponožky. Nesnáším botu na holou nohu. Takže i maličké ponožky v letních sandálech mám.

A pilotovi tleskam. V autobuse řidiči podekuji, protože na něj vidím. Do kokpitu se dobývat nehodlám. V hotelu nekradu a ani si neberu kosmetiku, kterou nevyuziji.

Taky mi frajer volal. No nepochodil. Bylo to telefonní číslo 721434199.

Já umím pár základních vět, i když jsem se učila anglicky a jeden čas (na začátku tohoto tisíciletí) jsem uměla perfektně. Teď prd. Ale kupodivu jsem si s tím vždycky vystačila. Nutno říct, že jsem nemusela komunikovat žádný zásadní problém. Ale naběhla jsem si v Řecku. S ženskyma na recepci, v restauraci a s ostatním personálem naprosto dokonalá konverzace- oni málo, já málo, základní slova a domluva byla na světě. Pak tam najednou byl mladý muž, který evidentně navštívil anglicky mluvící zemi, měl perfektní přízvuk, skvělou slovní zásobu a já mu nerozuměla ani ho.... Čuměla jsem na něj jako puk, on na mě a mé ego anglicky mluvící zahraniční turisty šlo k šípku. 😄 Naštěstí se z poza rohu vynořila mě známá nemluvicí anglicky a najednou to šlo. Chudáka kluka mi bylo líto. Tak se snažil a prd. Letos se chystáme do Portugalska. Zatím neumím ani pozdravit. Ale to bude good!!!! 😀

U nás se nevyhodí nic. Všechno zpracujeme do mrtě a pokud už nějaké zbytky náhodou jsou, dostane je prase. Ale známe lidi, kteří opravdu vyhazují ve velkém. Je to strašná škoda.

Já měla chřipku jednou. Byla jsem mladá, plná síly a i tak mě úplně odrovnala. Týden závislá na pomocí ostatních, kdy jsem nebyla ani sama schopna vylézt z postele. Kdybych ji dostala teď, kdy jsem o 20 let starší, tak si myslím, že bych ten stav nepřežila. Nechala jsem se naočkovat.

Úplně mě fascinuje, jak někdo běžné respirační onemocnění s rýmou, kašlem a teplotou do 38 stupňů, nazývá chřipkou. Ti lidé neví, o čem mluví.

Absolutně s tím souhlasím. Znám několik lidí, kteří se takhle celkem slušně živí. Na platbách neodvedou nic. Sama mám HPP a ještě k tomu DPČ a platím z obojího. Někde se ty peníze vzít musí.

Dělám to taky tak. Radši pomaleji, ale na jistotu.