Pro ty co očkování zvažují a nejsou rozhodnutí. Klíšťová encefalitida opravdu není žádná legrace. Můj syn ji měl ve čtyřech letech a málem jsme o něj přišli. Bylo to v roce 1999 a nikdy jsem o té nemoci v té době neslyšela. Ochrnoval na nohy, museli jsme ho nosit, měl vysoké teploty a na výsledky krve se tenkrát čekalo přes týden. Zachránily ho tenkrát antibiotika, které mu dal doktor na domělý zánět středního ucha. A pak další a další antibiotika na vysoké teploty než byla jasná diagnóza. Syn se uzdravil, ale poškodilo mu to hodně zrak. Jsme od té doby očkovaná celá rodina a určitě to doporučuji.
Také si tento film nenechám určitě ujít a už se těším. Zažila jsem tuhle nemoc s taťkou. Je to hrozně smutný když člověk vidí jak se ta osobnost rozpadá, nepoznává své nejbližší a nic nechápe. Ale někdy se u toho člověk i zasměje. Jako když třeba taťka v noci pověsil na vánoční stromek své ponožky a napíchl rajče. Nebo řekl o našem známém,že je to pan Vrták. Ale je to hlavně strašně krutá a smutná nemoc a ten kdo to s někým nezažil, tak neví o čem je řeč.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Fakt smutné. Okruh mých známých tvoří většinou lidi +- 60 let a téměř všichni už mají problémy s klouby a nebo se zády a to ani nemusejí dělat fyzicky náročnou práci. Prostě to už k tomu věku patří. On ten odchod do důchodu kolem 60 let měl svoji logiku. Ale dost mne trápí, že staří lidé budou s odporem sedět na pracovních místech jak žáby na prameni a zabírat je a mladí lidé po maturitě nebo VŠ budou bouchat v marketu na pokladně za pár korun. Zrovna děti mých dvou kolegyň hledaly po letošní maturitě práci a dlouho beznadějně. Je to uzavřený kruh. A to si ani nedovedu představit jak třeba v 62 letech si půjdu někam hledat práci a oni mne strašně rádi vezmou, abych "omladila jejich mladý kolektiv". A co teprve ten "tah na branku" a "schopnost učit se novým věcem" :-)
1 odpověď