Rozhlas neposloucham, na televizi se nedívám. Nechápu důvod, proč bych je měla podporovat. Mám sice telefon a počítač, ale do telefonu si platím data a do počítače pevný internet. Proč bych měla platit ještě navíc něco, co nesleduji?

Moji rodiče se stěhovali do vlastního domu, když bylo mamince 40 a tátovi 46. Bylo to v roce 1982, co vydělali, dali obratem do stavby domu.

A prarodiče měli půjčku na stavbu chléva na statku. Nechápu v čem se hledá problém, buď musím tvrdě šetřit nebo si půjčit.

Mléko kvalitní máme, jinak by ve velkém neputovalo do Německa. Máslo nakupují jako obchodník a jeho cena se každý týden i teď ještě pořád zvyšuje a rozhodně to není částka, kterou uvádí pisatel článku, ale nákupní cena je daleko vyšší. Navíc je másla na velkoobchodech nedostatek. Markety v akcích prodávají pod cenou. Ceny letí nahoru i u vajíček a sýrů.

Asi bude lepší, aby ten, kdo si o jeden den prodlouží víkend, aby se dostal třeba že střevní chřipky, si pro příště vezme neschopenku nejlépe celý měsíc, aby nebudil podezření, že zneužívá nemocenskou.

Zjistil už někdo, jak se zachází s českými zaměstnanci, kteří pracují ve firmách zahraničních majitelů nebo i některých českých podnikatelů?

A v čem je problém? Hlavní je, že se tam dětem líbilo.

A co takhle zveřejnit příjmy a výdaje státu pěkné položku po položce. Ráda bych viděla odkud peníze přijdou a kde zmizí. Doma si taky vedu ucetnictvi a v mínusu nejsem. Vydat můžu přece logicky jen to, co vydělám.

Byla jsem u kardiologa a přišel tam pacient, kterému nebylo dobře. Bylo to v pondělí, tomu pacientovi řekl obvodak v pátek, když tam byl kvůli problému, ať si sežene kardiologa. Kardiolog ho vyšetřil a okamžitě volal rychlou, protože zjistil, že muž má infarkt. V úterý měl parte ve vývěsce Pohřební služby, bylo mu 40+. Tak nevím...

Zajímal by mě příklad z praxe, jak si změnou zaměstnání polepší např. šedesátidvouleta žena, když dostane výpověď.

Hlavně že je chlapeček živý a zdravý, víc bych neřešila.

To ale není konečná cena, půjde ještě nahoru. Markety nakupují od výrobce, ale menší obchodnici musí nakupovat z velkoskladů a dostanou se už teď na cenu kolem 80 korun.V závěsu za máslem půjde nahoru smetana a tvrdé sýry. Na vesnici si asi pořídíme kravku nebo kozu, králíky, prasátko a slepice. I vajíčka se špatně nakupují, je jich málo a cena jde nahoru. Na druhou stranu se ovšem mléko vyváží ve velkém do Německa.

Máslo je masakr. Ale co je úplně nejhorší, Nutella šla nahoru, dnes jsem se úplně zhrozila. Píšu to jako obchodník, který nakupuje z velkoobchodu, ne zákazník, který to uvidí až na regálech.

Myslím, že vážně nemocný umírající člověk není schopen eutanazie a pokud ještě schopen je, tak umřít nechce. Moji velmi blízcí zemřeli na rakovinu a leukémii ve středním věku. Oba doufali v dobrý konec a když už opravdu umírali, tak ani jeden by uz nebyl schopen asistované sebevraždy, musel by je někdo zabít.

Hlavní brzdou je antikoncepce, dříve dostaly nitroděložní tělísko pouze ženy, které už rodily. Dnes berou antikoncepci už slečny na základce. Takže většina dětí byla dříve neplánovaná, skoro všechny holky se musely vdávat. A taky byly po škole, taky neměly kde bydlet. Lidí jsou zkrátka pohodlni a zhýčkani. To není kritika, pouze konstatování.

Pečování se nemusí týkat pouze rodičů. Já jsem pečovala o těžce nemocného partnera. Manželé jsme nebyli, protože on nechtěl a jako důvod mi řekl, že nechce, aby se jeho děti museli s nějakou dělit. A dospělé bezdětné děti si užívaly života jakoby se nechumelilo. Když zemřel, tak si přede mnou dělili peníze, které měl doma. Myslela jsem, že aspoň ocení, to že si mohli bezstarostně žít, ale já jsem pro ně přestala existovat.

A kde ti nezaplacení chudáci berou na byty v Dubaji? Neznám prodavačku z Lidlu, která by si mohla udělat celé léto volno.

Jestliže padne Škodovka, padne celá republika.

To co Ukrajinci odevzdají pro nás stát na daních by se mělo dát zvlášť a pouze toto použít na dávky pro jejich krajany.

Nikdy jsem neměla problémy s učením, měla jsem pěkné známky přesto jsem do školy chodila nerada a s odporem. Bylo mi na zvracení, trpěla jsem úzkostmi. Byl to hnus. A když chodila do školy moje dcera, tak jsem trpěla znovu. Samozřejmě jen tiše uvnitř. A pokud se učitelům nelíbí jejich královské platy, tak můžou jít uklízet, dělat školníka nebo vařit do školní jídelny. Tam rozhodně nevyhoři, neb fyzická práce je lék.

Dříve jsme taky na výlet měli svačinu. Šťávu v láhvi od octa, chleba s máslem a vařené vajíčko. Proč se k tomu nevrátit???