Já jsem nic o tom “napůl” nepsala, to jste si vybájil. A vůbec jste nebyl schopen uvést přiklad těch těžkých prací, které vy muži denně doma děláte:))

A jakou “těžkou práci” máte na mysli? Já taky sekám zahradu, stříhám stromy, lakuju zábradlí, vapkuju, dojedu si vyměnit gumy…co já vím. A je třeba vzít v úvahu, že ten nákup jídla se dělá denně, jídlo se připravuje 3x denně, stejně tak se myje nádobí, pere se několikrát za týden + se žehlí to vyprané prádlo atd. Jak často se dělají ty těžké práce doma, které my ženy neděláme? A které to vůbec jsou?

Mě už štve to "pomáhat manželce". Copak domácnost je manželky? V době, kdy chodíme my ženy do práce, často vyděláváme i víc než manželé, řídíme auto, sekáme trávu, děláme všechno, jako chlapi, tak proč je ta domácnost ještě taky k tomu všemu naše? A chlap, když je hodný, tak "nám pomůže"...??? Nežijeme v 19. století. Je třeba, aby se v té domácnosti všichni dělili způsobem, který všem vyhovuje. Je jedno, jakým poměrem, ale všichni by se měli zapojovat a měli by být tak nějak spíš spokojení. Já jsem se o tu domácnost většinově vždycky starala, ale nesnesla bych, aby to ode mě chlap vyžadoval, aby se tvářil, že není teplá večeře nebo není zrovna úplně naklizeno. Tak ať to udělá, ne?

A ona i ta žena, co je doma s miminem, toho má plné zuby, není to tak, že je na dovolené. Upřímně, když jsem měla malé děti a pracovala jsem na částečný úvazek, v práci to byl ve srovnání s péčí o batole spíše odpočinek, a to jsem se rozhodně neflákala.

Za své rodiče nikdo nemůže. Za prezidenta mluví jeho činy, ne činy jeho rodičů. Když už mu nemůžete nic vytknout, vytahujete tohle. To je ubohé.

To není žádný výrok ve věci samé, vážená paní. Soud umožnil stranám se dohodnout, v meritu věci vůbec nerozhodoval. Je to politická dohoda. Kolik to pana Bureše asi stálo??

Už bych toto opravdu přestala řešit. Kdo jiný než první dáma by měl pobírat náhrady? Vždyť nás reprezentuje víc než kdokoli jiný! Celý svět pořád přemílá, co při jaké příležitosti vynesla, jak vypadala… jsem šťastná, že můžeme být na paní Pavlovou pyšní, že nevypadá jako Marta Gottwaldová. Daleko víc mi vadí náhrady dalších ústavních činitelů, které nemají žádné opodstatnění.

Otázka č. 9 má nesprávné zadání. 2 odpovědi jsou správně a 2 špatně. A řekla bych, že i č 18 není správně.

Můj manžel nosil domů 15 tis., před 19. -19,30 hod. z práce nedorazil nikdy. Vysokoškolák se znalostí 2 jazyků. Praha, no…že by byl někdy odpoledne doma? To se mi nestalo celý život. A když nejsou peníze ani na jídlo, tak to žádné štěstí doma neudělá. Když se stresuje máma, za co koupí jídlo, je vystresované i dítě, tím víc je pak vystresovanější zase ta máma…je to zacyklené. Já jsem do práce jít prostě musela. Ale udělalo nám to dobře všem. A většina matek v mé sociální bublině na mateřské pracovala. A nemůžu říct, že by měly dnes horší vztahy se svými dětmi nebo že by ty děti byly nějak frustrované. Takže nemám ráda ty řeči o tom, že dítě do 3 let musí být u matky, nebo “proč si pořizovala dítě, když ho teď dá hlídat”. Nemyslím si prostě, že je lepší ta máma, co je s dítětem 24/7…

Mám úplně stejnou zkušenost. Z plného pracovního vytížení a profesního úspěchu jsem šla na mateřskou, kde jsem 24/7 přebalovala, utěšovala křičící miminko, vařila brambory s mrkví...byla jsem nešťastná, osamělá, budila jsem se ráno s depresí, že mě zase čeká stejná procházka v parku, vaření, to vše s neustále plačícím miminkem... vrátila jsem se do práce na částečný úvazek, dobu v práci jsem si užívala, protože jsem se cítila intelektuálně uspokojená, pak jsem se víc těšila na syna, dobu s ním jsem si daleko víc užila, byli jsme spolu intenzivněji, on se v té době taky uklidnil, byl daleko míň plačtivý, oběma nám to prospělo. Dnes je z něj zdravě sebevědomý, šikovný mladý muž a máme velmi blízký vztah. Rozhodně nijak psychicky netrpí tím, že šla jeho máma do práce po 9 měsících na MD. Každý je jiný, ať si to každý zařídí, jak potřebuje...

Bohužel v dnešní době skoro neexistují muži, kteří by zvládli sami uživit rodinu (+ např. splácet hypotéku), když je žena na mateřské (rodičovské) tak dlouho. Dost často to není volba té ženy, že musí do práce. A hraje v tom roli spousta dalších faktorů...když je žena lékařka, právnička apod., nemůže si dovolit na 3-4 roky vypadnout z oboru, už by pak byla profesně úplně mimo, ani nemluvím, když chce mít dvě nebo víc dětí, jak by se třeba po 6, po 8 letech vracela do práce? Je třeba to nějak vybalancovat. Ideálně částečný úvazek. Ale každý je z jiných poměrů, má jiné vzdělání, každému vyhovuje jiný model, ať si to každý udělá jak chce. Ale je beze sporu, že mladé rodiny s dětmi by se měly podporovat. Z vlastní zkušenosti...nikdy jsme se neměli finančně tak špatně, jako když jsem byla na rodičovské.

Vůbec nevíte, jak to chodí u soudu. Taky jsme se soudili o vypořádání podílového spoluvlastnictví, v rámci něhož jsme se domáhali vydání předběžka. Vůbec jsme neuspěli. Jaké konkrétní rozhodnutí a v jaké věci máte na mysli? 😀

Kvůli každému rozhodnutí v domě, každému podpisu smlouvy, každé rekonstrukci ho budete vyrozumívat, dělat zápisy, on na vás bude podávat žaloby, že byl přehlasovaný, nesouhlasí s rozhodnutím a je neúměrně omezovaný atd., nemáte čas neustále chodit k soudu a v tom ovzduší nechcete žít. Oni ten čas mají a mají to v popisu práce. Byli jsme tu na ně 3 právníci, věřte mi, hloupí nejsme.

Záleží na věku dětí. Kojenci zas tak moc nestojí oproti třeba středoškolákům. Pokud chcete, aby dítě sportovalo, chodilo na výtvarku, do sboru, co já vím, v čem je dobré a chcete ho rozvíjet, tak jsou ty náklady poměrně vysoké. K tomu školní výjezdy, letní tábory, příměšťáky (ne každý má hlídací babičky), taneční, autoškola… za každou plombu mi zubař vyúčtuje za dítě 1800, k tomu dentální hygiena, očkování, léky…atd. A máte zpravidla větší byt, platíte energie, služby i za dítě… V tomto širším slova smyslu stojí větší dítě tak 20 tisíc. A nemluvím o nějakých nadstandardech typu školné, dovolená, drahé mobily apod.

Za to nemůžou Ukrajinci, nýbrž zákonodárci, kteří zrušili předkupní právo spoluvlastníků a toto umožnili. Jedou v tomto byznysu i např. PSN, kteří takto skoupili půlku Prahy. A s Ukrajinou nemají nic společného.

Velmi se mýlíte. Mně osobně se to stalo. Do spoluvlastnické struktury v rámci činžovního domu se nám dostala takováto velká realitka. Spoluvlastník jí svůj čtvrtinový podíl prodal za 10 mil., protože nevěřil, že bychom ho zvládli my zbývajíci vyplatit. Ani nám ten podíl nenabídl ke koupi. Okamžitě na nás nastoupili 2 cvičení lidé z této společnosti a začali hrozit, že budeme muset platit za byty, které užíváme (byť jsme si je sami za své postavili), nakonec jsme jim za ten podíl zaplatili 16 mil., aby nám ho prodali zpět. Pro ně za 3 měsíce zisk 6 mio, pro nás ostatní spoluvlastníky úvěr na zbytek života. Ale museli jsme to udělat, jinak bychom přišli jak o domov, tak o majetek, který vybudovali naši předkové. A to vše kvůli zrušení předkupního práva spoluvlastníků. A znám více takových lidí, kteří o své domy přišli, protože se buď neuměli bránit (neměli právní vzdělání, nervy na spory s těmi profesionálními spekulanty), nebo třeba měli na tu nemovitost úvěr, který pak nemohli splácet, protože ti spekulanti jim neumožnili dům spravovat, uzavírat nájemní smlouvy atd., zkrátka úplně zablokovali jakékoli rozhodování v domě a mohli stávající spoluvlastníky vydírat.

Když jsem po VŠ nastoupila do práce, dělala jsem běžně třeba 10-11 hodin denně namísto 8. Když jsem se plížila v 19,30 domů, ptal se šéf “ty už jdeš?” Dnes zadám práci studentovi, co je u nás na praxi, on se tomu skoro nevěnuje a za hodinu mi odpoví “zajímavá otázka, ale já jdu už dom”. Vůbec si té práce neváží, nesnaží se nic naučit… To, co jsme dělali my, taky nebylo správně, neuměli jsme se ohradit a asertivně říct, že každý den přesčas 3 hodiny (zadarmo) je moc, ale co dělají oni, to je taky hrozný. Žádná pokora. Vylezou ze školy, nic neumí, řeknou si o stejné peníze, jako máme my po 25 letech, za míň pracovat nechtějí, když už nastoupí, tak po 8 hodinách jim spadne tužka a jdou domů, bez ohledu na to, jestli je potřeba něco odevzdat ten den… jasně, jsou výjimky, ale je jich opravdu málo. Kamarádi, co mají vlastní kanceláře, nemůžou sehnat zaměstnance, kteří by chtěli pracovat a byli loajální.

I debetní kartou lze vybrat částku do stanoveného limitu, pokud máte k běžnému účtu sjednán kontokorentní úvěr, to ale asi není tento případ. To by nepsali, že mu někdo sjednal úvěr? Zjevně bude všechno úplně jinak.

Mýlíte se. Smlouvy na dobu určitou se u nás uzavírají, protože smlouvy na dobu neurčitou jsou prakticky nevypověditelné. Smlouvu lze vypovědět jen když nájemce neplatí alespoň 3 měsíce, je-li odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli apod. Takže pokud třeba opakovaně dluží 2 nájmy, pak je ale doplatí a zase dluží, pokud dělá v domě nepořádek, ruší ostatní, chová hady nebo prostě cokoli, co opravdu nechcete, máte ho tam navždy. Není to dost intenzivní porušování povinností z nájmu. Kdyby tu pořád neexistovala tahle nesmyslná socialistická ochrana nájemců, kdyby bylo např. možné vypovědět nájem bez udání důvodu v 6měsíční vývědní době, tak žádný pronajímatel smlouvu na dobu určitou neuzavírá. Proč taky? Každý má zájem na tom mít v bytě slušné nájemce dlouhodobě. Bohužel to v našem právním prostředí nejde.

Jsou různé nadace, které podporují děti ze znevýhodněných nebo sociálně slabších rodin (např. Patron dětí). Problém se splátkami hypotečního úvěru jim to nevyřeší, ale aspoň dcera bude moci dál sportovat. Je smutné, když tohle pak dopadá i na děti a jejich možnost se rozvíjet.

Je to celý táta, z mámy tam nevidím nic, kromě nakrucování se na sociálních sítích. I když, člověk už si ani nepamatuje, jak Darinka vypadala před všemi těmi úpravami.