Pro ty, kdo v těchto procesech, které se odehrávaly v mnoha zemích a průběhu staletí, obhajujete církev jako neviňátko, co s tím nemá nic společného - proberte se! Nevycházejte z jednoho článku a pátrejte v historických pramenech. Zjistíte (ke své nelibosti), že církev má krve nevinných na rukou víc než dost. Ať jsem konkrétní, zjistěte si např. co byla zač Svatá inkvizice, Dominikáni, kacířství čarodějnictví, hereze, fakt, že autoři slavné knihy Malleus Maleficarum byli zrovna dominikánští mniši, oživte si, že v minulosti měla právě církev hlavní slovo ve světském zákonodárství atd. Nechcete-li se prokousávat tlustými knihami, pro krátký náhled přidávám odkaz na jednu kratší bakalářskou práci na toto téma. Odkaz
Je mi teskno vždy, když čtu, jak za hrůzné činy padají tak směšně nízké tresty. Také mi jistý trest v portfoliu schází... ale ono by ho možná nebylo třeba vracet, co kdyby se třeba jen ti šmejdi revanžovali společnosti něčím užitečným... osobně bych velmi uvítala, aby takoví namísto trestu smrti byli použiti na pokusy při výzkumu léků. Beztak je nová léčiva třeba testovat. Pro tyto účely jsou zneužívána zvířata. Co takhle využít odpad společnosti - bezcitné vrahy.
Tato součást Velikonoc jen odráží původní pohanskou tradici - oslavu plodnosti se vším všudy (orgie jak vyšité, bujaré veselí), která se ale křesťanstvu nezamlouvala, tak ji přetransformovalo na tuto podobu. Muži symbolem údu (pomlázkou) vypráší ženu, která je za to odmění symbolem plodu (vejcem). Ženě patří trest za Evin prvotní hřích, násilnější podoba tohoto rituálu není dle věřících na překážku. Takto to dospělo. Můj táta a bratranec byli vždycky jemní, zato moravské příbuzenstvo...škoda slov. To mi stačilo jednou.
Každému přeji, aby bydlel spokojeně. Sama jsem žila během života v rodinném domě v hlavním městě, domě na vesnici, pak krátce v novostavbě - bytovém domě, poté paneláku na okraji krajského města, opět rodinném domě a nyní, konečně, v paneláku na sídlišti. A panelák z 80. let považuji v porovnání s domem i bytovkou-novostavbou za doslovný ráj. I to sídliště. Vše potřebné (škola, obchod, lékař i metro) v pěší vzdálenosti, byt ještě pěkně velký a prakticky řešený, minimální provozní náklady (oproti domu skoro zadarmo). Co by za to babička dala - nemuset tahat vodu ze studně či uhlí ze sklepa. Pravda, pro vášnivé zahrádkáře to není zrovna ideál.
Sama pocházím z pražské Libuše, kterou dobře pamatuji v dobách, kdy její starší část měla tuze vesnický charakter a podotýkám, že mi byl bližší než dnešní "už spíš Vietnam". I tam ovšem lidé mnohdy stavěli stylem "z čeho se dalo" a notná část staré zástavby není zrovna kvalitní stavařina. Tak se mi to dle fotografií zdá i v těch starých Holešovicích. Chápu nostalgii autora, ale ruku na srdce. I kdyby se to tenkrát nezbouralo, v roce 2002 byla taková povodeň, že Holešovice skončily pod vodou (na rozdíl od Nového Světa, pokud vím). A troufám si tvrdit, že ty zachycené domečky by přišly tak jako tak vniveč. Jinak bydlení v těch starých domech, z jakého pocházím, není nic moc. Leda pro hodně nenáročného uživatele. Rekonstrukce takového "slepenečku" je velmi obtížná, obvykle přetrvává vlhkost, dispozice jsou nekomfortní. Za sebe si nemohu vynachválit panelák (to samozřejmě nikomu nevnucuji).
Mám dosti široký, spíše hranatý obličej s výraznými lícními kostmi a mohu s jistotou říci, že takový účes mi opravdu nesluší. Měla jsem ho jednu dobu jako dítě - budiž, zkusila jsem ho nárazově ve zralejším věku a ne, ne. Možná, když budu chtít fest ulítnout, si ho nadělím k přechodu do důchodu, jestli se ho dožiju, nikdy neříkejme nikdy. Helma přeci jen chrání hlavu a coby vetché stařence si mi v tedy může hodit. ..
Čtu zde doporučení naučit se bydlet s rodiči. Snadno pronést, těžko provést. Určitá míra nutnosti přizpůsobení je očekávatelná, ale pokavaď to znamená, že už se Vám ani domů nechce vůbec chodit, protože druhá strana (rodiče) nehodlají ustoupit v ničem, jak se to často děje, pak je taková cesta zcela neschůdná. Dávám za příklad, proč se svým tátou v domě, ač ho mám ráda, odmítám bydlet já - pro něj nepřichází v úvahu, abych si např. umístila odpadkový koš do kuchyně, dala vonítko na záchod, vyřadila otřískané a prasklé hrnky, rozmístila si nábytek v pokoji, kde bych spala já, tak, jak chci já, při vstupu do místnosti k někomu zásadně odmítá klepat, zakázal mi umístit protiskluzovou rohož či držátko ke vchodu, kde to na schodech klouže a nejednou jsem tam uklouzla a upadla (nejen já) atd. atd. Žít v jedné domácnosti s takovým člověkem je opravdu nad moje síly, a to podotýkám, že táta by rád, abych žila s ním. Ovšem jen když bude úplně všechno podle něj. To se pak vážně nedá. Pokud ve zmíněném třeba dvougeneračním domě jsou samostatné vchody a vzájemný respekt k soukromí, je to něco jiného, ale ten bohužel často chybí.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Jako "pamětnice" původního zpracování i čtenářka všech dílů mám též k této sáze blízký vztah. I na původním filmovém díle lze pozorovat rozpory mezi vylíčením v knize a výsledným vzhledem postavy (Petunia, Dudley), postavy byly ztvárněny natolik skvěle, že to vůbec nevadilo, jednalo se barvu vlasů, nikoli celkový vzhled. Černý Snape je ovšem jak pěst na oko. Už vidím, jak budou "Pobertové" za rasisty. Považuji za velkou škodu, že do role nového Snapea nebyl obsazen Adam Driver, ten by byl jak stvořený. Naopak toho, kdo ho má hrát, byl viděla jako ideálního adepta pro roli Kingsleyho Pastorka. Ovšem, proti nové Hermioně nic nemám, ta Arabella se mi do té role prozatím velmi líbí :)