Žádné firmě z principu nepřeji krach, neboť to ve výsledku obvykle odnesou chudáci zaměstnanci, pro které se může jednat o existenčně zásadní věc - zdroj živobytí, mnohdy jediný v dostupném okolí. Ale co se týče Smetanové cukrárny a jejích výrobků, to je především ostuda spotřebitelů a hanba by měla fackovat ty, kteří podporují výrobu takto ošizených paskvilů a kupují je. Pak se nemůžeme divit, že jsme i pro ostatní země smetiště.

Paní Rösnerová byla jednu dobu mou profesorkou na angličtinu na gymnáziu. Neuvěřitelně milá, empatická, úžasná a láskyplná osobnost.

Vážení diskutující, co jste nespokojeni s cenami. Stát tohle nevyřeší! Už přes 30 let ceny zboží v obchodech nestanovuje, občané chtěli kapitalismus, tak ho mají v praxi. Obchodník bude šroubovat cenu tak vysoko, jak si věří, že s ní pochodí. A poslouží mu k trikování. To, co předtím stálo 100 Kč najednou vyskočí na 250 Kč, pak se to "ohromně zlevní" na 150 Kč a lid kupuje jak divý. Jediný způsob, jak srazit ceny a věřte, že funguje dokonale, je to za tyhle ceny prostě nekoupit! Ale říkejte to Čechům, kteří nadávají, jak je to drahé a stejně to koupí, ačkoli je to zbytečnost, kterou nepotřebují...

Vařím skoro každý den - polévky, hlavní jídla, peču sladké, někdy i teplé večeře máme. Ráda vařím - mohu tak bez problému vyhovět nutné bezlepkové dietě dcery a intoleranci laktózy svého muže, víme co jíme, snažím se používat co nejkvalitnější suroviny a i tak se najíme levněji než někde v hospodě. Chápu, že každého to nebaví, ale věřím, že kvalitní strava hodně přispívá celkovému zdraví a zvláště děti je dobré na poctivé domácí jídlo naučit.

Není to tak dlouho, co jsem na pražském Chodově objevila maličkou nenápadnou zapadlou cukrárnu s nabídkou i bezlepkových dortíků. Ceny rozumné, chuť dortů přímo nebeská! Větrníky, věnečky, punčáky, míša dort.... Mohu jen doporučit

Tak to si snad nechám sebrat prémie, ale nosit to fakt nechci...

Také mám prsa po dceři o dvě velikosti menší a ještě k tomu dost pokleslá, ale tohle bych tedy nechtěla.

Přesně s touto historkou mi nějaký šmejd volal v květnu!

V Budějcích jsem nějakou dobu žila, město překrásné, bydlelo se tam hezky, ale jeden zásadní problém - sehnat zaměstnání se tehdy ukázalo jako nepřekonatelná meta. Pokud nepočítám Penny Market a KFC. Jenže z toho se těžko dal uplatit nájem a živit malé dítě. Z tohoto důvodu jsem se přestěhovala do jiného města. Když se mi z Budějců ozvali třeba po půlroce z podniku, že by mě vzali, už bylo přeci jen pozdě, to už jsem dávno pracovala a žila jinde.

Nespokojeni? Tak na to hlavně pamatujte u příštích voleb.

Případ takovéto praktikované nechutné krutosti na ubohém zvířeti ve mne vyvolává nesmírnou touhu praktikovat odměnnou krutost na jedinci, který toto spáchal...

Přechylování zahraničních ženských příjmení, stejně jako nepřechylování u ženy typicky českého příjmení, je za mě prznění, nemohu si pomoci.

V naší škole pár let nazpátek fungovala společnost, která servírovala dětem jídlo i švédským stolem - paní kuchařka nandala maso (např. pečené kuře) a případně ještě požadovanou přílohu (pečené brambory) z nabídky, zbytek (zeleninový, luštěninový, těstovinový či ovocný salát, jogurt, ...) si dítě nandalo ze stolu samo. Dost si to chválili snad všichni. Ale covid to zabil.

Obecně nejsem fanynka paní Třeštíkové, ta osoba mi je prostě nesympatická, ale osobně ji neznám - to bych ji třeba vnímala úplně jinak. Nicméně proti jejím tipům není asi moc co namítat, vždyť vybídka k omezení cukru, zvýšené péči o sebe a sportovní aktivitě a kladném přístupu k sobě nejsou nic špatného. Jediné, s čím mám problém, je ten "exhibicionismus". Takoví lidé na mě vždy dělali dojem zoufalců, co na sebe potřebují upoutat pozornost. Jasně, když se odhalí mladá holka, kdekdo se rád podívá. Paní Třeštíková na své roky nevypadá špatně, dobré geny a snaha tomu pomoci svým přičiněním je zjevná a nese své ovoce. ale nechat si udělat prsa a pak je vystavovat...no, když jí (a nejen jí) to dělá dobře---> kdo chce kam... já z toho vnímám trapnost, ale je to její věc 🙂 hlavně, ať je spokojená. Její styl projevu mi hodně připomíná pár známých, co jsou lidé s hraniční poruchou osobnosti, ti se dají špatně pochopit, ale jsou schopní, kreativní a nápadití. A je jim jedno, co si o nich kdo myslí.

Já se přiznám - klidně si sednu, jsou mi ovšem nepostradatelnou pomůckou desinfekční ubrousky na WC, těmi si otřu prkénko před i po sobě, nosím je v kabelce a dají se, podobně jako vlhčený toaleťák, spláchnout.

Narodila jsem se jako docela cvalda (4 kg) a máma byla ráda, že Liberta měla velkou korbu a já si v ní hovila vskutku dlouho. Když mně se narodila dcerka (ještě větší, 4,5 kg a 56 cm), chtěla jsem pro ni Libertu po sobě, a jak jsem byla smutná, když jsem zjistila, že ji pár let nazpátek můj táta z půdy odprodal. Sehnat před cca 15ti lety kočárek s velkou korbou nebylo jednoduché. Povedlo se mi sehnat z větších jen SilverCross, docela vyhovující, ale holka z něj děsně rychle vyrostla, už v roce jsme ho dávaly pryč. Do hodně kočárků se mi tenkrát dítě ani pořádně nevešlo, aby měla pohodlí.

U nás doma vařím takřka každý den. Já s dcerou jsme celiačky, ve škole jí už bezlepkově nevaří, tudíž domácí obědy jsou základ. Můj muž také domácí kuchyni oceňuje. Baví mě to - jak vaření, tak pečení a vím, z čeho to je. A i při použití kvalitních ingrediencí to nestojí tolik, jako jíst meníčka někde v restauraci.

Kdo s čím zachází... Pan prezident Petr Pavel sice není můj oblíbenec, ani jsem ho nevolila, ale přesto mu přeji brzké uzdravení.

Mě lékař naštěstí poslechl, když jsem zařvala, ať mě nestříhá. Holka měla 4 a půl kila a 56 cm, vytahoval ji zvonem (VEX). Vím, co je trauma z porodu, byť z jiného důvodu, i po 14 letech. Ano, je to na psychiatra, také jsem využila těchto služeb. Porodní asistenci jsem studovala, u porodů asistovala a opravdu musím říci, že jejich plošné provádění je absolutní nesmysl. Jsou opodstatněné a prospěšné jen v málo případech.

Ono se řekne, že ho dotyčný měl lépe hlídat, ale děti jsou neskutečně rychlé a vynalézavé a zvědavé. Dceři byly ani ne dva roky. Věděla, že ji k žehličce nechci pustit. Když jsem tehdy dožehlila, odložila jsem ještě horkou žehličku na vyšší komodu, kam na ni nedosáhla. Šla jsem jen odnést před vedlejší byt koš s prádlem, což mi zabralo asi 15 sekund. Během nich do té doby dcerka stavící kostky přelezla ohrádku, přišloupla si stoličku, vylezla na ni a zatáhla za konec šňůry, na který takto dosáhla a tu žehličku na sebe strhla. Je to hned.