Zato dnes najdete v lecčem namleté cvrčky a ještě Vám to vychvalují jako zdravou delikatesu!

Asi máte pravdu

Už na střední škole?? Kdysi zveřejňovala nějakou fotku z mladých let a byla prsatá už v té době. Možné je všechno, ale překvapilo by mě to...

Ale ta měla velká prsa vždycky...o té si myslím, že silikony nemá

Já mám s nimi také špatnou, i když jinou zkušenost. Dcera i muž mi to nejprve nevěřili, ale oba se přesvědčili na vlastní oči. Mně se totiž ne vždy, ale docela často zasekávají (asi vyzařuji negativní vibrace) nebo úplně zblbnou (opakují pořád jednu a tu samou hlášku, která nedává smysl). Jejich restart obsluhujícím pracovníkem pak trvá déle než běžná fronta :-D

Zklamu Vás, sestra bydlí od té školky jen 2 ulice - je to stejná městská část, stejný obvod. Nakonec byla ráda, že sehnala školku v sousední čtvrti.

Dítě mé sestry nepřijali ve školce ze stejného důvodu

Co Vás osobně společnost nutí si oblékat? Myslíte jako oblékat se obecně, což Vám vadí, jelikož sám chodíte rád nahý? Nebo jak? Žádného útlaku jsem si v tomto směru nevšimla, a to už jsem na světě řadu desítek let! Chodím oblékaná v čem chci, mám svůj osobitý styl, pro leckoho divný až exot, ale je mi tak dobře. Světe div se, základ mého šatníku jsou sukně či šaty. (Sprostá obyčejnost?) Nemám nutkání nosit např. trencle na hlavě, ale i kdyby ano, nikdo mi to nezakazuje...

Přeji Vám už jen šťastný a spokojený život.

Byla jsem vzápětí navrácena domů tetou, ale i v tehdejší době to začala řešit sociálka a nakonec jsem byla svěřena do péče tátovi. Máte pravdu, že lidé leckdy neuvažují v širším kontextu a ve výsledku situaci, byť s dobrým úmyslem, ještě zhorší...

Rozumím, jak to myslíte. Také jsem jako malá utekla z domova (bylo mi 5). Nicméně paní se zachovala správně, i týrání musí řešit policie, pokud by se jednalo o útěk z tohoto důvodu. Pak už je to v rukou policie, aby zjistila, proč děcko uteklo a zahájila adekvátní postup.

Není se co divit. Pokud odmyslíme ty, kteří děti nechtějí z principu, tak pro většinu mladých, kteří by děti chtěli, je ten kritický bod bydlení, přesněji řečeno ufinancování péče o rodinu, jejíž základní kámen je bydlení. Ceny za nájem jsou absolutně šílené, vlastní bydlení na hypotéku prakticky nedostupné. Ano, vždy, když měli lidé děti, museli se nějakým způsobem uskromnit, ale dnes už to hraničí s bankrotem. A nejde pochopitelně jen o bydlení, vlastní náklady na dítě jsou rovněž vysoké. Standard toho, co dítě "musí mít" jsou o hodně jinde než v minulosti, případně to vyjde výrazně dráž. Nedej bože, když má děcko nějaké speciální nároky. Dokud pár dělá na plný úvazek, třeba i více prací a jsou ještě bez dítěte, je to jiné, než když přijde dítě na svět, příjem matky poklesne a naopak zátěž na rozpočet ze strany dítěte se zvýší. Blahopřeji rodinám, které to zvládají. Znám bohužel kolem sebe dost takových, kteří i při snaze dost špatně, a mám v okolí i takové rodiny, které to bohužel neunesly a rozpadly se/jsou v rozpadu. Z mladých kolegů, co tu máme, slyším stále častěji - chceme dítě, ale bojíme se, že to neutáhneme/nemáme na to.

Máte prostě raději jiný typ architektury a vyhledáváte jiný primární dojem. Proto více oceňujete romantickou zářící Sacre Coeur namísto tajemné středověké Notre Dame. Mně zase daleko více oslňuje právě opravdová gotika, každý to máme prostě jinak :)

Paříž jsem navštívila v průběhu 33 let 4x. 3x nadšená. Po poslední návštěvě před pár lety totálně zděšená, věřím, že jsem tam byla naposledy. Tolik dotěrných imigrantů, feťáků, žebráků, bordelu, míst, kam není radno chodit. Paříž se totálně změnila z výkladní skříně na rozbitou zaprášenou vitrínu. Škoda, měla jsem to tam kdysi moc ráda.

Nemáte ponětí, kde shlédnout 7. a 8. řadu?

Tak každý druhý den to není, ale co by chtěl člověk ve třiašedesáti, že jo 😄

My ženský ve značné míře řešíváme prkotiny - v tomhle směru asi moc přemýšlíme, jak u toho vypadáme, jestli nám to nedělá dvojitou bradu, jak moc visí povolené dudy, jestli ten špek na břiše není moc vidět atd. atd. Dneska si užívám, že na sebe hupnem a zbytek už dávno nehrotím...

Mému muži vyhovuje stereotypní milování se, o nějaké mé nápady a inovace nestojí, jak jsem zjistila, ale nemůžu říct, že by mi to ve výsledku vadilo. Mám radost, když na sebe hupnem a je nám u toho fajn :)

Z Vašeho projevu bohužel čiší taková omezenost, až bída. Chudák, se zdá, jste spíš Vy...

Osobně mám sice raději polohu, kdy je můj muž "nahoře", ale moc ráda jsem i v této, byť tomu dříve tak nebylo, styděla jsem se a řešila pitominy. Dnes vím, že nějaký ten faldík je mému mužskému úplně šumák, on má plnou hlavu toho, jak dopadne fotbalový zápas :-D