Mýlíte se, na tomto oddělení jsou lidé, kteří potřebují podporu životních funkcí, ale nemusí být nutně v bezvědomí...

Přesně tak. Dospělí lidé to tak prostě mají... A když dostanu nějaký super mixér, tak to znamená, že jsem služka? Ne, ale klidně se hlásím k tomu, že své rodině sloužím, věnuji jí svůj čas, pohodlí...protože... je to zkrátka potřeba. Je to čestná a láskyplná služba a člověk může být rád, že ji má komu věnovat. Třeba letos bych si klidně přála i parní generátor na žehlení, ale je možné, že dostanu zase zlatý náramek 🙂! Radost mi udělá oboje...

Starý, přenesený titulek a článek :-)

Na táboře hráváme, samozřejmě ne tak dobře, Černou Marii a Rikičuču... Také je to moje mládí, chodívala jsem na ně, ale kolikrát jsem je stihla u nás v Olomouci, to už ani nevím...

Nikdy bych nedokázala věnovat módě tolik energie a pozornosti. Nosím, co se mi líbí, na co mám a co se hned nerozpadne.

To samozřejmě paní citovaná v článku ví, ale právě proto říká, že by se legislativa mohla změnit zejména u úkonů, které jinak provádějí lidé doma sami nebo jejich rodinní příslušníci. Pečovatelky či sanitářky dnes zcela běžně dělají středoškolačky, ale ano, nemusejí mít zdravotní školu. Troufám si však tvrdit, že např. dvacetiletá praxe u lůžka může toto zcela nahradit, ovšem legislativa to neumožňuje, což je mnohdy velký problém. Máme tolik systémových omezení, že v tomto oboru nikdy nebude dostatek pracovníků. Lidé si zkrátka nebudou moci dovolit pracovat za mzdy, které jim neumožní zaplatit všechny nezbytné životní náklady, a přitom jim práce vezme téměř všechnu sílu.

Možná se dnes doba snaží stírat rozdíly mezi muži a ženami, ale ony přece jen existují, stejně jako vrozené nadání obstarat určité oblasti života. Já prostě ovládám od mládí péči o domácnost a děti tzv. levou zadní a neumím mnoho věcí, které od mládí zase uměl můj manžel. Obecně se ale o vše, co je v domácnosti potřeba udělat, tak nějak plynule dělíme, resp. si vzájemně vypomáháme. Ale přece jen jsou činnosti, které mám pod palcem já, a jiné, které lépe zvládá manžel. V popisovaném příběhu samozřejmě byla babička zbytečně šťouravá, ale jsou i jiné příběhy, kde skutečně mladé maminky toho mnoho nezvládnou, ani starat se o dítě, a svoji bezmoc a neschopnost dávají za vinu svému partnerovi - to už v pořádku není. Povinností je v životě vždycky dost a ideálně si partneři navzájem vypomáhají s tím, že každý má svoje pole působnosti a druhý toto převezme jen v případě nutnosti. Jinak to, myslím, ani nemůže dlouhodobě fungovat.

Zcela jasně to řidič motorky vysvětlil a volil správně. Kdyby brzdil prudce, mohla se z motorka stát neřízená střela a obětí mohlo být více.

Víte, to jsou takové alibistické magické formulky... Pokud bychom se jimi měli řídit zcela důsledně, nemohli bychom ani nastartovat vozidlo. Někdy prostě nemůžete něco předvídat a máte plné právo předpokládat, že ostatní používají zdravý rozum a také dodržují elementární pravidla. Jednou jsem se poučila, když jsem v noci jela mimo město a někdo do silnice odhodil dopravní značku, tzv. směrovou šipku. Cestou tam v silnici nebyla, cestou zpět jsem na ni najela, a to jsem jako ženská jela spíš "předposraně" za tmy... Naštěstí jsem si jen urvala výfuk a nikomu se nic nestalo, ale od té doby chápu, že zkrátka není v silách lidského organismu reagovat vždy a s předstihem na všechny situace.

Rozumné. Nelze vždy vinit řidiče jakéhokoli motorového vozidla z každé nehody, jakkoli jsou důsledky tragické... I ostatní se musí chovat zodpovědně, s rozvahou. Neštěstí se může stát kdykoli, můžeme se jen modlit, aby nás minulo.

Nojo, ale ti, co sedí do uličky, se prostě jen chtějí vyvarovat toho, že to budou oni, kdo musí poprosit spolucestujícího, aby vstal. Čili karta by se obrátila, ale oni byli v prostředku MHD první a tudíž měli volbu. A ano, raději sedí sami, protože nechtějí sedět vedle páchnoucího, tělnatého či jinak nepříjemného člověka, což se může v MHD lehce stát. Proto jezdím raději autem 🙂!

To by mě zajímalo, jak se mi ty odpracované směny budou počítat 🙂? Směna má 8 hodin, nebo 12 hodin? Většina zdravotníků u lůžka totiž slouží ve 12 hodinových směnách...

Myslím, že mezi "právem na potrat" a neposkytnutím pomoci krvácející těhotné, ohrožené na životě, není žádný logický spojovník. Zachránit život alespoň matce snad není totéž, co umělý potrat. Ovšem situace je natolik vyhrocená fanatiky na obou stranách, že je pro nemocnice a lékaře méně rizikové nechat matku zemřít... A to je tragické.

Myslím, že obchodu mělo být zcela jasné, že když někdo nakoupí čokoládu v hodnotě stovek, nechce ukrást tašku za bagatelní cenu, a vysvětlení zákazníka -turisty mělo být akceptováno. Za mě je to spíše ostuda pro obchod.

"Tak si najdi jiného tatínka!" překládám jako "Zlato, neřeš kraviny!" aneb mám tě rád, ale všeho s mírou, drahá... Ale možná se jí stýská po excentrických vyjádřeních bývalých partnerů 🙂. Jinak život má své nároky, kterým často není jednoduché dostát, a zralý člověk ví, že vztah se jistě po letech promění... Zůstane-li nám v tom druhém alespoň parťák do nepohody, je to víc, než si člověk může přát.

Někdy máme tendenci lékařský stav stavět na piedestal, který mu nenáleží. Nikdy bychom neměli za sebe nechat rozhodovat jiné lidi, a to ani lékaře, pokud to můžeme jen trochu ovlivnit. Tyto tragické případy mluví za vše. Jistě si však můžeme vážit těch, kteří si svým pečlivým a lidským přístupem získají naši důvěru, ale není to vždy pravidlo.

Přesně tak.

Myslím si, že laskavost tady příliš nepomůže, spíše nůž na krk, aby to s pánem zatřáslo. Buď, anebo. Byť je manželka nadále připravena o muže pečovat a podržet ho, teď by měla být neústupná. Taková je zkušenost, naštěstí pracovní. A primární pomoc poskytne psychiatr, který může nabídnout hospitalizaci i medikaci, nikoli psycholog.

Pokud k tomu není člověk nucen životními okolnostmi, tedy totální bídou, není normální vybírat popelnice. Chápu to u lidí, kteří zkrátka nemají jinou možnost, ale jinak bych to brala jako specifickou úchylku, která přináší jisté finanční benefity 🙂.

Je pravděpodobné, vzhledem k tomu, že byla matka s novorozencem tak dlouho spojena pupečníkem, že se nejednalo o plánovaný domácí porod. Matky, které se tak rozhodnou, bývají na porod jinak připravené, případně mají u sebe porodní asistentku či jinak poučenou pomocnici, a vědí, že se pupečník přestřihuje a podvazuje. Z toho mála informací se dá usuzovat, že nedošlo k odloučení a porodu placenty. Co je těžko pochopitelné, že nikdo nezavolal pomoc dříve...