Neuvěřitelné kolik lidí tady schvaluje páchání trestného činu na nezletilém a celou věc veřejně zlehčuje. Vychovatelka, která se naopak zachovala tak, jak měla (tedy v souladu s právními předpisy) je tu naopak haněna, nazývana “bonzačkou” a podezřívána ze závisti.

Nechci věřit, že tolik lidí má tak pokřivené morální hodnoty a prakticky žádné právní povědomí o sexualních trestných činech.

Základ je vždy v rodině a jejímu vztahu k jídlu a pohybu. Škola může ovlivnit váhu dětí jen omezeně. U nás doma se sportuje a vaří se a jí vše až na tlusté maso a děti pak jedí i vše ve školní jídelně. Syn si dokonce často přidává. Nechápe, proč jsou některé děti tak vybíravé. Obě naše děti od malička milují sport. Syn (16) a dcera (14) od první třídy ZŠ hrají závodně volejbal a moc je to baví doteď. Mají tam kamarády, mají spoustu pohybu přes týden i víkendy. Nikdo je do pohybu nenutí. Je to pro ně odmala přirozená část života, přirozené trávení volného času. Oba jsou vysocí, štíhlí, zdraví.

Roli si myslím hraje i to, že v našem okresním městě není žádná pobočka žádného fastfoodu, kam mladí rádi chodí.

Obě naše děti zůstaly na ZŠ celých devět let. Syn je nyní v deváté třídě, dcera v osmé. Oba jedničkáři, premianti třídy. Na základní škole jsou zcela spokojeni. Mají ve třídách ještě několik dětí, které jsou na tom podobně jako oni. Škola je podporuje v jejich dovednostech a znalostech, takže úspěšně reprezentují školu na různých vědomostních olympiádách a sportovních soutěžích. Dcera se aktivně podílí na tvorbě školního časopisu, za který dostala jejich škola celostátní ocenění. Obě děti mají ve škole kamarády z různých sociálních vrstev, což je velmi obohacuje, protože nežijí jen v nějaké uzavřené sociální bublině a vidí i jak se žije jinde. Syn nemá problém hrát například basket za školu v týmu s dětmi z národnostních menšin nebo s nimi provádět laboratorní práce a tyto děti chválí a nyní jim drží palce, aby se dostaly na střední školy. Moje děti se nikdy nesetkaly se šikanou. Se školou absolvují spoustu exkurzí, výletů, sportovních akcí, a to i v zahraničí. A na závěr bych chtěla ještě zmínit, že např. třídní učitelka mého syna, která je češtinářka, byla celý druhý stupeň na děti tak náročná, že je skvěle připravila na přijímačky, takže syn minulý týden udělal přijímačky z češtiny na čtyřleté gymnázium na 47 bodů z 50 bez jakýchkoliv placených přípravných kurzů. A to vše mým dětem poskytla “obyčejná” veřejná základní škola.

A věřím, že jsou do dalšího života dobře vybaveni nejen znalostmi, ale i sociálními dovednostmi. Zároveň jsem přesvědčena, že když půjdou na gymnázium až po deváté třídě, o nic nepřijdou a možnosti budou mít obdobné jako děti z osmiletých gymnázií.

Moje biologická rodina také pochází ze stejných končin jako pán. Dokonce moje mamka a teta chodily do školy právě do toho zatopeného městečka Zahrádka. A manželova bývalá šéfová je také odtamtud a to žijeme 100 km daleko. Osud všechny ty lidi odvál do jiných míst. Jedno mají ale společné. Mnoho z nich je opravdu dlouhověkých a do vysokého věku vitálních a soběstačných a spojuje je ta činorodost až do poslední chvíle. Můj děda a babička, kteří jsou také “odkojeni” Želivkou se dožili 93 a 89 let a dožili prakticky v plné mentální i fyzické síle doma. Manželova šéfová pracovala na plný úvazek do 70 let a musela být proti své vůli odejita, protože v jejich profesi to stanovuje zákon. Nechtěla doma jen tak sedět a odchod do důchodu v plné mentální a fyzické síle byl pro ni za trest. Věděla, že právě ta činorodost a styk s ostatními lidmi ji drží při prakticky plném zdraví. Všichni lidé, kteří se kolem mě dožili vysokého věku, skutečně dodržovali (byť někdy nevědomky) několik stejných zásad. Nepili alkohol, nekouřili, žili střídmě, ale nikoliv o hladu a museli mít pořád spoustu impulzů pro dobré mentální a fyzické zdraví. Pořád něco kutili, zajímali se o veřejné dění, stýkali se s rodinou. Rozhodně neseděli v křesle u televize a nečekali na to poslední.

Tady šlo o to, že vnučka spáchala trestný čin podvodu, neboť u soudu bylo prokázáno, že zneužila babičku, která v době podpisu převodní smlouvy nebyla schopna chápat dopad svého právního jednání z důvodu své zdravotní diagnózy. To, že úředně neměla omezenou svéprávnost ještě neznamená, ze byla plně svéprávná. Nečetla jsem rozsudek, ale v praxi se toto děje, pokud jsou u soudu doloženy lékařské zprávy či je učiněn soudní znalecký posudek z oboru zdravotnictví zabývající se svéprávností v době uzavření smlouvy.

Já třeba nechápu, že porodnost nyní výrazně klesla ( je pod 100 000 dětí za rok 2022) a dětí se tak narodilo cca o 20 000 za rok méně než v roce 2008, 2009 a 2010, tudíž by kapacita školek měla být dostačující oproti době, kdy do školek chodily výše zmíněné ročníky, pro které se nic takového nedělalo a nějak se to zvládlo. Já mám dvě děti narozené v roce 2008 a 2010, tedy v demograficky nejsilnějších porevolučních ročnících, žijeme v nejlidnatějším kraji republiky a přesto jsme si s mými vrstevnicemi nějak poradily a do práce se vrátily po rodičovské dovolené bez pomoci státu. Dostat děti do školek nebylo v té době taky vůbec jednoduché, ale každý jsme to tehdy nějak vyřešili. Někomu hlídala babička, já holt platila půl roku soukromou školku, kterou provozovali v místní nemocnici apod. Museli jsme se všichni spolehnout sami na sebe.

Nyní se zakládají různé dětské skupiny, soukromé školky, a přesto to nestačí? Plně chápu i všechny výtky učitelek mateřských škol.

S panem Přikrylem máme v našem městě a celkově v našem okrese bohaté zkušenosti. Napadl na ulici starou babičku u zmlátil ji holí, vyhrožoval zaměstnancům různých státních institucí a své hrozby stupňoval. Dokázal si vyhledat adresy bydlišť soudců a úředníků a vzbudit v nich reálnou obavu o zdraví jejich bližních. Několikrát již byl ve vězení. Z věznice posílal lidem, kteří se podíleli na jeho odsouzení nakreslené šibenice apod. Pán zcela jistě patří tam, kde se teď nachází.