Dobrý den, Váš příběh sleduji už od samého začátku, kdy jste každý den popisovala radost a smutek na svém blogu. Každý večer jsem se těšila, co nového napíšete a nejednou jsem usínala s pláčem. Často jsem na Vás myslela a doteď obdivuji, jak vše zvládáte. S Vaším příběhem si uvědomuji, jak čas letí. Byla jsem studentka vysoké školy, když jsem s Vámi prožívala ztrátu manžela a nyní už je to dvanáct let... Jako by to bylo včera, když jste na blogu vyprávěla o svých malých dětech a nyní už jsou skoro dospělé. I když už o Vás nejde tolik slyšet, vždy mě potěší, když se objeví nějaký článek a já hned poznám, že se jedná o Vás:-) Držím moc palce! Máte skvělou rodinu!