Vláda se sérií nepopulárních kroků záměrně čekala na dobu, až bude po prezidentské volbě. Nechtěla, aby se z daní nebo z důchodů (což jsou témata, která se dotýkají prakticky každého voliče) stalo téma prezidentské kampaně. A nechtěla to ze dvou důvodů. Jednak proto, aby tím nenahrála Andreji Babišovi, který by takovou munici bezpochyby obratně a rád využil. A za druhé proto, aby tím nezhoršila situaci Petru Pavlovi. Protože ten, jak víme, není v ekonomických otázkách zrovna dvakrát silný v kramflecích. Navíc by ho tím dostávala do situace, kdy by tato nepopulární opatření musel buď bránit, čímž by se potenciálně připravoval o voliče a jasně by se ukázal jako (pro)vládní kandidát, nebo by Pavel musel kroky vlády kritizovat, takže by byl Fialův kabinet de facto ostřelován ze dvou stran, což samozřejmě Fiala a spol. ke štěstí nepotřebují.

Proto se striktně mlčelo o tom, že valorizace nebudou (a proto se teď narychlo vyhlašuje stav legislativní nouze). Proto se mlčelo, že se bude chodit později do důchodu nebo že nám stát hodlá pořádně proluftovat peněženky. Mlčelo se, aby voliči nebyli nahnáni k Babišovi, a naopak nebyli odehnáni od Petra Pavla.

V tomto světle je tedy půvabné zavzpomínat na to, jak se tu po sečtení hlasů jásalo, že pravda zvítězila nad lživým způsobem vedení kampaně. Jak je vidět, není to tak docela přesná interpretace, protože vláda občanům záměrně lhala, či jim přinejmenším neříkala celou pravdu, aby tím neuškodila „svému“ kandidátovi. Zároveň to hezky ukazuje, jak moc byl Petr Pavel ve skutečnosti (pro)vládním kandidátem, jak moc ho vláda považovala za s

Tak teď posunout v čase do roku 1987😅