Tohle není selhání jedince, ale systému zdravotních a sociálních služeb. Jelikož vím moc dobře, co taková péče obnáší i pro člověka o mnoho let mladšího, soudím, že se jednalo o skutek čirého zoufalství. Ptám se spíš... jak je možné, že byla žena propuštěna v tomto stavu domů ihned po výměně kyčelního kloubu, pravděpodobně neplánované, ale úrazové, nesoběstačná, v tomto věku? Kde je soudnost ošetřujícího lékaře a jeho nadřízených? Kde je sociální pracovník zdravotnického zařízení, který měl zajistit následnost? Zajímalo to vůbec někoho, nebo šlo prostě jen o to vykmitnout dotyčnou co nejrychleji pryč, aby uvolnila lůžko pro dalšího operanta? Proč nešla na rehabilitační lůžka, ev. na lůžka následné péče? Kde je praktický lékař paní, který měl primárně řešit situaci pacientky a její rodiny? Domácí péče? Odlehčovací služby? Sociální lůžka? Kde je soudnost a alespoň náznak empatie či zdravého rozumu lékaře na akutním příjmu, když žena přijela již poněkolikáté RZS, opět jako projev zoufalství jejího skoro 100letého manžela, který tím volal o pomoc? Když to bylo naposledy den před činem, je zjevné, že se na paní podívali, usoudili, že 87 letá asi dementní osoba bez odpovídajícího zázemí by jim jenom zbytečně zabírala akutní lůžko a představovala potenciální problém, kam s ní, a otočili ji druhou sanitou zpět domů, bez ohledu na cokoli a kohokoli. Možnosti jsou, byt´ je to často těžké a stojí to úsilí. Pracuji v tom celý život, nevymýšlím si to. Ale je třeba zůstat člověkem, i když toho třeba mám ve službě hodně...... je to celé hlavně hodně smutné.

Na krátkodobý pronájem dospělým osobám asi o.k. Dobrá poloha, terasa, zajímavé na 1 noc i s těmi barvami, jinak do bytu asi těžko snesitelnými. Pro normální bydlení zcela chybějí úložné prostory a to i prostory např. na kuchyňské vybavení a spíž. Kam dáváte oblečení apod. ? V bytě je vyloučené, aby bylo malé dítě- nebezpečné řešení schodiště a patra.

Jsem lékařka,

též, stejně jako kolegyně od pacientů nic neočekávám ani nevyžaduji. Dělám svoji práci, za kterou dostávám plat. Ale je pravda, že drobné poděkování ve formě třeba kytičky, když například pro někoho zařizují něco složitého a obtížného nebo prostě jenom proto, že mi chce udělat hezčí den, to mne určitě nikdy neurazilo. Naopak, potěšilo. Též vždy poděkuji a udělá mi to radost, nedělám trapné tanečky, že nemohu přijmout "úplatek". Toto totiž není úplatek, je to dobrovolný osobní dárek jako vyjádření poděkování. Jiná situace ovšem nastává, když pacient donese něco hned při prvním setkání, často něco relativně hodnotného /alkohol, kosmetika apod./ ve snaze ve mně vyvolat pocit závazku. Po 20 letech praxe už dobře vím, že často následuje nestandardní požadavek či nadřazené a arogantní jednání, protože přece "už si mne koupil." Takové "dary" odmítám striktně a nekompromisně. Ještě přátelská rada pro ty, kteří chtějí opravdu potěšit. Za mne hodnota daru není ani tolik v jeho finanční náročnosti jako třeba spíš v určitém osobnějším přístupu, upřímnosti, autentičnosti. A také..... většina, zejména nemocničních lékařů bonboniéry nejí, přejedli se jich během prvních pár let, když v noci ve službě nebylo co do úst, tak splivli ty polské "plody moře" a od té té doby je nemůžou ani vidět. Podobné je to s alkoholem. Někdo ho ocení, ale někdo, kdo moc nepije, většinou zásobuje největšího alkoholika v rodině. Daleko větší radost udělá třeba domácí bábovka ke kafi nebo nějaké ovoce, sýry apod., prostě něco normálního k jídlu, něco ze zahrady apod. 🙂)

Jsem mile překvapena. Článků na toto téma je vidět dnes již víc a jako matka dítěte s Aspergerovým sy je asi otvírám častěji než jiné. Díky za inteligentně a informovaně napsaný článek bez bulvárního podtextu, díky za krásný úvod o Velikonocích, a J. Bittmana pozdravujte 🙂) Díky jeho seminářům jsem ledaccos pochopila a naučila se některé věci vnímat jinak, normálněji, pozitivněji.

Přesně....je to přesně naopak než jak se zde říká 🙂) Všechny modelky jsou typ "hruška", nikoli jablko. Pro "jablko" jsou tyto tipy nejlepší cestou jak zdůraznit přesně to, co je na postavě problematické- chybějící pas a velké břicho...gratuluji!

Bože, neměl by to po Vás aspoň někdo číst? Hrubky posílat do veřejného prostoru. O stylistice článku nemluvě.

Proč je tam toho máku tak málo? Vždyt´ takhle ta chut´ vůbec nemůže být cítit?

Příběh je nejspíš vymyšlený. Nicméně problematika je zcela reálná. Vyrůstat s otcem, který má tento druh vztahu ke své matce je peklo na zemi. O manželství s takovým mužem vůbec nelze hovořit jako o manželství ve své podstatě. Naděje na jakoukoli změnu je mizivá. Navíc nevěřím charakteristice dvou "hodných" lidí. Tento druh vztahu obvykle budují lidé s určitou osobnostní odchylkou. Nejedná se o lásku, ale o manipulaci a zneužívání. Od takového muže prchat nejvyšší rychlostí!!!

Oddělení spací části dává smysl, o.k., designový stolek a židle do startovacího bytu považuji za naprostý drahý nesmysl. I když pominu jejich nepraktičnost, jelikož se asi počítá s tím, že se u toho stolu bude jíst, pracovat etc., jiný tam není. Co bytu zcela chybí, jsou jakékoli úložné prostory, pokud tedy nejsou v předsíni. Nicméně stejně předpokládám, že i minimalistický člověk nějaké věci k životu potřebuje.

Tak na to si beru první řadu.... ty pěkný křivý chlupatý svalnatý nožky v sukýnce a silonkách.... a jaký si k tomu vezme botičky? Lodičky? Už se těším, jak bude projíždět uličkou nabízet parfémy..... 🙂)

Z mého pohledu až tak moc nezáleží na diagnóze či nálepce jako spíš na tom, jaké potřeby a zvláštnosti má to které konkrétní dítě. Diagnóza na papíře je spíše cestou k tomu, aby dítě vůbec mělo možnost dostávat nějakou pomoc a nebylo neinformovanými lidmi včetně pedagogů na mnohých školách vnímáno jako dítě "nevychované", "rozmazlené", případně mentálně retardované, přestože jeho IQ je zcela v normě, ale v jiných oblastech zaostává. A nebylo nesmyslně trestáno za věci, které není schopno ovlivnit, což se také zhusta děje, včetně veřejného ponižování před celou třídou ze strany učitele či snahy se žáka zbavit jako "problému". S diagnózou či bez, dítě je pořád stejné, ne? I když i na mne popsané chování dítka působí dost podobně PAS, netroufám si soudit, chlapce neznám.

Chtěla jsem se ale vyjádřit ke zmíněné logopedické třídě v Berouně. Jelikož ji navštěvovalo i moje dítě s diagnózou Aspergerova syndromu, nemohu mlčet. Takovou péči a obětavost, pochopení a odbornou připravenost v péči o děti s různými zvláštními potřebami jsem neviděla nikdy a nikde. Individuální přístup, rodinná atmosféra, komunikace s rodiči atd.

Je možné, že dítě považovali za jedince s PAS, podle všeho se tak asi i chová. Myslím si ale, že je to jedno, nepochybuji o tom, že kluk dostal stejnou vynikající péči jako ten náš. Klobouk dolů.

škoda dlouhých vlasů na takovou hrůzu......trend "mladá stará" jsem nepochopila.......

Pardon, ale házet do jednoho pytle paní Přenosilovou s paní Muchovou..........i v dané době soudný člověk dokázal rozlišovat. I přes poněkud přidrzlé projevy dětí mi přijde, že chvílemi zvládly celkem dobře odlišit kvalitní, byt´ pro ně trochu zastaralé věci od totálního škváru. "Hity" mimořádně netalentovaných jedinců jako paní Muchové, která nedokázala zazpívat 4 tóny v řadě správně ,či pana Cézara byly propadák i ve své době. Lidé je karikovali i tehdy a taky tušili, jak se tito "umělci" ke své "kariéře" dostali. Je dobré si povšimnout , že například "Boty proti lásce" dopadly vcelku dobře, i když byly "staré" už v době mého mládí. Navíc tu písničku dodnes všichni znají. O žánru Ivana Mládka si lze myslet cokoli, nicméně se jedná o velmi kvalitního muzikanta a profesionála. Na rozdíl od jiných....moje dcera podobného věku se například v poslední době zcela bez mého přičinění zamilovala do Zuzany Navarové. Jsem přesvědčená, že Muchovou by nestrávila. Má totiž hudební sluch, zpívá ve sboru a dokáže poznat , když někdo prostě vůbec neumí to, co dělá....bez ohledu na dobu vzniku

Tak tohle se fakt nepovedlo...... Ta holčina se už tak zestaršuje zbytečně svým výběrem oblečení a nevhodnými obroučkami brýlí...a ještě ji nabarvit na šedivo.......přitom má krásný jemný obličej, hezké oči, je štíhlá a vlnité vlasy jsou přednost, pokud se hezky upraví..........naopak, spíš bych zdůraznila její zajímavý mahagonový odstín, dala si trochu práce s tvarem účesu, vyměnila brýle, jemně ji nalíčila a oblékla do něčeho šmrncovnějšího ... rozzářila by se. Takhle se jedná o dokonalý styling "knižní panny"

Ale vždyt´ stačí se podívat na vývoj v podstatě čehokoli, co přišlo ze Západu. Malý příklad. Pamatuji si dobu socialistickou, kdy bylo normální chodit do obchodu s vlastní taškou, protože jinou člověk prostě nedostal. Nikomu to nepřišlo divné. Potom přišly supermarkety a igelitky zdarma. Hurá......byly všude, dělaly binec a plýtvalo se jimi.... potom s hluboce přemýšlelo a ejhle!!!!! přišli jsme na nečekané. Že je to neekologické a koneckonců i neekonomické. Tak jsme s velkou slávou tašky zpoplatnili a začali vyrábět recyklovatelné. Pokrok! Díky Bohu za něj. No...... a ted´nejpokrokovější z nás si objednávají přes internet předražené superekologické látkové tašky!! A fotí se s nimi na facebook. A cítí se jako spasitelé lidstva. Přesně ty samé hadrové tašky, které všichni nosili za socialismu do krámu s sebou...... A další věc je to, že to, co nyní vidíte v Praze, jste mohli vidět třeba v Německu před nějakým tím rokem. I sem přijde trvalá udržitelnost. Je třeba jenom pár let počkat. Prostě jsme proti Západu časově posunutí. Myšlenkově. Přirozený vývoj nejde přeskočit.

Tak tohle je přesně přehlídka toho, čemu se "boubelka" musí na hony vyhnout !!

Bílé tričko zastrčené do sukně, která má pas někde pod prsy, navíc v nejširším místě trupu ! Triko narvané do džín se zvýšeným pasem, šaty nejlépe co nejvíce nařasené, s velkými vzory v problematických partiích a samozřejmě páskem, aby co nejvíce zvýraznily širší pas, popřípadě ještě zvětšily pozadí............otřesné