Správné schválení normy Euro7 by bylo její zamítnutí. Tohle je jen odsunutí problému, a to ještě jen částečné...

Němci pomáhají, co jim síly a přesvědčení stačí... Jako obvykle přesně tak, jak se jim hodí.

Je vidět, že většina z nich nevaří, protože tyhle bylinky jsou myslím běžně používané i v Austrálii (ale třeba se mýlím) a to by je jistě znali. U tohohle dílu nehodnotím, kolik z bylinek poznali, ale to, že se většina z účastníků chovala vcelku civilizovaně a normálně. Jasně: Ind se pro změnu nebál drog, ale chemie v supermarketových bylinkách (smutné je, že jde zřejmě o fóbii do jisté míry oprávněnou), u Novozelanďanky mají vše lepší a větší (jako v Rusku), Tuschar je prostě sympaťák a ostatní neurazili a pobavili. Za mne byl ale největším překvapením Australan, který sice myslím nic nepoznal, ale dokázal to normálně přiznat a nepotřeboval kvůli své neznalosti urážet každého, kdo Australanem není. Škoda, že takových Australanů s přirozenou sociální inteligencí tam nevidíme více...

PS: Doufám že ho znovu pozvete a dáte mu něco dobrého k jídlu 🙂, uvidíme, jestli mu ta zdvořilost vydrží.

PPS: A at nevěší hlavu, já bych australské byliny nejspíš také nepoznal.

Kecy, družstevní byty stály cca 6-10 násobně víc. To o čem mluvíte byl něco jako prvotní vklad či záloha nebo poplatek za vstup do družstva (nejsem expert, tak přesný termín neznám). Podstatné ale je, že se zbytek ceny (tj. rozhodující cena bytu) splácel v měsíční platbě, která byla obvykle rozložena na 20-30 let. Záleželo na typu družstevního bytu, konkrétním družstvu, podpoře podniku, kde jste byl zaměstnán a zda a nakolik jste se fyzicky podílel na výstavbě bytu.

Takže družstevní byt pořízený údajně za 30.000 Kč, jste reálně splácel řekněme 25 let * 750 Kč měsíčně = 30.000 +225.000 Kč. A nebyl Váš, ale družstva.

Jinak je to ale obdobné jako dnešní hypotéka, u které ale vidíte tu šílenou finální cenu z velké části hned při pořízení bytu (dalších cca 50% spolknou během let na první pohled neviditelné úroky a poplatky), zatímco tehdy jste o celkové ceně nepřemýšlel a viděl jste hlavně ten prvotní vklad. Dnes také nesete větší osobní riziko a vše je min. nominálně (mnohonásobně), ale i reálně (cca dvojnásobně) dražší. Ale zase jste plnohodnotným vlastníkem.

Celkově tedy vzhledem k tomu, že platy i ceny šly od 80. let vzhůru cca 10-15 x (jak komu jak co), nevychází to zas až tak rozdílně od současnosti (samozřejmě mluvím o levnějších nových bytech na periférii, Praha a Brno jsou pak kapitoly sama pro sebe).

Vše co jsem napsal ale neznamená, že byty (zvlášť pro mladé rodiny) jsou dnes předražené a prakticky nedostupné. Ale to je jiná kapitola...