Viz článek na Seznamu "Vědecký podvod století - manipulace ve slavné studii unikaly pozornosti 15 let"

Podle výzkumů mají výsledky ještě lepší než děti z běžných škol.

Pak se lidi diví, že násilí nechtějí ženy nahlašovat, protože by jim NIKDO neuvěřil (takový milý člověk...?? To není možné...). A když jim nikdo nevěří, pak tudíž ani kolikrát NEMAJÍ KAM JÍT. A děti? Jsou závislé na rodičích, co mají dělat? Osobní zkušenost.

To není brašnář, to je taškář.... :-)

Možná někde v kultuře, muzeu, místních novinách...myslím, že i pár měsíců by stačilo. Prostě aspoň trochu se seznámit s běžným životem. Myslím, že mně to pomohlo a svou práci (stále učím) miluju. Ale je to hodně, opravdu hodně náročné a všechny učitele, co to berou poctivě, obdivuji a fandím jim. Pro mě je odměna, když se děti vrací i několik let po škole a chtějí si popovídat. Co je víc, než pomoct jim, aby se dobře v životě nasměrovaly? Je to balanc mezi tím, být náročný učitel a zároveň jim vyjadřovat důvěru, že to zvládnou a nesrážet je. Ovšem velké třídy, to je pohroma a čím víc žáků, tím to jde hůř. A ještě - za mě NE soutěživosti, ale brát každého jako hodnotného člověka. Známky opravdu nevypovídají o kvalitě osobnosti.

Ne, nemyslím, myslela jsem to jenom jako nějakou alespoň kratší praxi...sama jsem učila na učňáku a byl to masakr za málo peněz, ale jako samoživitelka na malém městě jsem si nemohla dovolit odejít...naopak mám k učitelům velkou úctu a obdiv!

Myslím, že by taky pomohlo, aby každý budoucí učitel musel nějakou dobu pracovat a uživit se v praxi, třeba v oboru příbuzném jeho zaměření, jinak je z něj skleníkový produkt - základka, gympl, vysoká a zpátky škola...pak dávají někdy i pedantsky důraz na něco, co v běžném životě až tak důležité nemusí být a uniká jim podstata toho, jak dětem pomoct, aby v životě byly úspěšné. K tomu samozřejmě vztah, láska k dětem, to ale už není otázka systémového nastavení.

Autor článku ani neumí česky, hrubka hned v úvodu: "Stát bere školám peníze, ale ani jim nevytváří vhodné podmínky pro to, aby je šikovní ředitelé mohli získávat samy" ...tak lze pochybovat o jeho erudici. Další z těch, co všemu rozumí, možná by se ale měl do té školy vrátit. Chápu ale, že k ní má asi odmala odpor, takže snadnější bude osočit ředitele z lenosti. Říká se tomu implicitní teorie osobnosti :-)

Ano, v jednom domově maminku skoro zahubili, vrátila se opruzená, nereagovala, nechodila, v tom domově, co je teď, se rozmluvila, rozchodila, je spokojená...je úžasné, že to dokázali, mamince je 85 let a šlo to!

Dotaz, mluvilo se o tom, že pečující osoby budou mít vypočítaný důchod z průměrné mzdy v ČR v době, kdy o někoho pečovali a neměli jiný příjem. Doteď měli pouze "vyloučenou dobu". Takže při

dlouhodobé péči a předchozím třeba částečném úvazku (právě kvůli péči) mají naprosto minimální důchod Nastala nějaká změna?

Jsem z Vysočiny...mezi Jihlavou a Žďárem u obce Stáj stály před 14 hodinou náklaďáky, osobáky, na silnici byly závěje, dost hrůza, ale větrolamy byly vzorně uklizené na hromádkách. A to všude po cestě. Docela vtipné. 🙂)

Jedna z hlavních myšlenek v článku byla posilit silné stránky dětí. Vyžaduje to přestat pořád soutěžit a porovnávat a najít u každého dítěte, v čem by mohlo být dobré a šťastné. Školství je příšerně zatíženo soutěživostí, a už to je základní závada, kterou je potřeba vyhnat z hlavy všech, rodičů, učitelů i těch, kdo udávají směr ve školském systému. A pak přizpůsobovat ostatní věci. Pro toho, kdo neví, kam jde, je každá cesta špatná...

Já jsem se taky neozvala...a když čtu ty komentáře, které shazují oběti, tak se nedivím, že se drtivá většina obětí rozhodne to vůbec nenahlásit, čelily by dalšímu utrpení. Obzvlášť před lety, když přístup policie byl ještě technicistní a necitlivý, Je to trauma, které nikomu nepřeji.

Chlap neplatící dement...uvědomte si, že se člověk mění i v dospělosti, z pracovitého normálního chlapa se může stát alkoholik, závislák na automatech apod. To se stává, nevinila bych z toho tu paní.

To fakt těžko...nikdo se s těmito věcmi rád nechlubí...jsou to hnusné věci a traumata a navíc člověk musí čelit podezřívavým komentářům, na které bych odpověděla ve stylu "podle sebe soudím tebe", odborně "implicitní teorie osobnosti".

Super práce! Těžké téma, do kterého se mnohým nechce...vážím si toho a děkuji! Pro oběti zneužití vzpruha, že jim někdo uvěří! A velký obdiv Tomášovi...zabojoval i za nás ostatní! A panu Kubíkovi velký dík!

Není to úplně pravda,co píšete. Dotazovala jsem se na MPSV a podmínka nejbližšího zařízení, které má smlouvu s pojišťovnou sice je, ale: 1. v případě, že zvolíte vzdálenější zařízení, proplatí Vám zaměstnavatel jen částku, která odpovídá době, kterou byste strávili v bližším zařízení, nicméně něco tedy proplatí. Ale! - za 2. jedná se o nejbližší zařízení, které poskytuje p o t ř e b n é ošetření, to znamená, že komplikovanější ošetření může poskytovat zařízení, které je docela daleko a i tak musí zaměstnavatel potřebný čas proplatit. A za 3. pokud smlouvu s pojišťovnou nemá (typicky-chodíte k soukromému zubaři), musí zaměstnavatel proplatit také alespoň částku, odpovídající tomu, jako byste jeli do nejbližšího smluvního zařízení, které požadovanou péči poskytuje. Směrodatné je, zda lékař nebo zařízení JE ZAPSÁNO V REGISTRU poskytovatelů zdravotní péče. Mnoho lidí a dokonce i organizací v tom má zmatky.

Ano, od příznivců pana učitele je to sebeobrana....museli by si připustit, že svět je horší, než si myslí a připustit si, že se to neděje někde daleko, ale před jejich očima. A tak to nechtějí vidět, oči zavřou, aby nebylo narušeno jejich vidění fajn světa a nemuseli si přiznat svůj těžký omyl. Raději budou žít ve lži, která je hezčí a stravitelnější, navzdory faktům. Respekt klukovi, že to zvládl! Měl to těžké. Můj obdiv.

A navíc se tam říkalo, že byl kluk nevyzrálý, tak o 2 roky zpět...a ve 12 letech bych asi taky moc nevěděla,co se děje...a důvěřoval...učitel z pozice autority a důvěrníka ho seznámil s něčím, co předtím neznal, tak asi byl zmatený. A tělo prostě reaguje, i když mysl neví, co se děje.