Mnoho let tu v domě bylo slýchat zvuky, kroky a třeba i štípání dřeva. Neslyšel jsem to jen já, bylo to i přes jednu generaci. Kočky sledovaly pohyb po místnosti a na tváři byl cítít závan procházející osoby. Neměl jsem strach, měl jsem pocit, že spíš si mě vybral a dohlíží na mně, než přijde správná chvíle. Osud mne dovedl k funkci kronikáře obce a celý můj život k tomu směřoval. Při návštěvě archívu jsem objevil kroniku a v ní moje písmo.... akorát z roku 1935. Písmo hned poznaly i moje děti. Dokonce i chyby v textu opravené stylem, jakým to dělám já. Noc před návštěvou archívu byl duch neodbytný, dokonce jsem cítil doteky. Jinak vždy stával v koutě místnosti a jakoby čekal. Vidět byl jen koutkem oka, nebo spíš pocitově. Moje dcera dodnes odmítá jezdit na návštěvy, protože se vůči ní choval nepřátelsky. Podařilo se mi najít potomky a spojit se nimi. Byl to kdysi učitel v naší obci, kde vedl českou menšinovou školu v německé vesnici. Ani jeho potomci o tom nevěděli. Po tom všem mi ve snu poděkoval a zmizel. Navždy... Zajímavé bylo, že zemřel pět let před mým narozením asi 100 dní před svými 53. narozeninami. Já ho objevil zhruba 100 dní před svými 53. narozeninami. Navštívil jsem hrob, rozloučil se s ním. Přišlo mi, že chtěl, aby se rodina dozvěděla o jeho působení v naší vesnici a aby vyšlo najevo, co tady dokázal. Protože to v roce 1935 jako český učitel neměl v německé obci plné henleinovců lehké. Pokud vás duch obtěžuje, stačí ho poprosit, aby vám ve snu sdělil, co chce.... Mně se zdálo o skupině dětí u jednoho ze statků. Později jsem zjistil, že tam byla škola.
Děkuji za odpověď, je to zajímavé čtení o ještě zajímějších událostech. Ještě se zeptám, bydlel dotyčný kdysi právě ve vašem domě, nebo si vás prostě nějak... Vyhlédl? Ty shody jsou fascinující.
Já bych tomuto článku klidně i věřila, blbci se totiž najdou v každé věkové kategorii i profesi; a nejhorší jsou ti umanutí. Dodnes „s láskou“ vzpomínám na svoji někdejší profesorku z gymnázia, kterak na začátku kvinty (prváku) nakráčela do naší první společné hodiny historie obdobně sebejistým způsobem, jako profesor Snape z HP do výuky lektvarů a i dost podobným tónem nám sdělila: „Já nejsem žádná obyčejná dejepisářka, ale historička!“, načež se ještě tu samou hodinu se mnou začala hádat o tom, že Vatikán dle ní NELEŽÍ v Římě, ale na severu Itálie. Jen podotknu, že část mé rodiny z Itálie pochází a v danou chvíli uplynul od mé poslední návštěvy Říma a Vatikánu necelý měsíc; a že za ní zrovna visela obří mapa Evropy. 😁
Vím, že jí to žíly trhat nebude - ale ona v mých očích událostmi poslední doby strašně klesla. Ať si udělali cokoliv, tohle je prostě pod úroveň, a to jsem jeho nikdy moc nemusela. Jen bych však ráda věděla jednu věc - když ona tak trvá na anulování sňatku, a šlo by to i snadnou cestou, "dohodou", proč k tomu on nepřistoupí a nechá se dál takhle vláčet...? Byl by klid.
Její (alespoň tu starší určitě) hudbu mám ráda, tu zanechán bez komentáře. Jistě je zdatná jako umělkyně - „šoumenka“ i jako obchodnice, jinak by se nedostala tam, kde už dlouhá léta je, to bez diskuze. Ale jinak se mi zdá, že je obětí leda tak svého vlastního ageismu, když se tak zoufale snaží zůstat věčně mladá. Začínám mi svým zjevem připomínat spíš tu „slavnou“ lví ženu, osobu, co se dobrovolně nechala plastikami zohyzdit do „podoby“ lví tváře, než sebe samu, na které byl vzhledově nejzajímavější asi její původní, právě mladistvě vypadající drzý výraz.
Jezis tady autor to vidi jak hurvinek valku a zcela opomiji fakt ze na darovani vajicek OPRAVDU neberou kdejakou socku, dotycna musi projit vsemi moznymi posouzeními jestli je vhodná, nesmi mit vyšší nadvahu, nesmi kourit, musi mit minimalne maturitu a pod. Sama jsem na tom zakroku byla. Tak laskavě prestante delat jako by to byla nouzovka pro nejake socky ktere nemaji na najem. Paneboze, takova indidua nemaji z 90% ani tu maturitu.
Nesouhlasím a neberte si to zle. Autor článku se neopírá o nějaké subjektivní dojmy, ale o vyjádření lidí z příslušných institucí. Osobně znám ženy až obézní, kuřačky, pijanky i ženy vyloženě hloupé a bez vzdělání, které darovaly; mezi bezdomovkyněmi/drogově závislými se nepohybuji, ty posoudit nemůžu. Pokud ty ženy neprošly přijímacím řízením k darování přímo na klinice, pak úplně stačí, aby si je vyhlédla nějaká podobně laděná zájemkyně (obvykle jejich známá) o darovaná vajíčka osobně. Zájemkyně pak dostane vajíčka od kliniky (a v podstatě přednostně) - ne od s sebou přivedené dárkyně, ale prostě nějaká, někým už kdysi darovaná. Dárkyně, kterou si s sebou přivede, tak klinice daruje (prodá) vajíčka už jen jako náhradu, do zásoby, v podstatě výměnou - pak už stačí jen aby prošla zdravotními testy a na nic dalšího se jí nikdo neptá. Není to tedy tak, že si přivedete na kliniku hezkou, vzdělanou a inteligentní kamarádku s ideální rodovou linií, která sama děti nechce a dostanete její vajíčka, ale spíš dostanete vajíčka někoho „z registru“, v horším případě nějaké s prominutím nány, kterou si jako „svoji“ dárkyni přivedla nějaká jiná žena před vámi. Celý proces totiž musí zůstat z různých psychologicko-pravnich důvodů anonymní, proto ta záměna - a dobrobrovolných dárkyň není zase až tak moc, jak by se mohlo zdát. A někdo jiný a jinde po vás zase dostane ta vajíčka vaší kamarádky. Možná to není už dnešní praktika, nebo praktika všech klinik, ale takové případy jsou.
Ano hodně zjednodušeně: co to je... v jakém oboru PŘIBLIŽNĚ jí bylo dosaženo?
Vystudovala farmacii a dodělala si doktorát. Doktorandská práce cílí již na konkrétní specializaci, které se ten dotyčný po její obhajobě může ale nemusí věnovat.
A to, jakou specializaci si zvolila, my nevíme - takže (nám) laikům úplně stačí, že v (nějakém) oboru farmacie dosáhla titulu doktor. :)
Dosažená výše vzdělání (titul) + obor. Někdo je doktor práv, někdo doktor medicíny (lékař), někdo doktor přírodovědy,..., ona je doktorka farmacie. Její výše vzdělání je ta, že má tzv. doktorát, což je docela vysoká úroveň vzdělání a proto se i musí rozlišit, v jakém oboru přibližně jí bylo dosaženo. Říkám to velmi zjednodušeně, třeba mě někdo opraví/doplní.
Tak pokud tomuto činu předcházelo skládání jejich spacího patra, které samo o sobě má na živo výšku skoro dva metry a v návodu jej s pobaveným úsměvem pohodlně rukama dlouhýma (v poměru k reálné velikosti postele) každou alespoň metr přidržují dva rozkošní bezpohlavní obři, jejichž celé hlavičky na sebe přes vršek postele bez problémů vykukují... Tak se mu vlastně ani moc nedivím.
Myslím si, že by to tom měli rozhodovat oba rodiče. Dítě je přece obou.
Váš nápad by mohl být dobrý, rozumím mu, ale v praxi by asi tak úplně nefungoval; stačí, jak se muži a ženy často nedokážou dohodnout ani při blbém rozvodu. Tohle prostě není věc, do které by se mělo zase tahat rozhodnutí a vliv muže, protože, jak vidíme v jiných „rozvinutých“ zemích, mohlo by to velmi brzo skončit čistě u jejich rozhodnutí. Žádná antikoncepce, krom sterilizace, není stoprocentní. Těhotenství samo osobě často není žádná legrace. Prod a sním spojená rizika (včetně úmrtí rodičky, které se, sice ojediněle, dodnes může stát, a to nejen v rozvojových zemích), si taky nese jen žena. Případy, kdy se následně rodina rozpadne vinou muže a děti zůstanou na krku výhradně matce, taky nejsou zrovna raritou. Čímž se dostáváme opět na začátek - mužů, kteří se k ženě zády otočí už ve chvíli oznámení těhotenství není zrovna málo a případ, kdy by s ním byla možná vzájemná dohoda o potratu, by ještě byl ten lepší, než když dotyčný „zmizí ze světa“ před zodpovědností úplně. Ať si o potratech rozhodují výhradně ženy v dané situaci, jejich motiv znají nejlépe ony samy a případné následky (duševní a i případné zdravotní) si taky zase ponesou jen ony samy. Na potraty nechodí jen nezodpovědné coury, ale i ženy v různých zdravotně a sociálně tíživých situacích, je to pro ně mnohdy krajní řešení a vzhledem k výše napsanému není žádoucí, aby o tom někdo rozhodoval za ně, nebo alespoň povinně s nimi. Byla by to další a zbytečná duševní zátěž v už tak blbém rozhodování. To bychom se mohli časem velmi snadno dostat na úroveň Polska, nebo alespoň zase k nějakým potratovým komisím.
54
Sledujících
17
Sleduje
54
Sledujících
17
Sleduje
Má, vskutku má. Smutné přesmutné....
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
To, o čem si myslíte, že jsou prsa, je zřejmě břišní špek zařízlý gumou kalhot zhruba v místě pupku.
1 odpověď