Na stardance nekoukam, ale ze se v podobnych soutezich hraje na sympatie a ne na talent je normalni. Bohuzel. To je to samy jako v ruznych Talentech, Superstar apod. Vyhravaji srdceryvne pribehy a ne talent

Já teda nevím, kam autor běžně jezdí na dovolenou, ale když jste na Bledu v srpnu, tak je tam šílený množství lidí. V Piranu taky - všude strašně moc lidí... teda na Krnu nebyl skoro nikdo, ale to není úplně atraktivní cíl lézt na místní velehory 😄 Jako jo - pokud běžná návštěvní destinace autora je Řím nebo Paříž uprostřed července, tak se mu Bled může zdát liduprázdný, ale za mě určitě ne - lidí na můj vkus hromada.

Hmmm a kde je u těch kaváren, kam chodíte, napsáno "Pouze pro dospělé"? Málokde 🙂 Takže vezmeme-li to čistě z logiky věci, do kavárny "pro děti" půjdu s dětma, do kavárny "pro dospělé" nepůjdu s dětma, do kavárny neoznačené si může jít kdo chce - snadné 🙂 Podle Vaší logiky taky do kavárny nepatří pracující lidi - od toho jsou kanceláře. Nebo je někde kavárna "pouze pro pracující"? 🙂 Ne 🙂 Navíc pořád se tu jen probírají děti a jejich mámy, kterých takto "Hororových" potkáte minimum. Fakt jsem v životě matku přebalující děcko na stole uprostřed plný restaurace nepotkala, vysloveně uřvaný rozmazlený dítě potkám tak 2x do roka, ale bandu řvoucích dospělých potkávám pravidelně. Nebo kuřáky hulících na zahrádce, kteří prudí smradem ostatní (Ano, na zahrádce to nikdo nezakázal, ale považuji za bezohledné hulit mezi lidma obecně - ať už v restauraci na zahrádce, na zastávce, na plným náměstí apod). Ano, děti jsou děti a ty se prostě projevují šťastným křikem, smíchem, nebo pláčem. Dospělej člověk by ale měl mít sebereflexi a tak neprudit ostatní huroucím smíchem, hlasitým hovorem, telefonováním, kouřem z cigarety, krkáním, mlaskáním nebo svým tělesným pachem - to ať si dělá buď v noci v baru a nebo u sebe na zahradě nebo v bytě. BTW vysloveně se těším, až budu tyhle "Hejtry nesnášející děti a matky" prudit s tim svým - hodlám si to vychutnat 🙂 (stejně jako si užívám prudění hejtrů nesnášející legíny na velkých zadcích 😄 )

Tak dle mého je rozdíl, zda si jako soukromník pořádám nějakou akci - koncert, fesťák, kolotoče, den se zvířátky, jánevimcoještě... a nebo zda jakožto stát vlastním nějakou národní kulturní památku. V prvním případě je na pořadateli či majiteli, ať si dá vstup jaký chce. V případě druhém mi přijde přitažené za vlasy chtít astronomické vstupné. Naopak by v zájmu státu mělo být svoje občany vzdělávat a tedy mít vstupné rozumné. Ano, chápu - údržba něco stojí, ale chtít třeba 300 korun vstup do Terezína mi přijde jako zlodějina, když je to státem spravovaná památka. Nebo 300 korun za Karlštejn apod. Pro místní hejtry Vás uklidním, že já jsem zrovna ten typ, co ty prachy za památky klidně dá, ale rozumím tomu, že jsou lidé, pro které je dát 2 tisíce za rodinný víkend brutální zásah do rozpočtu a nemůžou si to dovolit, I kdyby to svým dětem rádi dopřáli trochu toho kulturního rozhledu

To mate jeden clanek na kazdy rok, ne? Jinak takovouhle blbost letos nemuzete vydat, vse v zahrade je o 2 az 3 tydny diky teplu napred. Ve skleniku uz salaty budu sklizet a ne sazet, redkvicky budu sklizet tak za cca 10 dni, kedlubny bufou tak za 2 tydny a hrasek uz je v zemi taky 3 tydny. Ovocny stromy zasazeny, brambory taky. Nechat to ma duben, tak nic nestihnu a vsechno se mi upece 😄 pocasi na kalendar zahradnika dlabe, musim pouzit mozek

Kouzlo těhle věšteb je v tom, že lidi v tom ty "předpovědi" hledají zpětně. Oni jsou ty věštby řečený v hádankách a obecně, že se na ně dá zpětně namontovat prakticky cokoliv. Kdyby opravdu dokázali předpovědět budoucnost, tak by Dianě řekli, ať do toho auta nesedá, lidem by 11. září řekli, ať nejdou do práce atd atd atd. A v tom je celej vtip a sláva Vangy, Nostradama apod 🙂

Já vždycky říkala, že nechci domů línýho chlapa - nemusí být zabezpečený, bohatý a vlastnit nemovitosti, ale hlavně aby nebyl línej, chodil do práce a neměl problém dělat domácí práce a práce kolem domu a to se mi splnilo 🙂 (s manželem jsem se dala dohromady na vysoký škole, takže fakt nebyl bohatej a pochází z normální běžný rodiny z malýho městečka) O práce se dělíme tak, že každej dělá to, co umí a nebo ho štve míň. Já třeba vařím, protože manžel prostě umí maximálně tak strčit hranolky do trouby 😄 (Snažila jsem se ho to naučit, ale je to marný 😄 tak mi alespoň u složitějších jídel pomáhá krájet, loupat a strouhat 🙂 ) a peru, protože mám různě choulostivé oblečení a nechci, aby mi to zničil 😄 On zase čistí kočičí záchod a vynáší odpadky (což bytostně štve mě 😄 ) o zbytek se prostě dělíme tak, jak je to potřeba - zametání, vytírání, nákupy (Na ty chodíme spolu vždycky) a tak 🙂 Těžký práce na zahradě dělá manžel, já se pak starám už jen o rostliny, seju a sázím. S věcma typu malování, skládání nábytku, natírání střechy, skládání dřeva a tak mu pomáhám ať je to rychleji hotový (I když tak 70% práce odvede on) apod. Prostě podle mě si máme vzájemně pomáhat, protože se respektujeme vzájemně a vážíme si práce, kterou ten druhý dělá. A když některé složitější věci děláme společně, rychleji je máme hotový a o to více společného času můžeme trávit 🙂

Ano, z biologického hlediska pořád dítě musí odnosit a porodit žena (ne, fakt ještě nikdo nevymyslel nádrže na pěstování dětí) Jakmile se narodí, tak pak je to o tom, s kým si dotyčná to dítě udělala. Společnost jí chlapa nevybírá, vybírá si ho ona. Dneska není problém, aby muž zůstal na mateřský a žena dělala kariéru. POkud chce být matka a mít uměleckou kariéru, ať je doma s dítkem tatínek. A zrovna umělecká kariéra (jako např režisérka) je s mateřstvím docela v pohodě v tom smyslu, že si prostě dítko v kočárku vezmu s sebou. Prostě ho nakrmím, když je třeba (Tu chvíli si dají herci kafe a prostě počkají) nebo cokoliv. A pokud si ho nechci brát do práce, může bejt doma otec. BTW s tou nemocí dětí, že je vše na matce - třeba mužští kolegové u nás v práci byli s nemocnýma dětma doma běžně nebo s nima šli k lékaři - prostě se střídali manželkama tak, jak to vyhovovalo zrovna jim a nikdo s tím v práci neměl problém. Vždy je to prostě o tom, s kým si to dítě udělám a jaký k tomu mám přístup (Bohužel i ve svém okolí často vídám přístup "Jsem s nim doma a starám se já, protože manžel by to nezvládnul" - pak ať se nediví, že se manžel nechce starat, když mu ani matka jeho vlastních dětí nevěří, že se dokáže postarat o dítě. A pak zase nechápu, proč si s nim to dítě dělala, když mu nevěří, ale to je na jinou diskuzi)

Nevím, proč by mi mělo být líto lidí, kteří už po třetí tento týden v hospodě sedí u pátýho piva a otevřené druhé krabičky cigaret tento den a s podobnými kumpány nadávají na to jak díky vládě, která všechno zdražuje a nemyslí na "Vobyčejný lidi" nemají jak dětem zaplatit obědy ve škole nebo jim nemůžou kopit nový zimní boty. Jedinej, koho je mi v tu chvíli líto je to dítě, že se muselo narodit podobnýmu omezenci. Pokud někdo opravdu nemůže pracovat (zdravotní důvody, vysoké stáří, invalidita apod) je to něco jiného (I když co si budeme povídat - spousta důchodců si za svůj stav může sama). Žiju tak, jak mi moje finanční situace dovolí, toť vše. Opravdu chudých lidí je v týhle zemi fakt málo a většinou jsou tito lidé skromní a nemají potřebu to nikde vyřvávat a snaží se jak mohou.

Tak ono, co si budeme povídat - v týhle zemi se má málokdo opravdu tak špatně, že nemá na jídlo nebo na základní potřeby. Většina těch remcalů, co nadávají na "vládu, EU, Kavárnu, Fialu Gatese a jánevimkohoještě" a na to, že nemají ani čím nakrmit děti sedí v hospodě s cigárem v hubě u pátýho piva už třetí den v tomto týdnu. Ale těmhle omezencům to nevysvětlíte 🙂

No, takhle vypadá dle mě definice nudnýho šatníku 😄 Nikdo neříká, že má každej vypadat jak od kolotočů v šílených barvách a vzorech, ale všechno jen basic střizích a bez nápadu? Dáte si nálepku "Nudnýho patrona bez fantasie" už jen oblečením. Jasný, pokud to vyžaduje mé zaměstnání, tak naprosto v pořádku, ale na běžné nošení? Nuda...

Já naopak lidem, kteří se nebojí být sví, fandím!! Ale možná to bude tím, že sama nezapadám vzhledem mezi běžnou společnost a jsem taky považována za lehkého exota 😄 Každopádně dotyčnému přeju hodně štěstí do budoucna a aby se neměnil a dělal to, co má rád a nenechal se společností odradit 🙂 A všechny remcali a pomlouvače poslal do patřičných míst. Stejně nejvíc pomlouvají a nadávají ti, kteří nikdy neměli odvahu vystoupit se svým pravým já na veřejnost a dají na názory okolí a společnosti. Prostě se bojí se projevit a svým způsobem závidí těm, kteří se toho nebojí. Prostě forma obranné reakce :)

To je divný, že ten typ "nevyskytujícího se muže" mám doma, tak se asi vyskytuje 😄 Ale je pravda - jednu "Vadu na kráse" má - neumí vařit, ale to mu ráda odpustím 🙂 Jinak výhoda takového "neexistujícího" muže je v tom, že si práce hezky zvládnete rozdělit spravedlivě a všichni jsou spokojení, protože nikomu nenastane po práci "Druhá směna doma" a nebo se ani jeden nebude jen "Flákat na gauči" - oba si udělají svůj díl práce a oba mají poté i svůj díl odpočinku a spokojení jsou všichni ;)

Já se otevřeně přiznám, že mám ze psů strach a nemám je tudíž moc v lásce (nicméně nikdy bych žádnému psovi neublížila - já chytam doma i pavouky a vynáším je ven). Nicméně pes je odrazem svého pána. Pes nemůže za to, že si ho pořídil ignorant. Klasický příklad je pes našich sousedů. Jen co vylezu na zahradu, ten čokl div nerozkouše plot, jak na mě štěká jak šílenej. Sousedům je to uplně buřt (problém je ten, že předchozí majitelé na zahradu prakticky nechodili, tak hafánek "není zvyklej"). Štěká i v baráku klidně hodinu v kuse. Když je přes léto na zahradě i přes noc, štěká na cokoliv klidně ve 2 v noci. A sousedům je to stále úplně buřt - psi prostě štěkají... Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy se nedivím lidem, že tráví psy (neschvaluji to, jen se tomu nedivím), protože mám sto chutí toho psa otrávit něčím taky, když už několikátou noc po sobě nespím. Takže ten pes za to nemůže, že má páníčky kr*tény sebestředný. Stejně tak nesnáším, když ke mě takovej hafan přiběhne venku a majitel z dálky zvesela šveholí "On je hodnej, on Vám neublíží, jen se chce pomazlit" a na moji námitku, že mam strach ze psů reagujou "on Vám neublíží, nebojte. Je to miláček" - to mam pak sto chutí trávit toho majitele. O tom, že mi takovej pes zasviní oblečení ani nemluvím. Takže ano, nemám problém s vychovanými pejsky. Mám problém s ignoranty, kteří své psy spíš nevychovávají (Jak se často vidí u malých plemen). Já jsem osobně kočkař (a ano, taky nesouhlasím s názorem, že kočky patří ven - ty podle mě patří domů, ale to je na jinou diskuzi)

No, osobně si myslím, že na tom něco bude (resp ono "generační trauma" se nepřenese nijak záhadně - jen kopírujeme vzorce chování našich rodičů v kombinaci s naší povahou) Nicméně!! Máme vždy 2 možnosti - buď tomuto "generačnímu traumatu" podlehneme - tzn budeme opakovat naučené vzorce chování, které nám předali naše rodiče... a nebo jim ukážeme prostředníček a budeme si to dělat po svém. Ta možnost je tu vždycky - kouzelné slovíčko "Chovám se jako kr*va, protože se tak chovala moje máma, moje babička a vlastně je to proto, protože v minulosti byla válka, protože nevim co, tak je to normální. Se s tim smiřte všichni, já za to nemůžu" je snadné. Já mám zase jiný příklad v rodině - mojí mamku tak s*alo, jak se chovala její máma (moje babička) a další ženy v rodině po této linii, že se prostě rozhodla se chovat ke svým dětem a rodině úplně opačně a dodržuje to celý svůj život. Takže ano, je to otom se rozhodnout, zda tomu "Generačnímu traumatu" podlehnu (Ta jednodušší možnost) a nebo si prostě řeknu "udělám si to po svým" a ukázat všem prostředníček. Holt se může pak u někoho stát, že se s ním přestanou další členové rodiny bavit (Naštěstí není případ mojí mámy, ale rozbroje ze strany babičky jsou tam do dneška kolikrát) ale zase - nestojí to pak za ten životní klid?

No, za a) tohle je chyba jednoznačně mladíka za přepážkou. Měl dotyčné předbíhače poslat do háje. Pracovala jsem chvíli na poště a tak vím, že prostě to jde - řvát můžou jak chtějí, ale pravidla jsou pravidla (Nicméně za nás se v tomhle směru vždy naše vedoucí postavila - nemáš číslo? Tak si jdi ječet klidně na nejvyšší vedení). Za b) lidi, co si myslí, že je tohle vymyšlený nikdy nepracovali s lidma - drzí předbíhači jsou jen slabej odvárek toho, co lze všechno zažít 🙂 Nicméně ono se ozvat není vždy tak jednoduché - já jsem kolikrát spíš v šoku, čeho jsou lidi schopný, než že bych pohotově reagovala. Já si takhle pamatuju na jednu vtipnou historku s předbíhačem - stála jsem s manželem u samoobslužných pokladen v obchodě. Uvolnilo se místo a tak se rozejdu a náhle to přede mě fikne důchodce (ano, najednou umí vyvinou neuvěřitelnou rychlost a mrštnost 😄 ) tak se nadechuju, že mu něco řeknu nakvašeně a manžel mi položil ruku na rameno se slovy "Klid. Jen ho nech - stejně brzo umře, tak má proč spěchat" 😄 No, lidi kolem mrtvý smíchy a dotyčnej hodil takovej pohled, kterej by zabíjel, ale byl zticha :D

Jojo... jsem akorát těhotná a jakožto vyplašená z neznámého jsem si ze začátku různé informace googlila. No, co jsem tam našla, tak mě akorát vyděsilo - něco jako Vás, tak jsem to řekla manželovi a s vážným výrazem jsem prohlásila: Pokud mi takhle hrábne, zabij mě... Podle mě ale takhle mluví lidi, co už nějak narušený byly před těhotenstvím a dětma, jinak netuším. Zatím se na mé mentální kapacitě těhotenství neprojevilo tak počkáme, jak se to bude vyvíjet dál 😄 Ale jedno ví jistě - na mama weby už nikdy nezamířím...

O víkendu jsem byla ve Vratislavi. Pokud máte rádi lidské sardinky, kdy Vás dav odnese z jednoho konce na druhý a jediný, co vidíte, je zadek ostatních lidí, tak doporučuji. Neuvěřitelný množství lidí. Až když jsme tam přišli znova "Po zavíračce" - někdy před desátou, se tam dalo relativně projít. (Oficiálně jsou trhy do 21:00, ale dokud jsou tam lidi, do tý doby tam jsou i stánkaři). Následující den jsme se ještě jednou prošli "Před otevíračkou" před desátou a taky to relativně šlo. Nicméně znechutilo mi to Vánoční trhy na 10 let dopředu. Ani tu "Vánoční atmosféru" si tolik neužijete. Určitě doporučuji jít se spíš projít po městě než na trhy - výzdobu mají v širokém centru a mají fakt hezky nasvícený kostely.

Tohle "hejtění" Vánoc nějak nechápu. Já jsem toho názoru, že "jaký si to uděláš, takový to máš". Jestli někoho baví vysmejčit byt a naleštit i ten nejposlednější lapač prachu, je to jeho věc a ne moje. Jestli někoho baví napéct 20 druhů cukroví, protože "Co by na to řekla Máňa od vedle", je to jeho věc. Jestli někdo si škube vlasy stresem, zda má dost nazdobenou domácnost, protože "Bez mega stromku, tuny dekorací a blikajícího baráku by to přece nebyly Vánoce", je to jeho věc. Stejně tak mě nedojímají příběhy "Půjčíme si na Vánoce, protože musím ohromit sousedy tím, že jsem dětem dal drahý mobily a manželce norkovej kožich" - opět je to věc dotyčného. Já si Vánoce užiji opravdu v klidu a v pohodě. Těch pár drobností, kterýma se v rodině obdarováváme objednám z internetu, napeču pár oblíbených druhů cukroví a rozdám v rodině, ozdobím si stromeček a čau - fakt nesoutěžím s ostatníma v soutěži "Co nejvánočtější Vánoce" a s klidem mám doma bordel 😄 Takže pokud se někdo chce hoinit, je to jeho věc - já se toho odmítám účastnit včetně soutěže "Kdo nejvíc zhejtí Vánoce" :)

Mě přijde, že tohle "žena neumí řídit a parkovat" je jen předsudek. Jak pozoruji, řídit a parkovat neumí spousta lidí bez rozdílu pohlaví. Já třeba umím parkovat lépe než můj manžel - ráda vyprávím, jak jsme zastavili na dálnici na benzince (řídil zrovna manžel) a bylo tam jedno jediné místo k zaparkování a to ještě podélně. Manžel se jal parkovat, nešlo mu to, zkoušel to asi na 5x a když jsem mu jen chtěla poradit, jak se má natočit, tak mi vrazil do ruky klíče se slovy "Tak si zaparkuj sama" - tak jsme vylezli, já si sedla na sedadlo řidiče a zaparkovala jsem na první pokus - no, pobavili jsme celé osazenstvo benzinky kolem 😄 Takže ne, není to o ženských, co neumí parkovat, ale o lidech, co neumí parkovat a bojí se provozu 🙂