Manžel mne kdysi uhranul svým podmanivým vzhledem, jakožto sportovec, vysoký, urostlý muž plný energie, síly, ba dominance si mne snadno získal. S dětmi a zodpovědností však ubývalo sportu a přibývalo hodin v sedavém zaměstnání, aby nás uživil. Byl unavený, kila přibývala, svaly ochabovaly, byl z toho frustrován, čím více byl nejistý sám sebou, tím více žárlil. Já ho zrovna moc nepodpořila, unavená z péče o malé děti, a svůj vzhled, jsem ho jako muže opomíjela a tak nastal ubíjející stereotyp, sex jednou do měsíce byl vlastně hodně. Na mužovy 35. narozeniny přijel švagr. Jeho, rodinnými starostmi nezatížená, přesná kopie. Samý sval a šlacha, nešetřil vtípky, rozkošný přízvuk, energií přímo sršel. Alkoholem se nešetřilo, pili jsme a bavili se, manžel, jako obvykle, odpadl. Obdobně ubývalo i další společnosti, dokud jsem nezůstala na naší zahradní párty jen já a švagr. Měla jsem dost upito a rozjetá a nevyřáděná ho vyzvala k tanci, on neodmítl. Sotva se mne letmo dotkl, zastavil se mi dech a projela mnou horkost a snad ještě dřív než jsem se nadechla znovu, mne projížděl i on... na trávě, pod hvězdami, dlouze a intenzivně, v tu chvíli jsem ani nevnímala, že to není můj muž, bylo to prostě úžasné, pohlcující a nic mne nezajímalo... ráno jsme si to chtěli vyříkat, že to byla chyba, že to nesmíme opakovat, ale zvrtlo se to v rychlovku na záchodě.. no a tak je to teď pořád... 😄
Ty jojo! To musela být teda oslava. Jak blesk z čistého nebe oba dva zamilovaní (Jak to víte? Si o tom povídáte?)! Doporučuji si to s ním, co nejdříve, rozdat a zkusit vést dvojí život. Buď záhy zjistíte, že to byla teda pěkná pitomost, že tak dokonalej není (což mimochodem není, když bez uzardění přefikne bratrovi ženu) a vrátíte se pokorně do manželských vod a nebo zjistíte, že to teda je fakt sakra vono a Váš muž dostane šanci najít si ženu, která ho bude milovat. A nebo máte ještě třetí možnost, přestat fantazírovat o nesmírné lásce mezi Vámi a švagrem, dát si studenou sprchu, podívat se na švagra kriticky, najít chyby ( a jasně, že je najdete ) a místo toho, abyste se oddávala myšlenkám na jeho úžasnost se chvíli budete soustředit na jeho negativa. Začít můžete u charakteru 😄 No a u manžela opačně, tam se zas vy...te na chyby a hledejte ta pozitiva.
Žádný recept nechutná každému. Ale jestli něco pomáhá pak je to víra. Dnes (nebo včera?) jsem vyslechla v rádiu rozhovor s maminkou adoptovaného dítka s vážným onemocněním kůže (ichtyóza?). Byl to skutečně emotivní rozhovor s ženou, která se narodila do věřící rodiny a život jí připravil nejednu zkoušku. Ta se svěřila, že vztah s jejím mužem si museli poctivě odpracovat, že to skutečně nebylo snadné, ale že nyní je za to všechno nesmírně vděčná. Rozcházeli se, scházeli, ublížili si, odpustili. To, co je k sobě vždy zas přitáhlo byla ta víra v cosi víc (Pána Boha?), v sílu osudu.
Já a můj hrdina nevěříme v Boha, možná trochu v osud, ale věříme sami v sebe, sami sobě, jeden druhému, žádné těžké zkoušky nás, zatím, nepotkaly a taky jsme za sebe velmi vděční, ooo, jak moc, úplně nás děsí s kým musí / se snaží žít druzí... 😄
Taky mám tři děti. Naštěstí pro mě, ale i pro ně, používám i hlavu a tak je mám s mužem, samostatně myslícím a zodpovědným.
Vám už nepomůže nic, pozdě bycha honit. Doporučuji společně odchovat ratolesti (když jako táta funguje) a pak své cesty rozdělit, tedy pokud netoužíte po tom starat se o děcko celý život, ehm, tedy vlastně spíš o starého nesamostatného dědka, že. Otázkou je zda to bude finančně reálné, ale třeba by se mohl chtít nastěhovat zpátky k rodičům. Doufejte, že než zemřou, se ho ujme nějaká zachránkyně raněných zvířátek a on tak nepojde hladem a nežízní (chlastem) 😄 Jinak ho budete mít na svědomí, jednou jste si ho vzala do péče a pak ho odložila, jeho rozpad půjde na Vaši zodpovědnost 😛
Nebo se ještě můžete zkusit hecnout a probrat ho přes postel, probudit v něm trochu chlapa hormonálním nabuzením, ale kdybyste tohle uměla, tak už jste to dávno použila.
Milá tazatelko, pro mne jste alternativní až dost. A už jen z Vašeho dotazu bych neměla pranejmenší chuť s Vámi trávit čas. (Ačkoliv to asi skoro s nikým, jsem totiž dost asociální. Ale zas mi přišlo žvatlání mých vlastních dětí rozkošné, pakliže tedy nenasadily mód zaseknutého kafemlejnku.)
Ale přesto odpovím: Ano, šanci máte, šance umírá jako poslední 😛
Na základní škole mi třídní paní učitelka říkávala... "Ty máš ten pohled na svět moc rozumnej, na dospělost máš času ještě dost."
Teď se, zejména tady, dvacet let po základní škole, nezřídka dovídám, že jsem pořád jak děcko, naivní, se vším hotová a tak vůbec nějak divně věčně nedospělá...
Že bych s věkem poslechla paní učitelku? 😛
Vždyť má pravdu, ten pan Hudec. Je to peklo. Nebavíme se teď o lidech v náročných léčbách, o lidech s prokazatelnou hormonální poruchou, ženy v menopauze, co přiberou 15 kilo (ale jinak jsou stále fit) a nevím čím vším ještě...
Kolem sebe vídám čím dál tím víc vypasených (ne plnoštíhlých, ale tlustých!) mladých holčin i kluků. A kdyby jen mladých, těch rosolovitých dětí! Kulatá záda, paťaté nohy, třesoucí se pupek, svaly nenajdete, ale brambůrky to v parku zapíjí sladkou limonádou, ti starší do sebe cpou energy drinky... do prčic.. proč? 😄 V osmnácti by měli energie na rozdávání, kdyby jen trochu racionálně jedli.
Znám lidi, co jsou dost rostlí, macatí, ale zároveň jsou silní a pohybliví, prostě mají jen fortelný typ postavy, ale v držení těla a chůzi vidíte, že jsou to zdraví lidé.
Nekvalitní strava, cukry po litrech (v nápojích), žádný pohyb, ale sebevědomí až na půdu (nejspíš stejně falešné jako jejich strava). Cukrovka, srdeční choroby, zátěž pro klouby. Prášky. Prášky na prášky (potlačení vedlejších účinků těch prvních prášků). Jo, ony ty české selky bývaly krev a mlíko, ale taky celý den dokázaly přehazovat seno na poli a nefuněly na třetím schodu.
Když může jet na několik týdnů s partou na trip po Asii, proč by nemohl vzít jeden víkend partnerku do Benátek, jiný do Paříže, do Londýna... Udělat jí tu a tam komentovanou prohlídku města, s romantickou večeři ve vyhlášené restauraci, procházkou po památkách, pěkným hotýlkem...
Jo, aha, že je to sobec a ona je mu úplně šumák? To pak jo, proč by se snažil 🙂
"Když řídím já, tak mi do toho pořád mluví."
a) skutečně jezdíte hrozně a on si nemůže pomoct
b) nemůže si pomoct
V prvním případě se snažte jeho připomínky zpracovat a poučit se. V druhém případě zastavte a nabídněte mu, že buď oželí své připomínky, nebo půjde pěšky.
Nevím kolik je Vám a kolik jemu, ale pakliže nekujete železo dokud je žhavé, tak se s ním bude pracovat už jenom hůř a hůř a i jeho otravné až nepříjemné řidičské zvyklosti budou gradovat. Je to člověk, ne zvířátko, může - měl by - se svými negativními projevy chování pracovat. Stačí, aby sám chtěl. Vy mu v tom chtění můžete akorát pomoci úlevou, motivací. Pokud bude mít prázdný pytlík, bude i jeho chování uvolněnější, klidnější. Rozhodně nemá smysl tropit hysterické scény a vytvářet dusno. Ruku na srdce, jak pravidelně odčerpáváte jeho přebytečnou energii procítěnou souloží?
Jako puberťačka jsem byla vysoká, velmi štíhlá a ňadérka byla pevná dmoucí. Nesnášela jsem jednodílné plavky, když se natáhly na mojí délku, zařezávaly se mi do.. ehm.. nejen hýždí a prsa mi zkrompresovaly na placku. Kdyby byly nějaké, které na sebe nemusím vyšponovat, pak bych jim šanci i dala, ale za mě: jednodílné = horor.
9
Sledujících
0
Sleduje
9
Sledujících
0
Sleduje
Hohooo.... takových emocí, to mi dělá radost 😄 pobouření z rozvinutí příběhu, znechucení ze sexu na záchodě... Inu, většina hajzlíků prostě vypadá dosti vágně, i když jsou nakrásno vypucované. Nicméně záchod v rodinném domě tazatelky je prostorný, světlý, s velkým umyvadlem a zrcadlem, na podlaze z leštěného mramoru leží sytě zelená předložka vysoké gramáže ( kolekce Osman Lafita), na okně voní v plechovém květináči levandule a že je někde v rohu keramická mísa v ceně cirka 20 tisíc zakrytá běloskvoucím prkénkem v antibakteriální úpravě si ani nevšimnete 😄 ( mimochodem viděla jsem dost bytů, domů, chalup, chat.. a tak vím, že naše wécko je přijatelnější než řada cizích ložnic 😛 )
3 odpovědi