Jak ta dáma může s nezakalenou myslí věřit, že má šanci v průmyslu konkurenčně přehrát s astronomicky drahou zelenou politikou hráče spalující levné uhlí, co se jí smějí do obličeje, jak je hloupá. Čím více se bude na sílu tlačený Green Deal EU prodražovat, tím více uhlí budou jinde spalovat, aby evropský průmysl konkurenčně dorazili. Nějaká cla na čínské to či ono podřezávání si vlastní větve nevyřeší. EU má směšně děravý kabát, který profukuje oběma směry. S Ruskem se bude obchodovat stále, stejně jako Čína bude dál tlačit do EU svůj obchodní vliv. Jediné, co by mohl Síkela pro EU udělat, je vzít těch sedm biliónů a zkolonizovat v Africe alespoň část oblastí se strategickými nerostnými surovinami a vytěžit je pro EU. Na to ale nebude mít koule. Dáma je nemá už od narození, takže od ní se nedá očekávat nic jiného, než hyperkorektní politika směřující k dalšímu evropskému fašismu, chcete-li, k jinému totalitními uspořádání s centrálním řízením shora. My jsme byli v podstatě vždycky lokajem někoho, snad až na ojedinělé panovnické výjimky, a v tomhle směru nás jiná budoucnost těžko čeká. Jsme malí a bez pěstované národní hrdosti.

Ono by úplně stačilo, aby politici neměli automatický mandát na zadlužování země, ale pokud by chtěli úvěr pro krytí schodku rozpočtu nad nějakou částku, řekněme v nižších desítkách miliard, museli by o souhlas požádat v referendu. to by je nutilo přemýšlet, co u voličů mohou obhájit, a co už ne. Vůbec netvrdím, že dělat rozpočet pro tak komplikovanou strukturu, kterou stát je, je něčím jednoduchým. Stejně tak chápu, že součástí politické kultury je kupování si voličů, ale pokud se tak začíná dít na obří mnohagenerační dluh, neváhal bych takové konání označit za vlastizrádné. V okamžiku, kdy se překročí hranice solventnosti a přestaneme být schopni své dluhy splácet, v tom okamžiku se staneme vazalem věřitelů, což se rovná ztracení svobody a vlastní identity. O tohle se tu hraje, nikoliv o snížení dnešního bezprecedentního blahobytu, který má v případě utažení opasku pro snížení deficitního rozpočtu do chudoby hodně daleko, ale při zadlužování pro povolování opasku velmi blízko.

Celý život pracuji ve službách a z mého standardu poskytovaní služeb palubní personál na celé čáře selhal. Navíc nevážit si klienta, nemluvě o movitém s potenciálem zvyšovat tržby, je za mne důvod i k výpovědi. Přitom stačilo postarat se o ochranu kabelky a klientku tak utvrdit o kvalitě a úrovni poskytovaných služeb. To, že klient nemusí vše domyslet do posledního možného i nemožného detailu je přeci zcela normální a lidské. Takže když se ocitne v problému, tak mu jako poskytoval služby pomohu problém s úsměvem na líci operativně individuálně vyřešit a startujeme dle plánu. Ale ne, co bych se namáhal. To se raději budu nejdříve desítky minut s klientem dohadovat, zdržím letadlo o hodinu se souvisejícími přímými i nepřímými škodami a na zoufalou bezradnou klientku zavolám ochranku, aby ji vyvedla z letadla jako nějakou teroristku.

Jako malý jsem byl pěkný raubíř a babička mi vždycky říkala, abych druhým nikdy nedělal nic, co mne samotnému by se nelíbilo, kdyby mi to druzí dělali. Vcelku moudrá slova, ale jak jsem dospíval, přišlo mi tohle moudro až moc pasivní, tím "nedělej". Takže od té doby se držím své upravené verze: "Dělej druhým to, co bys rád, aby druzí dělali tobě." Takže lidmi nepohrdám a jsem připraven podat pomocnou ruku kdykoliv a komukoliv, když vidím něčí potřebu. A o tom jsou nejenom služby, ale život jako takový.

V našem vztahu oba máme mobily vzájemně přístupné. Já se za celých pět a dvacet let neměl potřebu do jejího podívat a pokud se do mého podívala má žena, je mi to fuk. Prostě žiji tak, abych se za svůj život nemusel stydět před ní, ani před kýmkoliv jiným. To samé platí o kabelkách, peněženkách, mailech apod. A stejný přístup mám k dětem a k jejich soukromí. Učím je, jak důležité je získávání si důvěry a pokud ji nenaruší něčím, co by je ohrozilo, pak jako rodič nikdy nebudu mít potřebu vstupovat do jejich soukromí hlouběji, než mi sami v důvěře budou nabízet. A musím říci, že se mnou jako s otcem ve svých nácti a ceti sdílejí tak osobní dívčí věci, že bez opravdu hluboké vzájemné důvěry by to šlo asi těžko. Toho si vážím opravdu mimořádně. Jo, a v zájmu prevence neočekávaných událostí, vždy při návratu z nějaké cesty, se na začátku D8 své ženě hlásím, že už jsem na dálnici a blížím se domů 😉. Slídilstvím se nevěře stejně nezabrání a jedinou prevencí je pěstování kvalitních rodinných a partnerských vztahů. Jen blázen by chtěl sklízet jinde, pokud má přímo doma úrodnou zahrádku. Ale bez péče se z každé zahrádky jednou stane neúrodný úhor. Tak to prostě v životě chodí.

Nárůst agrese a riskantních manévrů na našich silnicích je logickou reakcí na nekonání policie a především dálniční policie u přestupků, kterých se v hojné míře dopouštějí řidiči, obecně nazývaní levopruhaři a střdopruhaři a ti, kteří bezdůvodnou pomalou jízdou ohrožují bezpečnost a plynulost provozu. Tak to prostě je. Dokud budou hrát prim pouze radary a dalekohledy na bezpečnostní pásy, tak budou naše silnice a dálnice čím dál tím více nebezpečnější. Za tenhle bordel může jednoznačně policie. Kdyby začala tvrdě postihovat tyhle přestupky, provoz by se zklidnil a zrychlil.

Také nejsem zastáncem kapesného a už vůbec ne za prospěch nebo domácí práce. Děti je třeba naučit, že vzdělávat by se měli především kvůli sobě, nikoliv kvůli učitelům, rodičům a už vůbec kvůli sbírání dobrých známek. A pomáhání rodičům je věcí vzájemné podpory a silného sociálního pouta, řekněme "lásky". Když jsem byl já dítětem, kapesné zvykem nebylo a když jsme chtěli nějaké ty kačky, tak jsme s kárkou objížděli domácnosti a poptávali starý papír do sběru, nebo jsme po ulicích sbírali zálohované lahve apod. Kdo máknul měl, kdo nemákl neměl. Naučilo nás to rozumět hodnotě peněz. Svým dcerám kapesné nedáváme také. Jsou zaopatřeny vším, co z našeho pohledu potřebují. Pro vše ostatní jim otevíráme příležitosti si peníze vydělat už od útlého dětství, protože díky našemu drobnému rodinnému podnikání tu možnost máme. Vždycky měly možnost v našem kadeřnickém salonu pomoci např. s utíráním prachu z produktových stojanů a s postupem věku i s dalšími pracemi. Samozřejmě, že jim rádi nepravidelně přispíváme na návštěvu poutě, školní výlety, tábory a podlehneme i jejich krásným očím v obchodech. Když jim to ale nestačí a chtěli by více či něco lepšího, mají možnost si vydělat a zbytek si doplatit ze svého. Sice občas bubákují, když vidí u kamarádek že ony dostávají vytoužené bez zásluh, ale to k této cestě patří. Jednou na tom budou finančně lépe, než ty jejich kamarádky co jenom snadno dostávají. O tom vůbec nepochybujeme. Už teď dospívají v báječné ženy, na které mohu a rád jsem hrdý. 🙂

Sice zdaleka nejsme v takové vatě, jako Zamani, ale našemu drobnému rodinnému podnikání se daří dobře a ve zcela podobném duchu vychováváme i naše dcery. Kapesné od nás nikdy nedostávali. Mají od nás vše, co považujeme za nezbytné a pro uspokojování svých blahobytných nároků jim vytváříme příležitosti si vydělat. Sice občas bubákují, když vidí u kamarádek pohodlnější přístup k penězům, ale to už k tomu poznávání hodnoty peněz také trochu patří 🙂. Jediný rozdíl v přístupu se Zamanim máme, a to v přístupu k případnému dědictví. Náš majetek je pro mne a ženu pojistkou důstojného podzimu života. Pokud se naše dcery zaslouží o jeho dobrou správu, tak nám bude dopřán hezký podzim života díky našim dcerám, kterým následně vše rádi odkážeme s vědomím, že jednou tyto hmotné statky zajistí ve stáří i je. A když se nepřičiní, v pohodě si to své pracně vybudované zvládneme na stará kolena rozfofrovat sami 😄.

Problémem finančně negramotných je plno reklam kam se podíváš co líbivě propagují spotřebitelské úvěry, aniž by, tak jako např. u cigaret, bylo povinně poukazováno, že úvěry nejsou pro chudé, tj. pro ty, co nemají dostatečné silné a stabilní zdroje příjmů, ale primárně pro majetné k akceleraci rozmnožování jejich investic. Stejně tak je velkou chybou, podle řady komentářů, že v manželství není třeba souhlas obou partnerů pro uzavření smlouvy o úvěru, jehož plnění ze zákona dopadá na oba manžele, nikoliv pouze na toho, který smlouvu o úvěru podepsal. Dlužit by měli pouze ti, co jsou podepsání na smlouvě. Stejně tak logicky zní, že dluhy by se měly splatit celé. Pokud ale věřitelé půjčují bez prověřování solventnosti kde komu, mělo by to být i jejich rizikem, což zní logicky také. Ono, pokud by nezodpovědní věřitelé, co na půjčky lákají nízkopříjmové, při oddlužování nedostali vůbec nic, by nakonec vedlo k méně exekucím a k méně osobním bankrotům, protože by si sakra začali rozmýšlet, komu půjčí a komu už raději ne. Sice by na to doplatila část střední třídy balancující na pomezí solidnosti příjmů, nicméně i ta je v podstatě rizikovým dlužníkem, co o svojí solventnost může snadno přijít ztrátou pracovního místa, neschopností stabilně držet vyrovnaný balanc průběžným navyšováním příjmů s růstem spotřebitelských cen a životních nákladů jako takových. Možná to zní tvrdě, ale půjčky opravdu nejsou pro ty co v ruce otáčí každou korunu a počítá, aby vyšel od výplaty k výplatě, obzvláště pak u spotřebních věcí, dárků, dovolených apod.

Reaguji jenom na titulek. Jako by život v luxusu měl být nárokovým právem. Navíc, pro někoho je luxus jednou za čas vyvést děti do Mekáče, pro jiného je začínající známkou luxusu stometrová jachta. Všichni žijeme od výplaty k výplatě a ti finančně gramotnější zvládnout něco oddělovat na investice. Někdo sice pro výplatu dře u pásu bez možnosti si odskočit na záchod, a někomu stačí jenom počkat na pravidelnou rentu z dobrých investic. Nicméně všichni bez rozdílu vyžijeme jen tak tak 😉.

Pro všechny odkazujících na odlehčovací služby. Dvacátým devátým rokem se doma starám o sestru v kómatu a před pár měsíci jsem si chtěl dopřát se svojí ženou 4 dny dovolené a splnit její touhu vidět na vlastní oči květinové slavnosti v Holandsku. Všude mne odmítli, protože jsem chtěl jenom 4 dny a všichni dotázaní preferovali dlouhodobé kontrakty. Zaplatím klidně cokoliv. Je nám líto, 4 dny ne a není to o penězích. Navíc máme čekací lhůty kolem půlroku a vy to potřebujete rychle. Přitom šlo jenom o přebalení dvakrát denně a dát ji najíst a napít. Takže nabídka sice je, ale dostupnost těžce výběrová na straně poskytovatelů.

Pokud by tu byl zkušený ošetřovatel z okolí Lovosic, který by byl ochoten v září na dva týdny docházet ráno a večer k nám domů a pomoci s péčí o sestru mé druhé zaskakující sestře s bolavými zády, budeme rádi za ozvání. Na odměně se určitě domluvíme 🙂. Moc by nám to pomohlo. Tel: 774 427 737

Aby se mládí neosypalo z tykání od generačně starších. Není to o neúctě, ale o mindrácích dnešních mladých. A třeba také i o respektu k stáří. Proč by mi mělo vadit, když mi generačně starší potyká a nemyslí to ve zlém? Proč bych měl mít problém takového člověka respektovat a proč bych se měl kvůli tomu cítit dotčen, nebo snad dokonce uražený? Pokud jsem emocionálně vyzrálý a vyspělý, pak mi v dobrém může tykat kdo chce. Na druhou stranu vykání z cucáka dospělého a váženějšího neudělá 😉. A to, že pacienti tápou u mužů na pozicích zdravotních sester je z pohledu historických stereotypů zcela očekávatelné a nejsou tak ani problémem pokusy pacientů ten vžitý stereotyp uchopit svými dotazy, jako nepochopení těch dotazů u dotazovaných. Ten klučina by se měl místo stěžování si zamyslet v prvé řadě nad sebou samým. Zdravotní personál by měl především disponovat obrovskou empatií a pochopením. To je pro pacienty mnohdy víc, než sebelépe odvedená práce se studeným čumákem.

Jak pravil Vlasta Burian v jednom svém filmu. "Nedůsledná důslednost je horší než nedůslednost." Současně platí, že když tasíš zbraň, musíš být rozhodnutý ji také použít s veškerými důsledky. Na nedůslednou důslednost a neochotu platit cenu za použití tasených zbraní EU jednou škaradě doplatí. A tohle není problém jenom Německa, ale všech zúčastněných na straně západu. Přitom by politicky stačilo jenom rozhodnout o odebírání podnikatelských licencí všem, kteří porušují sankční zákaz obchodování s Ruskem, ať již na přímo, nebo přes "neutrální" prostředníky. Tohle je prostě špatně.

Nechápu, že po nich rovnou nevypálí. Nereaguješ, tak jsi neznámou hrozbou nad naším územím kterou sundáme z nebe.

To, co mi chybí jako logická protiváha je sdělovat ochotu ukončit válku za podmínek UA Rusku ve stejné frekvenci, jako to činí Moskva, aby ten malý Napoleon nebyl jediný, kdo přichází s konkrétními nabídkami. Navíc by spojenci měli dát jasně najevo všem těm zmíněným rozvojovým zemím, co už tahle válka chudáčky unavuje, že je pouze jejich věcí, jestli svojí budoucnost vidí v obchodování s izolovaným Ruskem, nebo hledat u spojenců UA rozšíření vzájemného obchodu pro vykrytí výpadku obchodování s Ruskem. Tohle není válka víry ani ideologie, ale výhradně ekonomická. Rusku nejde o nic jiného, než o Azovské i Černé moře a energetiku s nerostným bohatstvím západní Ukrajiny, aby si otevřel nové obchodní možnosti. Nic jiného v tom není. Rozhodně ne ochrana Rusů na území Ukrajiny. To, že se dnes spojencům podpora těžce prodražuje je jenom a pouze vinou váhavosti v samém počátku tohoto konfliktu, ať již nic neděláním po anektování Krymu, tak neposkytnutím účinných zbraní po vstupu ruských vojsk na další území Ukrajiny, kdy bylo velmi snadné diletantskou ruskou armádu zamést jak špínu z podlahy a hnát ji po Kerčským mostu jak spráskané psy až Putinovy na práh jeho dveří., To by byl jasný signál pro Rusko, že takové válečné choutky tady nikdo tolerovat nebude. Tady se ale jenom diskutuje a čeká, až si Putin ve vojsku sjedná pořádek a dozbrojí svojí zastaralou a neudržovanou techniku novými zbraněmi ze Severní Koreje, Iránu a Číny, i když ta se tváří, že já nic, já mírotvorce. V tomhle je obrovská slabost Evropy a jednou se nám tohle politikaření šeredně vymstí.

Mohamad by si měl srovnat v hlavě, že je především hostem v něčím domě a podle toho by měl projevovat úctu ke svému hostiteli. Hostiteli bych doporučil, nevděčníkům, jednoduše zrušit povolení k pobytu a nechť se vrátí odkud přivandrovali a nebo nechť si jdou někam, kde budou svojí mentalitou kompatibilnější s domácími. Muhamadovi zjevně uniká, že evropská prosperita byla a stále je postavena na pracovitosti a celoživotním vzdělávání.

K té pokutě za předjíždění bych ji šoupnul ještě měsíční distanc od volantu za vjetí do toho zúžení na prasáka a další půl roku za přejetí plné čáry dočasného značení. Dneska za volant z personálního zoufalství pustí kde koho sebraného z ulice.

Daň z nemovitosti si většina zdejších kritiků vykládá špatně. Nejde o danění již zdaněného nebo vytahování peněz z našich kapes. Jediné co na této finanční položce je špatné, je její název "Daň z nemovitosti". Ve skutečnosti se jedná o poplatek za obecní infrastrukturu a služby, kterou ty naše nemovitosti využívají. My si postavíte na svých parcelách domy, ale obec nám k ním postaví a následně udržuje chodníky, příjezdové komunikace, veřejné osvětlení, provozuje pro naše děti rodinu školku, školu, kulturní zařízení, nějaké to dětské hřiště, sportoviště, vysází a udržuje zeleň pro příjemné životní prostředí, ....... . O tom tom ta "daň z nemovitosti" je. Není to daň v pravém slova smyslu, ale poplatek obcím za služby, které vedle životního komfortu obyvatel mimochodem výrazně ovlivňují i tržní cenu našich nemovitostí. Dva identické domy s identicky velkou parcelou ve dvou bezprostředně sousedících obcí nikdy nebudou mít stejnou hodnotu, pokud jedna obec do infrastruktury a komfortu žití investuje, a druhá obec na to peče. Přispívat do obecního rozpočtu na tyto věci je o mravní i ekonomické vyspělosti vlastníků nemovitostí a vedle plateb tohoto poplatku mnozí z nás svým obcím přispíváme i nad rámec této povinnosti dle našich možností. Někdo pomůže s údržbou, jiný s kulturním a sportovním vyžitím, někdo finanční či věcnou podporou dobrovolných hasičů či místních sportovců, ... . O tom to je. O mentální a mravní vyspělosti 😉.

Pro osm pasažérů bývají motorové čluny tak od 8 metrů délky a hotelová loď předpokládám plula pod radarem, na kterém osmimetrový člun křížící její osu plavby musel být indikován i bez radarového odražeče. Takže pozorný kapitán či kormidelník věnující se své práci mohl vyslat alespoň zvukový varovný signál malému plavidlu pro odvrácení kolize, i kdyby malé plavidlo nebylo z řady možných důvodů vidět. Faktem je, že loď velikosti té hotelové nemá šanci změnit směr plavby a ani zastavit kdo ví jak rychle, takže, jak už tady někdo napsal, bych to také šacoval na nedbalost kapitána malého plavidla. Ono málokdo si uvědomuje, že i na malých neckách je vždy daný kapitán s veškerou právní zodpovědností za vedení plavidla a posádka je mu bez výjimky plně podřízena. Např., pokud si rodina na dovolené půjčí motorový člun, třeba i bez nutnosti vlastnit oprávnění VMP, kapitánem se automaticky stává osoba zapsána ve výpůjčním protokolu a je plně zodpovědná za bezpečnost lodě, posádky a !!! dodržování plavebních předpisů !!!. Tohle si málokdo z rekreačního užívání plavidel uvědomuje. A ještě jedno poučení plyne z podobných nehod. I na menší motorové čluny dává smysl investovat minimálně do kvalitních pozičních světel a především do kvalitních radarových odražečů, v lepším případě pak do výrazně dražších radarových odpovídačů s registrací, do mapových plotrů s funkcí hlídání kotvy a dalších prvků bezpečnosti. Jistě, není to nic levného, ale co je kolem lodí levné 😄? Za zdraví nebo život svůj a posádky taková investice rozhodně stojí. Tak ať těch kolizí na vodě máme co nejméně.

Války jsou jeden velký super byznys a není zase až tak velký zájem je ukončovat předčasně. Pokud by byl skutečný zájem utnout hadu hlavu, tak se výkonnější zbraně nedodávaly vždy až jako odezva na posílení invaze v přiměřené míře, aby nemohl nastat zásadní obrat. Udržování opotřebovávacích válek je velkým byznysem pro nezúčastněné státy a jejich firmy. A čím více se ve ve válkách zničí, tím větším byznysem to je při obnovování, opět samozřejmě pro ty nezúčastněné státy a jejich firmy. O lidi ve válkách nejde nikdy. Stačí se ohlédnout do historie dobyvačných válek. Průšvihem se pak několikrát v historii stalo, když se přes fanatismus válčení utrhlo ze řetězu a překulilo se už nekontrolovaně do světových válek. Snad jenom nábožensky motivovaná válečná tažení byla a jsou více o vlivu a případně surovinách, než o byznysu jako takovém. Války jsou špínou nikoliv pro to, že v nich umírají lidé, ale že v nich umírají lidé kvůli obyčejnému velmi výnosnému byznysu třetích stran.

Politické myšlení. V celé Evropě zápasíme s nedostatkem bytů, proto si do Evropy dovážíme migranty pro ještě větší poptávku. Z pohledu nacenění jednoho migranta 500.000 Kč á 1 migrant /ročně = 1 nový byt pro Evropana každé 4 roky. Do Evropy jsme přijali +/- 10 milionů uprchlíků, kteří také potřebují někde bydlet. Jednoduchými počty dojdeme ke zobecněnému výsledku, kdy Evropu stojí financování všech těchto uprchlíků šílených 5 bilionů našich korun ročně. Od toho je třeba odečíst přibližně 60% migrantů, kteří se dokázali integrovat a zařadit se do společnosti i na trhu práce. I když je to velmi zjednodušené, nezohledňující další vlivy, jako např. náklady spojené s nárůstem kriminality, s rozsáhlou migrační agendou apod., dalo by se s klidem počítat se 2 ušetřenými biliony korun ročně pro např. výstavbu tolik potřebných bytů, pokud by se efektivně chránila vnější hranice způsobem, který by odradil před cestou do Evropy ekonomické migranty co pro Evropu nepřiváží žádnou svojí osobní přínosnou přidanou hodnotu. Jistě, 2 biliony pro celou Evropu se může zdát jako plivnutí do Stromovsky, ale nejsou to peníze, o které se dá jenom tak zakopnout na ulici.