Výrobce si nepřeje pozitivní veřejné reference svých spokojených klientů? Svět se už zbláznil úplně. 😄😄😄

Tak to si docela odporujete v jedné větě, ve které připouštíte skrytý záznam jednání druhých osob a proti tomu hned stavíte ochranu soukromí, která by ten záznam znemožnila i při důvodných pochybnostech či podezření. O soukromí jsme všichni přišli už dávno dobrovolným využíváním moderních technologií a takovýto záznam učiněný starostlivým rodičem svého dítěte pro ujištění, jestli je za zavřenými dveřmi školy vše O.K., je nic proti šikaně, která za těmi zavřenými dveřmi prostřednictvím pořizování audiovizuálních záznamů dohání děti až k sebevraždám. Školy nezvládnutou šikanu nikdy nepřiznají a hodně věcí zametají pod koberec z ekonomických důvodů. Dělá se tu z komára velbloud a skutečné problémy na půdě škol se řeší velmi vlažně, pokud vůbec. Náš ředitel chtěl kdysi rozšířit bezpečnostní kamerový systém školy i do každé třídy s možným on-line přístupem rodičů pro pohled do třídy jejich dítek, jak probíhá výuka a vůbec život ve třídě. Místo, aby to všichni uvítali, zvedla se vlna odporu, protože by najednou chování jejich spratků bylo pod záznamem. Zákaz mobilů či jiné elektroniky vyjma kalkulaček ve třídách je v mnohých školách také problém. Prostředí základních a učňovských škol je v mnohých případech skutečným peklem, ať již pro děti, nebo i pro učitele, a je úplně jedno, kdo tím pomyslným ďáblem v té které škole zrovna je. A že místo pedagogů s přirozenou autoritou dneska na školách působí až příliš nekompetentních učitelů, co jenom chodí do práce a dění ve třídách jim přerůstá přes hlavu, ty důvody tohoto otce jenom podtrhuje. On alespoň něco chtěl udělat.

Těžko prokážete cokoliv za zavřenými dveřmi, pokud své podezření neověříte skrytým audiovizuálním záznamem, nebo důvěryhodnými očitými svědky, kteří v podobných případech proste nebývají a vlastně ani být nemohou. Když se nepotvrdí, jenom dobře. Když ano, tak o to pro poškozované lépe. Statistiky evidují dlouhodobý průběžný růst jak šikany ve školách, kdy terčem šikany na území školy se stává každé 7 dítě, tj. v každé třídě jsou cca. 3 šikanované děti!!! Stejně tak tomu je u domácího násilí, kdy roční statistiky uvádějí 2.500 domácností, ve kterých dochází k násilí. Vzhledem k tomu, že obojí probíhá defacto za zavřenými dveřmi, úspěšnost prokazování a zásahu ve prospěch poškozovaných je v pouhých nižších jednotkách procent. A to jsou čísla, která se do statistik dostanou, protože všímaví lidé tu a tam něco nahlásí. A z toho tu a tam se podaří něco natolik zdokumentovat, že právo přestane být ve vzácných případech bezzubé a je možné poškozené účinně ochránit. Pokud bych já měl podezření, že se mému dítěti něco ve škole děje špatného, napíchnu ho bez mrknutí oka také, pokud by mne škola nedokázala pochybnosti s obavou o své dítě rozptýlit. Navíc, dneska natáčí kde kdo kde koho každou chvíli mobilem, přes mobil nás šmíruje kdejaká firma a Google se sociálními sítěmi ví o nás víc, než víme sami. A nikdo to už neřeší, protože to ošéfovat ani nejde. Dokonce i státní správa každému bez výjimky za pár desítek korun prodá o každém informace, jako je jeho jméno a příjmení, rodné číslo a v době nákupu nějaké nemovitosti i aktuální bankovní účet, částku za kterou nemovitost koupil ...

Otec si prověřoval dění ve třídě jako otec, nikoliv jako policajt. nikde ani zmínka o tom, že by zneužil svůj služební poměr. Skrytou kameru v peru koupíte za pár šupů v kdejakým e-shopu. Např. případnou šikanu svého dítěte, ať již od spolužáků, nebo od učitele na půdě školy v podstatě nemáte jak jiným způsobem prokázat. Své by Vám o tom nepochybně řekli rodiče se šikovanými dětmi na půdě školy, kdy škola to běžně překrývá, nebo už jednoduše rezignovala. Takže ANO, v dnešní době je to z mého pohledu legitimní způsob a stejně tak jsou takové nahrávky akceptované jak ve správních řízeních, tak i prokuraturou i soudy. Líbit se Vám to nemusí, ale podle vývoje směřování dnešní společnosti, bude rozhodně hůř a bude se přistupovat i k mnohem sofistikovanějším způsobům, jak si chránit své, než je nějaké pero se záznamem. A jinak jste docela naivní, pokud žijete v pocitu nějakého soukromí. Jestli nepoužíváte historické telefony se Symbianem a podobnými OS, ale soudobé, oko velkého bratra ví o tom co děláte i o vás jako člověku víc, než vůbec tušíte. 🙂 Moc hysterie jenom pro jeho profesi. Kdyby to byl pekař, tak by ten článek málokoho zaujal. Maximálně tak porušil školní řád, a to je ještě otázkou. Málokterý školní řád zakazuje mobilní telefony ve třídách, tj. v přeneseném slova smyslu audiovizuální záznamníky.

To je zákon o ochraně osobních údajů a rozhodně není použitelný pro nepřijetí nahrávky jako podpůrného prostředku svědectví. Audiovizuální nahrávky, pořízené i bez vědomí protistrany, jsou v ČR běžně přijímány jako relevantní důkazní prostředek. Obzvláště všude tam, kde se dějí věci mimo veřejný prostor, tzv. za zavřenými dveřmi, kde z povahy těchto situací očekávat přítomnost dalších svědků.

Skryté záznamy jsou v ČR jako důkazy přípustné. Něco jako nelegální nahrávku ve vašem pojetí české právo nezná. V Rakousku třeba ano, v ČR nikoliv 😉.

Jestli natáčíte palubní kamerou provoz kolem Vás, je to stejné, jako skrytý záznam ve třídě. Stále se jedná o záznam jednání druhých osob pro odhalení nepravostí jako důkaz pro správní, občanskoprávní nebo trestní řízení. V ČR jsou takové záznamy pro úřední či soudní řízení jako důkaz přijímány a rozhodně se v nich nemusí nic rozmazávat 😉.

A ze své profese také vědí, že důkazní břemeno proti škole je na rodičích.

Nejdříve si něco o tom něco nastudujte, než začnete poučovat. To co píšete je pouhé vytržení z kontextu. To, co píšete např. neplatí ve veřejném prostoru a není trestné vyfotit, ale publikovat, a to ještě pod dalšími podmínkami, které především řeší nesnížení důstojnosti a dobrého jména, atp. Navíc v ČR je přípustné pořizovat skryté nahrávky jako zásah do soukromí, jsou-li pořizovány za účelem odhalení protizákonné činnosti či jinak společensky škodlivého jednání jako přijatelný důkaz. 38 let jsem byl komerčním fotografem, takže něco málo v tomto směru přeci jenom z hlediska autorského i užívacího práva vím.

Oba registry provozuje CBCB a po zběžném prohledání webu jsem nenašel jedinou možnost, jak si v těchto registrech prověřit zadlužení třetí osoby. Přes identitu občana se mohu podívat na údaje vedené o mé osobě, nic víc. Pokud víte o způsobu, jak si z těchto registrů vyžádat informace o zadlužení např. souseda, kterému bych rád půjčil, bude fajn, když dáte odkaz na přístupovou bránu. Pochybuji, že by to bylo možné, jelikož by tím došlo k obrovskému narušení soukromí. I když, na druhou stranu, ono i v Katastru nemovitostí si lze za dvacku stáhnout nevyčerněné kupní smlouvy k jakékoliv nemovitosti kohokoliv, tj. včetně jmen, adres, rč, bankovních účtů a kupních cen. GDPR po česku jak řemen 😄. Nicméně KN je bandou státních úředníků, nikoliv bankovní sektor s velmi striktními pravidly. Tak pokud víte kudy tudy, dejte odkaz.

Registr dlužníků vede pouze běžící exekuce, nikoliv kumulace zadlužení. Ty by stejně nic nikomu nenapověděly, protože by musely být spárovány se solventností dlužníka, což nejde. 😉

Peníze se v osobním životě nikomu nepůjčují, protože snadno se půjčuje a vždycky se obtížněji vrací. Když se budu chtít připravit o kamaráda či člena rodiny, půjčím mu peníze. Chci kamarádovi nebo blízkému v rodině pomoci? Poskytnu mu to, co mohu ze svého postrádat a neočekávám vrácení. Když mi to vrátí, je to jenom takový bonus navíc.

Jediný registr dlužníků, publikovaný na webu veřejné správy je ten, do kterého zapisují pouze exekutoři. Do rejstříku se v podstatě zapisují pouze exekuce, nikoliv jednotlivé dluhy, ani soudní finanční spory, ani žádné další jiné typy zadlužování. Takže s těmi Vašimi znalostmi v této oblasti bych zrovna druhé moc za jejich laické názory nekritizoval.

V pořádku není především to, že přestal splácet hypotéku. To, že se dostal do takové situace je především jeho finanční i osobnostní nevyspělost. Žádná vztah není stoprocentně garantovaný a při tak vážných s desetiletími v závazcích, jako je i hypotéka, se musí s eventualitou rozpadu partnerství počítat. Tak to prostě je.

Jistě a daří se. 🙂 Před 24 lety jsme spolu s mojí budoucí ženou opustili Prahu, koupili polorozpadlý statek v malé vesnici Ústeckého kraje, abychom mohli začít budovat svojí existenci. Dnes, na tomtéž místě, máme prosperující rodinný luxusní kadeřnický salon a v podstatě jsme již v našich padesáti letech na důstojný podzim života zajištěni a naše dcery, pokud budou chtít, mají na co navázat a rodinný podnik rozvíjet dále. Ten úspěch ale je těžce oddřený a život nám nic zadarmo nedal. A k tomu navíc jsme ještě donedávna 29 let doma pečovali o mojí starší sestru v coma vigile a postarali se i oba mé rodiče s jejich rakovinami. Kde je pracovitost, odhodlání a silná vůle překonávat překážky, tam jsou i cesty. Kde jsou výmluvy, tam žádné cesty nejsou.

Rozhodnutí jít do světa a poznat jej je rozhodně moudré rozhodnutí. Jen tak si člověk může začít vážit toho co má a jen tak může získat objektivní kritičnost k věcem, které podle něj nefungují jak by pro blaho všech měly. Mladí by si měly vyzkoušet, že všude ve světě k blahobytu (což je velmi subjektivně vnímaný pojem) vede cesta především přes velkou pracovitost, houževnatost, schopnost překonávat překážky a celoživotní vzdělávání, pokud se držíme mezí slušnosti a vysokého morálního kreditu jedince. Taková zkušenost jim může udělat život jenom lepším, bez ohledu na to, jestli se jim to či ono v cizině zalíbí jako jejich osobní preference, nebo se vrátí domů a budou svojí domovinu svým příkladem rozvíjet k lepšímu tam, kde to bude umět. A jejich rodiče by měli dovolené v resortech vyměnit za cestovatelství, aby nasloucháním a poznáváním skutečného života obyčejných pracujících lidí ve světě si otevřeli oči a začali vidět své vlastní privilegium žít v bezprecedentním blahobytu, kterému se tady všichni, bez výjimky, jako malá skupinka světové populace, těšíme. Myslím tím skupinku tzv. "ekonomicky rozvinutého světa". Největším problémem blahobytných společností je přes generace postupná ztráta schopnosti vážit si toho, co máme, protože ten, kdo se narodí do blahobytu, a nemá bez cestování žádného srovnání, ten blahobyt vnímá jako něco základního, na co má nárokové právo. Ztráta soudnosti je palivem pro populismus a otevřenými dveřmi pro manipulaci. Takže, pokud si tu blahobytnost budou chtít naše děti zachovat, je nezbytné, aby vyrazili do světa na zkušenou.

Jenomže potraviny nejsou zdaleko všechno a rozhodně ani v Německu nemají ráj pod sluncem, když jejich důchodci houfně migrují do Maďarska nebo Portugalska, aby mohli ze svých důchodů důstojně dožít. Zjevně levnější základní potraviny v řádech nižších %, třeba i v řadě případů i kvalitnější, zdaleka nevykompenzují ten zbytek. A zrovna s bezpečností mají v Německu a Francii díky jejich vítací politice tak velký problém, že bych tyhle země vlastním dětem hodně rychle rozmluvil.

Jistě, a daří se velmi dobře. Stačí si vyhledat náš salon a v blogu přečíst článek o historii, jak se dá od nuly vypracovat až mezi světovou špičku. A to všechno při devět a dvacetileté domácí péči o mojí sestru v coma vigile. Kde je vůle, odhodlání, vytrvalost a pracovitost, tam jsou i cesty. Kde jsou jenom výmluvy, tam žádné cesty nejsou. 😉 Podnikat se dá, i poctivě. Úspěch ale bývá tvrdě odpracovaný a mnohdy i draze zaplacený v osobním životě.

Jistě, a daří se velmi dobře. Stačí si přidat před mé příjmení salon a v blogu si dohledat článek o historii, jak se dá od nuly vypracovat až mezi světovou špičku. A to všechno při devět a dvacetileté domácí péči o mojí sestru v coma vigile. Kde je vůle, odhodlání, vytrvalost a pracovitost, tam jsou i cesty. Kde jsou jenom výmluvy, tam žádné cesty nejsou. 😉 Podnikat se dá, i poctivě. Úspěch ale bývá tvrdě odpracovaný a mnohdy i draze zaplacený v osobním životě.

Jistě, a daří se velmi dobře. Stačí si přidat před mé příjmení salon a v blogu si dohledat článek o historii, jak se dá od nuly vypracovat až mezi světovou špičku. A to všechno při devět a dvacetileté domácí péči o mojí sestru v coma vigile. Kde je vůle, odhodlání, vytrvalost a pracovitost, tam jsou i cesty. Kde jsou jenom výmluvy, tam žádné cesty nejsou. 😉 Podnikat se dá, i poctivě. Úspěch ale bývá tvrdě odpracovaný a mnohdy i draze zaplacený v osobním životě.