Včera bylo pozdě!

Jedna facka to je hodně málo....

Souhlasím, proč jsme dávali miliomy prvorepublikových korun na pohraniční opevnění, když stačilo jednat s Hitlerem o míru. Nakonec to dojednali jiní bez nás. Jak jednoduché přjít k míru! To jsou vlastizrádné kecy pro tupé ovce Okamuro!

Průkaz je Vám k ničemu i v češtině. Vím o čem píšu. Všichni bez rozdílu se na Vás vrhnou, je to neskutečně otravné!!! Že Vám píská ruční skener na boku kam ukazujete je nezajímá. V představě, že vy jste ten pašerak, za jehož odhalení je povýší Vám klidně zujou boty a jezdí po chodidlech. V tu chvíli si říkám: " Jděte už do p....."

Stav místní infrastruktury je neuvěřitelně zoufalý. V Santigo de Cuba jsme mikrobusem vyjeli na kopec a nevěřícně jsme zirali na bizarní obraz. Na kopci stál ocelovy válec - vodojem pro město cca 10 m vysoký. Na všechny strany prorezlymi děrami z něj střikala voda, připomínalo to fontánu, kde podle fyzikálních zákonů dole díky tlaku to strikalo daleko a čím výše, blíže hladiny byl proud menší. Před vodojemem se povalovali tři strážci, asi aby jim imperialisti neotrávili vodu. První co vas napadne, proč to místo povalovani neopravi a kdo to mohl takhle nechat dojít.

Ano, těch lidí je mi líto. Na rozdíl od arabského světa, chodí čistí, neviděl jsem nepořádek. Pokud se zbaví té zločinecké mafie, co jim vládne mají šanci se stát prosperujícím státem.

Zažil jsem to na vlastní kůži, před odletem z Havany na letišti vypadl na půl hodiny proud, ale úplně! Nesvitilo ani nouzové osvětlení, seděli jsme v úplné tmě. Spoluučastnici zájezdu si priplatili nejlepší hotel v Havaně. Na rozdíl od nás jim tři dny v hotelu netekla voda. V našem hotelu pro změnu přestal druhý den fungovat jediný ze dvou výtahu, sedmé podlaží pěšky dvakrát denně. Výtahy tam byly z padesátých let dva, ale na tom druhém byly viditelné letité pavučiny. Vodojem v Santiago de Cuba připomínal fontanu jak byl prorezly, komunistický ráj to napohled.....

Já jsem viděl Husáka na vlastní oči jednou, když otevíral pěší zónu na Národní třídě. Měl na obličeji makeup a jak šel středem ulice, tak hledal očima někoho, kdo by mu zamával, ruku napůl připravenou zamávat také. 100 na levo a napravo jen mračíci se dav s rukama v kapsách. Hodit rajče si sice nikdo nedovolil, ale inteligentnimu Husakovi muselo být jasné, co si o něm lidé myslí a to ještě k tomu drtivá většina.

To, že večer v televizi ukazovali, jak mu dav mává téměř jako v Severní Koreji byla samozřejmě lež. Stačila na to skupinka rodinných příslušníků, kterou naaranžovali někde mimo. Platilo přesně co, napsal kdysi Solzenicin:" Oni vi, že nám lžou.....

Měl jsem tu "čest" v takové budově nějakou dobu pracovat. Zatlouct hřebíček na pověšení obrázku byl velký problem, protože po třetím úderu kladivkem spadla omítka o ploše 0,5 m2. Zbytek okolo držel silou vůle. Omítka byla jen hlína, namichana tak, aby vydrzela viset na zdi do kolaudace. Vápno a cement prostě někdo ukradl na chatu.

Do hrobu zahučel, ne proto, že rakev byla vyztužena plechem, ale proto že první soudruh byl vykrmenný jak prase a do hrobu ho spouštěli jen dva funebráci. Když už to vypadalo, že funebrák poletí do díry za ním, tak ho pustil. Večer už to ve zprávách vystřihli.

Vytažení kamenných kvádrů zábradlí v Písku v roce 2002 bylo naším úkolem. Začalo se hned po povodni, končilo se na konci září, kdy už vody byla hodně studená a několik hodin ve vodě nebylo nic příjemného. Co je dodnes záhadou, že několik kvádrů zábradlí chybělo a dodnes jsme je nenašli a to jsme jako písečtí patrioti přehrabali řeku i s pomocí bagru křížem krážem.

Mám s nimi úplně stejnou osobni zkušenost. Na Puketu se honili ožrali na skutrech mezi lidmi ve vodě. Když se přestal kravit jeden, převzal to druhý a takhle celé odpoledne. Vlézt do moře bylo o život.

Potkal jsem v umývárně kempu emigranta Čecha. On již tehdy se škrabkou a pěnou na holeni, já s klasikou 100 let za opicema - žiletkou, štětkou a Barbusem. Povídá mi: "včera jsme se rozhodovali kam pojedeme, tak jsme rozhodli, že do Jugoslávie".Mně se udělalo v tu chvili špatně, když jsem si vzpomněl jaké martirium jsem zažil od ledna, než nás na místní poměry jako úplné žebráky pustili do vysněné Jugošky.

Stačilo odstranit napůl utržené ochranné kloboučky, ventilum pod nimi zjevně nic nebylo. My by jsme si určitě poradili!

30 let provozuji zkušebnu tlakových lahví, 20 let jsem byl u HZS a takovou trapnou komedii nepamatuji. Láhve evidentně příliš poškozeny nebyly. Padly zjevně na ochranné kloboučky a tím se utrhly navařené příruby se závity pro klouboučky, to zjevně ochránilo ventily, není to vidět, ale ventilům asi nic nebude. Natřásáním kylíkových lahví při přepravě může dojít k výbuchu? Někdo by se měl vrátit do školy! Láhev je z tažné oceli, vydrží i velmi špatné zacházení. Provozní tlak lahve je na třetině destrukčního tlaku, který je kolem 600 Bar! Jediné co se může stát při pádu lahví je uražení ventilu. Uražení ventilu předchází syčení anebo

okamžitý únik plynu. Potom díra po ventilu se stane tryskovým motorem a do vyprázdnění lahve tlak plynu s lahví dělá psí kusy a nevíte kam to poletí. Nic takového tam nebylo!

Je to pravda, náchylné k roztržení po pádu jsou jen duralové lahve, pokud byly ocelové, pádem se max. deformují, ale roztržení rozhodně nehrozí. Je to tažná ocel, vydrží hodně. Ještě je nebezpečí pád láhve na mosazný ventil, který se většinou jen ohne, k uražení také může dojít, ale dojde k tomu hned, nebo před tím s varovnými příznaky tj. syčením z poškozeného ventilu. Nikdy bez příznaků. Exploze samotného kyslíku v láhvi na rozdíl od acetylenu nastat nemůže. Nejsem si jist, jestli to divadlo bylo nutné. Píšu jako 30 let revizní technik tlakových lahví a 20 let příslušník HZS.

Na dovolené v Chorvatsku nás kontroloval kapitanat na moři a prý jsme lyžovali v plavebni dráze a chtěl cca 1000 Kč jako pokutu. To jsme na lodi neměli a tak nám sebral papíry a máme přijít večer do přístavu zaplatit pokutu. Řekl jsem to domácímu a ren hned ožil a povídá: " To je Jožka, můj kamarád. to neplaťte, to já vyřídím

Druhý den přišel; " Vše je vyřízeno, pokutu neplatíte, ale musel jsem za něj zaplatit účet v hospodě - na naše asi 1700 Kč :-)

Jedna z mála chvil, kdy jsem využil ruštinu, co jsme se coby jazyk osvoboditele a následně okupanta učili ve škole. Psali jsme v azbuce vápnem na silnici nebo na kravín: "Ivani idite domoj"

Vy jste asi neviděl film Černí baroni a co v něm řekll poručík Troník, že? Dnes slavná hláška, kterou zná skoro každý. Trochu jste si s tou hloupostí naběhl....

Komunisté jen ještě více vzedmuli vlnu obdivu k Husitum, která začala již v 19 století Národním obrozenim. Začalo to již soudruhem Jiráskem ....