Legendy o skvěle placených pokladních v Lidlu se stávají skutečností. Alespoň ve srovnání s některými jinými profesemi.

Kdo je podle vás nejvýznamnější Češka? Zapomněla jsem na nějakou? Směle pište do komentářů! 00:00 Úvod 00:28 Magdalena Dobromila Rettigová 01:50 Božena Němcová 02:51 Charlotte Garrigue Masaryková 04:12 Milada Horáková 05:33 Olga Havlová 06:42 Věra Menčíková 07:00 Dana Zátopková 07:22 Martina Navrátilová 07:50 Ester Ledecká

Filipínka ochutnává české dezerty a jogurty. Jak bude hodnotit český rýžový dezert? V ochutnávce budou tradiční varianty a dezerty; tvarohový krém, řecký jogurt, jahoda, pistácie. "Na Filipínách máme rýži místo chleba, jíme ji několikrát denně..."

V poslední době čtu na sociálních sítích, že díky zvolení Petra Pavla prezidentem jsme zpět „dokonalá“ země. Nic není vzdálenější od pravdy.

„Realita nenasvědčuje tomu, že na druhé straně je jen hliněný obr,“ říká Matěj Stropnický s tím, že nejsme svědky ekonomického, vojenského, ani politického kolapsu Ruska. Ba co víc, největšímu státu světa se podle něj „podařilo zkrotit inflaci lépe než Fialově vládě v České republice.“ Nerad by tak pokoušel, co všechno jaderná velmoc ještě umí. Stal se proto spoluautorem výzvy Mír a spravedlnost adresované české vládě, která by měla přehodnotit svůj dosavadní postoj vedený logikou války a místo tlaku na vítězství v boji tlačit na úspěch ve vyjednávání. Lekci Vladimir Putin už dostal, žádoucí tudíž není ptát se, zda je morální ustupovat agresorovi, ale zda je morální pokračovat v dalším zabíjení. 00:00 O co jde ve výzvě Mír a spravedlnost 05:36 Ne/dostatečná pomoc? 08:45 O nás bez nás 12:13 Úloha Západu 15:33 Porušování dohod 20:18 Garance příměří 24:53 Dopady války na Rusko 28:00 Kdo chce válku 32:00 Reakce na iniciativu

Posun Ruska k agresivní imperiální územní politice změnil roli ukrajinské nezávislosti i z našeho pohledu. Už nejde jen o respekt k právu Ukrajinců rozhodovat o vlastní budoucnosti. Jde přímo o naši vlastní bezpečnost.

Poslední dobou neustále řeším téma stresu. Co spolehlivě pomáhá alespoň na chvíli? Vzpomenout si na dětství! Tak schválně - vybavíte si, jak jste se cítili, když vám rodiče na kolotočích koupili cukrovou vatu? Jak úžasnou chuť a vůni měla? Vzpomínám si na ujídání syrového těsta a žloutek s cukrem od babičky, na absolutní dětskou euforii, když jsme venku za domem stavěli bunkry v křoví. A pak samozřejmě na hračky. I ty měly svoji specifickou vůni. Za svoje první vysvědčení jsem dostala velkou modrou hopskuličku, po které jsem dlouhé měsíce toužila a chodila jsem se na ni koukat do výlohy. Milovala jsem loutkové divadýlko a později nemocnici z Lega. Než jsem šla spát, musela jsem všechny hračky v pokoji přikrýt, aby jim nebyla zima. Nojo, byla to úžasná doba a je škoda, že tu dětskou radost a euforii moc neumíme přenášet do dospělosti. Zato se ale často chováme hůř, než děti. Zkuste alespoň na chvíli zapátrat v paměti a neuvěříte, kolik bezva věcí jste už dáávno zapomněli.