No potěš koště. Vypadá jako zdravotní sestra nebo lékárnice, která si v pracovní uniformě vyběhla narychlo do vedlejšího obchodu pro pár rohlíků a hodila na sebe kabát, aby jí nebyla zima (samozřejmě se omlouvám všem zdravotním sestrám a lékárnicím, které jsou, na rozdíl od paní prezidentové, nanejvýš užitečné a nepostradatelné). O zvířecím vzoru je lepší pomlčet. A fakt, že ani po šedesáti letech života stále neví, že existuje něco, jako kadeřník, je k nevíře.
Když člověk čte příběhy Betty MacDonaldové, obvykle se s nimi natolik ztotožní, že má automaticky pocit, že se to celé odehrává právě teď. Ale stačí si uvědomit, kdy se vlastně Betty narodila (v roce 1907, dnes by jí bylo 118 let) a v jaké době žila. Když si pak od jejích příběhů odmyslíte tu humornou stránku, kterou jim dodala (a on ten život tenkrát ve skutečnosti vůbec humorný nebyl), máte tu temnou stránku hned a nemusíte ani hledat nějaké další zdroje. Předčasná smrt otce, těžká dřina na farmě bez jakéhokoli vybavení, které by to celé alespoň trochu ulehčilo, s manželem, z kterého se vyklubal alkoholik a tyran, hospodářská krize, nezaměstnanost a víceméně chudoba, těžká nemoc, na kterou nebyl lék a její léčba byla nelehká a nepříjemná, pak pár klidnějších a hezčích let s druhým manželem a nakonec další těžká nemoc, kterou už nepřekonala. A to v pouhých 50 letech.
Knihy jsem četla a stále je mám v knihovně, docela jsem si je užila, ale vím, že podruhé už je číst nebudu. Právě pro ten jejich neveselý podtext. Ani nevím, jestli bych je někomu doporučila jako veselé čtení, mě přijdou spíš smutné.
Zeptejte se Poláků, vy propagando. Ti si jejich řádění užili asi nejvíc. Hlavně na Volyni. A vyprávět mohli i volyňští Češi, i oni byli obětmi banderovských hrdlořezů. Najděte si polský památník obětem Volyně. Je hrůzostrašný, protože realisticky zobrazuje nechutnosti páchané banderovci na Polácích. Ústředním motivem je malé dítě nabodnuté na vidle (trojzubec), asi nejčastější "kratochvíle" těchto ukrajinských "herojů". Ostatně i ukrajinský personál nacistických koncentračních a pracovních táborů byl samostatnou extra kapitolou, svědectví vězňů byla neúprosná a určitě nebyla ovlivněna žádnou propagandou.
3
Sledujících
0
Sleduje
3
Sledujících
0
Sleduje
Ať je mu země lehká. Celá tahle generace slovenských herců, kteří kralovali mimo jiné slovenským pondělkům v TV, byla prostě fantastická. Pan Kvietik byl jedním z nich. Děkuji za krásné herecké zážitky, které nám naštěstí zůstaly zachované.