Mnoho lidí tady odsuzuje otce a jeho syna za to, že bydlí v azylovém domě. Nevíte jak se tam dostali, proč tam jsou. Klidně to mohlo být takto: Rodiče si vezmou hypotéku na dům nebo byt, mámě se něco stane (smrtelná nehoda, nemoc). Otec dělal na směny a najednou nemůže, protože kluk nemůže být v noci sám, dá výpověď, neutáhne hypotéku, banka nomovitost zabaví. Najednou nemají kam jít a azylák je rychlé dočasné řešení, aby si mohl najít novou práci a bydlení. Lidé tam nemohou být napořád.
Líbí se mi, jak všude mluví o zkráceném úvazku a flexibilní pracovní době. Je ale velké množství rodičů, kteří dělají ve fabrice 6:00 a kdyby chtěli zkrácený úvazek nebo nedejbože FPD, tak se jim zaměstnavatel vysměje a ještě je vyhodí ( důvod se vždycky najde). Školka u nás má od 7:00 do 16:00. Ale o půl čtvrté už musí být všechny děti pryč, aby do čtyř stihly uklidit.
Drazí ochranáři! Jak to podle vás máme udělat? Píšete, že máme přijít v září ve všední den, ale děti jsou ve škole (minulý školní rok měli čtyřikrát týdně odpolední vyučování z toho třikrát do půl čtvrté), my dospělí jsme v práci do tří. Od nás to trvá k lanovce přes hodinu autem. Časově to prostě nevychází.
Pro zastánce pouze pěšího výstupu: Nenapadlo vás, že se svezeme lanovkou a pak můžeme pokračovat dál aniž bychom byli utahaní.
Když jsem chodila do školy, každý den jsem potkávala pošťačku a pozdravila ji. Nikdy neodpověděla a tak jsem to jednou neudělala. Paní nelenila a šla si stěžovat do školy. Když jsem to učitelce vysvětlila, musela jsem se sice paní omluvit, ale učitelka jí řekla, že pozdravit je slušnost, ale odpovědět povinnost. Od té doby paní na pozdrav vždy odpověděla.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jednou se prodavačka divila, že beru 20 jogurtů, tak jsem jí řekla, že jsme čtyři a všichni máme rádi jogurt. Do týdne je to pryč. Víckrát se neptala.